Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.12.2023)
Jednoduchost děje, jenž je rámován známými událostmi ze života Freddieho a existence skupiny Queen, je snadno odpustitelná, zní-li tato nesmrtelná muzika z úst renomovaných interpretů, což se v tomto případě i stalo. Měl jsem sice pocit, že občas se děj posouvá až příliš násilně jen aby došlo na tu konkrétní píseň, kterou je potřeba odzpívat, ale já a evidentně i budějcké publikum jme si to užili. Pánové Tomeš, Kříž, Čekan či Burian vše zvládli s přehledem. Žádné velké umění pro náročného diváka, ale je to jednoduše strhující. A o to v tomto případě jde. /15.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.10.2023)
Jedna hodina v životě člověka. Je-li tím člověkem osobnost Alfreda Hirsche a je-li viděna optikou J. Nebeského, může se jednat o vskutku silný zážitek. Někdy stačí slova, jindy písně, a kde to nestačí, hraje se beze slov či se symboly. Ale ať už se mi podařilo pochopit všechny myšlenky či nikoliv, zůstává ve mně silný zážitek a zároveň smutek nad osudem jednoho člověka. Chválím bezchybný výkon M. Königa, který mě doslova uchvátil. S. Pöthe mu pak zdatně sekundoval, byť by to chtělo trochu zlepšit artikulaci, ale výsledek byl za mě dokonalý. Prostředí kostela, kde se hrálo, pak dodalo inscenaci na atmosféře. /13.10.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.4.2018)
Gedeonův uzel - v těch dvou slovech se pro mě nyní ukrývá všechna myslitelná bolest, kterou je člověk schopen cítit. Může-li divákovi puknout srdce během divadelního představení, je to právě tady. Umírám, brečím, trpím. Není žádné zítra, protože dnešek mě umrtvil. Nemůžu jít dál, protože stojím na místě neschopen pohybu. Tohle bolelo. Tohle moc bolelo. Přesně to si odnáším. Stálo za to zažít herecký koncert Vilmy Cibulkové, která je dokonale autentická a přesná a neudělá jediné zbytečné gesto či pohyb navíc. K. Hrachovcová pak jen perfektně dotvořila výsledný dojem. Bravo a děkuji! /13.4.2018/
(zadáno: 4.5.2017)
Mé první setkání s Hamletem. Poprvé jsem viděl na jevišti Patrika Děrgela. Poprvé jsem se setkal s režijní tvorbou pana Špinara. A poprvé jsem navštívil Švandovo divadlo. A všechna tato čtyři moje poprvé se proměnila v ryzí divadelní zážitek. Famózní herecký výkon P. Děrgela je umocněn zajímavou úpravou textu, stejně jako zajímavým inscenačním pojetím. Je to moderní, je to líbivé, je to srozumitelné, a přitom vše na jevišti (v jednu chvíli i pod jevištěm) dává smysl. Odnesl jsem si nezapomenutelný zážitek a P. Děrgela chci někdy někde vidět znovu. /viděno 26. dubna 2017 ve Švandově divadle/
(zadáno: 7.7.2017)
Velká očekávání tentokrát nebyla úplně naplněna. Nevadily mi ruchy ze silnice, prolétající dron (skvělá reakce herců), ani nazvučení zespodu. Vadil mi ale nevyužitý potenciál. Odbýt šílenství Ofélie jednou scénou a nechat ji zemřít mimo jeviště, to je plýtvání potenciálem. I v té jediné scéně šílenství ale V. Kubařová excelovala. Nechápu ani konec, kdy mi přišlo, že se vraždí jen proto, že to divák čeká, ale postavy jednají bez zjevných příčin. Jinak jsou zde k vidění kvalitní herecké výkony a déšť při závěrečné scéně krásně podtrhl smutný konec příběhu. Jsem vcelku spokojen. /viděno 5.7.2017/
(zadáno: 27.4.2022)
Klasika v moderním pojetí. Na základě mých zkušeností s tvorbou Jakuba Čermáka jsem byl připraven na cokoliv. Do přestávky to bylo téměř dokonalé. Perfektní mix klasiky a moderny, vše dávkováno s mírou a efektivně. Druhá půle už ale byla překombinovaná s velkým množstvím pro mě nepochopitelných scén, což u mě vedlo k nudě a odvádělo mou pozornost jinam. Dan Kranich je nepopiratelně skvělý Hamlet, ke kterému se hodí i to rapování, zbylí herci rovněž zvládají své role bravurně, úsporná scéna je efektivní, hudební složka perfektní. Jen to, o čem se hraje, mohlo být více srozumitelné. /26.4.2022/
(zadáno: 6.3.2024)
