Profil uživatele

Josef

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 15 % (80)
Jan Pařízek: 16 % (26)
Lukáš Dubský: 16 % (45)
Michal Novák: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (29)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.1.2011)
Očekávaně drsně. Jenže drsné naprosto vkusně, aneb kolik užitku přinese, když se udrží míra a divákovi se nic nevnucuje. Tak i v zoufalství odhalená Faidřina ňadra nejsou laciným efektem, ale obrazem majícím v příběhu o vášni, ženoucí člověka až na hranu vlastní důstojnosti, přirozené a nevyhnutelné místo. Přísně mýtická stylizace jde na dřeň příběhu a kostýmy, gesta, hlas, vše se drží archetypální oproštěnosti od významové vaty. Vše proto funguje v jednotě a vydává pronikavý akord. Jen ten závěr kdyby neztrácel tempo...
(zadáno: 18.1.2011)
Macbeth v záchvatu lítosti marně se pokoušející odvrátit své hrdložezy od Fifeského hradu. Úchvatně vyložená i zahraná scéna. Jenže člověk se začne ptát, kde se v něm ta lítost vzala? Když se houpal na dřevěném koníku? Nebo když si patlal na držku šlehačku? Nebo když si vystřihoval korunu z papíru? Nebo když žužlal čajový sáček? ... Mikuláškova práce je pro mne čirou demonstrací divadelní lži, ve které zneužívá krásné scény pro jednorázovou emoci zmarněnou v záplavě exhibicionistického balastu.
(zadáno: 18.1.2011)
Předpokládám, že předchozí komentáře pochází z premiéry, neboť první repríza, na níž jsem byl přítomen, se zřejmě povedla úplně jinačím způsobem. Po nedostatku režijní koncepce nebylo ani vidu ani slechu: přes ukecanost textu mělo představení obrovské tempo, fóry výborně vycházely, šikovné prolínání jednotlivých linií vesnici krásně oživilo a zuvěřitelnilo, herci táhli za jeden provaz, udržovali nadsázku ve vkusné a přitom přiléhavě ostré podobě... Zkrátka divadelní radost. Závěrečný aplaus nadšeného publika byl zasloužený.
(zadáno: 14.1.2011)
Inscenace nemá málo nedotažeností a nedodělků (přílišná zkrácenost a uspěchanost, jistá statičnost...). To ale až v druhé řadě. V té první je to až překvapivě povedená, chytrá, trefná a vtipná adaptace. Fungující současná moralita, v vníž jsou Burani ještě méně mravně kompromisní než Moliére. Kdo by toto uprostřed armageddonu relativizace čekal?;-)
(zadáno: 12.1.2011)
(zadáno: 6.1.2011)
Dělat bláznivou komedii v Goldoni-stylu z textu, ve kterém je vtipů minimum a jehož komika spočívá spíše v nadsazeném pohledu na věci v jádru vážné, není rozumný krok. Hercům, kteří musí dodávat vtip z vnějšku pitvořením a lacinými gagy pak nezbývá mnoho jiného na práci než šmíra. Všechny Gogolovy jemnůstky dějové i charakterizační jsou udupány valící se třeskutostí. Pár originálních nápadů (oblíkací etuda) a krásná vážná pointa, která ale působí jak z jiné inscenace, tu nudu a trapnost nezachrání.
(zadáno: 10.12.2010)
Konečně se mi poštěstilo vidět alespoň část silného souboru Hadivadla pod takovým režijním vedením, které je schopné ten potenciál využít. Text, který je defacto nepříliš zajímavým výlevem, se tu mění v hutnou, významově nabytou a strhující jevištní báseň.
(zadáno: 10.12.2010)
Rutinérská režie nechává postavy neustále jen tak postávat a čekat na svoji repliku, což je pruda. Ovšem zachraňuje to překvapivě Dohnal jako Chlestakov, který svojí neuvěřitelnou energičností, ba hyperaktivitou, dělá z "revizora" pekelně vitálního hnusáka. Tempo s ním drží ještě výborný Dvořák, který na rozdíl od ostatních neupadá do beznápadité frašky, ale hraje charakterně.
(zadáno: 6.12.2010)
Tahle inscenace nabyla vlemi dobré pověsti a já se těšil na nabíjející divadelní zážitek přecpaný vkusným humorem. Jenže představení bylo utopené v expresi: jako by nikdo ze zúčastněných nevěřil žádnému z vtipů a gagů a musel ho proto podatt v maximálně (a nesmyslně) přehnané podobě. Přehnané bylo i množství povrchních žertíků, založených na křiku, pitvoření či absurdně-erotických motivech. Atd. Atd. Zklamání.
(zadáno: 28.11.2010)
(zadáno: 28.11.2010)
(zadáno: 11.11.2010)
(zadáno: 5.11.2010)
Nikdy jsem nevyhlásil MdB džihád a vlastně mám to divadlo i rád. Ale udělat Oidipa s hereckým rejstříkem odpoledního rodinného TV seriálu a hudebností katatonika je blbé.
(zadáno: 30.10.2010)
(zadáno: 30.10.2010)
(zadáno: 8.10.2010)
Všechna ta silná témata, která v Muchovu příběhu tuším, inscenací jen prokmitla, ale nerozehrála se. Snad to bylo tím nepovedeným libretem, kterému se nic nedaří ukázat živým dějem, vše deklamuje krkolomnými a hrubě sešitými dialogy (bezpředmětné vstupování postav do děje, viz Loos; nenadálé vpády Muchových filosofických zamyšlení). Tak se dozvídáme o Muchovi jakoby z druhé ruky, ruky scénáristovy, a ne z dění na jevišti. Působí to jako nedůsledně zdramatizované heslo z wikipedie.
Skromná režie dlouze, ale rozhodně zajímavě rozvíjí unikátní historickou fresku o objevování vlastní zodpovědnosti a vztahu k pravdě za cenu nemála obětí (a taky o spoustě dalších věcí). Možnost se v divadle tři a půl hodiny soustředit na skvěle zahraný hutný příběh a nebýt rušen všelijakým cool zcizováním je vlastně až podivuhodně netradiční zážitek. Ovšem výborný. A jestli "buránci" Isteník s Matějkou někdy opustí Brno, tak v něm taky nezůstanu ani o vteřinu déle!
Jelinekové text je příliš hloupý, než aby z něj sebenamakanější divadelník něco vyždímal. Taková lenost, kvůli které není ochotná rozvést jediný nápad, jedinou myšlenku, jediný postřeh, je odpudivá.
Strašně zploštěné tím nudným jednorozměrným výkladem Uny jako otravné hysterky. Z Harrowera zůstal skvěle napsaný, důmyslně se odkrývající příběh a dojemný Ray vyrovnávající se s hříchy minulosti. Co nezůstalo je jemné rozvíjení přediva vztahu, který mezi Rayem a Unou vzniká. Tahle lyrická analýza křehkosti komunikace tvoří ale bohužel půlku kouzla předlohy.