Profil uživatele

Josef

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 15 % (80)
Jan Pařízek: 16 % (26)
Lukáš Dubský: 16 % (45)
Michal Novák: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (29)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.11.2010)
(zadáno: 2.5.2011)
Zlínské divadlo nahrazuje dryáčnictví Michálkova filmu citlivější poetikou, což je jeho velká deviza. I když má inscenace své slabé stránky, je to cenný krok k tomu, aby si Křižanův skvělý scénář české divadlo osvojilo pokud možno natrvalo. Podobně silných dramat totiž nemáme právě přehršel.
(zadáno: 28.11.2010)
Pro mě hodně sporné. To, co provedl Kolečko s Wildem je nesmírně vtipná a chytrá práce. Jenže také děsně náročná na herce. Což je bohužel znát (hádám že je režisér dost necepoval). Uniká jim důsledná (a o to tíživější) charakterizace těch typů (hlavně od Pavelky jsem čekal o mnoho více) a co hůř, dost nevytěžené mi přišly ty výborné momenty absurdity, kterými Kolečko svá témata vyhrocuje. Škoda, sílu to v sobě schovanou má velikou.
(zadáno: 11.11.2010)
(zadáno: 6.4.2011)
(zadáno: 3.2.2011)
Docela zklamání. Mikulášek to vymyslel hezky, ale nic moc dalšího nefungovalo. Dramaturgie vytáhla z příběhů V+W snad nejslabší možnou linku: podléhání tvrdým, nicméně banálním ranám osudu, o kterém by nám mohl vyprávět každý druhý soused. Zajímavější podoby toho, jak se oba pánové se životem potýkali, že mu do cesty stavěli svůj vtip a vitalitu, chybí.
Možná i kvůli hercům, kteří nemají na to, aby vytvořili na scéně dvě osobnosti. V zakaboněném skuhrání jsou ještě fajn, ale komické nadsázky neumí. Tož se jim to rozpadá.
(zadáno: 26.1.2012)
(zadáno: 5.12.2011)
Chytře vymyšlenou scénu a obdivuhodné mnoho-rolové výkony herců kazí mizerný, po všech stránkách nedotažený text. To si ti divadelníci neumí vybrat pořádnou předlohu?
(zadáno: 26.1.2011)
Tak trochu zklamání. Přijde mi, že na této inscenaci si soubor DLouhé při vší své kvalitě herecky vylámal zuby. Ono se ale není čemu divit, protože uhrát věrohodně a soudržně text tolik nabitý absurdním jednáním, by snad bylo nad síly kohokoliv. Začátek byl ale překvapivě slibný: Táborský modeloval Gutiera jako trochu jednoduššího šlechtice přímých, ale silných citů a připravil tak dobrou půdu pro své zkratkovité jednání v dalším vývoji děje. Jenže postupem času se všechno slilo do nervního napětí a postavy přestaly být čitelné.