Josef

Cenné na této inscenaci je její téma. Osobnosti formátu Antonína Huvara by totiž neměly být zapomenuty a pečovat o jejich příběh je proto zásluha z nejvyšších pater umělecké zodpovědnosti. Inscenace sice nepřišla na to, jak vykročit za pouhé dokumentární vyznění k osobitější interpretaci, výsledek je ale přesto důstojný a přesvědčivý. Velký dík Buranteatru, který není zahleděn do sebe samého.

Jelinekové text je příliš hloupý, než aby z něj sebenamakanější divadelník něco vyždímal. Taková lenost, kvůli které není ochotná rozvést jediný nápad, jedinou myšlenku, jediný postřeh, je odpudivá.

Skromná režie dlouze, ale rozhodně zajímavě rozvíjí unikátní historickou fresku o objevování vlastní zodpovědnosti a vztahu k pravdě za cenu nemála obětí (a taky o spoustě dalších věcí). Možnost se v divadle tři a půl hodiny soustředit na skvěle zahraný hutný příběh a nebýt rušen všelijakým cool zcizováním je vlastně až podivuhodně netradiční zážitek. Ovšem výborný. A jestli "buránci" Isteník s Matějkou někdy opustí Brno, tak v něm taky nezůstanu ani o vteřinu déle!

Tradičně Polárkovsky energická inscenace plná divadelních nápadů (rozehrané loutky, světla, synkopické husitské chorály, vtipné metafory), humoru, decentního patosu i chytré kritiky. Výborně namíchaný dramaturgický cocktail. Opentlený šaškovským výkonem Miroslava Černého, který od začátku, kdy v pár minutách monologicky zahraje celou scénu bitvy u Lipan, naprosto ovládne scénu.

Strašně zploštěné tím nudným jednorozměrným výkladem Uny jako otravné hysterky. Z Harrowera zůstal skvěle napsaný, důmyslně se odkrývající příběh a dojemný Ray vyrovnávající se s hříchy minulosti. Co nezůstalo je jemné rozvíjení přediva vztahu, který mezi Rayem a Unou vzniká. Tahle lyrická analýza křehkosti komunikace tvoří ale bohužel půlku kouzla předlohy.

Skvěle vymyšlená stylizace, kterou ovšem má divák přečtenou během deseti minut, po kterých už ho máloco překvapí. Petrželkové práce zůstává smutně vnějšková.

Já nepotřebuji Ibsena klasicky. Je mi jedno, co si s ním kdo udělá. Pokud ovšem bude mít výsledek nějaké dobře komunikované téma. Pokud bylo zde, bylo ploché (doslovnost Gregersova mesianismu...) a zašuměné režijním třeštěním. Vizuálně a stylizačně zajímavým a vtipným, nenudícím ale jen chvíli. Obrat ukecanou hru o významy může být inovativní či bůhvíjaké, ale nebylo to zábavné.