Karel Toman

Inscenace, která nudí. Režisér se snaží dělat hluboké psychologické divadlo, ale je to nuda ze staré školy. Navíc herci moc uvěřitelní nejsou, Janu Vondráčkovi a Samuelovi Tomanovi jsem nevěřil téměř nic. Jakoby si ale Buraj byl vědom, že se tak nesnesitelně realisticky už v Praze nehraje, tak tam vrazil mikroporty a playbacky. Dalších deset procent srážím za povrchní vsuvku s psychoterapií.

Tato inscenace je komerční kus se vším všudy, a to jsem od Komedie opravdu nečekal. Adaptace Barbory Hančilové klouže po povrchu, z hlubokého románu se vyklubalo obyčejné sci-fi. Zcela pochopitelně tady někdo vzpomíná seriál. Režie Jaši Koceliho je bez podstatných dramatických situací, jen za sebe řadí banální scény. A aby se aspoň bylo na co dívat, tak divákům předhodí přemrštěnou scénu, která se zdlouhavě přestavuje. Ani herecky se nejedná o nic zázračného, tristní je Radka Fidlerová, Viktor Dvořák a Tomáš Krutina.

Koncept Jiřího Havelky mi je velice sympatický, úprava Dory Štědroňové také má smysl. Grotesknost a nemožnost nalézt společnou řeč jsou podstatná vodítka. Jen tato inscenace Racka není bez chyb, nekontaktnost naráží na své limity. Ale herectví je na špičkové úrovni, tak jak je na Zábradlí dobrým zvykem. Není to inscenace roku, ale velmi solidní a originální kus.

Typická inscenace Jana Mikuláška. Humorné scénky, dobrý rytmus, dobrá muzika, dobré herectví - skvělí byli Petrželka a Císařovská. No ale tak nějak nevím proč, tito pábitelé se moc na jevišti neprosadili. Kolážovitý scénář není žádný zázrak.

Otvírání takových témat je záslužné, jen by to potřebovalo větší péči. Textová koláž je málo radikální, některé linie úplně zapadají, působí to neuspořádaně, literárně. Režie Barbary Herz je těkavá, naplněná lepšími a horšími vtípky, ale bez hloubky. Všichni tři herci slušní.

Neurazí, nenadchne. Směřování textu se opravdu dá odhadnout, nic originálního se nestane, humoru je poskrovnu. Originální není ani scéna a kostýmy. Režie Michala Dočekala je bez tajemství a gradace. Slušné herecké výkony Hanuše a Batulkové, o krok pozadu je Donutil, ostatní jsou do počtu.

Velice slušné představení pro děti, pro dospělé trochu méně, přece jen text a hříčky jsou trochu prvoplánové (projdete se z Ameriky do Zámku). Oceňuji ale "kafkovskou" atmosféru. Rozhodně se nejedná a žádný podbízivý a barevný kýč. Herecky a hudebně kvalitní výkony sester Kubátových a Lucie Flemrové.

Bohužel je to jedna ze slabších inscenací režiséra Tomáše Loužného. Především text mi nepřipadal ani vtipný, ani strašidelný, nebo snad apelativní. Spíš jsem se během představení nudil. Několik hezkých obrazů se ale v inscenaci našlo.

Pro publikum ABC možná fajn telenovela, ale rozhodně tam režisér Marián Amsler nedostal podstatné sociální problémy a atmosféru. Měl jsem stejnou zkušenost s nedotaženou scénou, z levé strany jsem dost podstatným momentů prostě neviděl. O naprosté souhře souboru bych taky nemluvil, mimo je nepřirozená Salzmannová, podprůměrní Krutina, Weisser, Langer a Milostný. Obě hlavní představitelky ale byly opravdu výtečné, viděl jsem Horákovou a Kaňokovou.

Takový Hamlet by rozhodně na první scéně neměl být uveden. Nulový výklad, táhlá a místy trapná nuda, podbízivá hudba. Většina herců nevěděla, co hrát, protože režiséři nepřišli s žádným podstatným výkladem, žádné akcenty, žádné inteligentní krácení, jen se to tedy nějak převypráví a předvede. Mizerné herecké výkony Březiny, Vančury, Daniela, Bidlase, bohužel i Mikeschové a Poulové.

To, že tuto společensky angažovanou inscenaci v Komedii uvedli, považuji za významný krok. Text byl vybrán dobře, zapojení Pinkbusu byl dobrý nápad, scéna je funkční, hudba dodává atmosféru. Martina Jindrová rozhodně má charisma, umí skvěle hrát. Ale režisérka Alžběta Vrzgula to moc neukočírovala, inscenace není tak radikální, jak by se slušelo, a místy se trochu rozpadá, je bez srozumitelného rytmu.

