Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.6.2018)
Neznalý knižní předlohy ani seriálové verze vydal jsem se na Vinohrady s obavami, aby to nebylo nejdelších 3 a půl hodiny v mém životě. Ale ouha, opak byl pravdou! Celé mi to přišlo jen jako pár minut, tak rychle to uteklo. Záživně a hlavně přehledně ztvárněná rodinná sága, která mě dokázala zaujmout a já téměř nespouštěl oči z jeviště. Perfektní provedení, vynikající herecké výkony v čele s Tomášem Dastlíkem, zkrátka vše zde dokonale funguje. Jediné, co mohu vytknout, že se na mě nepřenesly žádné emoce. Ale jinak je to dokonalé od začátku do konce. Za mě spokojenost! /22.6.2018/
(zadáno: 27.8.2018)
Klasika v klasickém provedení. Děkuji za to, že jsem se taky jednou nedočkal další moderní variace. Pan Menzel zvolil jednoduchou scénu a nechal herce odehrát obstojnou klasiku, která umí zaujmout a nenudí. Ostatně režii této komedie si J. Menzel vyzkoušel už v roce 1999 na Otáčivém hledišti v Č. Krumlově, dokonce dvěma hercům z krumlovské verze (Ctirad Götz a Petra Hobzová) svěřil stejné role i zde, a netřeba dodávat, že excelují, když se svými rolemi tráví tolik roků. A když se k nim přidají B. Polívka se S. Stašovou, je o humor a zábavu postaráno. Já se královsky pobavil! /24.8.2018/
(zadáno: 5.10.2018)
Sprška energie, kterou Pavel Richta v tomto představení vysílá směrem k divákům, je obdivuhodná. Je ho plný prostor, v podstatě se nezastaví a relativně intimní text, který by měl být jakousi osobní výpovědí jednoho mladého muže, povyšuje spíše na show. Což mi trochu vadilo u těch vážnějších scén, kdy mi chybělo přenesení oné naléhavosti sdělení směrem k publiku. V odlehčených scénách a v práci s publikem však exceloval a publikum spolupracovalo nad očekávání skvěle. Divák si ale spíše než zamyšlení nad vážností tématu odnese pocit pohody a pobavení. /4.10.2018 v Divadle v Celetné v Praze/
(zadáno: 8.10.2018)
Inscenace, která je nejen o dabingu, ale i o chlastu. A paradoxně právě scény o chlastu a s chlastem se mě z osobních důvodů bytostně dotýkaly, kdy Martin Myšička byl naprosto přesný a excelentní ve všech podobách. Ovšem nezaostával zde naprosto nikdo a inscenace samotná perfektně dávkuje humor i vážné scény a přináší rovněž bizarnosti, které v divadle divák běžně neuvidí. Královsky jsem se bavil a zároveň mi bylo smutno. Taková rozpolcenost je u mě v divadle velmi vzácná. Musím rovněž pochválit plně využitou scénu, která je dokonalá. Potenciál tématu byl vytěžen na maximum. /6.10.2018/
(zadáno: 17.11.2018)
Soudit je těžké. Být souzen ještě těžší. Hra na kočku a na myš. Touha po spravedlnosti mířící často za hranu zdravého rozumu a chápání. Kdo je zde oběť? A můžeme si z toho všeho vzít ponaučení? Znepokojivá hra o věcech, které jsou vzdálené časem, a přesto jaksi povědomé a blízké. Pánové Fridrich a Vlasák rozjeli tak zajímavý příběh, že jsem celou dobu nedokázal spustit oči z jeviště a nestihl jsem se ani začít nudit. Tato inscenace je jedna z náročnějších, ale divákovi se odmění zážitkem vpravdě nezapomenutelným. Jen je škoda, že se u mě vnitřně nedostavily žádné emoce. /13.11.2018/
(zadáno: 25.12.2018)
Tato inscenace už je kultem, a proto jsem měl před svým úplně prvním setkáním s tímto představením ta nejvyšší očekávání, která nebyla úplně naplněna. Ano, je zde heroický a obdivuhodný výkon Báry Hrzánové, která jde až na dřeň a je dokonalá a přesná. Ano, její kolegové netvoří jen stafáž a jsou plnohodnotnou součástí dění. A ano, téma vyrůstání v socialismu je zde vytěženo na maximum. A všechno to dokáže pobavit. Ale je to zbytečně dlouhé a natahované. Je to mnohdy až příliš estrádní. A nedokázalo to udržet mou plnou pozornost po celou dobu. Ale stálo to za to! /13.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.1.2019)
