Kaklapak

Druhá polovina byla strhující, výborný J. Teplý.

Na mě trošku hysterický, ale každopádně vynikající herecké výkony M. Steinmasslové a J. Nerudové.

Stav evropské společnosti v meziválečných letech 20. století až děsivě připomíná to, co se děje nyní: rozmach stupidity, úpadek racionálního myšlení, vzestup xenofobie, rasismu, nacionalismu a fašismu. A týká se to i doby v závěru Čapkova života, kterou reflektoval ve svém díle a také politické činnosti. Jednou z mrazivých paralel k současnosti je i ona nenávist českých vlastenčíků a fašistů vůči Čapkovy, a s podobnou se setkáváme ze strany současných našich klausoidních a zemanoidních fašistů a nacistů vůči mrtvému Havlovi. Hra byla poněkud didaktická, ale jinak oba palce nahoru.

Po Požitkářích, které jsem viděl třikrát, jsem se na Mýcení velmi těšil, leč, jak již to tak bývá, přišlo lehké zklamání, zkrátka Požitkářema tohle divadlo nastavilo laťku extrémně vysoko, a to nejen v rámci CZ. Mýcení je však obecně stále nadstandardní představení a pro fanoušky zlobivého Rakušáka povinná performance.

Inscenace v Rokoku je ukázkou toho, jak těžké je adaptovat novelu nebo dokonce román. Myslím, že se to celkem zdařilo, i když hra místy ztrácela spád a byla někdy i příliš afektovaná. Pilířem, který drží hru pohromadě, je ovšem skvělé herectví Beáty Kaňokové, kterou považuji spolu s Denisou Barešovou za největší talenty nastupující herecké generace.

Asi se nelze ubránit porovnání s filmovou předlohou, a asi díky tomu mi připadlo, že A. Talacková je při hraní hodně inspirována "Bohdalkou", zkrátka to hraje jako ona. Otázka je, jestli to vlastně jde hrát jinak. Jinak nelze představení mnoho vytknout.

Díky Dulavovi tahle komedie byla komedií, s ním to ale celé padá. Možná je to také tím rozsekaným dějem, člověka to moc nevtáhne, ale některé scénky právě s Dulavou mě opravdu dostaly.