Josef

Tahle inscenace nabyla vlemi dobré pověsti a já se těšil na nabíjející divadelní zážitek přecpaný vkusným humorem. Jenže představení bylo utopené v expresi: jako by nikdo ze zúčastněných nevěřil žádnému z vtipů a gagů a musel ho proto podatt v maximálně (a nesmyslně) přehnané podobě. Přehnané bylo i množství povrchních žertíků, založených na křiku, pitvoření či absurdně-erotických motivech. Atd. Atd. Zklamání.

Člověk by s prominutím čekal trochu senilní užvaněnou blbost... musím se panu Jirákovi omluvit.
Jeho hříčka i jeho výkon v ní jsou vtipné, chytré a sebekritické v tom, že se nepouštějí za hranice toho, co by nedokázaly zvládnout. Takové odhadnutí vlastních sil je oceněníhodné (o to víc, jak je vzácné).
Neubírá ovšem nic kvalitě hřejivě lehkého a lehce přemýšlivého představení.

Vcelku dobré. Jen se člověk po skončení ptá, proč to nezanechalo větší dojem. Bude to asi proto, že tu trochu pokulhává dynamika. Nápad s artisty, kteří nepůsobí úplně přesvědčivě, ji nenahradí. Stejně tak nemastné neslané pěvecké etudy herců. Chtělo to víc scén podobných výstupu starého Tomáše (Milan Koníček a krásné herectví staré školy), které by měly sílu samy ze sebe.
Ale Theimerův Švanda je pěkný, není to žádná figurka, ale živý mladík, který se hledá ve světě i sám v sobě. Takové psychologické rozehrání tomu dodává na přitažlivosti. Figurkou, ovšem krásně vykrouženou, je zato Vocilka. Roman Teprt umí ďábelské polohy skvěle (Knoflíkář, blahé paměti) a ten jeho hajzlík, takového by člověk potkat vážně nechtěl...

Burani dojeli na to, že se rozhodli zpracovat pitomý text. Nechápu, proč někdo takové šmejdy překládá a hraje. Témata (milostný trojúhelník, žárlivost, korozivní tendence ve vztazích) jsou ohraná, ale proč ne. Problém je, že je Zeller zpracoval naprosto banálně a nezajímavě. "Ten třetí" neobsahuje v zásadě žádný příběh, neobsahuje zajímavé charaktery, neobsahuje cenné postřehy. Má jen modelové panáky, na které věší hyperjalové a rozkecané dialogy reflektující jejich vztah, popřípadě další mindráky. Zbytečné a nudné. Jedinou výhodou jsou herecké výkony, které z celé věci dělají alespoň relativně zábavnou a místy i humornou podívanou. Jenže nakonec je člověk stejně o to smutnější, když vidí, na co se plýtvá hereckým talentem.

Bohužel režisér inscenoval Trójanky pro sebe jako pro fanouška antiky, nikoli pro diváky.