Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.3.2018)
Svižná, vtipná, nenáročná komedie, která nesklouzává k lacinostem a podbízivosti, a je založená především na dialogu V. Kratiny a V. Freimanové. Oddechová záležitost na jeden večer, která diváka pobaví, ale pravděpodobně z ní časem utkví v paměti jen střípky, což je ale asi úděl většiny komedií. Myslím, že diváci setrvávající v dlouhodobém manželství se možná i v této hře najdou, pro nás ostatní to je milá exkurze do dobrodružství zvaného manželství. Rozhodně je to jedna z těch lepších (zájezdových) komedií. /26.3.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.3.2018)
Sedím, sleduji, přemýšlím, dojímám se, soucítím. CHÁPU! Chápu, o čem se hraje, co se před mýma očima odehrává. Chápu, protože to žiju. Protože žiju v samotě, protože myšlenky hlavní hrdinky jsou i mými myšlenkami. Proč s někým sdílet samotu, když samota je jen moje? Proč žít s někým dalším, když už žít sám se sebou pro mě vydá za život ve dvou? Zhruba uprostřed představení šok. Pochopil jsem, že koukám na SVŮJ ŽIVOT. Že tohle jsem já. A bylo mi do pláče. Skvělý skoro až filozofický a hloubavý text, kvalitní herecké výkony. Kamila Trnková mě dostala! Nezapomenutelný zážitek! /27.3.2018/
(zadáno: 20.3.2023)
Velice jednoduché komediální drama o biologické matce, jež v utajení přichází jako hospodyně do domácnosti svého syna a jeho manželky, mi nepřipadalo jako natolik zajímavé a nosné, aby byl důvod k jeho uvedení na českém jevišti. Bylo to tak obyčejné a nikterak objevné bez zjevné gradace, že mi zůstal utajen důvod, proč Ungelt sáhl zrovna po tomto textu. Čímž nesnižuji výkon J. Smutné, která ve své roli byla okouzlující, byť i její popletenost začne po chvíli být trochu otravná. O. Novák a T. Nekudová pak zdatně sekundují, herecky nemám co vytknout. Ale co s komedií, u níž se ani jednou nezasměju? Poděkovat a zapomenout. /15.3.2023 v Táboře/
(zadáno: 23.7.2018)
Docela příjemná a pohodová komedie, která dokázala pobavit, zaujmout, rozesmát, a u které jsem až do konce nedokázal odhadnout, jak dopadne. K mému překvapení jsem se docela příjemně bavil a ani na okamžik se nenudil. Josef Carda jako Pignon byl docela dobrý, ale převálcovali ho už z povahy svých rolí Jan Šťastný jako kontrolor z berňáku i Miloslav Mejzlík jako nekonvenční miliardář. Určitě se jedná o jednu z těch zajímavějších a kvalitnějších komedií v rámci zájezdových produkcí. Byl to příjemný a pozitivní večer strávený s fajn komedií. /23.7.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace nabízející kvalitní herecké výkony. Zuzana Stivínová bezchybně ztvárňuje vývoj své postavy, kde jsem jí věřil absolutně každé slovo, každé gesto, každý pohyb mimických svalů. A v závěru, kdy tak krásně mluví o tom, co pro ní představuje hudba, se u mě dostavilo i mrazení v zádech a nebylo daleko k slzám. Jan Novotný podává uvěřitelně civilní výkon, kdy působí, že text nemá naučený, a proto jeho postava rovněž vyznívá přirozeně. Celá inscenace pro mě byla, i přes velmi těžké téma, balzámem na mou duši. Takové divadlo má smysl. Vkusná režie, silné téma. Dokonalost! /3.4.2019/
(zadáno: 31.10.2022)
Klasika, jež mě absolutně nadchla! Chlad, odtažitost, nedůvěra, závist, žárlivost, pohrdání, nenávist, touha, láska, vzdor, neústupnost. Tohle vše divák zažívá a vidí na hlavní scéně vinohradského divadla v působivém Lorcově dramatu, jež je silnou a naléhavou výpovědí o mentalitě španělského venkova. Čistokrevné herectví všech zúčastněných dam je pak zvýrazněno perfektně načasovanými živě hranými a zpívanými španělskými rytmy v podání skupiny RAZAM, jež jakoby diváka opravdu přenesly na horkou španělskou půdu. Vhodně je zvolena jednoduchá, ale plně dostačující a účelná scéna, stejně jako kostýmy. Dechberoucí a intenzivní zážitek! /26.10.2022/
(zadáno: 16.3.2019)
