Profil uživatele

Josef

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 15 % (80)
Jan Pařízek: 16 % (26)
Lukáš Dubský: 16 % (45)
Michal Novák: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (29)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Detektivka nápaditě a inteligentně stylizovaná do třeskuté grotesky? Skvělá zábava, u které ovšem skřípe závěr a především gradace napětí.
Talentovaný pan Ruml naštěstí zahraje vývoj vztahu pacient-psychiatr i za pana Skřípka, který přeci jen za ta léta z formy trochu vypadl. Opět pomáhá naprosto skvělá scéna: z bílých panelů, které vymezují prostor, se bleskem mění v konkrétní místa. Od nemocničních pokojů po koňské stáje (za pomoci sugestivní stínohry). Tak dynamickou scénografii jsem snad ještě neviděl.
Ale potěší i detailní režije, hrající si v náznacích (letmá gesta, dotyky, pohledy...) se vztahem Dysarta a Salomonové.
Povedená práce s malou scénou. Oba herci (Horká a Hrubý = výborný vtip!) ví co hrají a zahušťují malý prostor při stupňujících se slovních i fyzických soubojích s velkou vitalitou. Nesledujeme nudnou konverzačku, ale máme před očima neustálý živý pohyb. Což je dobrý klíč k tomu, aby Bergmanova psychologická studie rozkladu jednoho vztahu působila uvěřitelně.
Člověk by s prominutím čekal trochu senilní užvaněnou blbost... musím se panu Jirákovi omluvit.
Jeho hříčka i jeho výkon v ní jsou vtipné, chytré a sebekritické v tom, že se nepouštějí za hranice toho, co by nedokázaly zvládnout. Takové odhadnutí vlastních sil je oceněníhodné (o to víc, jak je vzácné).
Neubírá ovšem nic kvalitě hřejivě lehkého a lehce přemýšlivého představení.
Ach jo. V těch povedených momentech (vzpomínka na RaG, soubojová scéna atd.) je to vrchol divadelní krásy. V těch ostatních, kterých je nejmíň polovina, křeč, často trapnost, vždy rozbíjení atmosféry, rozmlžování významů. Té nedotaženosti je fakt škoda, mohlo to být unikátní veledílo. Takhle je to jen působivá demoverze.
(zadáno: 12.1.2011)
(zadáno: 23.4.2011)
(zadáno: 2.5.2011)
Zlínské divadlo nahrazuje dryáčnictví Michálkova filmu citlivější poetikou, což je jeho velká deviza. I když má inscenace své slabé stránky, je to cenný krok k tomu, aby si Křižanův skvělý scénář české divadlo osvojilo pokud možno natrvalo. Podobně silných dramat totiž nemáme právě přehršel.
(zadáno: 11.10.2011)