Zdánlivě nesouvisející sled scének a obrazů z hereckého života, který v sobě skrývá mnoho emocí a pocitů. Jednou vtipnější, jindy závažnější scény kladou na účinkující nelehké nároky, ale vše je zvládnuto perfektně a je to celé takové milé, hravé, a rychle to uteče, aniž bych se nudil. Asi ani není v divákových silách vždy vše plně pochopit či rozklíčovat, ale to vůbec nevadí. Šestice Plodková, König, Vondráček, Vašák, Vyorálek, Žáček je sehraná a bezchybná a pěkně se na to dívalo. Nečekal jsem nic a dostalo se mi něčeho, co jsem si užil. /19.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 30.3.2019)
"Nejdůležitější je nebát se být lidský!" Tato inscenace nabízí tolik lásky, míru a inspirace, že je těžké jí nemilovat. A to říkám i přesto, že jsem viděl filmovou předlohu. Úžasná Hana Maciuchová, jejíž role přímo svádí k přehrávání, ale ona to zvládla vybalancovat tak úžasně, že jsem jí to všechno věřil. Člověk by se od ní hned nechal inspirovat, vést, učit něco nového. Skvěle jí sekundoval Marek Adamczyk, vynikli též i ostatní herci. Škoda, že inscenace má i svá hluchá místa a občas ztrácí dech, ale je-li výsledkem odchod z divadla se zasněným úsměvem na tváři, dílo se zdařilo! /29.3.2019/
(zadáno: 20.11.2017)
Bohužel na této inscenaci neshledávám absolutně nic pozitivního! Tuto Ibsenovu hru jsem dosud neznal a z inscenace jsem nechápal, o co tam vlastně jde. Ani jedna postava mi nebyla sympatická, prohození ženských a mužských světů a rolí, to mi přišlo jako nechutná parodie a hlavní hrdinka ztvárněná jako snaha o macho ženu, to už na mě bylo moc. A to, že jsem u toho celou dobu usínal, myslím mluví za vše. A režisér ještě nechá provokativně na zadní stěnu promítat čas, abych mohl sledovat, jak se inscenace vleče. Zvláštní, divné, nechutné. Tahle inscenace pro mě byla krokem vedle. /15.11.2017/
(zadáno: 12.11.2023)
Nikterak objevný, nosný ani zajímavý text, který aby dokázal zaujmout, musela by se sejít herecká dvojice, mezi níž bude patřičná chemie, a muselo by to být bezchybně odehrané. To se však nestalo. O. Volejník s I. Svobodovou hráli vedle sebe, nikoliv spolu. Nevěřil jsem jim, že mají jakoukoliv společnou minulost či přítomnost. A ještě horší byla jejich nesehranost. Na to, že hra není nijak dlouhá, tam byla řada zadrhnutí, kdy po prvních písmenech či slovech oba herci zmlkli a chvilku přemýšleli, zda začali odříkávat správný text. To je v kombinaci s obyčejným textem vražedná kombinace. Hodnotím jako velice slabší průměr. /1.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 15.5.2019)
Buď dost možná zajímavý text doplatil na nesprávné režijní uchopení, nebo je chyba v textu samotném. Každopádně mi vadilo, že se hned od začátku hraje velmi dramaticky, čímž atmosféra nemohla houstnout a herecké výkony gradovat. Přesto jsou však herci světlým bodem v jinak co do kvality kolísavé inscenaci, obzvláště ústřední dvojice D. Barešová a F. Březina jsou těmi, kdo inscenaci pozvedávají. Inscenace nabízí zajímavé myšlenky, metafory, a především mysteriózno, které určitě stojí za pozornost, jen to možná chtělo uchopit více dějově než obrazově. Velmi zvláštní zážitek. /13.5.2019-derniéra/
(zadáno: 28.5.2017)
Od samého začátku zajímavá hra, která příliš nenudila a místy dokonce byla nadprůměrná. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že děj je až příliš přehnaný a vygradovaný do zvláštního konce, který měl zřejmě šokovat. Nicméně odmyslím-li si tuto výtku, viděl jsem zajímavou španělskou hru ze současnosti se zajímavými charaktery a zajímavými hereckými výkony. Vynikající byli především Petr Štěpánek a v obzvláště záporné roli Jiří Hána, maximum ze své role vytěžila Dana Batulková. Naopak Milan Kačmarčík mi sem vůbec nezapadal. Oceňuji též optimální délku inscenace. /viděno 23. května 2017 v Rokoku/
(zadáno: 29.4.2023)
Neměnná a nádherná scéna, klasické herectví bez režijních exhibicí, perfektní atmosféra, mnoho dialogů a slov, a nic víc. To, co bylo v Národním divadle poslední roky nevídané se znovu vrátilo. Bohužel je škoda, že to nudí. Obzvláště první polovina je velmi úmorná a po nějaké době jsem měl problém neusnout. Přitom na jevišti se hraje skvěle, herci dělají, co můžou, ale délka inscenace a tříhodinové pátrání po vrahovi je zcela proti nim. Myslím, že dramaturgie měla být důslednější a repliky či výstupy jednotlivých postav zkrátit. Druhá půle už sice byla lepší, ale zůstává smutek z nevyužité šance na zajímavou inscenaci. /23.4.2023/