Něco málo přes dvě hodiny na téma kdo je tady gay, to vše zabalené do hávu francouzské komedie založené na výrazném komediálním herectví Martina Zounara. Skvělý začátek na plný plyn bohužel degraduje neustálé omílání jednoho a téhož, což se mi brzo omrzelo. Chvílemi jsem měl pocit, že herci na jevišti se baví víc než já, obzvláště Martin Kraus měl problém držet vážnou tvář. Postava Daniely Šinkorové mi pak přišla naprosto zbytečná. Jedná se o zájezdovku určenou pro široké masy nenáročných diváků, a jako taková tato inscenace funguje. Za mě slabší průměr. /12.3.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.9.2017)
Bohužel se zde povedlo vyprodukovat inscenaci, jejíž výpovědní i umělecká hodnota se takřka rovná nule. Cílem zřejmě měla být taková inscenace, u které se pobaví úplně každý. Diváky, kteří nečekají žádné velké umění a jdou se podívat na známé obličeje inscenace zřejmě uspokojí. Já jsem téměř celou dobu v tom horším případě zíval, kroutil hlavou a obracel oči v sloup, v tom lepším případě jsem se mírně usmíval. A celou dobu jsem si říkal, co to sakra je. Ale abych tvůrcům nekřivdil, byla to docela lehce stravitelná jednohubka, u které jsem se zas tolik nenudil. /21.9.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 27.1.2024)
Dědictví jako loterie, do níž každý může dostat svůj los. Snaha o stejné šance na majetek pro všechny. Téma inscenace nesmírně zajímavé a ještě zajímavější je zamyslet se nad vnímáním textu. Jsem-li z těch co nemají příliš co zdědit, budu fandit této vizi? Inscenace ve mně vyvolala řadu otázek, a o to asi především šlo. A byť se jedná o satiru či spíše komediální žánr, já se příliš smát nepřinutil, protože mi to přišlo do budoucna možná až příliš reálné a znepokojivé. Zajímavá inscenace, skvělé karikování úředního aparátu. U každé z postav jsem chápal její pohnutky. Jen inscenace byla místy až příliš zdlouhavá a doslovná. /24.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 30.8.2017)
Skvělé, báječné! Chvílemi jsem se v tom i trochu poznával (je mi 30 let), obzvlášť v postavě M. Kerna (vážil jsem 190 kg). Bylo vidět, že se zde sešla skvělá parta, která si to užívá, a která to dělá především z čirého nadšení. Všichni zúčastnění podali skvělé a uvěřitelné výkony a při závěrečné scéně jsem měl husí kůži a srdce se mi rozbušilo na maximum, protože jsem měl pocit, jako bych koukal na svůj současný život. A musím pochválit vizuální stránku inscenace. Všechna videa na zadní stěně perfektně dotvořila výsledný dojem. Byl to nezapomenutelný zážitek. /29.8.2017 - Činoherní klub Praha/
(zadáno: 24.3.2019)
Když se sejde skvělá parta lidí, je zážitkem i životopisná inscenace o chemii. Petr Zelenka jako autor a režisér zde přesně dávkuje odlehčené momenty s těmi vážnějšími, laické vsuvky s odbornými, a výsledkem je i díky vzájemnému hereckému a tvůrčímu souznění dokonalá sloučenina. Těžko někoho vyzdvihnout, protože toto je perfektní kolektivní práce, kde každý jednotlivec přispívá rovným dílem k celkovému výbornému dojmu. Já se bavil, já to prožíval, já to cítil. A nechápu, jak je možné, že mě Dejvické divadlo stále znovu dokáže příjemně překvapovat. Bylo mi ctí tleskat vestoje! /22.3.2019/
(zadáno: 16.4.2018)
Jednoduché a účelné provedení antické tragédie v příjemně stravitelné délce s bonusem v podobě sedadel na forbíně, což diváky přibližuje celé té tragédii mnohem blíže a vtahuje je tak nebezpečně blízko konfliktu, jehož pozvolná, ale o to tísnivější gradace se jeví velice reálná, na čemž mají zásluhu především kvalitní herecké výkony. Eva Hacurová, Jan Vondráček, Petra Špalková, dokonale secvičený chór, to je prostě balzám na divákovu duši. Bez přehrávání, zato věrohodně zahraná tragédie. Pěkné na pohled, ale mé nitro zůstalo nezasaženo emocemi. I proto nemohu dát plné hodnocení. /15.4.2018/
(zadáno: 4.5.2017)
Mé první setkání s tímto textem i s herci Filipem Blažkem a Martinem Hofmannem nedopadlo nikterak zle. Hra samotná je pouze průřezem do života dvou mužů, nesplňujících definici normálnosti. Inscenaci chybí jakákoliv pointa, což je nezvyklé, ale nemusí to zase tolik vadit, jelikož po herecké stránce se jedná, obzvláště v případě M. Hofmanna, o kvalitní výkony. A s povděkem kvituji, že se herci za celé představení odbourali jen jednou. Rovněž chválím scénografické řešení. Představení velmi příjemně uteklo, ale hlubší dojem nezanechalo. /viděno 10. dubna 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.9.2023)
