Josef

Cenné na této inscenaci je její téma. Osobnosti formátu Antonína Huvara by totiž neměly být zapomenuty a pečovat o jejich příběh je proto zásluha z nejvyšších pater umělecké zodpovědnosti. Inscenace sice nepřišla na to, jak vykročit za pouhé dokumentární vyznění k osobitější interpretaci, výsledek je ale přesto důstojný a přesvědčivý. Velký dík Buranteatru, který není zahleděn do sebe samého.

Vcelku dobré. Jen se člověk po skončení ptá, proč to nezanechalo větší dojem. Bude to asi proto, že tu trochu pokulhává dynamika. Nápad s artisty, kteří nepůsobí úplně přesvědčivě, ji nenahradí. Stejně tak nemastné neslané pěvecké etudy herců. Chtělo to víc scén podobných výstupu starého Tomáše (Milan Koníček a krásné herectví staré školy), které by měly sílu samy ze sebe.
Ale Theimerův Švanda je pěkný, není to žádná figurka, ale živý mladík, který se hledá ve světě i sám v sobě. Takové psychologické rozehrání tomu dodává na přitažlivosti. Figurkou, ovšem krásně vykrouženou, je zato Vocilka. Roman Teprt umí ďábelské polohy skvěle (Knoflíkář, blahé paměti) a ten jeho hajzlík, takového by člověk potkat vážně nechtěl...