Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.10.2023)
Dialog mezi géniem a novinářkou, jenž se mění na dialog mezi otcem a odloženou dcerou, je velice umně napsaný, takže nenudí. Na kvalitě mu pak bezesporu přidávají herecké výkony M. Táborského a L. Štěpánkové, kteří své role zvládají s obdivuhodnou lehkostí a po pěti letech od premiéry jsou perfektně sehraní. Jednoduchá scéna, houslové motivy a postava hospodyně pak inscenaci pomáhají oživit, a díky komornímu provedení se jedná o milý zážitek, který pro mě byl příjemným překvapením. /9.10.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Předlohu neznám, hodnotím tedy jen tuto inscenaci, která mi sedla. Nejednou mi dokázala vyloudit na tváři nenucený úsměv a celkově mě dokázala naladit na příjemnou vlnu, kdy jsem si to k mému překvapení dokázal užívat. Byl zde krásně vyvážený humor s těmi vážnějšími scénami, a civilní pojetí M. Šteindlera bylo zvoleno naprosto vhodně, díky čemuž jsem měl pocit, že je to vše přirozené a nikoliv, že to hraje. Ostatní herci pak své party zvládli rovněž skvěle, scénografie byla vyřešena asi nejlépe, jak mohla, a celé to příjemně odsýpalo. Jen škoda, že chvílemi mi to už přišlo zdlouhavé. Trochu zkrátit a je to ideální. /6.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro někoho jako jsem já, kdo za většinou divadelních zážitků jezdí vlakem a po skončení představení jím odjíždí, je tohle představení svým způsobem splněný sen. Byť nejsem z Ústí, ale z Č. Budějovic, dokázal jsem si to užít a pobavit se. Pozitivně hodnotím originální nápad, projekci krajiny, ale i snahu obsáhnout řadu nejrůznějších charakterů, s nimiž se lze při cestách vlakem potkat. Některé scénky mi přišly méně zajímavé, jiné mě naopak dokázaly nadchnout, a tomu všemu vévodí výkon J. Plouhara a hlas V. Knopa, který vhodně doplňoval děj. Tuhle jízdu jsem si užil a je to jeden z mých nejzajímavějších divadelních zážitků. /8.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 4.12.2023)
Jednoduchost děje, jenž je rámován známými událostmi ze života Freddieho a existence skupiny Queen, je snadno odpustitelná, zní-li tato nesmrtelná muzika z úst renomovaných interpretů, což se v tomto případě i stalo. Měl jsem sice pocit, že občas se děj posouvá až příliš násilně jen aby došlo na tu konkrétní píseň, kterou je potřeba odzpívat, ale já a evidentně i budějcké publikum jme si to užili. Pánové Tomeš, Kříž, Čekan či Burian vše zvládli s přehledem. Žádné velké umění pro náročného diváka, ale je to jednoduše strhující. A o to v tomto případě jde. /15.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Jsem rád v divadle překvapován těžce odhadnutelným děním na jevišti. A rád se setkávám se zajímavou kombinací žánrů. Inscenace v sobě krásně kombinuje mrazivost thrilleru a absurdnost komedie. Já si tuhle promyšlenou hru dokázal až nečekaně užít. L. Rybová byla skvělou volbou, dokázala perfektně vystihnout všechny potřebné výrazy a emoce, aniž by přehrávala či byla nesnesitelná. J. Janěková ji skvěle doplňovala a D. Matásek se pak postaral o řadu velice vtipných momentů. Speciální pochvala pro I. Chmelu, který na poslední chvíli zaskočil za J. Holíka a svou roli i se scénářem v ruce odehrál bravurně. Perfektní zážitek! /12.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2023)
Absurdnost situací, do nichž se vlastní vinou dostává hlavní hrdina, je dostatečně nosným a zajímavým motivem celé inscenace a vede k řadě vtipných situací. Inscenace nabízí zajímavý a neokoukaný děj, perfektní scénografii, kdy se divák skutečně vrátí do doby socialismu, a především kvalitní herecké výkony, jak už to tak u ND Brno bývá. Vždy skvělá T. Groszmannová mě zde hodně bavila, T. David si hlavního hrdinu dával skvěle, a i ostatní herci v ničem nezaostali. Jediný problém jsem tak měl s přeházeným pořadím scén. Ale to je asi prostě Havel jako autor. Tohle jsem si užil a nečekal jsem, že mě to bude takhle bavit. /18.