Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 20.7.2016)
Petr Nárožný byl jednoznačným tahounem a roli má perfektně v malíčku. Ladislav Mrkvička s Janem Čenským mi občas připadali jako kompars k herecké exhibici pana Nárožného, ale kompars velmi zdatně sekundující a kvalitní. Jestliže se hra opravdu hraje od roku 2000, pak klobouk dolů, že to ti herci tak dlouho táhnou, ale bylo vidět, že jsou dokonale sehraní a vzájemně se i docela solidně odbourávali, což představení dodávalo na jiskře. Závěrečný potlesk vestoje od téměř zaplněného sálu (kapacita necelých 600 lidí) byl z mého pohledu zasloužený. /Viděno 18. července 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 27.1.2024)
Tahle detektivní parodie je pro mě zjevením. Asi jsem dosud netušil, jak hektické může divadlo být, ale když během jednoho večera dva herci a jedna herečka střídají role jak na běžícím pásu, když ten čtvrtý a zároveň hlavní herec nesleze z jeviště a nezastaví se, když v podstatě vše včetně převlékání či zákulisí inscenace probíhá před divákovýma očima, když se děj odehrává i mezi diváky, tak je to svým způsobem zjevení. A přidá-li se k tomu zajímavý děj, je zážitek dokonán. Dokonalý M. Vykus v hlavní roli, skvělé herecké výkony všech zúčastněných a zážitek, na který hned tak nezapomenu. Ztřeštěné, ale skvělé! /17.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 5.6.2018)
Inscenaci jsem viděl v rámci zájezdu v sále pro 560 diváků, kde mezi diváky a herci byla dlouhá forbína a tím pádem velká vzdálenost. A to je problém u inscenace určené pro komorní prostor Ungeltu. Jsem totiž přesvědčen, že se vytratila v tomto sále veškerá intimita a síla textu. Což v kombinaci s tím, že inscenace je pojatá profesorsky, tzn. pouze převedený text bez invencí, chybí jakékoliv emoce (upřímně mi bylo jedno, jak to celé dopadne, žádné sympatie k postavám), celou inscenaci sráží. V první půli jsem dokonce usínal. Škoda, Ungelt u mě jindy boduje. /5.6.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.2.2023)
Komediální drama o získávání sexuálních zkušeností a uvědomování si sebe sama a toho, co od života chceme, plyne vcelku příjemně a tak nějak nenuceně, takže jsem si to vlastně celou dobu užíval. Zatímco první půlka je vcelku nenáročná, v druhé půli už se dočkáme dramatičtějších scén, což mi přece jen k hereckému naturelu Daniela Krejčíka sedí více. Nicméně je to právě on, kdo celé představení vcelku spolehlivě táhne, a to za vydatné asistence Jitky Schneiderové, kdy spojení těchto dvou herců rozhodně nenudí. Chválím také jednoduchou funkční scénu! Mé první setkání s Absolventem tak dopadlo na výbornou! /24.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Předlohu neznám, hodnotím tedy jen tuto inscenaci, která mi sedla. Nejednou mi dokázala vyloudit na tváři nenucený úsměv a celkově mě dokázala naladit na příjemnou vlnu, kdy jsem si to k mému překvapení dokázal užívat. Byl zde krásně vyvážený humor s těmi vážnějšími scénami, a civilní pojetí M. Šteindlera bylo zvoleno naprosto vhodně, díky čemuž jsem měl pocit, že je to vše přirozené a nikoliv, že to hraje. Ostatní herci pak své party zvládli rovněž skvěle, scénografie byla vyřešena asi nejlépe, jak mohla, a celé to příjemně odsýpalo. Jen škoda, že chvílemi mi to už přišlo zdlouhavé. Trochu zkrátit a je to ideální. /6.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 5.6.2019)
Rozhodně se jedná o jedno ze zajímavějších současných dramat, které nese svou nepopiratelnou sílu a naléhavost především v osudu a životě mladé Alice, jíž Šárka Vaculíková svým přesným výkonem vtiskla patřičnou opravdovost a naléhavost, takže z mého pohledu zastiňuje i Lindu v podání Kateřiny Brožové, která hraje ovšem neméně skvěle. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a odcházel jsem příjemně překvapený a rozhodně velmi zamyšlený. Jen si myslím, že této konverzační inscenaci by prospěl k větší naléhavosti komornější prostor, kde by vynikla více. Ale jinak velká spokojenost! /31.5.2019/