Z mé strany se bohužel žádný velký divadelní zážitek nekonal. Asi jsem měl už od začátku problém přistoupit na to, že samotářský spisovatel nepřijímající návštěvy najednou souhlasí s rozhovorem a shodou okolností ten, koho si domů pustí, je s ním spřízněn více, než se může zdát. Po nějakých 20 minutách se mě zmocnil spánek a i přesto, že jsem pospával až do konce, byl jsem schopen vnímat děj i zvraty. Už to značí, že děj inscenace bohužel není z nejsilnějších ani nejzajímavějších. Za jediný klad inscenace tak považuji výkon M. Stránského, který svou postavu obdařil patřičným charismatem. To je ale zoufale málo! /25.9.2023 v Táboře/
(zadáno: 2.4.2017)
Po určitou dobu emočně ploché, sterilní, bez jiskry a měl jsem problém nechat se vtáhnout do děje, stěžejní scény však byly procítěné a přenesly na mě ty správné emoce. Výborné herecké výkony Jiřího Hány, Petry Tenorové i Aleše Bílíka, úžasná hra se světlem a nasvícením jednotlivých scén, překvapivě originální hudba. Herci se zdatně poprali i s tím, že hra je hrána ve verších. Časté přestavování scény působilo mnohdy rušivě. Celkově ve mně převládá kladný dojem, inscenace jako taková má své opodstatnění a určitě stojí za navštívení. Více na mém blogu. /Viděno 29. března 2017 v divadle ABC/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.10.2019)
Text plný zajímavých myšlenek a silných argumentů na pozadí prázdnoty lidského bytí a zoufalství z bezbřehého směřování kamsi, odkud není návratu, má v Ungeltu silnou oporu v hereckých výkonech pánů Němce a Holuba, kteří se trumfují v tom, kdo vytáhne lepší, větší, silnější argument, proč žít, či proč zemřít. A sledovat tyhle dva pány v tomto slovním boji je podivně znepokojující a strhující zároveň. Pan Holub i pan Němec jsou ve svých rolích naprosto skvělí a uvěřitelní a já jsem si užíval té síly jejich umu, která mě naprosto převálcovala. Škoda té pomalejší první půlky. /11.10.2019/
(zadáno: 30.9.2023)
Obyčejný muž se snaží porozumět změně chování své ženy. Během toho má divák možnost užít si vhled do života tohoto muže, který sice možná není intelektuálně založený, ale zase se dokáže uživit rukama. Monodrama, jež je hořkou komedií ze života jednoho stavaře, dává vyniknout Martinu Trnavskému, jenž je ve své roli uvěřitelný a v každé scéně dokáže přesně dávkovat hereckou polohu, jež je zrovna zapotřebí. Divák se směje, když se má smát, soucítí s hlavním hrdinou, když s ním má soucítit, a ve výsledku je to mile strávený večer v příjemné společnosti. Kdyby bylo představení o trochu kratší, neměl bych co vytknout. /19.9.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.8.2022)
Dirigent a neodbytný obdivovatel. Oběť versus uzurpátor. Ale kdo je zde vlastně tou obětí? Divák mnohdy neví, na čem je, a když už si myslí, že ví, tak se zase vše otáčí. Text si hraje s divákem jako kočka s myší a ve výsledku je to fascinující koncert podepřený přesnými hereckými výkony, kde je zážitek sledovat oba pány, kterak rozkrývají mnoho let starý příběh, jež je ale stále bohužel příliš čerstvý. Za sebe nemám moc co dodat. Až na jednu fázi hry, kdy už mi všechno to vysvětlování přišlo lehce únavné a zdlouhavé je to dokonalý zážitek, který mě jako doplňkový program Noir Film Festivalu nadchl! /19.8.2022 v Kině Sokol Český Šternberk/
(zadáno: 21.2.2018)
Tohle bylo nádherně tragikomicky dojemné. A jsem přesvědčený, že v tomto případě na mě více zapůsobil samotný text než herecké výkony. Někoho, jako jsem já, kdo měl možnost poznat v dětství všechny čtyři prarodiče, aby mu pak během puberty tři z nich zemřeli, tohle musí chytit za srdce. Tohle představení jsem chápal srdcem a rozuměl pohnutkám všech postav. I po třech měsících od zhlédnutí cítím tu hřejivou lidskost a lásku, která z této inscenace vycházela. Tohle je úžasná inscenace, kdy brilantní text všichni herci zvládli zahrát skutečně obstojně. /11.12.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.4.2019)
