PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 14.10.2019)
Paní režisérka Burešová se rozhodla klasickou knižní předlohu pojmout klasicky jako ilustraci ke knize. A díky za to, protože přesně tak vynikne nejlépe hrůznost doby a tísnivost příběhu. Tato inscenace založená na textu a hereckých výkonech bez nějakých výraznějších scénografických hrátek na mě zapůsobila přesně tak, jak měla. Tíseň, temná a dusná atmosféra, strach, obavy, napětí a vědomí, že tohle nedopadne dobře. Vynikající herecké výkony pak pomáhají celkovému vyznění, obzvlášť P. Neškudla a M. Hanuš excelují. Pozitivně hodnotím chór, díky kterému je pocit tísně autentičtější. /9.10.2019/
(zadáno: 25.2.2023)
Rozvod je akt, v němž už tak nějak z principu není vítězů, jen poražených, jimiž jsou děti. A s tím pracuje i tato divadelní jednohubka (cca 65 min), jež střídá vtipnější situace s těmi závažnými. Opravdu silná je scéna, v níž terapeut neudrží klid a divák tak tuší, že vše kolem rozvodů je pro tuto postavu citlivá a osobní záležitost. Jen je škoda, že minulost této postavy zůstává během celé inscenace pouze ve fázi divákových domněnek. Možná na mě inscenace zapůsobila i díky tomu, že jsem v 15 letech zažil rozvod rodičů, protože zde jde především o děti a o to, jak rozvod vnímají. Petr Buchta i celý ansámbl na výbornou! /13.2.2023 v Táboře/
(zadáno: 26.8.2017)
Tato překvapivě záživná komedie disponuje jednoduchým dějem, který je ale zároveň dostatečně zajímavý a záživný na to, abych se u něj ani na okamžik nenudil a abych byl zvědavý na samotný konec, který jsem nedokázal odhadnout. Herci byli skvěle sehraní, Václav Vydra a Jan Šťastný excelovali, ale třeba i takový Martin Zahálka byl skvělý. Vlastně příliš nemám, co této komedii vytknout, ale hlubší dojem nezanechala. Nicméně pro pobavení na jeden večer to je výborná volba. A jen pro info, představení trvalo 150 minut (i s přestávkou). /viděno 21.8.2017 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 8.3.2024)
Když se na pódiu sejdou tři osobnosti americké historie, může to být zajímavý dialog, ale i nuda. Tato inscenace pro mě kombinuje obojí. Nejsem si jistý, že český divák z toho může mít stejný zážitek jako divák americký. Nicméně do určité míry mě inscenace dokázala zaujmout, jen si bohužel nedokázala udržet mou pozornost celou dobu. Za největší klad inscenace tak považuji herecké výkony všech tří zúčastněných pánů. J. Vlasák dodává inscenaci určitý punc noblesnosti a životní zkušenosti, J. Štrébl skvěle hraje člověka toužícího po moci a A. Jastraban člověka mocného, leč slabého a pochybujícího. Skvěle obsazeno a zahráno! /1.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 14.5.2019)
Milá, vtipná, pohodová inscenace, která mi zřejmě sedla do mého momentálního rozpoložení. Skvěle to funguje jako hořká komedie i jako parodie na doby dávno minulé. Perfektně zvládnutá je dějová část, po herecké stránce rovněž perfektní (chválím A. Kraloviče, J. Poláška, M. Kuntovou, a především M. Lamboru a D. Krejčíka), choreografie na pohodu. Takže jediné, co nepochválím, je ozvučení a technika, protože u některých písní nebylo téměř rozumět, co se zpívá, a u jedné písně byl výpadek mikrofonu u dvou hlavních postav. Což je škoda, protože to jinak byl příjemný divadelní zážitek. /11.5.2019/
(zadáno: 4.5.2017)
Byl jsem zvědav, jak se dá Sametová revoluce uchopit v komorním podání a prostoru, a hra nezklamala. Byla zajímavá, mělo to spád, a i když mi jednání postav občas přišlo nelogické, žádné zásadní nedostatky zde nespatřuji. Ale ještě více než na hru samotnou jsem byl zvědavý na mou nejoblíbenější herečku Veroniku Khek Kubařovou. A milerád konstatuji, že její kvalitní herectví v této hře vyniká. Její splynutí s postavou je nepřehlédnutelné a až do mrazivého konce si drží vysokou kvalitu, kterou se jí vyrovnává snad jen Zuzana Slavíková. Jsem spokojený. /viděno 30. dubna 2017 v Divadle v Řeznické/
