Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (145)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.12.2019)
Krásné komorní drama plné lásky, vřelosti, ale i štiplavých urážek vycházejících z potřeby okořenění dlouholetého manželství hlavních hrdinů, je balzámem pro divákovu duši. Je v tom cosi intimního, ale přesto je to velkolepé. Pracuje se zde s klady i zápory stáří a osamělosti, je to proloženo monology z různých divadelních her, a v okamžiku příchodu třetí postavy je zaděláno na překvapivý zvrat. Závěr je pak přenádherný ve své vážnosti a zároveň odlehčenosti. P. Kostka a C. Mayerová jako manželé na jevišti i v reálu jsou skvělí, V. Jílek je skvěle doplňuje. Tohle se povedlo! /4.12.2019/
(zadáno: 18.11.2018)
Poslední operace, která mohla desetiletému Oskarovi zachránit život, se nezdařila. Jeho pečovatelka mu poslední dny života zpříjemní hrou. Každý den bude Oskar brát jako 10 let života. A třeba ho navštíví i Bůh... J. Sklenář je v dětské roli velice uvěřitelný a klobouk dolů před jeho výkonem. M. Eliášová mu pak velice zdatně sekunduje, a zdánlivě nesourodý pár si s minimálními prostředky dokáže zcela podmanit divákovo srdce. Zajímavý text se dočkal kvalitního ztvárnění. Jediná výtka směřuje k délce inscenace. Chvílemi je to zdlouhavé, krácení by neškodilo. /14.11.2018 v Praze v Divadle Ungelt/
(zadáno: 31.8.2017)
Zajímavě pojatá klasika. I přes krácení a úpravu textu jsem se perfektně orientoval v ději a užíval si komorní psychologické drama, které si vystačilo jen se šesti židlemi na originálně pojaté scéně uprostřed publika. Ta síla, ty emoce, to bylo něco neuvěřitelného. Vynikající J. Vajda, skvělá (jak jinak) V. Kubařová a L. Kostelný jako Jago, to je asi ten největší záporák, jakého jsem zatím na jevišti viděl, už mu chyběly jen čertovské rohy. Toto je inscenace postavená především na hercích, kteří to musí uhrát sami bez rekvizit, a daří se jim to znamenitě! /30.8.2017 - Lichtenštejnský palác/
(zadáno: 24.10.2019)
Dva muži, jedna (zesnulá) žena a nevyřčená tajemství. Inscenace sama o sobě by nebyla tak zajímavá nebýt kvalitního hereckého obsazení a skvělé režie, která jde na ruku hercům a nechává je vyniknout. Petr Kostka má svůj part trochu těžší, část inscenace musí uhrát mimikou v obličeji, ale daří se mu to nadmíru skvěle. Mnohdy jedna změna v jeho mimice dokáže vytvořit v publiku adekvátní reakci. František Němec je zase distingovaný gentleman, jehož part je založen právě na jeho vystupování. Výsledkem je hořká komedie, která se díky hereckým výkonům stává nezapomenutelným zážitkem. /19.10.2019/
(zadáno: 17.4.2019)
Jen tak jsem si tam seděl, a moje srdce pomalu umíralo, vnitřnosti se mi stahovaly, duše trpěla a já si nebyl schopen uvědomit, kde jsem, proč tu jsem, a jak jsem se tu ocitl. Prostě jsem tu jen byl a sledoval ten úchvatný herecký koncert Vojty Dyka podepřený vynikajícím režijním a autorským uchopením románové předlohy a úchvatnou choreografií. Tu jsem si přiložil v šoku ruce k ústům, jindy jsem se zase modlil, chvíli jsem byl rozechvěn, chvíli paralyzován. Doléhalo to na mě vší myslitelnou silou a já tomu podléhal. Dokonalé! Bezchybné! Dechberoucí! Musel jsem tleskat vestoje! /13.4.2019/
(zadáno: 25.9.2017)
Komedie s typicky jednoduchým dějem, která nenabízí vlastně žádný zajímavý děj. Ale to podstatné je, že v hlavní roli účinkuje paní Jiřina Bohdalová, která jednoduchou komedii pozdvihuje tam, kam se jen pozdvihnout dá. Hraje jednoduše, leč efektivně, nepodbízí se, ale umí vystihnout ten správný moment pro nějaké vtipné gesto, a v jejím podání to herectví vlastně vypadá velmi lehce. Přitom svou energií dokáže ovládnout celý prostor. Nebýt paní Bohdalové, hodnotil bych někde kolem 20%, ale díky ní se tato inscenace pohybuje v lehkém nadprůměru. /viděno 20.9.2017/
(zadáno: 21.5.2018)