Ten zvláštní veršotepec Cyrano svým vzhledem a pojetím na míle vzdálen představě romantického hrdiny, dokázal okouzlit nejen Roxanu, ale i mě jakožto diváka tímto příběhem dosud nepolíbeného. Na vině tomu je zajisté ve všech směrech dokonalý a bezkonkurenční Martin Hofmann, který s přesnou dávkou recituje, hraje, až se svou postavou splyne a já ho začínám vnímat jako Cyrana, nikoliv jako herce. Jaký to kontrast k ostatním hercům, kteří jsou také skvělí, ale dokonalosti hlavního hrdiny nedosahují. Nelituji svého času a stálo to za to i přesto, že se hrálo bez nalepeného nosu. /19.1.2019/
(zadáno: 27.1.2019)
Díky za to, že tato inscenace je klasickým poctivým divadlem bez modernizací. Prostá scéna, velké množství herců, hraje se v dobovém nářečí, a to mi naprosto vyhovovalo. Pravda je, že někdo to může vnímat jako starosvětskou nudu bez invencí, já se však ani na vteřinu nenudil a byl jsem ponořen do tohoto dramatu až po okraj. Skvělý kolektivní herecký výkon, kdy nikdo nevybočoval, z této inscenace dělá poctivé divadlo, které by klidně obstálo i v době vzniku románové předlohy. I přes svou délku snesitelné a nenudící divadlo mě přesvědčilo, že klasika má opodstatnění i v dnešní době. /25.1.2019/
(zadáno: 10.3.2019)
Jako divák neznalý předlohy jsem zhruba první hodinu s inscenací bojoval. Hodně postav, spousta jmen a událostí, skoky v čase, celé to bylo zmatené a nesrozumitelné. Ale nerezignoval jsem, a ještě před přestávkou (od scény z dětského domova) jsem se dostal do děje. Pak už to bylo neskutečně silné, velmi dramatické a hodně těžké, ale bylo to rozhodně to, pro co jsem si do divadla přišel. Skvělé herecké výkony, obzvlášť od T. Dočkalové, správně budovaná a gradující atmosféra, silný příběh, to vše činí z této inscenace neobvykle silný zážitek. Škoda jen té zmatečnosti na začátku. /9.3.2019/
(zadáno: 30.3.2019)
"Nejdůležitější je nebát se být lidský!" Tato inscenace nabízí tolik lásky, míru a inspirace, že je těžké jí nemilovat. A to říkám i přesto, že jsem viděl filmovou předlohu. Úžasná Hana Maciuchová, jejíž role přímo svádí k přehrávání, ale ona to zvládla vybalancovat tak úžasně, že jsem jí to všechno věřil. Člověk by se od ní hned nechal inspirovat, vést, učit něco nového. Skvěle jí sekundoval Marek Adamczyk, vynikli též i ostatní herci. Škoda, že inscenace má i svá hluchá místa a občas ztrácí dech, ale je-li výsledkem odchod z divadla se zasněným úsměvem na tváři, dílo se zdařilo! /29.3.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 18.4.2019)
Touha, láska, cit, odmítání, utrpení, smrt. Moderní pojetí klasického románu této inscenaci svědčí ve všech směrech. Werther jako moderní mladý muž, který je zároveň romantický a touží po své vysněné dámě je zde přesně vyobrazeným hrdinou, ztělesňujícím romantiku a lásku v její nejryzejší podobě, čemuž samozřejmě vydatně pomáhá jeho představitel. Ve své podstatě jednoduchý příběh v tomto prostoru a v této interpretaci vyniká, k čemuž přispívají i zajímavé režijní nápady a celková koncepce. Tvůrci si s převedením románu do divadelní podoby poradili nad očekávání skvěle! /15.4.2019/
(zadáno: 29.4.2019)