(zadáno: 26.11.2019)
Tohle je ten typ představení, na kterém se vlastně asi nedá mnoho zkazit. Pokud má divadlo dobré herce, režiséra, který ctí text, a dobré podmínky, vznikne profesorsky přesná inscenace, která zaujme a rezonuje v divákovi přesně tak, jak má, a u níž se publikum prostě nemůže nudit. Podotýkám, že nemusí vždy být samozřejmostí dobrý výsledek, ale zde se vše sešlo tak, že jsem se ani na okamžik nenudil, napjatě jsem čekal na vývoj děje a ve výsledku odcházel s pocitem, že jsem viděl dobré poctivé divadlo a přesné herecké výkony. A o to jde především. /25.11.2019 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana/
(zadáno: 24.10.2022)
Příběh životních ztroskotanců, kteří se jen tak tak drží nad vodou a snaží si urvat pro sebe trochu toho místa na Slunci, z mého pohledu příliš nevynikal. Je totiž snadno zaměnitelný s mnoha jinými na podobné téma, byť snaha o vtipné vsuvky se cení. Originalita je snad jen ve způsobu, jak přijít k penězům. Inscenaci tak pomáhá především herecké obsazení, byť jsem se nemohl zbavit dojmu, že trojice Langmajer, Liška, Hein je nesehraná a drhne jim to. Což je u takto komorního příběhu zásadní problém. Nejslabší výkon podává pan Hein. Konec mi pak přišel takový nemastný neslaný. Ale i tak je to ucházející zážitek. /12.10.2022 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.11.2018)
Dva neuvěřitelně silné monology, které se vryjí hluboko pod kůži a tam zůstanou. Dva silné příběhy, které spolu souvisí. Počáteční humorná stránka příběhu je postupně nahrazena smutkem, zoufalostí, smrtí. Atmosféra houstne. Úsměv na tváři zamrzá. Soucítím. Lituji. Propadám zoufalství. Takhle to nemůže skončit! Bohužel, může! I tohle je život. Ale je to odvrácená stránka života. Miluji obě postavy. Je to tak uvěřitelné. Jan Holík v neskutečném tempu začne, co sympaťák Ondřej Rychlý dokončí. Žádné kulisy, žádné rekvizity. Jen příběh. A ten je nezapomenutelný! /23.11.2018 - Divadlo Ungelt Praha/
(zadáno: 9.4.2017)
Perfektní, dokonalé a herecky výtečně provedené ztvárnění nadčasového textu jednoho z klasických dramatiků pro mě bylo nečekaným a o to příjemnějším zážitkem. Od inscenace jsem absolutně nic nečekal a o to nadšenější jsem byl. Michal Dlouhý byl přesný a přirozený, ale přitom s absolutním nasazením. Ostatní herci byli rovněž výteční a ve výsledku je hra v mých očích jedním velkým a nezapomenutelným zážitkem, který jsem musel odměnit potleskem vestoje. Sehranost všech herců byla fantastická a hra neměla žádné slabé místo. Více na mém blogu. /viděno 4. dubna 2017 v divadle Rokoko/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.12.2023)
Tři senioři zabíjející čas v domově seniory tím, že se sejdou jednou denně na terase a probírají vše možné. Jednoduše vystavěný námět, děj bez nějakých nosnějších momentů, kdy v podstatě až úplně poslední scéna ve mně vyvolala nějaké emoce a zamyšlení. A tak jediným důvodem, proč inscenaci vidět, jsou herecké výkony všech zúčastněných, kdy obzvláště Petr Kostka dokazuje, že hrát lze všemi prostředky. Gesta, mimiku, jevištní dikci, to vše dávkuje tak obdivuhodně přesně, že obyčejný text povyšuje na zážitek. Pánové Vladyka a Satoranský jsou mu skvělými partnery a výsledek tak nakonec není tak špatný. /27.11. v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.12.2018)
Tato inscenace už je kultem, a proto jsem měl před svým úplně prvním setkáním s tímto představením ta nejvyšší očekávání, která nebyla úplně naplněna. Ano, je zde heroický a obdivuhodný výkon Báry Hrzánové, která jde až na dřeň a je dokonalá a přesná. Ano, její kolegové netvoří jen stafáž a jsou plnohodnotnou součástí dění. A ano, téma vyrůstání v socialismu je zde vytěženo na maximum. A všechno to dokáže pobavit. Ale je to zbytečně dlouhé a natahované. Je to mnohdy až příliš estrádní. A nedokázalo to udržet mou plnou pozornost po celou dobu. Ale stálo to za to! /13.12.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 1.7.2019)