(zadáno: 5.11.2017)
Neumím se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo jestli je to průser. Ale vzhledem k tomu, že tak, jako mě rozesmála scéna nácviku představení řemeslníků (v této verzi trochu potrhlé rodinky), už jsem se v divadle hodně dlouho nesmál, tak mám pocit, že tohle se hodně povedlo. Sice je to na mě možná už trochu moc "špinarovské", ale čert to vem. Jsem ochoten odpustit i to, že tohle představení vidělo Shakespeara tak maximálně z rychlíku. A k těm inovacím perfektně sedí i herecké výkony a moderní odění postav. Rád bych vyzdvihl nějakého herce, ale všichni byli skvělí a bezchybní! /31.10.2017/
(zadáno: 9.10.2023)
Velice halucinogenní záležitost v rytmu punku, která nemá se Shakespearem společného snad téměř nic. A určitě to není určeno pro diváky, kteří se s touto komedií setkávají poprvé. Já mezi ně nepatřím, takže jsem fascinovaně sledoval a snažil se pobrat všechny režijní nápady. A občas jsem si říkal, jaký matroš asi tvůrci při zkouškách užívali. Když řeknu, že tohle je mnohem šílenější než byla Špinarova verze v ND, tak nepřeháním. Ale šla z toho neskutečná energie, dokázalo to udržet mou pozornost a odcházel jsem příjemně naladěný. Koneckonců, je to komedie o snech a mámení, tak proč neomámit divákovy smysly? /5.10.2023 v Praze - Palmovka/
(zadáno: 17.8.2018)
Bohužel jedno z těch horších představení na Slavnostech. Pitvoření, obscénnosti, skřeky. Nejsem proti modernizacím, například moderní verze této hry v Národním divadle od Dana Špinara mi připadá téměř geniální. Ale SKUTR to vzali za špatný konec a nabídli cosi velmi podbízivého, pokleslého, a ve výsledku mi to připadalo skoro trapné. V těch bdělých chvilkách, kdy jsem neusínal, jsem se nestačil divit. Pokud v divadle usínám (a to dokonce ve venkovním prostoru na čerstvém vzduchu), je to pro mě signál, že inscenace je nezajímavá. Na jedno kouknutí to ušlo, ale převládá zklamání. /10.8.2018/
(zadáno: 21.5.2023)
Na základech Shakespearovy klasiky Ypsilonka vystavěla představení, které je kombinací původního textu, odkazů na současnost, improvizovaného chaosu, který je ale skvěle nacvičený, a nakonec to vše vypadá jen jako zábavná divadelní zkouška jen tak pro radost. Nejsem si jist, jestli jsem vše dokázal rozklíčovat a pochopit, ale o to ani tak nejde. Protože to bylo milé, vtipné, a pokud divák už Sen noci svatojánské někdy viděl, ocení, že je to v mnohém nové a originální. Skvělá kolektivní práce a ve výsledku příjemně strávený večer. /16.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 15.11.2022)
Jednoduchá komedie s prvky dramatu, která nepřináší nic nového, nic moc zajímavého, a která se mi zřejmě brzy vytratí z paměti. Nic moc jsem neočekával, a tak jsem vlastně ani nebyl zklamán, naopak zhruba první hodina byla docela ucházející, ale pak už mi to přišlo jednotvárné a nudné. Diváci spíše než na inscenaci jdou na Karla Rodena, a takoví diváci zřejmě odcházejí uspokojeni. Souhra manželského páru Krausová / Roden fungovala, Kristýna Nováková jim byla rovnocennou spoluhráčkou, a tak vlastně mohu konstatovat, že už jsem viděl horší inscenace. Chválím scénu, jež skvěle vytvořila iluzi rybníka a přírody. /10.11.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.2.2019)
Dosti výrazný monolog, jenž naléhavě míří přímo na cíl a po cestě strefuje všechnu (ne)korektnost, na kterou narazí. Zamyšlení, které vnímavému divákovi přináší hrůzný pocit z toho, kam jsme se jako lidstvo dostali s přehnaným respektem a korektností ke všemu a všem. A to vše v sebejisté interpretaci pana Kňažka, který skutečně působí dojmem, že přišel na diskuzi s diváky, kterou vede pouze teď a tady, a která se nebude opakovat. Potěšilo vynechání přestávky, rozhodně je lepší dát si těch zhruba 80 minut v kuse. Tahle inscenace je skvělá a pro mě byla zážitkem! /22.2.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 15.1.2023)
