J_V

Havlova hra je výborná, očekávání se pojí spíš k té Hejdukově, která se hraje po přestávce. Není v ní sice tolik hloubky a tolik jazykové bohatosti jako v Havlovi, ovšem nápad je dobrý a je rozpracovaný tak dalece, že se nám nestačí přejíst. Dává smysl hrát ty dva kusy spolu během jednoho večera už jen proto, že Hejduk z Havla přímo vychází a do textu vkládá přímé odkazy na Havlovo dílo, ovšem nutně pak musí dojít k porovnání. Hejdukův text je spíš povedená jednovýznamová jednohubka, zatímco Havel napsal obecně platnou studii člověka, která promlouvá v jakékoliv době.

Solidní inscenace. Ptákovina není to nejlepší, co kdy Kundera napsal, a zpočátku mi to přišlo dost rozhárané (hlavně jednominutové scény se vzlykajícím Dulavou). Pak se ale vše usadí, Dulava se do role obuje a působí v ní opět nově a specificky. Martinovi Fingerovi sedí role krutého tyrana, a když pak odkryje svou lidskou tvář, působí trochu nezvykle. A o nasazování různých masek a zahrávání si s pohlaváry tahle trochu archaická hra je.

Velmi vtipně napsané a zahrané s ohromným komediálním talentem. Takhle skvěle to umí jen málokdo, chtěl bych od Davida Drábka vidět něco dalšího.

Předchozí komentáře tu na inscenaci chválí hlavně výkon Jana Potměšila. Ano, komu se herectví Jana Potměšila líbí, užije si jej dosyta i tady. Ale to je jen skupina lidí, kteří rádi berou do ruky dvojí metr, a zamyslete se, jestli do ní patříte i vy. Jinak zajímavý námět hry není v inscenaci vůbec vytěžen, vztah náklonnosti mezi hlavní postavou a slečnou Kinianovou vyznívá dost plytce, kostýmy a scéna jsou prakticky nulové, hudba je použita příšerným způsobem a režie se v poslední třetině hry snaží dost násilnými metodami hýbat s tempem hry a na mě to tedy nefungovalo.

Je to jen estráda, ale zasmějete se.

Celkem pěkná série scének. Dvě z nich mi přišly geniální (Dušín a válečný uprchlík), několik jich tam přebývalo. Souboru se daří vystihnout negativní stránky naší společnosti a čím méně doslova to dělají, čím méně tlačí na pilu, tím podle mě scénka vyjde líp.

Možná se tu až moc emoce vyjadřují pohybem, ale povedlo se to, povedlo. Norbert Lichý je přesně obsazen do svého typu a svědčí mu to, naopak typově riskantní mi přišlo obsazení doktora Astrova, a přesto vyšlo na jedničku.

Rozhodně to není inscenace pro každého, ale mně tato míra re-interpretace (až parodie) sedla. Bylo zábavné sledovat všechny ty režijní nápady.

Výborně napsané dialogy a hercům se daří podávat je s bezchybným timingem. Hlubší smysl bych v tom nehledal, konec hry už jako by McDonagh psal vysloveně se zavázanýma očima, ale zábavné to je. Určitě vybírejte vstupenky do pravé poloviny sálu (viz ostatní komentáře).

Rozverná hříčka překypující fantazií a nápady, hlavně vizuálními. Pobaví to jen diváka, který bezpečně ví, na co jde (ale těch byla zjevně v publiku většina).

Byla by to jen obyčejná plytká jednohubka, ovšem herci hráli skvěle a nápad s mluvícími předměty je výborný. Bohužel tomu, aby věci mohly začít vyprávět, autor napomohl způsobem, který se snad už nepoužívá jinde než na studentských akademiích ke konci školního roku (vypravěč se omluvil, že dostal lepší zakázku jinde, a odešel).

Text hry je předvídatelný, ale komický talent všech tří hereček to táhne nahoru. Jak jste asi pochopili ze synopse, je to hra pro holky. Pánové si mohou z procentního hodnocení odečíst 10 - 20%.

Na poměry Dejvického divadla jde možná o slabší kousek, přesto má silnou atmosféru, kvalitní dialogy a důležitou myšlenku.

Podobná koncepce jako Korespondence V+W, ovšem tentokrát se nejde tolik po dějinách národa, jako spíš po temných zákoutích duše Pavla Juráčka. Hodně dekadentní a emo, což nemusí sednout každému. Ovšem režie, scénografie i herci jsou opět skvělí.