(zadáno: 19.4.2019)
Smutné, emotivní, strhující, úchvatné! Příběh, který zaujme, je ztvárňován velice originální formou, kdy obě herečky hrají totožnou postavu, aby v případě potřeby jedna z nich začala hrát jinou postavu. Spolu s příběhem to klade na diváka určité nároky a nejedná se tak o jednoduché divadlo, a právě proto se mi to tak líbilo. Obdivuji obě herečky, že takovou emoční a depresivní nálož jsou ochotny postupovat vždy jednou za čas osm večerů po sobě. Za mě úžasný zážitek z první řady, který mě donutil k zamyšlení a k soucitu s každým, kdo si musí projít ústavní péčí. Nezapomenutelné! /17.4.2019/
(zadáno: 20.6.2023)
Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/
(zadáno: 1.11.2019)
Velkolepý opus, který má skvěle vyřešenou scénu, a který mě dokázal v těch racionálních částech dojmout a zaujmout. Oč úžasnější byly tyto scény, o to více jsem trpěl u snových a andělských scén, obzvláště v druhé ze tří částí jsem bojoval se spánkem. Což ale nic nemění na tom, že jsem viděl inscenaci plnou skvělých hereckých výkonů (emocionálně se mě dotkl především T. Havlínek a O. Pavelka, dokonalý byl F. Březina). Tahle inscenace mě dokázala oslovit, zaujmout a přesvědčit, že i divadlo může bořit hranice a uvést těžko inscenovatelnou hru. Škoda těch pro mě hluchých scén. /25.10.2019/
(zadáno: 15.11.2022)
V Brně se odhodlali nabídnout divákům poctivou dramatizaci rozsáhlého klasického románu o lásce, touze a nelehkých životních volbách. Nádherná salónní scéna, perfektně vyřešená iluze vlaku a nádraží za pomoci projekce, dokonalé kostýmy, to vše by samo o sobě stačilo k mé spokojenosti. Inscenace však disponuje rovněž skvělými hereckými výkony, kdy exceluje především Ivana Vaňková, ale líbila se mi celá ústřední pětice (Vaňková, Mach, Mazák, Němec, Isteník). Annu Kareninu jsem nikdy nečetl, ale po zhlédnutí inscenace mě to láká, a to je asi nejlepší pochvala. Za mě absolutní spokojenost, jen ke konci už to bylo trochu dlouhé. /5.11.2022/
(zadáno: 9.6.2023)
Antická tragédie upravená do podoby komediálního dramatu, navíc doplněná o motivy z jiných antických her a bájí? Inu, proč ne? Já si to užil, bavilo mě to, a přišlo mi to vlastně hodně zajímavé. Ať už co se týče režijních nápadů (hrouda písku jako hřbitov, převyprávění Oidipova příběhu prostřednictvím jídla), tak samotného pojetí inscenace i postav. Místy to možná bylo trochu překombinované, ale bylo to snadno pochopitelné a nemám pocit, že by to šlo proti původnímu textu. Jsem přesvědčen, že každý divák si zde dokáže najít něco, co ho zaujme. Nic moc jsem od toho nečekal a odcházel jsem s pocitem, že tohle byl fajn večer /5.6.2023 v Táboře/
(zadáno: 11.9.2017)
Od vynikající scény, přes úžasně distingovanou režii až po kvalitní herecké výkony mě tato inscenace přesvědčila o své smysluplnosti a o svém výsostném právu být uváděna na scéně takového svatostánku, jakým Stavovské divadlo je. Paní Janžurová byla bezchybná a za její kostýmy si tvůrci zaslouží jedno velké WAU. I. Bareš, T. Medvecká a V. Postránecký byli rovněž skvostní. Ale především exceloval Jan Hartl. Je to kvalitativně vyvážená inscenace, kde nic nechybí ani nepřebývá. Bohužel ale ve mně neprobudila žádné vnitřní emoce, a proto nehodnotím plným počtem. /10.9.2017 ve Stavovském divadle/
(zadáno: 10.3.2023)