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Dědictví jako loterie, do níž každý může dostat svůj los. Snaha o stejné šance na majetek pro všechny. Téma inscenace nesmírně zajímavé a ještě zajímavější je zamyslet se nad vnímáním textu. Jsem-li z těch co nemají příliš co zdědit, budu fandit této vizi? Inscenace ve mně vyvolala řadu otázek, a o to asi především šlo. A byť se jedná o satiru či spíše komediální žánr, já se příliš smát nepřinutil, protože mi to přišlo do budoucna možná až příliš reálné a znepokojivé. Zajímavá inscenace, skvělé karikování úředního aparátu. U každé z postav jsem chápal její pohnutky. Jen inscenace byla místy až příliš zdlouhavá a doslovná. /24.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 6.3.2024)
Zdánlivě nesouvisející sled scének a obrazů z hereckého života, který v sobě skrývá mnoho emocí a pocitů. Jednou vtipnější, jindy závažnější scény kladou na účinkující nelehké nároky, ale vše je zvládnuto perfektně a je to celé takové milé, hravé, a rychle to uteče, aniž bych se nudil. Asi ani není v divákových silách vždy vše plně pochopit či rozklíčovat, ale to vůbec nevadí. Šestice Plodková, König, Vondráček, Vašák, Vyorálek, Žáček je sehraná a bezchybná a pěkně se na to dívalo. Nečekal jsem nic a dostalo se mi něčeho, co jsem si užil. /19.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 8.3.2024)
Jeden lidský život, který nebylo zřejmě úplně nejsnazší žít, ale který snad nebyl ani příliš promarněný. Osud zavál francouzskou básnířku na českou Vysočinu, kde zažila 2. světovou válku i vyvlastnění, ale zanechala tam kus sebe. A to vše se pokusili autoři zprostředkovat touto inscenací, která mě osobně velmi oslovila už jen proto, že jsem nic z tohoto příběhu dosud neznal. Soustředěný a vynikající herecký výkon L. Schreiberové je bezchybný, a jako celek představení funguje. Jen je to občas trochu monotónní, k čemuž bohužel přispívá neměnnost scény. Ale určitě se pro mě jedná o příjemné překvapení. /28.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 22.3.2024)
Komedie z časů, kdy se toho mnoho nesmělo, ale žít se mohlo a muselo. A do téhle doby se vracíme spolu s hlavními hrdiny do doby jejich dospívání, první lásky a touze po první motorce. P. Liška i M. Isteník si to vyloženě užívají, neváhají improvizovat a v publiku bylo bezpečně poznat, že je to baví. Z této dvojice za mě asi o trochu lepší M. Isteník, který zvládá více rolí a každou skvěle, ale P. Liška má můj respekt za to, jak to celé táhne, kdy v podstatě neodejde z jeviště a chrlí ze sebe neuvěřitelné množství textu. Doprovodná kapela pak rovněž skvělá. Jen mi to už přišlo trochu dlouhé (170 minut i s přestávkou). /20.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 2.4.2017)
Po určitou dobu emočně ploché, sterilní, bez jiskry a měl jsem problém nechat se vtáhnout do děje, stěžejní scény však byly procítěné a přenesly na mě ty správné emoce. Výborné herecké výkony Jiřího Hány, Petry Tenorové i Aleše Bílíka, úžasná hra se světlem a nasvícením jednotlivých scén, překvapivě originální hudba. Herci se zdatně poprali i s tím, že hra je hrána ve verších. Časté přestavování scény působilo mnohdy rušivě. Celkově ve mně převládá kladný dojem, inscenace jako taková má své opodstatnění a určitě stojí za navštívení. Více na mém blogu. /Viděno 29. března 2017 v divadle ABC/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2017)
Šárka Vaculíková byla dokonalá především jako obhroublá nevzdělaná Líza, vrcholu dosáhla při scéně kombinující chování dámy se svou přirozeností, jako dáma pak už byla "jen" dobrá, ale laťku si od začátku hry nasadila neskutečně vysoko. Výborní byli rovněž Libuše Švormová a Svatopluk Skopal, Jan Šťastný s Tomášem Töpferem zůstali průměrní. Pozitivně hodnotím vážnější závěr ukazující vyzrálost hlavní hrdinky. Inscenace samozřejmě nenabízí žádné závažné téma k zamyšlení, ale jako komedie na odreagování poslouží dokonale. Více na mém blogu. /viděno 13. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.5.2017)
