Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 32 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 17 % (35)
Helena Grégrová: 18 % (97)
Jan Pařízek: 18 % (91)
Lukáš Dubský: 18 % (67)
Anežka Hrebiková: 20 % (42)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 25.9.2017)
Komedie s typicky jednoduchým dějem, která nenabízí vlastně žádný zajímavý děj. Ale to podstatné je, že v hlavní roli účinkuje paní Jiřina Bohdalová, která jednoduchou komedii pozdvihuje tam, kam se jen pozdvihnout dá. Hraje jednoduše, leč efektivně, nepodbízí se, ale umí vystihnout ten správný moment pro nějaké vtipné gesto, a v jejím podání to herectví vlastně vypadá velmi lehce. Přitom svou energií dokáže ovládnout celý prostor. Nebýt paní Bohdalové, hodnotil bych někde kolem 20%, ale díky ní se tato inscenace pohybuje v lehkém nadprůměru. /viděno 20.9.2017/
(zadáno: 21.5.2018)
Jak hodnotit představení, které je částečně improvizované a pokaždé asi trochu jiné? Asi podle pocitů, které jsem při jeho sledování měl. A to byly pocity příjemně stráveného večera ve společnosti osazenstva, které umí většinu času velmi dobře pobavit. Asi dle očekávání večeru vévodila dvojice Lábus a Dejdar. Pobavil například čerstvý postřeh M. Dejdara z jeho návštěvy zápasu českého týmu na hokejovém MS v Kodani 2018 nebo historka J. Lábuse o tom, jak si ve Finsku kupoval kabát. Bylo to milé, příjemné, odpočinkové. Potěšil dvojí přídavek J. Lábuse během potlesku. /15.5.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2019)
On, ona a různé varianty a vývoje jedné a té samé situace. Tahle inscenace klade na diváka určité nároky, ale pokud se do ní ponoří, je mu odměnou zcela zvláštní poetika, kterou miluji. Ta atmosféra, jednotlivé scény založeny na kouzlu okamžiku, nekonečné množství variant, kdy stačí něco udělat nebo říct jen trochu jinak a celý vývoj události se změní, to bylo tak kouzelný. Úžasná studie mezilidských vztahů a lidských vzorců chování. A hlavně láska! O. Novák a B. Vyskočilová jsou ve svých rolích neskutečně okouzlující a autentičtí a je krása je pozorovat. Tohle byl úžasný zážitek! /4.11.2019/
(zadáno: 30.9.2018)
Dokonalé herectví velkých osobností umocněno malým komorním prostorem a vážným tématem pro mě bylo zážitkem, po jakém jsem toužil. Paní Štěpánková i pan Němec byli dokonalí ve své mluvě a gestech a pan Novák jim zdatně sekundoval. Závěrečná pointa mě hodně překvapila, a tak by to asi mělo být. Já jsem nadšený, ani na okamžik jsem se nenudil, naopak jsem si každou vteřinu užíval a uteklo to až neskutečně rychle. Ano, i tohle je život. Ztráta paměti, strach, bezmoc, samota, nemoc. Stáří! Touhy, přání, sny. Tak blízko, a zároveň tak daleko. Dokonalý divadelní zážitek! /24.9.2018/
(zadáno: 22.10.2018)
Tato detektivní komedie mě na jednu stranu příjemně překvapila, ale zároveň také lehce zklamala. Pokud se totiž u komedie zasměji jen párkrát, a to bezhlasně, je něco špatně. Ale pokud jsem zároveň v napětí, jak to celé dopadne a konec mě doslova překvapí, takže si celou dobu inscenace drží mou plnou pozornost, nemůže to být špatné představení. Zatímco po komediální stránce je to slabé (ale nepodbízivé, což velmi oceňuji), po detektivní stránce to nemá chybu. Tenhle zločin chcete zažít a vyřešit! Navíc herecký ansámbl je perfektně sehraný. Za mě mírný nadprůměr. /18.10.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 17.9.2017)