Zaniklé město, zapomenutí lidé a příběhy, jež se udály už velmi dávno. Příroda si vše bere zpět, ale osudy obyvatel ztraceného města ožívají před divákovým zrakem jako tichý přízrak minulosti, jenž si uzurpuje jeho pozornost a nechává nahlédnout do toho, co bylo. Postavy se objevují a zase mizí, žijí si svými životy a je krása sledovat, co se na jevišti odehrává. Vše je tak podmanivé, strhující, živé a zároveň bolestné, smutné a srdcervoucí. Vše sem perfektně zapadá nejen díky skvělé práci celého týmu, ale i precizním hereckým výkonům. Byla slast sledovat to z první řady. A Barbora Křupková je pro mě velký divadelní objev! /6.1.2023 v Táboře/
(zadáno: 17.4.2023)
Silný text nejlépe vynikne v komorním prostoru. Sirotci nejsou z mého pohledu zas tak silný text, aby sám o sobě u mě plně obstál. Proto je potřeba v mém případě tento text podpořit i dalšími aspekty. A to se zde povedlo. Blízkost herců v bytovém divadle sama o sobě velmi pomáhá a umocňuje zážitek, který je ještě dokonalejší díky přesným hereckým výkonům. O kvalitách Jany Kotrbaté a Viktora Javoříka jsem se už přesvědčil mnohokrát a i nyní to bylo z jejich strany dokonalé. Jan Battěk mě pak příjemně překvapil. Co si přát víc než vidět absolutně zblízka každý detail ve výrazu a tváři herců, kteří prožívají, co hrají? /15.4.2023/
(zadáno: 27.11.2019)
Byť jsem byl svědkem zřejmě nejlepšího možného herectví, které bylo možno v rámci této inscenace divákům naservírovat, nemohu se zbavit dojmu, že text samotný je jen uměle vyvolaným konfliktem. Názorový střet muže ve vysokém postavení a jeho bývalé milenky, které se zajídá svět dobře situovaných lidí možná odráží myšlenky v dnešní době tolik aktuální, ale přišlo mi to pořád jen jako umělá póza. Kladně tak hodnotím herecké výkony, které byly dokonalé. J. Langmajer, T. Vilhelmová i V. Navrátil udrželi mou pozornost i přesto, že jsem pochyboval o pohnutkách postav! /26.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Viděno v alternaci: A. Daňková- F. Cíl -Z. Piškula. Tak tohle byla krása! Ano, paní Stašová v této inscenaci hraje výrazně a neznalý divák by to mohl považovat za přehrávání. Ale podle mě to byl režijní záměr takto roli matky stylizovat, aby nám byla stejně protivná jako hlavnímu hrdinovi. Ta hra totiž není lacinou komedií, je to autobiografická tragikomedie, která má hloubku. Naprosto skvěle zde zahrála A. Daňková, která působila tak nevinně a zranitelně, že se mi při pohledu na ní chtělo brečet dojetím. Tahle inscenace je skvělá! /8.2.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.5.2018)
Nic moc jsem nečekal a zažil jsem osvěžující večer plný nenásilné hravosti, pohody a dobré nálady. Krásné zvučné verše, žádné modernizace, příběh, který funguje, baví a zároveň mě donutil i k nějakému zamyšlení, a především kvalitní herecké výkony. Tomáš Pavelka mě dokázal uchvátit, a to nejen tím, jak zcela s přehledem ovládl celou hru i jeviště, ale i tím, jak reagoval na publikum. Příjemně pobavili Marek Holý se Simonou Postlerovou, u Dominicka Benedikta bych možná trochu ubral na akčnosti, příliš mi ta jeho rozjívenost do inscenace nezapadala. Každopádně tohle se povedlo. /11.5.2018/
(zadáno: 31.5.2017)
Od inscenace jsem vůbec nic nečekal, ale zároveň jsem vsadil na to, že Ungelt = kvalita. Nespletl jsem se. Obě herečky podávají kvalitní výkon v zajímavé hře, která mě do děje vtáhla natolik, že jsem se bál na svém sedadle byť jen pohnout, abych o něco nepřišel. Vývoj obou postav probíhá pozvolna a tak nějak neočekávaně, až nakonec divák zjistí, že na konci kouká na jiné postavy než na začátku. V tom je tato komedie neobvyklá a troufám si říci, že díky tomu i nezapomenutelná. A abych nezapomněl, na Petru Nesvačilovou se mi jako chlapovi dobře koukalo. /viděno 29. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.4.2023)
