Profil uživatele

Josef

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 15 % (80)
Jan Pařízek: 16 % (26)
Lukáš Dubský: 16 % (45)
Michal Novák: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (29)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Nevím, jestli jsem jen nebyl na nějakém nepovedeném představení, ale přišlo mi to herecky dost zabité. Ozvláště od pana Theimera, který se zmítal v trochu hysterčící chlapáckosti, která působila dost křečovitě. Křeč je zde vlastně poměrně univerzální charakteristika herectví (bohužel i u pana Prokeše a nakonec i u Martina Hrubého, kterému se věří retardovaný hromotluk docela těžko).
(zadáno: 28.11.2010)
(zadáno: 6.12.2010)
Tahle inscenace nabyla vlemi dobré pověsti a já se těšil na nabíjející divadelní zážitek přecpaný vkusným humorem. Jenže představení bylo utopené v expresi: jako by nikdo ze zúčastněných nevěřil žádnému z vtipů a gagů a musel ho proto podatt v maximálně (a nesmyslně) přehnané podobě. Přehnané bylo i množství povrchních žertíků, založených na křiku, pitvoření či absurdně-erotických motivech. Atd. Atd. Zklamání.
Burani dojeli na to, že se rozhodli zpracovat pitomý text. Nechápu, proč někdo takové šmejdy překládá a hraje. Témata (milostný trojúhelník, žárlivost, korozivní tendence ve vztazích) jsou ohraná, ale proč ne. Problém je, že je Zeller zpracoval naprosto banálně a nezajímavě. "Ten třetí" neobsahuje v zásadě žádný příběh, neobsahuje zajímavé charaktery, neobsahuje cenné postřehy. Má jen modelové panáky, na které věší hyperjalové a rozkecané dialogy reflektující jejich vztah, popřípadě další mindráky. Zbytečné a nudné. Jedinou výhodou jsou herecké výkony, které z celé věci dělají alespoň relativně zábavnou a místy i humornou podívanou. Jenže nakonec je člověk stejně o to smutnější, když vidí, na co se plýtvá hereckým talentem.
Smutné zklamání. Nápad zahustit text na osm postav a necelé dvě hodiny není špatný. Klipovitá expozice postav při slavnosti Kapuletů je svižná a vtipná, spojení Parise s Vévodou dává mu zajímavé významové zabarvení (obzvláště při smlouvání s Kapuletem o Julii) a některé prolínající se paralelní motivy jsou také slušné (dvojpostava posla Romeova/předzvěsti Juliiny).
Jenže problém je v tom, že při té rychlosti se zapomíná dát vyznít místům, kde by to bylo potřeba. Ztrácí se nám tak motivace mnohých činů a jemnější povahokresba postav (což je ale průser i u herců, včetně jinak suverénního Matouše Rumla). Nejhorší ale je, že se mi nepovedlo z herecké práce pochopit, z čeho vlastně vyrůstá ta tzv. mimořádná láska R a J. Mezi Rumlem a Kubařovou totiž není vidět žádné napětí, nepřeskakují žádné jiskry. To je přitom to hlavní...
Já nepotřebuji Ibsena klasicky. Je mi jedno, co si s ním kdo udělá. Pokud ovšem bude mít výsledek nějaké dobře komunikované téma. Pokud bylo zde, bylo ploché (doslovnost Gregersova mesianismu...) a zašuměné režijním třeštěním. Vizuálně a stylizačně zajímavým a vtipným, nenudícím ale jen chvíli. Obrat ukecanou hru o významy může být inovativní či bůhvíjaké, ale nebylo to zábavné.
Jelinekové text je příliš hloupý, než aby z něj sebenamakanější divadelník něco vyždímal. Taková lenost, kvůli které není ochotná rozvést jediný nápad, jedinou myšlenku, jediný postřeh, je odpudivá.
(zadáno: 8.10.2010)
Všechna ta silná témata, která v Muchovu příběhu tuším, inscenací jen prokmitla, ale nerozehrála se. Snad to bylo tím nepovedeným libretem, kterému se nic nedaří ukázat živým dějem, vše deklamuje krkolomnými a hrubě sešitými dialogy (bezpředmětné vstupování postav do děje, viz Loos; nenadálé vpády Muchových filosofických zamyšlení). Tak se dozvídáme o Muchovi jakoby z druhé ruky, ruky scénáristovy, a ne z dění na jevišti. Působí to jako nedůsledně zdramatizované heslo z wikipedie.
(zadáno: 30.10.2010)
(zadáno: 28.11.2010)
(zadáno: 18.1.2011)
Macbeth v záchvatu lítosti marně se pokoušející odvrátit své hrdložezy od Fifeského hradu. Úchvatně vyložená i zahraná scéna. Jenže člověk se začne ptát, kde se v něm ta lítost vzala? Když se houpal na dřevěném koníku? Nebo když si patlal na držku šlehačku? Nebo když si vystřihoval korunu z papíru? Nebo když žužlal čajový sáček? ... Mikuláškova práce je pro mne čirou demonstrací divadelní lži, ve které zneužívá krásné scény pro jednorázovou emoci zmarněnou v záplavě exhibicionistického balastu.
(zadáno: 3.2.2011)
Kupodivu v tom není žádná vyloženě na*írací úchylnost. Jenže je to celé neohrabané až k trapnosti. Herci jsou bezradní a pohybově působí těžce amatérsky, obzvláště nad rvačkama, při nichž jsou jak hadroví panáci, padá čelist. Když Kochan z obavy zabije vraha, se kterým se Oldřich dětinsky kočkuje, ale který je přitom totálně pasivní, je to naprostý nesmysl.
Scéna je zaplavená topornými komparzisty, kteří svými výstupy zbytečně brzdí děj a dělají z inscenace rej, ve kterém nezůstává prostor pro prokreslení postav a jejich emocí. Zlé.
(zadáno: 5.12.2011)
(zadáno: 12.1.2012)
Bohužel režisér inscenoval Trójanky pro sebe jako pro fanouška antiky, nikoli pro diváky.
(zadáno: 12.3.2012)