Josef

Kupodivu v tom není žádná vyloženě na*írací úchylnost. Jenže je to celé neohrabané až k trapnosti. Herci jsou bezradní a pohybově působí těžce amatérsky, obzvláště nad rvačkama, při nichž jsou jak hadroví panáci, padá čelist. Když Kochan z obavy zabije vraha, se kterým se Oldřich dětinsky kočkuje, ale který je přitom totálně pasivní, je to naprostý nesmysl.
Scéna je zaplavená topornými komparzisty, kteří svými výstupy zbytečně brzdí děj a dělají z inscenace rej, ve kterém nezůstává prostor pro prokreslení postav a jejich emocí. Zlé.

Detektivka nápaditě a inteligentně stylizovaná do třeskuté grotesky? Skvělá zábava, u které ovšem skřípe závěr a především gradace napětí.

Zmínky o "prázdném filosofování", "podprůměrném" nebo "starém" textu jsou skutečně směšné. Myšlenkově odvážnější a vzrušivější sdělení se nenajde nikde ani náznakem. To ale člověk nesmí být zamrzlý u intelektuálního a citového mainstreamu, proti kterému PÚ protestuje.

Provedení je dle očekávání precizní. Pindy o statičnosti jsou opět neskutečně mimózní: kde uvidíte tak dynamické herectví? Jasně, herci pracují jemnými prostředky, které ve chvíli, kdy si jdete do divadla dáchnout, těžko zaznamenáte, bo vás ze sna neproberou...

Velký hit boleslavské malé scény. Jeden z tahounů místního souboru, Petr Halíček, vypráví (spolu s režisérem Kettnerem, samozřejmě) sentimentální a dojemné podobenství s vkusnou stylizací, jemným humorem a hlavně smyslem pro smysl textu. Tragika lidské malosti v konfrontaci s nevinným světem zvířat je místy možná až příliš moralistní, z úst boleslaváků ale promlouvá čistě.

Konečně se mi poštěstilo vidět alespoň část silného souboru Hadivadla pod takovým režijním vedením, které je schopné ten potenciál využít. Text, který je defacto nepříliš zajímavým výlevem, se tu mění v hutnou, významově nabytou a strhující jevištní báseň.

Rutinérská režie nechává postavy neustále jen tak postávat a čekat na svoji repliku, což je pruda. Ovšem zachraňuje to překvapivě Dohnal jako Chlestakov, který svojí neuvěřitelnou energičností, ba hyperaktivitou, dělá z "revizora" pekelně vitálního hnusáka. Tempo s ním drží ještě výborný Dvořák, který na rozdíl od ostatních neupadá do beznápadité frašky, ale hraje charakterně.

Bravurně udělaná inscenace, v níž soubor zvládl šíleně náročné téma tak, že se ve všem tom hnusu neutopil. Zážitek, který člověka vede k tomu být připraven dávat světu lásku, protože ji sakra potřebuje.

Smutné zklamání. Nápad zahustit text na osm postav a necelé dvě hodiny není špatný. Klipovitá expozice postav při slavnosti Kapuletů je svižná a vtipná, spojení Parise s Vévodou dává mu zajímavé významové zabarvení (obzvláště při smlouvání s Kapuletem o Julii) a některé prolínající se paralelní motivy jsou také slušné (dvojpostava posla Romeova/předzvěsti Juliiny).
Jenže problém je v tom, že při té rychlosti se zapomíná dát vyznít místům, kde by to bylo potřeba. Ztrácí se nám tak motivace mnohých činů a jemnější povahokresba postav (což je ale průser i u herců, včetně jinak suverénního Matouše Rumla). Nejhorší ale je, že se mi nepovedlo z herecké práce pochopit, z čeho vlastně vyrůstá ta tzv. mimořádná láska R a J. Mezi Rumlem a Kubařovou totiž není vidět žádné napětí, nepřeskakují žádné jiskry. To je přitom to hlavní...

Fascinující inscenace. S textem dělají v Polárce psí kusy (přesunutí do kulis moderního města prolezlého sexualitou, mafiánskostí, alternativními filosofiemi apod) a člověk nepřestává žasnout nad tím jak to cupuje původní sdělení, jak tomu skřípe logika... ale výsledek je přesto strhující. Důsledná, vážná a proto vkusná nadsázka; všudypřítomný pohyb a radost z něj; černý humor; vtipná a funkční stylizace; skvěle vymyšlená a zahraná postava královny Mab... Dosud nemám zcela jasno proč, ale výsledek má velikou sílu.

Povedená práce s malou scénou. Oba herci (Horká a Hrubý = výborný vtip!) ví co hrají a zahušťují malý prostor při stupňujících se slovních i fyzických soubojích s velkou vitalitou. Nesledujeme nudnou konverzačku, ale máme před očima neustálý živý pohyb. Což je dobrý klíč k tomu, aby Bergmanova psychologická studie rozkladu jednoho vztahu působila uvěřitelně.