Jak hodnotit představení, které je částečně improvizované a pokaždé asi trochu jiné? Asi podle pocitů, které jsem při jeho sledování měl. A to byly pocity příjemně stráveného večera ve společnosti osazenstva, které umí většinu času velmi dobře pobavit. Asi dle očekávání večeru vévodila dvojice Lábus a Dejdar. Pobavil například čerstvý postřeh M. Dejdara z jeho návštěvy zápasu českého týmu na hokejovém MS v Kodani 2018 nebo historka J. Lábuse o tom, jak si ve Finsku kupoval kabát. Bylo to milé, příjemné, odpočinkové. Potěšil dvojí přídavek J. Lábuse během potlesku. /15.5.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2019)
On, ona a různé varianty a vývoje jedné a té samé situace. Tahle inscenace klade na diváka určité nároky, ale pokud se do ní ponoří, je mu odměnou zcela zvláštní poetika, kterou miluji. Ta atmosféra, jednotlivé scény založeny na kouzlu okamžiku, nekonečné množství variant, kdy stačí něco udělat nebo říct jen trochu jinak a celý vývoj události se změní, to bylo tak kouzelný. Úžasná studie mezilidských vztahů a lidských vzorců chování. A hlavně láska! O. Novák a B. Vyskočilová jsou ve svých rolích neskutečně okouzlující a autentičtí a je krása je pozorovat. Tohle byl úžasný zážitek! /4.11.2019/
(zadáno: 30.9.2018)
Dokonalé herectví velkých osobností umocněno malým komorním prostorem a vážným tématem pro mě bylo zážitkem, po jakém jsem toužil. Paní Štěpánková i pan Němec byli dokonalí ve své mluvě a gestech a pan Novák jim zdatně sekundoval. Závěrečná pointa mě hodně překvapila, a tak by to asi mělo být. Já jsem nadšený, ani na okamžik jsem se nenudil, naopak jsem si každou vteřinu užíval a uteklo to až neskutečně rychle. Ano, i tohle je život. Ztráta paměti, strach, bezmoc, samota, nemoc. Stáří! Touhy, přání, sny. Tak blízko, a zároveň tak daleko. Dokonalý divadelní zážitek! /24.9.2018/
(zadáno: 23.9.2018)
Jediným důvodem, proč stojí za to tuto komedii vidět, je stále energií a vtipem sršící Petr Nárožný, který ani poté, co oslavil osmdesátku, neztrácí jiskru. Bohužel hraje v inscenaci, která staví na zažitých klišé a předvídatelných kýčovitých situacích (dospělá utajená dcera, svlékání šatů, záměny a zmatky). Většinu doby mi to nepřišlo ani vtipné, ani záživné, ani překvapivé. Všechna má procenta tak jdou hlavně za panem Nárožným, který kýčovitý text povyšuje na alespoň ucházející komediální zážitek. Viděno v alternaci J. Nosek-J. Čenský-K. Sedláková-I. Svobodová. /17.9.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.10.2018)
Tato detektivní komedie mě na jednu stranu příjemně překvapila, ale zároveň také lehce zklamala. Pokud se totiž u komedie zasměji jen párkrát, a to bezhlasně, je něco špatně. Ale pokud jsem zároveň v napětí, jak to celé dopadne a konec mě doslova překvapí, takže si celou dobu inscenace drží mou plnou pozornost, nemůže to být špatné představení. Zatímco po komediální stránce je to slabé (ale nepodbízivé, což velmi oceňuji), po detektivní stránce to nemá chybu. Tenhle zločin chcete zažít a vyřešit! Navíc herecký ansámbl je perfektně sehraný. Za mě mírný nadprůměr. /18.10.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.3.2023)
Kdo je vrah a kdo oběť? To je asi ten primární důvod, proč do divadla na tuto inscenaci přijít a zjistit odpovědi. A jelikož já se s tímto textem setkal poprvé, užíval jsem si tu svou sladkou nevědomost. Perfektně vystavěná scéna, typově skvěle obsazené postavy, kdy exceluje především R. Rázlová, skvělá hudební složka, jež dodává inscenaci na atmosféře, a samozřejmě rozuzlení, které mě překvapilo. To vše jsou nepopiratelné klady, které si zaslouží pochvalu. Kdyby se trochu krátilo v druhé půli, kdy už začalo být pátrání zdlouhavé a já bojoval se spánkem, byl by to dokonalý zážitek. I tak jsem spokojený a chválím všechny herce! /28.3.2023/
(zadáno: 17.9.2017)