Tento ve všech směrech velkolepý opus Vinohradům bezpochyby sluší. Představení pro náročnější diváky, ať už svou délkou, závažností tématu, využitím každého koutu jeviště a nebo co do počtu účinkujících. P. Khek tuto náročnou látku uchopil po režijní stránce skvěle, herecky dominuje především V. Javořík a D. Bambas, který má pro takovou roli správné charizma. Za sebe mohu říct, že se mi dostalo úžasného divadla, které mě zaujalo a nenudilo, které mi přišlo k chuti, a které jsem si užil. Jediné, co mě mrzí, že se u mě nedostavily žádné emoce, proto nižší hodnocení, jinak dokonalost. /26.4.2019/
(zadáno: 10.6.2018)
První zhruba čtvrthodinka skvělá. Pak nasednutí do kamionu a zmar, změť výjevů, množství postav v nichž se neorientuji. Chaos, zmatek, nepochopení. Cloumal mnou vztek a chtělo se mi zařvat na celé divadlo, co to sakra má být. Panu režisérovi se inscenace zvrhla v rej hnusu, kýče, trapnosti, zmatečnosti, uřvanosti. Nevím, o čem se hrálo a chtělo se mi z tohoto patvaru zvracet. Žádné emoce, žádný děj, žádné silné momenty. Tohle bolí. Poprvé v životě jsem při děkovačce netleskal, ale založil jsem si ruce na prsou. Pro mě to bylo jedno velké trápení a utrpení. Tohle nepatří do ND! /9.6.2018/
(zadáno: 30.11.2017)
Tak dlouho jsem se na to představení snažil dostat, až má očekávání nabyla rozměrů, které výsledný dojem prostě nenaplnil. Bylo zde několik geniálních scén a nápadů, obzvláště ve chvílích, kdy dostával prostor J. Prachař se svým Rafíkem, jeho rituály a se svým "aháá, aháá". M. Taclík hrál rovněž skvěle, ale jak autor hry podal samotného Federera, to mi absolutně nesedělo k jeho gentlemanství. A jeho vysvětlení, proč se stal nejlepším tenistou světa, nechápu ještě teď, včetně velmi zvláštního závěru. Ale jinak to byl rozhodně neobvyklý divadelní zážitek. /29.11.2017/
(zadáno: 3.7.2023)
Inscenace o tom, co ještě může být nevinný žert a co už je za hranou je zajímavou studií různých postojů, názorů a charakterů, od přesvědčené aktivistky přes obyčejné postavy jdoucí s davem až po manipulátory a prospěcháře. A právě pestrost postav a postupné pronikání do jejich charakterů činí tento text velmi zajímavým, kdy už diváka možná ani tak nezajímá, jak to dopadne, jako spíš jak se jednotlivé postavy vybarví. Jednoduchá a funkční scéna, střihové až skoro filmové pojetí inscenace a herecké výkony (vynikají především E. Zbranková a T. Groszmannová) pak pomohly k tomu, že jsem se ani na chvilku nenudil. Zajímavý zážitek. /28.6.2023/
(zadáno: 25.5.2022)
Láska jako samozřejmost, o které se nemluví. Inscenace vyniká jednoduchou, ale funkční scénou, a především hereckými výkony. Jan Sklenář je dokonalý v každém detailu, jeho sebejistota a citová vyprázdněnost jsou patrné v každém okamžiku. Sára Venclovská svou postavu prožívá do neskutečné hloubky, ať už trpí nebo se stává chladnou po vzoru svého manžela. A tak se hraje o citech bez citů, o manipulaci, o životě, a je to vlastně téměř dokonalé. Vadil mi však konec. Pokud by nebyl odvyprávěn, ale odehrán, mohla to pro mě být emocionální bomba. Takhle zůstává smutná pachuť. /21.5.2022 v Táboře/
(zadáno: 22.3.2024)
Komedie z časů, kdy se toho mnoho nesmělo, ale žít se mohlo a muselo. A do téhle doby se vracíme spolu s hlavními hrdiny do doby jejich dospívání, první lásky a touze po první motorce. P. Liška i M. Isteník si to vyloženě užívají, neváhají improvizovat a v publiku bylo bezpečně poznat, že je to baví. Z této dvojice za mě asi o trochu lepší M. Isteník, který zvládá více rolí a každou skvěle, ale P. Liška má můj respekt za to, jak to celé táhne, kdy v podstatě neodejde z jeviště a chrlí ze sebe neuvěřitelné množství textu. Doprovodná kapela pak rovněž skvělá. Jen mi to už přišlo trochu dlouhé (170 minut i s přestávkou). /20.3.2024 v Táboře/