Britská panovnice Alžběta II. získala v Petře Janečkové důstojnou následovnici, jež jí ztvárňuje přesně a velice věrohodně. Je tak zážitek ji sledovat při audiencích s jednotlivými premiéry. Samozřejmě zážitek asi nemůže být stoprocentní, když člověk zná velice dobře známější verzi s Ivou Janžurovou. Tato pardubická verze nenabízí o moc víc jiného, a tak je to vlastně jen o těch hereckých výkonech, které jsou z mého pohledu skvělé. Jako kolektivní dílo se jedná o výraznou inscenaci. Jen mě zamrzelo, že v mé repríze byl zcela vynechán Anthony Eden v podání M. Mejzlíka, aniž by na to byli diváci dopředu upozorněni. /28.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro mě bohužel neatraktivní inscenace, což může být dáno řadou faktorů. Asi se prostě jednalo o příliš obyčejný text plný řady nesympatických postav, kdy snad žádná z nich se nechová úplně normálně. Proč se dívat cca 90 minut na nesympatické lidi, kteří jsou napřesdržku? Snažil jsem se naladit na notu tvůrců, ale bohužel se mi to nepodařilo. Inscenace mi ze všeho nejvíc připomínala telenovelu, akorát těch cca 100 dílů bylo stlačeno do jednoho večera. Pochválit lze tedy především chytře a originálně řešenou scénografii a herecké výkony, kdy obzvláště J. Burýšek či dvojice Žáčková-Hájek vynikali. To je ale zoufale málo. /7.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 10.3.2023)
Zabili, chlapa z Koločavy... a mně to bylo úplně jedno. Asi tak bych shrnul můj dojem z této inscenace, u níž mi scházely emoce, jež by se na mě přenesly do publika. Po hudební stránce to bylo naprosto dokonalé a sladěné a byl to zážitek. Ale činoherní část bohužel byla z mého pohledu nedobře zvládnutá. Nejasná motivace postav, nebylo zřejmé, proč vlastně Nikola miluje Eržiku a ona jeho, a výsledkem bylo, že mě závěr nechal chladným. Přísnější měřítko snesou snad jen T. Pavelka, D. Bambas a I. Bareš, kteří svým postavám dodali potřebnou autenticitu a charisma. Mé dojmy tak jsou velmi rozporuplné. Hudební část 100%, činoherní 25%. /27.2.2023/
(zadáno: 22.6.2022)
Mé druhé setkání s touto komedií dopadlo na jedničku. Určitě bylo pro mě kladem, že jsem věděl, do čeho jdu. Těšil jsem se hlavně na druhou půlku, a skutečně záchvaty smíchu u mě nebraly konce. Nahlédnout do zákulisí a sledovat všechny ty vtípky, to byl balzám na mou duši diváka, který už je přehlcen lacinými komediemi. Vynikající herecké výkony pomohly výslednému vyznění, a že M. Němec hraje v podstatě sám sebe (divadelní režisér hraje roli divadelního režiséra) je už jen taková třešnička na dortu. Jako asi 13letý capart jsem byl nadšený z Menzelovy verze v Jihočeském divadle. A nyní, po 22 letech, jsem si to užil znovu. /10.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 29.4.2023)
Kombinace klasického a moderního pojetí, ovšem s důrazem na text Čapkovu dramatu pomohla natolik, že mě to překvapilo. Byť příliš nechápu, že část děje je pojatá jako opera zpívaná v latině, stejně tak nechápu, proč muže hraje žena a ženu hraje muž, nechápu ani promluvy či kritiky týkající se samotného Čapka. Překvapivě nic z toho nepůsobilo rušivě, jen nepochopitelně. Méně je někdy více. M. Donutil hraje stále dobře, ale rozlišitelné jeho role příliš nebyly. To však nebrání silnému dojmu, jež jsem si z inscenace odnesl. Ani na vteřinu jsem se nenudil a nechal na sebe působit tu sílu, která z inscenace prýštila. Tohle byl zážitek! /28.4.2023/
(zadáno: 19.10.2019)
Ó, ty vlídná noci, jež pod závojem tmy skryješ všechny duše zbloudilé, přiviň mě na svá bedra a dej pocítit sílu lásky... Přesně takový pocit mám z této inscenace, která je zvláštně magická a dává naději všem snílkům, že třeba někdy někde potká ztracená duše jinou ztracenou duši. Jednoduchá, ale dostačující a plně funkční scénografie zde nechává vyniknout především děj a herecké kvality obou zúčastněných, kteří rozehrávají situaci i v současnosti mnohokrát viděnou, kdy kluk chce být s holkou víc než kamarád, ale ta touží po tom, kdo je nedostupný. Já si to užil a vůbec se nenudil! /16.10.2019/
(zadáno: 20.7.2016)
Mé úplně první setkání s Cimrmany, nikdy předtím jsem neviděl neviděl žádnou jejich hru ani ze záznamu, ani naživo. Přednášky docela vtipné, obzvláště loutkové minipředstavení pobavilo. Hra samotná byla docela zajímavá, vtipná, originální, ale i když zklamání z neúčasti Zdeňka Svěráka brzy vyprchalo, stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že tohle stačí vidět jednou a je to jen taková hodně roztahaná anekdota. Nicméně dobrá a vtipná anekdota. Nelituji času, který jsem na tomto představení strávil. /Viděno 28. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 20.11.2017)