Upřímně - nepochopil jsem vůbec nic. Pouze jsem útrpně čekal na konec.

Velké zklamání. Zasazení do nějaké současné firmy nefunguje, zapojení afektovaného a koktavého Tomáše Procházky a nečesky mluvící Becky McFadden teprve ne. Přišlo mi to dost z výprodeje nápadů a aktualizací.

Určitě je to jedna z povedenějších inscenací v Rokoku. Ale... Je dlouhá a zdlouhavá. Chybí silnější hudba. Je téměř bez tolik nezbytného černého humoru, ve kterém je McDonagh mistr, takže v inscenací vyniká především hrůza a násilí. Retrospektivy jsou zobrazeny (nezáměrně) trapně. Herci jsou dobří, ale každý hraje něco jiného. Nejlepší a nejpřesnější je asi Tomáš Havlínek, naopak Aleš Bílík je se svou psychologickou a prožívací polohou dost mimo žánr.

Michal Bednář je průměrný herec bez charismatu a hrát Juráčka nezvládá. Režijní koncepce ale není postavena na tom, že má jít o antityp... Prostě se jedná jen o omyl v obsazení, a to je docela těžké, takhle šlápnout vedle, když je Zábradlí plné skvělých herců. Anežka Kubátová je toho důkazem, je opravdu výtečná. Text a scénografie průměrná, občas chtěná humorná - tedy trapná.

Dobrá scéna, občas zbytečné projekce, téma Čapkovy hry aktuální, i když trochu moc moralizující, v inscenaci je ale vše podáno prvoplánově a okatě. Nechápu, proč hraje Miroslav Donutil dvojroli, nepřipadá mi to jako nosný nápad. Ale nejhorší na tom je, že se nehodí ani na jednu, nepůsobí totiž dostatečně charismaticky, nejde mu ani vždy rozumět. Zklamání.

Hodně prázdná inscenace, téma autorům proteklo mezi prsty až trestuhodně. Kostýmy, naoko efektní, ale bez jakéhokoli hlubšího smyslu a nápadu. Ilustrace, jenže čeho?
Nechápu označení site specific, když se dá hrát v jakémkoli kostele...

Divadlo po všech stránkách dokonalé. Perfektní a hluboká souhra. Nic negativního nelze napsat. Děkuji.

Kniha je rozhodně lepší než tato okleštěná inscenace. Dianiškova režijní metoda, kde se tluče humor s trapným patosem, je už vyčerpaná a ne moc intelektuálně uspokojivá. A rozhodně to Dianiška neumí s herci z Dlouhé.

Starý dobrý Činoherák... Tedy konverzačka s naoko aktuálním tématem a s neatraktivní až směšnou scénou. Dobří herci (Ondřej Rychlý a Marta Dancingerová) a průměrní herci (ostatní), kteří nějak po svém naplňují text, přesně tak, jak to umí z nekonečných televizních seriálů. Proč ale chodit do divadla? Rozhodně doporučuji peníze dát do prasátka a pustit si televizi.

Estráda s pitvořivými herci, prvoplánově agitačním textem, nevkusnou scénografií. Silně to připomíná povinné televizní vysílání školám z dob hluboké totality. Hlavně ať se to nehraje pro školy, tohle je přesně ten typ divadla, které děti nadobro a nezvratně od umění odradí...

Naštěstí dnešní Národní divadlo nejsou jen inscenace Hordubal a Naši furianti. Moderní, plná režie, skvělá a nápaditá scénografie, herci, kteří hrají rádi a ví co. Katarzní divadlo, i když divák ani neví proč.

Aktuální, angažovaný i poetický text. Nejedná se o žádnou bezduchou adaptaci filmu. Díkybohu. Vtipná Míčová, hudebně nadaná Goetzová. Objevem je pro mě Dan Kranich v roli Jacka. Možná ale až moc režijních a hudebních kudrlinek. Zbytečné "zdobné" kostýmy... Ale pořád to byl divadelní zážitek.

Klasika staře, nekreativně, neaktuálně. Národní divadlo, které by mělo smysl tak možná v předminulém století... Herecké výkony slušné, ale bez citu, bez nadšení, bez emocí. Dramaturgická bezradnost. Stačil nudný Hordubal.

Velice dlouhá a nudná inscenace. Nemyslím si, že je to skvělá dramaturgická volba, román je starý třicet let a opravdu není nadčasový, inscenátoři se "tváří", že znají ruskou a ukrajinskou duši, opak je pravdou, vytvářejí trapnost a karikatury. Režisér Dušan D. Pařízek se dokonce pokusil být vtipný, ale nebyl. Herci se plácají a přehrávají v otřesných kostýmech (opět asi humor, tentokrát Polívkové) v rozkouskovaném textu (o kterém si někdo může myslet, že je dramatizací románu).