Výkon Ondřeje Brouska,kdy se téměř nezastaví, byl strhující, přesný a uvěřitelný. Inscenace pochopitelně stojí a padá právě s ním, a on dokázal Peera ztvárnit tak přesvědčivě, že všechno to jeho vyprávění se mi bez problémů zhmotňovalo v mých představách. Potěšila i originální scéna, jíž dominuje šikmá plocha, a muzikálové trollí číslo. Bohužel zde bylo i pár hluchých či nudnějších míst, ale posledních zhruba 40 minut po Peerově úmrtí pak bylo velice emocionálních, smutných, mrazivých a strhujících. A závěrečnou scénu budu mít v paměti asi hodně dlouho. Miluji náročnější inscenace. /16.9.2017/
(zadáno: 29.4.2018)
Na komedie jsem velmi přísný, ale tohle byla čirá krása. Královsky jsem se bavil od začátku do konce, přičemž velkou zásluhu na tom má můj oblíbený P. Děrgel a neuvěřitelně ohebný L. Příkazký se svými skoro akrobatickými čísly. Při této repríze se navíc hodně věcí pokazilo a schopnost P. Děrgela improvizovat je dokonalá. Na začátku vypadla jedna stěna paravanu, upadla klika u dveří, P. Děrgelovi se na ponožku nalepilo lízátko, v půlce představení se mu odlepil knír a dohrál to bez něj. Zkrátka to byla do slova a do písmene pravá komedie a dvě hodiny čiré zábavy. /28.4.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 18.6.2018)
Ucházející, leč prvoplánově nastudovaná inscenace. Narážím teď na přespříliš afektovaného Jana Dolanského, který sice nepřekonal laťku trapnosti, místy dokázal i pobavit, ale bylo to na hraně a příliš mě to nerozesmívalo. Celkově inscenace nabídla vyrovnané herecké výkony, oproti české filmové verzi úspornější scénář, jelikož se celá inscenace odehrává jen v bytě hlavní hrdinky, což ale není na škodu, a pohodový zážitek. Na jedno zhlédnutí a pro nenáročné pobavení je to ideální. Pokud se vám líbil film, myslím, že zklamaní nebudete. /13.6.2018 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.11.2017)
M. Lambora a J. Kotrbatá utvořili tak krásný pár, že jen na ně dva koukat, jak jim to sluší a ladí, by samo o sobě stačilo na to, abych inscenaci označil za zdařilou. Ale oni k tomu přidali i skvostné herecké výkony. M. Lambora krásně ztvárnil postupný psychický přerod od nadšení, že mu zločin prošel, přes pochyby až ke sžírajícímu pocitu viny. J. Kotrbatá nádherně ztvárnila dívku, která je poprvé v životě zamilovaná a je ochotná pro svého chlapce udělat vše. Do toho atmosféra první republiky, nádherná taneční čísla, zajímavě řešená scénografie. Tohle mě nemohlo nechat chladným! /6.11.2017/
(zadáno: 1.2.2019)
Skrz naskrz průměrná komedie vystavěná na nedorozumění a záměnách. Zápletka je rozvinuta až do absurdních důsledků a mě jako diváka to po chvíli přestalo bavit. Ale jsou zde jisté aspekty, které hodnotím pozitivně. Skvělá scéna vypadající fakt luxusně, několik skvělých hlášek, obzvláště ty z úst M. Etzlera ohledně výchovy dětí a lásky žen k mužům, a potom sympatické herecké výkony. Není to šité horkou jehlou, není to prvoplánové a vlastně to je celkem milé a nenáročné. Byl jsem zvědavý, jak pokračuje pan Svojtka jako režisér po odchodu z MDP, a nebyl jsem zklamán. /29.1.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.11.2019)
Byť jsem neměl vysoká očekávání, inscenace mě bohužel nenadchla. Kromě toho, že příběh se odehrává v prostředí velmi vzdáleném českému publiku, jako je natáčení filmu v Irsku, zde bohužel velké množství textu interpretují pouze dva aktéři střídající se v mnoha rolích, kdy je opravdu těžké i pro mě jako zkušeného diváka orientovat se v postavách, které se od sebe odlišují pouze tím, že herec z vteřiny na vteřinu změní intonaci hlasu. Ani strohá scéna celkovému vyznění nepomáhá. Kladně hodnotím především výkon herců, kteří odehráli své maximum! /19.11.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 29.4.2018)
Dokonalé! Zde se sešlo vše ve vzájemné symbióze a celek je tak dokonalý, jak jen může být. Velmi zajímavý text je interpretován na velmi malém prostoru s takovou intenzitou, jednoduchostí a místy i hravostí, že je to až téměř neskutečné. Ale co by byl dobrý text bez dobrého herce? Matyáš Řezníček ovládl celý prostor a věřil jsem mu vše, co řekl nebo udělal. Když seděl přímo vedle mě, dlouze jsme si hleděli do očí a on ke mně mluvil jako ke svému Fredrikovi, já se ztrácel v jeho očích a viděl jsem v nich všechnu Johanovu lásku i bolest. Tohle je dokonalost! Tohle je poctivé divadlo! /27.4.2018/
