Kateřina Vodáková

Ze Z. Piškuly vyrostl velmi charismatický a pohledný muž a také výborný herec. Toť jediné pozitivum této hry. Zoufale mě to nudilo a nepřišlo vtipné... Škoda, v souvislosti s výraznými personálními změnami v MDP jsem měla velká očekávání, o to více jsem zklamaná.

Nadchl mě bezchybný a věrný výkon M. Rumla a zaujala jemná scéna, kdy je sám v hotelu na posteli. Ale jinak jsme se s hrou dějově a stylem humoru nepotkali. M. Hofmann zbytečně tlačí na pilu a přehrává. Nejvíce rušivě a přepáleně na mě ale působí postava Heleny v podání M. Prášilové. Pobaví však P. Lagner jako Máti.

Líbilo se mi zapálení a pojetí postavy I. Wojtylové, jinak slabé.

V Muži se železnou maskou jsou některá herecky a textově slabší místa a pěvecky slabší alternace (N. Řehořová, M. Schreiner...), ale celkově je to zdařilý muzikál, který stojí za vidění. Hodně mě baví V. Svoboda :-) A V. Drahokoupil a A. Bartošová jsou velmi talentovaní. Mile pěvecky překvapila I. Marešová. Doporučuji sedět v předních řadách. /
EDITACE: 24. 1. 2019 zhlédnuto úplně jiné obsazení - Gránský, Vojtko, Kolář, Hůlka, Gemrotová, Laufer... neskonale lepší zážitek, zvyšuji znatelně %! Zejména pěvecky a herecky výtečný D. Gránský, role mu velmi sedí. Neméně skvělý Vojtko a Gemrotová.

Intenzivní výkon M. Štípkové je zcela jistě herecky obdivuhodný, role Tessy je náročná a téma představuje vysoce aktuální celospolečenský fenomén (dále viz hra Konsent), ale s inscenací na První pohled jsme se minuly. Zřejmě kvůli hutnosti titulu jsem měla problémy udržet pozornost. Nenapojila jsem se.

Nejlepší hra, co jsem zatím ve ŠD viděla. Obsazení je výborné - neměnila bych. Zajímavý objev je pro mne J. Grundman - má oči jako vlk, pro tuto roli se narodil. Oživením do "depky" jsou J. Mansfeld s kytarou a T. Petřík s flaškami, kteří jsou v ději jakoby omylem, ale vlastně ne. Úžasná scéna, která se bortí stejně jako jeho život, mrazivá hudba i zdařilé kostýmy dotvářející dobu. Nemám, co bych vytkla, na konci jsem slzela, což se mi nestává často. Jen moc nedoporučuji 1. řadu - herci chodí po větvích a kousky dřeva trochu odlétávají. Ale celkově nádherné zpracování této nadčasové klasiky!

Za mě vydařené představení, nasmála jsem se a výborně odreagovala :)

Prostor pro současné texty (Konsent, 2:22) mě v ČK baví a je ke zbytku repertoáru kýženým osvěžením. Talentovaného J. Burýška jsem si všimla už ve Špinarce a Babyboomu, v Nejbližších dostal velkou příležitost - září a hru táhne! Postavu Jordana nekarikuje, je opravdový, emotivní, vkusně balancuje na hraně odlehčenosti a vážnosti. Roky jako silná opora a vrba sleduje, jak se plní sny jeho blízkým, zatímco sám se pere s osaměním, zklamáním a stárne. Výběr obsazení je celkově zdařilý a jak si ještě více sedne text, větší spád získá i rozvláčnější 1. půlka. 2. umí strhnout již teď. Inscenaci posiluje alegorická scéna a perfektní hudba M. Štrunce.

To se nedalo. Vydrželi jsme 30 minut.

Upoutá otočná scéna i projekce, povedené kostýmy a nezvyklé rekvizity, ale s celkem, který se bez přestávky poněkud vlekl a byl náročný na udržení pozornosti, jsme se bohužel minuli. Nicméně hře v náročné roli vévodí vynikající R. Mácha, tempo neztrácí ani karikaturní, avšak na můj vkus příliš uječená P. Štorková. Špinar se nezapře.

Fatální psycho, z divadla jsem odcházela a bylo mi nedobře. Velmi na mě dolehla úzkost a nános bahna. P. Konáš ztvárňuje elegantního a inteligentního despotu strhujícím způsobem, z P. Tenorové tryská šílenství každým coulem. Obsazení ústředního páru nešlo zvolit lépe! Zrcadlová kostka funguje nadmíru skvěle stejně jako moderní hudba, klasické melodie mě spíše rušily. M. Kačmarčík mi zde nesedl, slizu bylo příliš, v tolika hrách v MDP bych jej fakt nemusela. S. Affašová je zatím více prvoplánová kráska než herečka, ale potenciál má. Hra je opravdu silná, herecky úchvatná a stojí za vidění.

Nuda, nuda, nuda. První Špinarova režie, která mě nebavila a nemá děj. A to mi jinak jeho režijní rukopis sedí a jeho her jsem již viděla docela hodně. Tohle nezachránil ani fešák I. Irozovič, ty % dávám vlastně jen jemu. Nezanechalo to ve mně nic, emoce nula. Přestávka byla po nesnesitelně dlouhé době, po ní publikum prořídlo. A v tom krátkém kousku po přestávce mi vadil ten nesnesitelný smrad ze sborového kouření. Proč to mám dýchat za tolik peněz? Tento kus do Stavovského ne.

Výrazné výkony J. Teplého a T. Dočkalové. Zasloužená Thálie.