Má očekávání asi byla příliš velká. Nevadila mi sprostá slova. Nevadilo mi ani pojetí inscenace. Jen mi vadilo, že zde nebyla ani jedna postava, u níž bych chápal její chování, její pohnutky, či která by mi dokonce byla sympatická. To byl pro mě ten hlavní problém. Nepopírám, že to byl zajímavý divadelní zážitek. Navíc se zajímavými hereckými výkony s dominancí Ivana Trojana. Ale teprve v druhé polovině při zvážnění inscenace jsem měl pocit, že ze mě proudí nějaké emoce. A přiznávám, že to velmi rychle uteklo, což je v divadle vždy dobré znamení. /viděno 9. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.5.2017)
Od samého začátku zajímavá hra, která příliš nenudila a místy dokonce byla nadprůměrná. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že děj je až příliš přehnaný a vygradovaný do zvláštního konce, který měl zřejmě šokovat. Nicméně odmyslím-li si tuto výtku, viděl jsem zajímavou španělskou hru ze současnosti se zajímavými charaktery a zajímavými hereckými výkony. Vynikající byli především Petr Štěpánek a v obzvláště záporné roli Jiří Hána, maximum ze své role vytěžila Dana Batulková. Naopak Milan Kačmarčík mi sem vůbec nezapadal. Oceňuji též optimální délku inscenace. /viděno 23. května 2017 v Rokoku/
(zadáno: 20.6.2017)
Mé první divadelní setkání s Goethem pro mě zůstane zajímavým zážitkem. Dejvické divadlo ho uchopilo se ctí a podpořilo ho kvalitními hereckými výkony, perfektními přechody z mluvených do zpívaných částí, perfektní scénografií, hrou s nasvícením a celkově to je velmi promyšlená inscenace. Například scéna odehrávající se v absolutní tmě, do které mluví jen Martin Myšička, byla nevšedním zážitkem. Jen škoda té délky. Ke konci inscenace už jsem pociťoval únavu a bojoval se spánkem. Ale rozhodně stálo za to vidět tuto inscenaci, už jen kvůli dokonalým hereckým výkonům. /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 26.8.2017)
Tato překvapivě záživná komedie disponuje jednoduchým dějem, který je ale zároveň dostatečně zajímavý a záživný na to, abych se u něj ani na okamžik nenudil a abych byl zvědavý na samotný konec, který jsem nedokázal odhadnout. Herci byli skvěle sehraní, Václav Vydra a Jan Šťastný excelovali, ale třeba i takový Martin Zahálka byl skvělý. Vlastně příliš nemám, co této komedii vytknout, ale hlubší dojem nezanechala. Nicméně pro pobavení na jeden večer to je výborná volba. A jen pro info, představení trvalo 150 minut (i s přestávkou). /viděno 21.8.2017 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 27.10.2017)
Chtěl jsem vidět moderní drsnější přisprostlou černou komedii, a přesně toho se mi i dostalo. První dějství uteklo hodně rychle, druhé dějství pak chvílemi postrádalo tempo, ale výsledek je z mého pohledu dobrý. D. Punčochář v roli Glendenninga je správně ulítlý a i díky němu to byl zážitek. Taneček M. Dancingerové byla pak pastva pro mé mladé mužské oči a přiznávám, hodně se mi líbil. Celkově je tato inscenace zajímavá, bavila mě a užil jsem si jí. Nicméně inscenace nemá "nic navíc", proto ji hodnotím jen jako mírný nadprůměr. Ale pobavil jsem se opravdu skvěle. /25.10.2017/
(zadáno: 11.11.2017)
Ucházející, i když z různých adaptací Shakespearových her, které jsem v poslední době v Praze viděl, je tohle pro mě spíše průměr. Většinu času jsem měl pocit, že inscenace je taková nemastná neslaná, ale druhá polovina už byla přece jen zajímavější. Kdo jednoznačně vyniká, to je Marek Němec, kterého jsem viděl poprvé v životě a udělal na mě dojem. Celkově mě námluvy Benedika a Beatricie (skvělá H. Dvořáková) bavily. A koneckonců, modernizace této hře pomohla přiblížit jí dnešnímu publiku a osobně si myslím, že to bylo uchopeno zajímavě. I takhle je možno Shakespeara inscenovat. /10.11.2017/
(zadáno: 26.11.2017)