Tento ve všech směrech velkolepý opus Vinohradům bezpochyby sluší. Představení pro náročnější diváky, ať už svou délkou, závažností tématu, využitím každého koutu jeviště a nebo co do počtu účinkujících. P. Khek tuto náročnou látku uchopil po režijní stránce skvěle, herecky dominuje především V. Javořík a D. Bambas, který má pro takovou roli správné charizma. Za sebe mohu říct, že se mi dostalo úžasného divadla, které mě zaujalo a nenudilo, které mi přišlo k chuti, a které jsem si užil. Jediné, co mě mrzí, že se u mě nedostavily žádné emoce, proto nižší hodnocení, jinak dokonalost. /26.4.2019/
(zadáno: 5.5.2019)
Mé první setkání s Divadlem Disk i s Višňovým sadem dopadlo skvěle! Miluji Čechova a jeho propracovanou psychologii postav a cit pro vývoj děje. A pokud divadelní tvůrci ctí autora, mají u mě napůl vyhráno. Na této inscenaci je vidět, že se tvůrčí tým cele oddal autorovi a nechal se jím vést. A tak to má být! Skláním se před výsledným provedením, tleskám hercům, kteří si s autorem skvěle rozumí a svým postavám vtiskly tu pravou čechovovskou poetiku a děkuji paní režisérce za to, že plně ctila autora. Doplnění mladého souboru zkušeným D. Klapkou pak byl skvělý nápad, který funguje. /30.4.2019/
(zadáno: 22.5.2019)
Co se stane na seznamce, na seznamce taky zůstane! Tito pánové se ale rozhodli o své komunikaci a následné schůzce se slečnou ze seznamky udělat divadelní představení. Morálně možná odsouzeníhodné, divadelně však naprosto skvěle zpracované. Já osobně jsem se bavil celou dobu, ať už nad scénou s představením bytu singl ženy, nad kostýmy pánů, ale i nad moderovaným pásmem. Není to žádné velké hlubokomyslné divadlo, ale v rámci komedie je to ultrajízda, která z paměti hned tak nevyvane. Průběžná (pomrkávání do publika) i závěrečná interakce s diváky je skvělá! /21.5.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.5.2019)
Dobová scéna, dobové kostýmy, dobová inscenace, a uprostřed toho všeho jeden herec, který z této inscenace dělá výjimečný zážitek. Je úžasné, že v Brně se nebáli nechat všechny vymoženosti a modernizace stranou a uvést Lakomce v původní verzi, které nechybí hravost a jakési zvláštní kouzlo. Pan Polívka jednoznačně dominuje, jeho ztvárnění Harpagona nepostrádalo vtip, originalitu a šarm, ostatní herci s ním drží krok, a já si to vlastně jen užíval. A až na to, že některé scény by snesly trochu krácení, jsem se nadmíru bavil. Zcela zasloužený potlesk vestoje! /26.5.2019 v Divadle na Vinohradech/
(zadáno: 5.6.2019)
Rozhodně se jedná o jedno ze zajímavějších současných dramat, které nese svou nepopiratelnou sílu a naléhavost především v osudu a životě mladé Alice, jíž Šárka Vaculíková svým přesným výkonem vtiskla patřičnou opravdovost a naléhavost, takže z mého pohledu zastiňuje i Lindu v podání Kateřiny Brožové, která hraje ovšem neméně skvěle. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a odcházel jsem příjemně překvapený a rozhodně velmi zamyšlený. Jen si myslím, že této konverzační inscenaci by prospěl k větší naléhavosti komornější prostor, kde by vynikla více. Ale jinak velká spokojenost! /31.5.2019/
(zadáno: 14.8.2019)
Koncipovat Shakespeara na způsob filmové grotesky je docela odvážný a velmi invenční nápad. A ono to docela dobře funguje. Ústřední dvojice herců, z nichž každý hraje dvojroli, je perfektní a obdivuji je, že se orientují v tom, kterou roli zrovna hrají, protože někdy jsou ty změny fakt rychlé. Na dění na jevišti reaguje pianista, který je vždy připraven děj podbarvit vhodně zvolenou hudbou. Herci si to evidentně užívají, mám dokonce podezření, že občas tam vpašovali trochu improvizace. A použít jako jedinou kulisu otočné dveře, to je chytrý a úsporný majstrštyk. Já se bavil! /8.8.2019 v Praze/