Fraška o jednom divokém svatebním dni jednoho ženicha se z mého pohledu vydařila na výbornou. Možná za to mohla má nulová očekávání, možná i fakt, že už jsem viděl mnoho nekvalitních zájezdových komedií, ale tohle mě bavilo. Ani na vteřinu jsem se nenudil, nejednou se zasmál a užíval si to. Excelují především Otakar Brousek a V. Vydra, kteří si to užívají. Chválím též T. Töpfera, který na poslední chvíli zaskakoval za V. Svobodu. Možná je to až příliš podbízivé, některé nápady zbytečné (dort v obličeji diváka - komparsisty), ale jako celek to na mě zafungovalo. Už hodně dlouho jsem se v divadle u komedie takto nepobavil. /25.4.2023/
(zadáno: 30.11.2017)
Od začátku do konce to bylo svižné, vtipné, a hlavně jsem měl pocit, že herci několikrát zaimprovizovali. Už jsem viděl tolik představení, že poznám, když to herce baví. A měl jsem pocit, že si to všichni na jevišti vyloženě užívají. To, že si během děkovačky herci udělali selfie s publikem za zády nejlépe svědčí o tom, že jsem to cítil správně. Složení J. Révai, K. Janečková, R. Jašków, P. Pěknic, I. Bareš bylo opravdu skvělé, zábavné, vtipné. Tahle komedie o gayích bez gayů prostě stála za to. Jen škoda mnohdy předvídatelného děje. Jinak by to bylo dokonalé! /28.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.11.2019)
Komedie, která má koule! Inscenace si bere na paškál pražské divadelní prostředí, a jako bonus se strefuje i do Brna. Ušetřeno nezůstane Národní divadlo ani divadelní kritici. A já se v divadle bavil, jako už dlouho ne! Pestrá směsice postav, jež jsou dost možná karikaturami reálných lidí v šíleném večeru, kdy se může stát naprosto všechno, mě dokázala odbourat natolik, že jsem musel dát standing ovation. Vynikající výkony všech zúčastněných, trefná satira a jako vždy skvělý M. Dlouhý mi zpříjemnili večer a pobavili na hodně dlouho dopředu. A příště bych prosil i pana Mrňku osobně! /2.11.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Je to krásné, odvíjí-li se na jevišti silný příběh, při němž divák pocítí smutek nad osudy hrdinů. M. Dočekal citlivě přistoupil k inscenování americké klasiky, kdy nechává vyniknout ústřední čtveřici, z níž prim hraje dokonalá Z. Kronerová, která emoce u své postavy dávkuje přesně a sebejistě. Vedle ní pranic nezaostává skvělý Miroslav Donutil, který dává v mžiku zapomenout na své komediální umění a stává se zničeným mužem semletým stářím. V. Dvořák a Martin Donutil pak skvěle přispívají k výslednému dojmu. K tomu jednoduchá, ale plně funkční výprava, a je zaděláno na zážitek! /27.12.2019/
(zadáno: 12.4.2023)
Sonda do vzpomínek Édith Piaf před jejím posledním výdechem je strhujícím zážitkem plným květin, vůní, růžové barvy a především písní. Tím nejlepším na celé inscenaci je výkon J. Zenáhlíkové, jež Édith nehraje, ale přímo se jí stala. Samozřejmě za vydatné podpory svých dvou kolegů tak rozehrává příběh života jedné (ne)obyčejné ženy. K čemuž si pomáhá do češtiny skvěle přeloženými a dokonale interpretovanými písněmi, jež krásně dotvářejí příběh samotný. Výsledný dojem pak dotváří všudypřítomná růžová barva a směs vůní, díky kterým je pocit vtáhnutí do děje úplný. Nevím, jestli jsem kdy v divadle viděl voňavější inscenaci. /11.4.2023 v Táboře/
(zadáno: 6.2.2023)
Dramatizace románu o životě a smrti, o sourozeneckých poutech a o všem tom bordelu, který někteří z nás mají v hlavě a perou se s tím, jak ho vymést. Na malém prostoru se odehrávají malá dramata dvou sester a zaznívají myšlenky s nimiž jsem se neměl problém ztotožnit. A tak jediné, s čím jsem měl trochu problém, bylo přeskakování v ději ze současnosti do minulosti, kdy mi několikrát chvilku trvalo pochopit, v jakém období se právě dění na jevišti nachází. Jedná se o nevšední a těžký zážitek, který mě sice nikterak více nezasáhl, ale ani mě nenechal chladným. Skvělé herecké výkony i práce všech zúčastněných! /31.1.2023 v Táboře/