Jak z tlusté bichle překvapivě udělat krásnou a poetickou inscenaci, která stojí a padá na vynikajícím M. Isteníkovi a síle nadčasového textu... M. Isteník hrál Ilju vášnivě, něžně, uvěřitelně, jako o život. Bavila mě i jemná V. Lazorčáková a klidný J. Meduna, nadchla mě romantická scéna M. Černého. Styl této inscenace mi připomíná režijní počiny dua SKUTR a sedí mi více než aktuální hry v Dlouhé.

"Dobře - tak neležíte, a místo toho ustavičně poletujete sem a tam jako mouchy, jenže jaký to má smysl?"

Kostýmy, scéna a hudba jsou zde výrazné a krásné, tvůrci nešetřili. Tyto aspekty mi připomněly SKUTRovský styl, který mám moc ráda. O. Krause jsem předtím neznala, má talent a role Doriana je mu šitá na míru! Naopak L. Veselý a M. Štípková mi do rolí vůbec neseděli. Děj byl pro mě poněkud zamlžený. Ale za vidění hra díky vizuálnu stojí.

Titul velmi specifický dobovou atmosférou, o vyrovnávání se s dávnými ranami a jizvami v srdci, inscenačně klasický. Extrémně působivě by Oheň a popel fungoval v prostředí hradů. Stojí a padá na umělecké genialitě a charisma M. Huby. Množství textu zvládá obdivuhodně. J. Dvořák má zde herecky menší prostor, do role je ale dle mě vhodně zvolený. Hru ozvláštňuje a mystický nádech posiluje zjevování manželky. Viděno na velkém jevišti Studia DVA.

Laskavé představení ze života s jedinečným obsazením. Vidět hrát pana P. Kostku je zážitek sám o sobě! V kombinaci s paní C. Mayerovou a V. Jílkem mě ten závan starých časů, kdy si lidé byli celkově blíž, více spolu mluvili a na vztazích pracovali, nikoliv při problémech hned utekli, dojímal. Děj nemá příliš zvratů, přesto upoutají repliky ze slavných her a emočně silná je linka s potlačením ztráty syna a objevením vnuka. Napříč věkem doporučuji si na tento krásný text a výjimečné herce zajít.

Ošklivec se (myšleno v dobrém) vymyká všemu, co jsem zatím v ČK viděla. Bavil mě jiný, svěží rukopis B. Holička a zápal V. Kotka, který je herecky o třídu výš než ostatní. Dozrál v obrovský talent! Hraje opravdu intenzivně, přesto přirozeně, na konci z něj doslova valil pot. Kvituji drobnou a vhodnou interakci s publikem, nadchla mě volba "hlavní" skladby od M. Richtera a zaujal i nápad s postupným "stejnokrojem" všech postav... Zkrátka povedený titul s dobrou pointou a myšlenkami. Přesto by prospělo více pracovat se scénografií a stopáž mi kazilo horko v sále - takový věčný handicap ČK.

J. Vlasák Andrého nehraje, on jím je. Jeho strhující výkon nelze jen tak vytěsnit z mysli. Smekám!

Bohužel škoda času. Oplzlé, uječené, o ničem. 10 % za prostředí Vyšehradu.

Syrová, zapamatovatelná inscenace. Vzbudí emoce, donutí diváka přemýšlet. Tradičně vynikající I. Orozovič a P. Děrgel. Šašek v podání J. Bouškové - více trapný než vhodný, vtipný už vůbec ne. Ze hry je bezpečně poznat Špinarův rukopis a jeho oblíbené prvky, to platí i pro jako vždy úchvatnou scénu L. Škandíkové. Myslím si ale, že inscenaci by znatelně prospělo výrazné omezení střelby (je jí zde opravdu příliš), podle mě nejsem jediná, komu tento zvuk dělá zle a nechce na něj chodit do divadla. Ústřední trio Dobrý, Prachař, Borová - do rolí dávají maximum.

Velmi syrové a specifické. Až jsem nemohla uvěřit, kde jsem se ocitla. Spíše nedoporučuji pro svátečního diváka a slabší povahy... Chtělo se mi odejít, ale vlastně vůbec ne, protože herecký výkon zejména A. Bílíka je magnetizující, zapálený a nezaostávají ani ostatní. Překvapil mě talentovaný T. Dalecký. Celé mě to děsilo a fascinovalo zároveň, poměrně brzy se mi totiž setřela hranice mezi divákem a jevištěm a v tomto ději se cítit jako součást je pocitově síla, která se v divadlech stane zřídka. Do smíchu mi nebylo. Dám si další zhlédnutí, abych chytila i více detailů. Hudba i scéna je zde úsporná, odvaha MDP však velká.

Seděla jsem v publiku a připadala jsem si jako umlácená. Ze hry jsem odcházela s pocity marnosti a znechucení, ale to jsou dle mého mínění emoce přesně padnoucí k tomuto tématu, u kterého nelze říct - "hra se mi líbila". Je to silná inscenace, která člověka zasáhne. A jestliže divadlo existuje právě proto, aby vyvolávalo emoce (jakékoliv), pak zde se to Horanskému povedlo nadmíru vrchovatě. Výkon Vojty Dyka je fascinující - v jeho generaci nemá herecky ani pěvecky žádnou konkurenci.

Bohužel má velká očekávání hra nenaplnila. Výborné K. Cibulková s E. Josefíkovou a R. Derzsi, ostatní dámy jsou v rolích z mého pohledu méně uvěřitelné. Nejméně zaujala B. Pavlíková. Jinak celkově mi scházel více propojený děj. Kostýmy a hudba však povedené.