Výkon Ondřeje Brouska,kdy se téměř nezastaví, byl strhující, přesný a uvěřitelný. Inscenace pochopitelně stojí a padá právě s ním, a on dokázal Peera ztvárnit tak přesvědčivě, že všechno to jeho vyprávění se mi bez problémů zhmotňovalo v mých představách. Potěšila i originální scéna, jíž dominuje šikmá plocha, a muzikálové trollí číslo. Bohužel zde bylo i pár hluchých či nudnějších míst, ale posledních zhruba 40 minut po Peerově úmrtí pak bylo velice emocionálních, smutných, mrazivých a strhujících. A závěrečnou scénu budu mít v paměti asi hodně dlouho. Miluji náročnější inscenace. /16.9.2017/
(zadáno: 29.4.2018)
Na komedie jsem velmi přísný, ale tohle byla čirá krása. Královsky jsem se bavil od začátku do konce, přičemž velkou zásluhu na tom má můj oblíbený P. Děrgel a neuvěřitelně ohebný L. Příkazký se svými skoro akrobatickými čísly. Při této repríze se navíc hodně věcí pokazilo a schopnost P. Děrgela improvizovat je dokonalá. Na začátku vypadla jedna stěna paravanu, upadla klika u dveří, P. Děrgelovi se na ponožku nalepilo lízátko, v půlce představení se mu odlepil knír a dohrál to bez něj. Zkrátka to byla do slova a do písmene pravá komedie a dvě hodiny čiré zábavy. /28.4.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 18.6.2018)
Ucházející, leč prvoplánově nastudovaná inscenace. Narážím teď na přespříliš afektovaného Jana Dolanského, který sice nepřekonal laťku trapnosti, místy dokázal i pobavit, ale bylo to na hraně a příliš mě to nerozesmívalo. Celkově inscenace nabídla vyrovnané herecké výkony, oproti české filmové verzi úspornější scénář, jelikož se celá inscenace odehrává jen v bytě hlavní hrdinky, což ale není na škodu, a pohodový zážitek. Na jedno zhlédnutí a pro nenáročné pobavení je to ideální. Pokud se vám líbil film, myslím, že zklamaní nebudete. /13.6.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2017)
M. Lambora a J. Kotrbatá utvořili tak krásný pár, že jen na ně dva koukat, jak jim to sluší a ladí, by samo o sobě stačilo na to, abych inscenaci označil za zdařilou. Ale oni k tomu přidali i skvostné herecké výkony. M. Lambora krásně ztvárnil postupný psychický přerod od nadšení, že mu zločin prošel, přes pochyby až ke sžírajícímu pocitu viny. J. Kotrbatá nádherně ztvárnila dívku, která je poprvé v životě zamilovaná a je ochotná pro svého chlapce udělat vše. Do toho atmosféra první republiky, nádherná taneční čísla, zajímavě řešená scénografie. Tohle mě nemohlo nechat chladným! /6.11.2017/
(zadáno: 1.2.2019)
Skrz naskrz průměrná komedie vystavěná na nedorozumění a záměnách. Zápletka je rozvinuta až do absurdních důsledků a mě jako diváka to po chvíli přestalo bavit. Ale jsou zde jisté aspekty, které hodnotím pozitivně. Skvělá scéna vypadající fakt luxusně, několik skvělých hlášek, obzvláště ty z úst M. Etzlera ohledně výchovy dětí a lásky žen k mužům, a potom sympatické herecké výkony. Není to šité horkou jehlou, není to prvoplánové a vlastně to je celkem milé a nenáročné. Byl jsem zvědavý, jak pokračuje pan Svojtka jako režisér po odchodu z MDP, a nebyl jsem zklamán. /29.1.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.4.2018)
Dokonalé! Zde se sešlo vše ve vzájemné symbióze a celek je tak dokonalý, jak jen může být. Velmi zajímavý text je interpretován na velmi malém prostoru s takovou intenzitou, jednoduchostí a místy i hravostí, že je to až téměř neskutečné. Ale co by byl dobrý text bez dobrého herce? Matyáš Řezníček ovládl celý prostor a věřil jsem mu vše, co řekl nebo udělal. Když seděl přímo vedle mě, dlouze jsme si hleděli do očí a on ke mně mluvil jako ke svému Fredrikovi, já se ztrácel v jeho očích a viděl jsem v nich všechnu Johanovu lásku i bolest. Tohle je dokonalost! Tohle je poctivé divadlo! /27.4.2018/
(zadáno: 21.9.2019)
