Katteřina

edit: Po třetím zhlédnutí navyšuji o 10%.
Nejspíš nebude překvapením, že nejsilnějším prvkem představení je právě ten muzikální. Perfektní atmosféra, skvostná živá hudba, skvělá choreografie, dobré texty, výborné duo V+V (jeden z mála případů, kde mi koncept hlavního hrdiny, jako průvodce dějem nevadí), zpěv Aleny Hladké a Malvíny Pachlové velmi potěší. Co však musím vytknout, je jedna konkrétní scéna, která svým "humorem" až moc okatě tlačí na pilu. Plně chápu její symboliku, ale pro mě zcela nabourala atmosféru příběhu.

Když chcete již během první půlky skopnout představitele Sherlocka Holmese (Dyk) z jeviště, tak je asi něco špatně. Na muzikály chodím s malým očekáváním, abych měla možnost být následně příjemně překvapena. Toto překvapení se tentokráte skutečně nekonalo. Počet dobrých písniček dokážete spočítat na prstech jedné značně zmrzačené ruky. Tak vysoké hodnocení dávám čistě za činoherní pasáže, které vezmete na milost, pokud se během nekonečně dlouhých 3 hodin nebudete chtít unudit k smrti.

Jako plus vidím Chýlkovou, Sklenáře a scénické řešení písně ve vlaku.

Pro mě režisérsky dokonale zvládnutá inscenace. Scéna, hudba, plné využití prostor divadla, to vše pomáhá inscenaci k jejímu tajemnému vyznění, ze kterého běhá místy mráz po zádech. Pravda, verš není pro herce nejlehčí záležitostí, jak sami přiznali. Hlavní role v podání Petra Prokeše je však zvládnutá excelentně a Arberninova proměna je vskutku poutavou podívanou. Zdatně mu sekundovala i Hana Marie Maroušková v roli Arbeninovy manželky Niny, která své schopnosti prokázala především v poslední scéně. Někteří jejich kolegové již byli přesvědčiví méně. Přesto vřele doporučuji.

84,9%
Ono to mělo všechno, co na divadle nenávidím, ale přesto, nebo právě proto, to dokonale fungovalo. Ano, objevily se i zcela nadbytečné a do krajností vyhnané "gagy", ale bylo jich pomálu. Scénografie je naprosto skvělá, stejně tak herecké výkony.

Velká část hodnocení patří výhradně skvělému D. Sitkovi. Viděno ve velkém sále, na Malé scéně snad inscenace bude více působivá a získá pár procent navíc.

65%
Inscenace za zhlédnutí určitě stojí, má spád, je příjemná na pohled i hudebně. Herecky potěšil L. Veselý. Bohužel si myslím, že pokud se zde něco nepovedlo, tak to bylo obsazení Doriana.

Další z mistrovských režijních počinů Pavla Kheka. Všichni čtyři aktéři podávají, tváří v tvář divákovi, perfektní výkony. Opravdu nechápu averzi některých návštěvníků, scénář je po všech směrech bravurně napsavý a užití všech vulgárních slov je naprosto účelné. Odejít v půlce (jakékoli) inscenace je naprosté barbarství.

Rozhodně nejsem cílová skupina a text sám o sobě mi přijde bez nějaké hlubší myšlenky. Tato inscenace je však monodramatem, a jako taková stojí na výkonu Ivany Nováčkové a ta je více než skvělá.

Vskutku příjemné překvapení po všech stránkách. Pobavíte se, zamyslíte se a i v případě, že nenávidíte růžovou barvu, oceníte působivé řešení scény.

Během prvních 10 minut jsem si říkala, jak bude vtipné do recenze napsat, že inscenace minula onen zmiňovaný a dosti podstatný "střed". Zbylé dvě hodiny jsem přemýšlela nad tím, co je se mnou špatně, když mě jako jednu z mála v sálu nedusí smích, nýbrž čiré utrpení. Je tristní, že dvouhodinová inscenace stála na Kateřině Sedlákové, která se bohužel objevila na cca 10 minut. Dále oceňuji S. Skopala, M. Zahálku a E. Janouškovou. Nakonec jsem však nedošla k závěru, zda byly na vině dispozice, kterých se hercům během hostování dostalo, nebo zda je zkrátka problém v inscenaci, textu či mně samotné.

64,9%
Zcela upřímně se stydím za to, že jsem se dobře bavila. Jedná se o jednoduchou komedii, která s ubíhajícím časem postupně nabývá na lacinosti a pokleslosti vtipů. Spíše než celek pobaví jednotlivé dobře vypointované gagy a herecké výkony.

Viděno třikrát. Pokaždé přiroste blíže k srdci. Finálních +10% dělím mezi Lucii Matouškovou a výkon Romana Teprta ve finální scéně, která vezme za srdce.

Zajímavé. Neokoukané.

Skvělý zážitek. Inscenace zcela předčila mé očekávání. Doporučuji.

85%
Dlouho se mi nepoštěstilo, aby mě inscenace takhle příjemně pohladila po duši a já v divadle seděla s přáním: Nechť nikdy neskončí! Tento kus je zkrátka krásný. Zaujme scénografií, hudebním podkresem, celkovým režijním řešením i samotným textem. Je však sympatický i svými hereckými výkony. Přesto, navzdory neuvěřitelné energii a dokonalé souhře celé ústřední trojice, zaujal zejména V. Braunreiter v roli Wessona. Více takovýchto komedií, prosím!