Kjama

Božská Iva. Herečka exceluje a hravě utáhne celé tři hodiny. Její postava, stárnoucí diva, vzpomíná na bohatý život včetně životních ran. Zdá se, že jí zbývají pouze vzpomínky. Ale ne, dokáže být stále rozmarná, manipulátorka, živoucí žena. Přesto nejde o one woman show, ale o laskavý dialog. Orozovič je jí bravurním partnerem. Nikdy jsem u něj neviděla tolik hereckých poloh. Je přísným tajemníkem, milovaným přítelem, sprosťákem, či stárnoucím Wildem? Ano. Scéna Wildea a Sarah vás nutí přemýšlet nad životem svým, jiných, i příštích generací. Ke konci jsem nedýchala, standing mě nechal plačící.

Takové hry by se neměly hrát při omezeních s respirátory, protože si ho probrečíte a prosmrkáte. Typická dianiškovina, která nemá nouzi o komické vsuvky a odkazy na devadesátky. Přesto je vážné téma zpracováno s úctou a citem. Herecké výkony vynikající, oceňuji i hudební složku písní vybraných (miluju Blaze of Glory) i složených (Štesko a jeho závěrečný dětský sbor). Viděno na Jatkách - bylo mi řečeno, že v kmenovém divadle se všemi serepetičkami a vychytávkami bude můj dojem a hodnocení dvojnásobné (tak s těmi 90 procenty nevím). Doporučuji z celého srdce, běžte to vidět!

Jak jinak u Dianišky. U něj už dlouho neřeším o čem hra je, ale jak se po ní cítím (a jak dlouho). Tentokrát (překvapivě opět) vyvolává spoustu emocí: nespoutanou radost i smutek, zamyšlení se sama nad sebou, zhnusení i naději. Spolupráce s Igorem Orozovičem přinesla trošku jinou rovinu a já jsem za ni vděčná. Zamilovala jsem si Igora jako Frantíkova učitele a marně přemýšlím, zda těm dětem ve škole také tolik dávám. Myslím si, že toto je především hra o nás samotných, člověk odchází a v hlavě mu to hučí. A Thálie? Pokud by ji právě Kuba Albrecht nevyhrál, tak jdu protestovat a píšu petice...

Veliká srdcovka. Stačí říct, že tancuji se Swing Busters a vše je hned jasné. Swing mám v krvi a tedy kostýmy, scéna, taneční a zpívaná čísla, prostě vše perfektní... hezky doplněné o činoherní části. Zrovna zde Orozovič prokázal svou pohybovou i zpěváckou vyspělost. Líbilo, moc!

Seznamte se s Hedwig, nádhernou a talentovanou dámou? z Berlína. Přijela do Prahy kvůli kráse města (a pana Hřiba), ale také povědět nám svůj příběh. Budete se smát, ale také budete hodně plakat. Toto je, vážení, sólo pro Romana Tomeše. Zůstala jsem bez dechu... Neuvěřitelný výkon, ta ženskost a křehkost snoubená s kulturním undergroundem, citlivé a zároveň hnusně drsné. Dnes jsem dala dvakrát standing (i mimo oficiální konec), příště budu stát celé představení... Děkuji!

Lucerna má pro mě slavnostní nádech, vždy se na ni vyplatí zajít před svátky. Na Brno jsem tentokrát nesehnala, takže Dlouhá. Byl to skvělý tah. Atmosféra tajemna, či skoku do pohádky byla úplně hmatatelná. Hra se scénou a muzikou však nebya na inscenaci to nejlepší. Tentokrát jsem byla ráda za Lazorčákovou v roli kněžny, protože se pro mě jednalo o skvělé osvěžení a dostala jsem o něco jinou nálož, než obvykle. Nezmínit Orozoviče, Hanuše, či Vondráčka by byl hřích, ale to už tu všichni víme. Jedná se vlastně o srdcovku, Sen noci svatojánské v českém podání. Jen ti muzikanti nemají oslí hlavy.