Jak převést na jeviště silný intenzivně gradující text pro jediného herce? Na Fidlovačce se rozhodli pro výrazně ilustrativní pojetí a pro takové výrazové prostředky, jež sice mohou lahodit oku a vnímání publika, ale mnohdy odvádějí pozornost od síly a vyznění samotného autorova sdělení. Neustálé pobíhání Jana Fanty sem a tam, neustálé převleky, energičnost, to všechno se nehodí do silného textu o nákaze virem HIV. Možná i díky tomu na mě inscenace emocionálně vůbec nezapůsobila a já tak zůstal téměř nedotčen, byť Jan Fanta v jediné roli dělal, co mohl. Ale špatné to taky nebylo. /20.9.2019/
(zadáno: 21.11.2018)
Text nenabízí nic zajímavého a zachraňují to pouze herecké výkony obou protagonistů, zejména Dana Krejčíka, který skvěle a uvěřitelně provází svou postavu postupným vývojem z hodného hocha až k despotickému vládci krytu. A Iva Pazderková mu velmi zdatně sekunduje. Jinak je to ale z mého pohledu zbytečný text, který mě spíše nudil, kterým jsem se prozíval, u kterého jsem se nedokázal napojit na dění na jevišti a nechal mě celou dobu bez emocí. Bylo mi jedno, co a jak se stane dál. Všechna procenta jsou tak jen za herecké výkony. Je to pro mě jedna z těch zapomenutelných inscenací. /20.11.2018/
(zadáno: 26.11.2017)
Typická zájezdová komedie, která je snadno zaměnitelná za mnoho jiných. Chvílemi je to delší, než by mělo být (během prvního dějství jsme u toho já i divák vedle mě usínali), chvílemi je to i lehce vtipné, ale bohužel neutkví v paměti nic jiného než Jan Čenský převlečený za ženu. Ten to nicméně zvládl asi nejlépe, jak to šlo, aniž by sklouzával k laciné parodii. Je to taková jednohubka, která nenáročné diváky potěší, a ty náročnější téměř nerozesměje. Ale stravitelné to s přimhouřením obou očí asi je. /20.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.2.2018)
Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. A nakonec jsem se docela solidně pobavil, byť uznávám, že tohle je jen taková oddechová jednohubka, jež se divákovi asi časem postupně vykouří z hlavy. Především pobavila situace, kdy pan Hrušínský odehrál scénu, a když měl pak další repliku, tak zase začal odříkávat tu již odehranou scénu, všichni herci byli zmatení, pár vteřin tam jen tiše stáli a nevěděli jak dál. Tohle jsem v divadle opravdu ještě nezažil. Jinak to byla standardní zábava, kdy jsem se docela nasmál a celkově mě to pozitivně nabilo. /22.1.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace, která nenudí a dokázala si celou dobu udržet mou plnou pozornost. A přesto mám pocit, že jí cosi chybělo. Jako divákovi mi zůstalo několik nezodpovězených otázek, a ta základní zní: Proč to všechno? Jaké jsou pohnutky hlavních hrdinů? Ale pokud to beru jako absurdní divadlo, které se naváží se do současné společnosti, asi není důležité znát odpověď. Stačí jen se nechat unášet děním na jevišti. Jsou zde jasně dané charaktery postav, perfektní herecké výkony (hlavně M. Dadák v hlavní roli) a celkově to vyznívá obstojně. Viděno v alternaci V. Šanda-D. Ratajský-L. Jelínková. /5.4.2019/
(zadáno: 12.9.2019)
Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 22.5.2019)
Na první pohled obyčejný vhled do života znuděných středoškoláků. Ale není to jen o sprostých slovech, sexu, flákání či násilí. Je zde totiž prověřena divákova schopnost odhalit pointu, kterou nemusí být jednoduché rozklíčovat. A byť jsem pochopil to hlavní, stejně si nejsem jistý, že jsem úplně vše rozklíčoval správně. Chválím autentické herecké výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká už z povahy své role ve všech polohách uvěřitelný Z. Piškula. Chválím také scénu, kde nechybí ani sprosté nápisy na školních zdech a lavicích. Rozhodně nevšední divadelní zážitek! /20.5.2019 v Divadle Komedie/
(zadáno: 22.10.2017)