Bohužel pokud se mi chce v divadle spát, tak ta inscenace prostě není dobrá. A to je přesně případ této inscenace. Začátek dobrý, scéna s natankováním benzínu úžasná, jelikož V. Dyk dostal takový výtlem z toho, jak T. Vilhelmová hraje drsnýho chlápka od pumpy, že se asi dvě minuty nedokázal přestat smát. Ale pak to šlo z kopce. Filmovou předlohu neznám, forma představení mi nesedla, a tak jsem většinu času bojoval se spánkem. Ta procenta tak uděluji především za začátek a konec. To mezi tím jsem příliš nevnímal. Což je škoda, oba aktéři jsou jinak skvostní! /12.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Nejsem muzikálový divák, jsem divák činoherní, ale chtěl jsem jsem se podívat do karlínského divadla. Hledal jsem co možná nejméně komerční titul a vybral jsem tuto inscenaci. A nebyl jsem zklamán, ale ani nadšen. Jednoduchý příběh, velkorysá scéna, pár podařených písniček, dobré výkony nejen ústřední dvojice Markéta Procházková - Martin Písařík, výrazněji zaujali ještě Bohouš Josef, Filip Antonio a Jitka Schneiderová. Naštěstí z tohoto titulu nebyla cítit nějaká komerčnost, ale bohužel je to snadno zapomenutelná inscenace. /2.12.2017/
(zadáno: 7.8.2023)
V prostředí Nejvyššího purkrabství Pražského hradu se pro mě zrodil klenot a já tak viděl jedno z nejlepších představení v rámci LSS. Duo SKUTR vytvořilo inscenaci, která mě nadchla a nenudila. Chválím herecké výkony, především excelují dokonale filozofující D. Prachař, roztomile pubertální E. Křenková, skvěle divošský a charismatický R. Mácha, kouzelně uhrančivý C. Kassai a sošný pro lásku hořící Z. Piškula. Kostýmy, scénografie, hudba, režijní nápady, všechno si dokonale sedlo a utvořilo celek, který na mě zafungoval. A odlehčení děje v podobě M. Daniela a J. Poláška bylo vítaným zpestřením. Za mě jedno velké BRAVO a děkuji! /26.7.2023/
(zadáno: 20.7.2016)
Můj divadelní Olymp! Tohle jsem dosud v divadle nezažil. Jen jsem hypnotizovaně hleděl na jeviště, vciťoval se do té zvláštní ženy a chápal její pocity a myšlenky. Několikrát jsem i zaslzel, a nad scénou s pierotem brečím ještě teď. Neuvěřitelné, bravurní, skvělé. Během hry mi i několikrát zacukalo v bicepsech, při odchodu se mi podlamovaly nohy, mozek mě neposlouchal, emoce mnou cloumaly naplno. Paní Janžurová s panem Hádkem mají mou hlubokou úctu a neskonalý obdiv. Potlesk vestoje, kdy já se zřejmě postavil jako první, byl naprosto zasloužený. /Viděno 14. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě dokázalo nalákat a zaujmout svým velmi výrazným vybočením z toho, co je běžně na české muzikálové scéně k vidění. Už jen kombinace J. Svěrák a T. Klus je sama o sobě zajímavá. Když se k tomu ještě přidá poetický skoro až filozofický děj, který zavádí hlavního hrdinu do prostředí bezdomovců a jenž nastoluje myšlenku majetek versus chudoba, je to pro mě dostatečně zajímavé na to, abych byl s výsledkem spokojený. Písničky jsou typicky klusovské, což mi nevadilo, herecky a pěvecky to bylo zvládnuté, zaujal mě především D. Kollár jako profesor. Za mě překvapivě zajímavý zážitek. /13.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.12.2018)
Emoce. Síla. Láska. Cit. Čistá duše toužící, trpící, zmatená, bojující se sebou sama i s okolím neuznávajícím její odlišnosti. Trápení. Soužení. Genialita promarněná ve spirále nepochopení a lidského nešvaru vše vymykající se normálu odsuzovat a ničit. A já se rozbrečel a nechal kanout slzy bezmoci a smutku pro tu čistou a nevinnou duši. Inscenace zkrápěná mými slzami, a to aniž bych znal předlohu. Skvělá dramatizace, vynikající až geniální režie, srdcervoucí herecké výkony J. Erftemeijera a J. Novotného. A můj potlesk ve stoje. Nezapomenutelné, dokonalé, skvělé! Srdečně děkuji! /29.12.2018/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>