(zadáno: 12.9.2019)
Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/
(zadáno: 1.11.2019)
Velkolepý opus, který má skvěle vyřešenou scénu, a který mě dokázal v těch racionálních částech dojmout a zaujmout. Oč úžasnější byly tyto scény, o to více jsem trpěl u snových a andělských scén, obzvláště v druhé ze tří částí jsem bojoval se spánkem. Což ale nic nemění na tom, že jsem viděl inscenaci plnou skvělých hereckých výkonů (emocionálně se mě dotkl především T. Havlínek a O. Pavelka, dokonalý byl F. Březina). Tahle inscenace mě dokázala oslovit, zaujmout a přesvědčit, že i divadlo může bořit hranice a uvést těžko inscenovatelnou hru. Škoda těch pro mě hluchých scén. /25.10.2019/
(zadáno: 1.11.2019)
Svatba je bezpochyby v životě mladé dívky velkou událostí, ale proč ještě před svým ANO neposbírat zkušenosti s manželstvím od své rodiny a přátel? Na tomto nápadu je založeno toto nápadité a mnohdy trefné monodrama skvělé Šárky Vaculíkové, která zvládá všechny role na výbornou. Je to milé, je to vtipné, je to ze života. Klobouk dolů před tím, co tato mladá sympatická herečka stvořila. Já, byť nejsem a nikdy nebudu nevěsta, si užil její výrazy, její kreace, její zcela vážně míněné rady. Bravo a děkuji! /27.10.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2019)
On, ona a různé varianty a vývoje jedné a té samé situace. Tahle inscenace klade na diváka určité nároky, ale pokud se do ní ponoří, je mu odměnou zcela zvláštní poetika, kterou miluji. Ta atmosféra, jednotlivé scény založeny na kouzlu okamžiku, nekonečné množství variant, kdy stačí něco udělat nebo říct jen trochu jinak a celý vývoj události se změní, to bylo tak kouzelný. Úžasná studie mezilidských vztahů a lidských vzorců chování. A hlavně láska! O. Novák a B. Vyskočilová jsou ve svých rolích neskutečně okouzlující a autentičtí a je krása je pozorovat. Tohle byl úžasný zážitek! /4.11.2019/
(zadáno: 18.11.2019)
Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/
(zadáno: 2.12.2019)
Strhující inscenace o životě člověka, s nímž je spojována zkáza carského Ruska, záživnou formou přibližuje tuto osobnost, její život a vliv na carskou rodinu. Autor a režisér v jedné osobě si skvěle poradil s dozajista velkým množstvím informačních zdrojů a vzniklo tak něco, co mě samotného až překvapivě dokázalo zaujmout, strhnout a emočně dojmout, na čemž má zajisté zásluhu především L. Špiner v hlavní roli, který dokázal skvěle vystihnout vnitřní konflikt a pochyby své postavy. Jedná se o poctivou inscenaci s velkým množstvím herců a silnými momenty. /1.12.2019 v Divadle v Dlouhé Praha/
(zadáno: 8.12.2019)
Krásné komorní drama plné lásky, vřelosti, ale i štiplavých urážek vycházejících z potřeby okořenění dlouholetého manželství hlavních hrdinů, je balzámem pro divákovu duši. Je v tom cosi intimního, ale přesto je to velkolepé. Pracuje se zde s klady i zápory stáří a osamělosti, je to proloženo monology z různých divadelních her, a v okamžiku příchodu třetí postavy je zaděláno na překvapivý zvrat. Závěr je pak přenádherný ve své vážnosti a zároveň odlehčenosti. P. Kostka a C. Mayerová jako manželé na jevišti i v reálu jsou skvělí, V. Jílek je skvěle doplňuje. Tohle se povedlo! /4.12.2019/