Moje úplně první setkání s touto klasikou dopadlo nad očekávání dobře. Inscenace je krásně vizuálně řešená, ostatně na to už jsem od pana Špinara zvyklý. Symbolika papírových lodiček mi přišla velmi originální a vzhledem k závěrečné scéně i perfektně promyšlená. Inscenace byla záživná a dobře pochopitelná i pro mě, který jsem tu předlohu neznal, herecké výkony byly kvalitní, jak jsem ostatně rovněž od pana Špinara zvyklý, a celkově se mi líbilo, že žádná postava výrazněji nevyčnívala a soubor činohry Národního divadla tak mohl naplno ukázat svou skvělou souhru. /14.10.2017/
(zadáno: 23.4.2017)
Šárka Vaculíková byla dokonalá především jako obhroublá nevzdělaná Líza, vrcholu dosáhla při scéně kombinující chování dámy se svou přirozeností, jako dáma pak už byla "jen" dobrá, ale laťku si od začátku hry nasadila neskutečně vysoko. Výborní byli rovněž Libuše Švormová a Svatopluk Skopal, Jan Šťastný s Tomášem Töpferem zůstali průměrní. Pozitivně hodnotím vážnější závěr ukazující vyzrálost hlavní hrdinky. Inscenace samozřejmě nenabízí žádné závažné téma k zamyšlení, ale jako komedie na odreagování poslouží dokonale. Více na mém blogu. /viděno 13. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.6.2017)
Bohužel zde vítězí vizuální hrátky na úkor smysluplnosti příběhu. Kdybych před rokem neviděl Racka v podání Dejvického divadla, asi bych nevěděl, o čem to bylo. Představování si herců z Dejvic mi pomohlo překlenout zmatečnější pasáže. Režiséři zřejmě počítají s tím, že divák text zná, a to je špatně. A zajímalo by mě, proč je na plakátě k inscenaci napsáno "komedie o čtyřech dějstvích", když veškeré komediálno se v této inscenaci kamsi vytratilo. Jinak jsou zde k vidění zajímavé nápady, kvalitní herecké výkony a občas i silné momenty. Bohužel ale převládá zmatečnost. /viděno 2. června 2017/
(zadáno: 27.1.2019)
Tak tohle opravu ne! Snad v životě jsem neviděl tolik hereckého přehrávání na jednom místě. Možná bylo snahou autora i režie udělat z hrdinů karikatury lidských charakterů, ale je to příliš okaté a když je něčeho moc, může se to i znechutit. V určitých pasážích předlouhé a nudné představení, Ondřej Brousek hraje Chlestakova podobně jako Peera Gynta, a zatímco jako Peer byl dokonalý, zde mě dokázal v první půli asi na půl hodiny uspat. Jediný, kdo snese přísnější srovnání, je Aleš Procházka, který byl přesný, ale v takto roztahaném kusu to ani on nezachrání. Velké zklamání. /26.1.2019/
(zadáno: 8.5.2019)
Velice podbízivé a komerční provedení ruské klasiky bych čekal v soukromém divadle, ale nikoliv v MDP. Bohužel toto je spíše variace na Gogola, kterou ať si tvůrci dělají za své peníze někde jinde. Nechápal jsem úvodní scénu, nechápal jsem postavu černocha, nechápal jsem "muzikálové" pojetí, nechápal jsem snahu o lidovou řachandu za každou cenu. Jestli je tohle nové směřování MDP, tak děkuji, nechci! Proč si tvůrci nevzali příklad z Gogolových Hráčů, kteří se v Rokoku hráli téměř 10 let? Herci si zaslouží pochvalu, obzvláště Pavla Tomicová, ale z režijního výkladu jsem zhnusen. /3.5.2019/
(zadáno: 27.1.2019)
Díky za to, že tato inscenace je klasickým poctivým divadlem bez modernizací. Prostá scéna, velké množství herců, hraje se v dobovém nářečí, a to mi naprosto vyhovovalo. Pravda je, že někdo to může vnímat jako starosvětskou nudu bez invencí, já se však ani na vteřinu nenudil a byl jsem ponořen do tohoto dramatu až po okraj. Skvělý kolektivní herecký výkon, kdy nikdo nevybočoval, z této inscenace dělá poctivé divadlo, které by klidně obstálo i v době vzniku románové předlohy. I přes svou délku snesitelné a nenudící divadlo mě přesvědčilo, že klasika má opodstatnění i v dnešní době. /25.1.2019/

Další stránky hodnocení: << < 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>