(zadáno: 21.9.2019)
Jak převést na jeviště silný intenzivně gradující text pro jediného herce? Na Fidlovačce se rozhodli pro výrazně ilustrativní pojetí a pro takové výrazové prostředky, jež sice mohou lahodit oku a vnímání publika, ale mnohdy odvádějí pozornost od síly a vyznění samotného autorova sdělení. Neustálé pobíhání Jana Fanty sem a tam, neustálé převleky, energičnost, to všechno se nehodí do silného textu o nákaze virem HIV. Možná i díky tomu na mě inscenace emocionálně vůbec nezapůsobila a já tak zůstal téměř nedotčen, byť Jan Fanta v jediné roli dělal, co mohl. Ale špatné to taky nebylo. /20.9.2019/
(zadáno: 21.11.2018)
Text nenabízí nic zajímavého a zachraňují to pouze herecké výkony obou protagonistů, zejména Dana Krejčíka, který skvěle a uvěřitelně provází svou postavu postupným vývojem z hodného hocha až k despotickému vládci krytu. A Iva Pazderková mu velmi zdatně sekunduje. Jinak je to ale z mého pohledu zbytečný text, který mě spíše nudil, kterým jsem se prozíval, u kterého jsem se nedokázal napojit na dění na jevišti a nechal mě celou dobu bez emocí. Bylo mi jedno, co a jak se stane dál. Všechna procenta jsou tak jen za herecké výkony. Je to pro mě jedna z těch zapomenutelných inscenací. /20.11.2018/
(zadáno: 26.11.2017)
Typická zájezdová komedie, která je snadno zaměnitelná za mnoho jiných. Chvílemi je to delší, než by mělo být (během prvního dějství jsme u toho já i divák vedle mě usínali), chvílemi je to i lehce vtipné, ale bohužel neutkví v paměti nic jiného než Jan Čenský převlečený za ženu. Ten to nicméně zvládl asi nejlépe, jak to šlo, aniž by sklouzával k laciné parodii. Je to taková jednohubka, která nenáročné diváky potěší, a ty náročnější téměř nerozesměje. Ale stravitelné to s přimhouřením obou očí asi je. /20.11.2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 31.10.2022)
Krásná, milá a odlehčená opereta od Oskara Nedbala o takové malé ženské pomstě se v Opavě dočkala důstojného klasického nastudování. Scéna i kostýmy jsou skvělé, režijní vedení je přesné. Role jsou vhodně typově i pěvecky obsazené. Vynikala především Barbora Čechová v hlavní roli Heleny, stejně jako v roli jejího otce Jiří Přibyl. Zdatně jim sekundovali Peter Malý a Vít Šantora v rolích mladých zámožných mužů na ženění. Velkolepost inscenace pak podtrhla i dokonalá souhra všech souborů Slezského divadla. Navíc na mě velmi zapůsobilo, že jsem tuto operetu viděl v divadle stojícím hned naproti rodnému domu Oskara Nedbala. /25.10.2022 v Táboře/
(zadáno: 8.3.2024)
Jeden lidský život, který nebylo zřejmě úplně nejsnazší žít, ale který snad nebyl ani příliš promarněný. Osud zavál francouzskou básnířku na českou Vysočinu, kde zažila 2. světovou válku i vyvlastnění, ale zanechala tam kus sebe. A to vše se pokusili autoři zprostředkovat touto inscenací, která mě osobně velmi oslovila už jen proto, že jsem nic z tohoto příběhu dosud neznal. Soustředěný a vynikající herecký výkon L. Schreiberové je bezchybný, a jako celek představení funguje. Jen je to občas trochu monotónní, k čemuž bohužel přispívá neměnnost scény. Ale určitě se pro mě jedná o příjemné překvapení. /28.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 25.11.2019)
Poté, co mě studenti absolventského ročníku DAMU nadchli ve vážnějších inscenacích mě stejně dobře dokázali nadchnout, a tentokrát i pobavit, v komediální klasice maestra Goldoniho. Bylo to heroické, bylo to svěží, mělo to spád, a mladí herci si dokázali skvěle poradit ve všech situacích, třeba i s rozbitým zvoncem. Vynikal zejména V. Kuzník se svým (ne)srozumitelným drmolením, ale koneckonců i takové ženské hašteření zde bylo nepopsatelně opojné a mělo to správné grády. Scéna s mečounem jako potencionální zbraní mi pak zůstane v paměti asi hodně dlouho. Za mě spokojenost! /24.11.2019/