Na inscenaci neshledávám nic výjimečného, co by jí mělo opravňovat k zařazení na repertoár českých divadel. Nicméně pominu-li tento fakt, jedná se o vcelku zajímavý vhled do života jedné britské rodiny. Kupodivu pan Špinar se tentokrát krotil a nabídl nám téměř normální činoherní představení. O to více mrzí, že když je to tak málo špinarovské, tak se část děje ztrácí mezi kinosedačkami. To je z mého pohledu velmi špatné řešení adaptace textu a ubírá to zážitek i procenta. Ale herectví a vynikající výkon paní Jany Preissové ční nad všemi nedostatky! /24.11.2017/
(zadáno: 27.3.2018)
Svižná, vtipná, nenáročná komedie, která nesklouzává k lacinostem a podbízivosti, a je založená především na dialogu V. Kratiny a V. Freimanové. Oddechová záležitost na jeden večer, která diváka pobaví, ale pravděpodobně z ní časem utkví v paměti jen střípky, což je ale asi úděl většiny komedií. Myslím, že diváci setrvávající v dlouhodobém manželství se možná i v této hře najdou, pro nás ostatní to je milá exkurze do dobrodružství zvaného manželství. Rozhodně je to jedna z těch lepších (zájezdových) komedií. /26.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.3.2018)
Ve světě, kde je láska čímsi, co se od člověka tak nějak automaticky očekává a singl člověk musí stále narážet na šťastné zamilované páry a reagovat na otázky okolí jestli někoho má, není lehké žít. A o to zajímavější je, přijde-li láska během pár dnů. Jitka Ježková exceluje, Ondřej Kavan jí zdatně sekunduje a výsledkem je takové milé cosi, co divákovi dodá energii a přesvědčí ho, že život vlastně může být fajn. Jednoduchá a funkční scéna představení velmi pomáhá, hudba a zpěv sem perfektně zapadají a inscenace krásně střídá humor s vážnějšími okamžiky. Za mě spokojenost. /28.3.2018/
(zadáno: 23.4.2018)
Mé první seznámení s tímto textem dopadlo dobře. Od začátku do konce jsem visel očima na pódiu a čekal, co bude dál. Inscenace velice rychle odsýpá, text samotný pak krásně ukazuje hry lásky šálivé v praxi. Láska si s námi pohrává, chtíč nad námi přebírá nadvládu, ztrácíme lidi, kteří nás skutečně milují proto, že neumíme být spokojení s tím, co máme. Byť se režie spokojila s prvoplánovým ztvárněním textu a klouzá jen po povrchu a v určitých chvílích bych uvítal větší procítění postav, líbilo se mi to. Herecky ucházející, příjemně překvapila A. Stropnická, kterou jsem dosud neznal. /22.4.2018/
(zadáno: 29.4.2018)
Je to zvláštní, je to sterilní, je to chladné, ale přesto je to fascinující. Do divadla jsem šel nezatížen znalostí díla (film ani jinou verzi jsem neviděl a knihu nečetl). Teprve z programu, který jsem si po představení přečetl, jsem pochopil některé scény. V tomto směru tedy režie nezabodovala. Na druhou stranu to bylo fascinující a nemohl jsem spustit oči z jeviště. Velmi chválím herce. M. Pechlát, V. Javorský, P. Beretová předvádějí dokonalé a přesné výkony. Závěr je krásně mrazivý a využití točny v úplném závěru i beze slov geniálním způsobem ilustrovalo zmar a beznaděj války. /26.4.2018/
(zadáno: 21.5.2018)
Jak hodnotit představení, které je částečně improvizované a pokaždé asi trochu jiné? Asi podle pocitů, které jsem při jeho sledování měl. A to byly pocity příjemně stráveného večera ve společnosti osazenstva, které umí většinu času velmi dobře pobavit. Asi dle očekávání večeru vévodila dvojice Lábus a Dejdar. Pobavil například čerstvý postřeh M. Dejdara z jeho návštěvy zápasu českého týmu na hokejovém MS v Kodani 2018 nebo historka J. Lábuse o tom, jak si ve Finsku kupoval kabát. Bylo to milé, příjemné, odpočinkové. Potěšil dvojí přídavek J. Lábuse během potlesku. /15.5.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.5.2018)
Chválím zajímavou scénu (díra s vodou, židle symbolizující zmařené životy), chválím kostýmy (obzvláště pojetí čarodějnic jako atraktivních mladých žen byla pastva pro mé oko), chválím celkové pojetí. Z herců vynikají A. Bílík, D Šoltýsová a v malých, ale důležitých rolích E. Pacoláková a K. Špiner. Bohužel ale M. Kačmarčík pro mě není Macbeth. Jeho měkká mluva v kombinaci s nulovým charismatem mu nedovolují působit tak, jak by Macbeth působit měl. Kdyby režisér sáhl třeba po A. Procházkovi, J. Hánovi nebo M. Dlouhém, bylo by to o něčem jiném. Ale jinak jsem spokojen. /17.5.2018 - derniéra/