Inscenace nabízí jak odlehčené, tak i vážnější scény, a mnohdy je zajímavým mišmašem na téma strach z uprchlíků, stesk po starých dobrých komunistických časech, ztráta zaměstnání, náboženství, touha po lepším životě. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, o čem bude psát, tak vměstnal příliš mnoho věcí na příliš malý prostor. Ve výsledku má pak divák pocit, jestli by nebylo lepší zaměřit se na konkrétní téma. Ale protože jsem se bavil a příjemně to uteklo, protože jsem si vychutnal skvělé herecké výkony, a protože ten konec byl tak nádherně smutný a poetický, jsem vcelku spokojený. /25.6.2019/
(zadáno: 27.5.2018)
Klasický text v klasickém provedení bez modernizací. V MDP to umí, a i proto tam rád chodím na klasiku. Zdejší Idiot je srozumitelně převeden z románu na divadelní jeviště, postav je zde tak akorát, scéna jednoduchá a plně funkční, kostýmy perfektní. Prodloužení jevištní plochy až do čtvrté řady hlediště je opodstatněné. A herecké výkony jsou skvělé. A. Bílík se stal opravdovým Myškinem, vynikal rovněž dokonale úlisně působící V. Dvořák. Chválím i P. Tenorovou a N. Horákovou, ve svých rolích byly přesné. Bohužel se ale na mě žádné větší emoce nepřenesly, proto nemohu hodnotit lépe. /25.5.2018/
(zadáno: 27.3.2018)
Vynikající scénické řešení včetně projekčních pláten v lóžích nad jevištěm, minimum moderních prvků, skvělé herecké výkony. Poprvé ve svém životě jsem šel do divadla na antickou hru. Neznalý předlohy ani obsahu hry jsem se do hry od samého začátku snadno ponořil a se zaujetím se nechal unášet příběhem, který byl skvostně ztvárněný. Příjemně mě překvapili K. Brožová a V. Vydra, standardně skvělí byli M. Lambora a O. Vlach. Ať přemýšlím jakkoliv, tahle inscenace asi nemá chybu. A tak není divu, že jsem nakonec tleskal vestoje. Ale k maximálnímu hodnocení cosi nedefinovatelné schází. /24.3.2018/
(zadáno: 21.5.2017)
Střet generací, střet pohlaví, střet dvou rozdílných světů. To nabízí tato hra, která z mého pohledu není nikterak objevná. Skoro si myslím, že za normálních okolností by se v mé paměti ztratila v záplavě jiných a zajímavějších inscenací. Ale to by nesměla inscenace nabídnout skvostné herecké výkony. Jaroslav Plesl byl dokonalý a Veronika Khek Kubařová, i když jsem jí viděl už v její šesté roli, mi stále ukazuje nové herecké polohy, a opět jsem nad jejím herectvím žasl. Tohle je průměrná hra s nadprůměrnými hereckými výkony, kterou stálo za to vidět. /viděno 19. května 2017/
(zadáno: 22.6.2018)
Ženy a mateřství. To je něco, co se může nám, mužům, zdát jako cosi exotického, ale přitom se to týká i nás. Autorka píšící o ženách a asi primárně pro ženské publikum dává těm pár mužům v publiku možnost pochopit, co žena prožívá v různých stádiích mateřství, od početí, přes porod, až po výchovu starších dětí. Někdy je to odlehčené a vtipné, jindy se hraje na vážnou notu. Vše zde ale dává smysl, vše funguje a je to vlastně skvělé. Vyrovnané herecké výkony, promyšlená choreografie a silný závěr (husí kůže, slzy dojetí) činí z této inscenace překvapivě nadprůměrný zážitek. /20.6.2018/
(zadáno: 11.5.2023)
Život jednoho spisovatele, jeho rodiny a přátel na pozadí fašistické a komunistické diktatury je bezesporu důstojným pomníkem Otu Pavlovi. Od všeobecně známých scén z knihy a filmu "Smrt krásných srnců" až po závěr spisovatelova života inscenace neztrácí na tempu, zajímavosti ani dramatičnosti. Sledujeme člověka od jeho bezstarostného dětství a po marný boj s nemocí, a díky důmyslné režii P. Svojtky pronikáme do jeho mysli a prožíváme s ním všechnu jeho trýzeň. Skvěle řešená scéna, dokonalá hudba a přesné herecké výkony, to vše je zde sladěno ve výsledný tvar, který ohromí a nenudí. J. Slánský je v hlavní roli vynikající! /10.5.2023 v Táboře/