Kjell

Tak silný zážitek si odnesete z hlediště párkrát za život. A s ním v hlavě pár otázek, které vás budou provokovat, protože jste si až doteď mysleli, že na ně odpovědi znáte. A taky ujištění, že do té doby už se nesmíme nikdy vrátit. A hrůzu z toho, že nedaleko od nás takové praktiky stále zuří. Jo a "mimochodem" je to fortelně napsané (je znát, že i odborníkem), zrežírované a zahrané divadlo.

Neoddiskutovatelně je skvělé, že po tomto výjimečném textu u nás někdo sáhl. Oba hlavní herečtí představitelé výborní. Choreografických vsuvek nemuselo být tolik anebo si s nimi autorka měla dát víc práce, takhle působí jako nápady na první dobrou a začnou brzo nudit. Což si samotný příběh i inscenace nezaslouží.

Růžové, sladké, oddychové a hlavně nesmírně profi ve všech ohledech. Klobouk dolů, poctivé řemeslo. U tohoto jukebox muzikálu se nebudete trapnem koukat stranou a dřív nebo později se přistihnete, že se nevědomky furt culíte. A nemusíte nutně patřit mezi ultras H.Z. Jako lék na atmosféru dnešní doby jak dělané, klidně si naordinuju dvojitou dávku. Zaděláno na několik nominací na Thálie a výroční ceny.

Ostuda že se něco tak prostoduchého odehrává v divadle pobírajícím astronomicke dotace. Absolutní dno.

Překvapivě velmi vyzrále zahrané. Šikovný ročník, snad se neztratí. Držím palce!

Gejzír nápadů Jakuba Vašíčka a dloubnutí do kuřího oka. Zdá se, že na vyrovnání se s vlastní historií ještě budeme potřebovat sebrat odvahu. Výlev pana klavíristy dramatrurgicky překvapivý, ale silný. Budu si ho dlouho pamatovat, stejně jako celou inscenaci.

Plno pěkných režijních nápadů zdobí tuhle opravdu funkční úpravu Nečekejte nový překvapivý výklad, vtělení intimních pocitů nejmladší generace, nic takového. Jede se věcný výcuc, který má ovšem taky svůj smysl. Výkony pánů jsou přesně takové, jaké lze u takového typu divadla čekat - u někoho je herectví evidentně slepá ulička, vedle toho několik možných příslibů. Osobně bych věřil, že ještě uslyšíme o představiteli Gertrudy a Polonia Lukáši Cenkerovi.

100% jsem nedal jen proto, abych mohl příště přidat, jestli Roman Tomeš přijde ještě s něčím takhle dokonalým. A nejen on. Stejně skvělá Vendula Příhodová, kapela... Moderní divadlo, které má náboj, skvělou hudbu, vtip, emoce. Ta energie mi vydrží ještě dlouho. Poklona.

Proč? Tato otázka je to jediné, co vám uvízne po představení v hlavě. Kromě lítosti z vynaložených peněz a hlavně času. Přeji panu Drábkovi, aby se zas brzo dostal do formy.

Po jedničce velké zklamání. Nápad na pětiminutovou skeč, ale ne na celé představení.Jako by autor zapomněl hru napsat. Herci nemají co hrát a ani hudebník Darek Král, vždy taková jistota, nepředvedl nic zapamatovatelného. 20% opravdu jen z úcty k jedničce, tady není za co dávat procenta.

Četba Alexijevičové je samozřejmě ještě jiný rachot, ale to, co z její knihy převedl na jeviště D. Majling, a způsob, jak se toho chopil celý tým, dělá i z inscenace dost intenzivní a do hloubky se zarývající zážitek. V několika okamžicích přesně vystihuje podstatu, proč se momentálně děje to, co se děje. Bohužel. V neposlední řadě - brilantní herecké výkony všech. Už dlouho jsem si z Dlouhé nevykračoval tak spokojený.

Jeden ze životních zážitků.

Klasiku dostanete i bez dobové veteše. Výtvarně dobrý nápad hru posunout do zlaté éry francouzské filmové komedie. Režisér Nvota si na klasikovi neleští ego, ale ctí ho a uznává. Herci mají své role pevně v rukou, vedle jistoty P. Zedníčka vynikají M. Procházková a A. Petráš.

65% Nemyslím si, že celkově je pro Skutry Dlouhá šťastná éra, ale tato inscenace je vyvedená, s předlohou se potkali inspirativně a dokonce z ní nechali hercům i dost textu. Výborný Ondřej Rychlý!

Strhující D. Pecková je příjemným činoherním překvapením.Inscenace si drží vysokou laťku až do příchodu (paradoxně)režiséra Mikesky, který ji zbytečně sníží na lacinou estrádu. Chodit si takto pro smích publika nemá tato inscenace zapotřebí.Ovšem velké sólo Peckové stojí za to. (Viděno v Divadle Kalich.)

Viděno na zájezdu mimo domovský Kalich, přesto je tato inscenace v rámci komediálního žanru pro mě zjevením. Opravdu vtipně napsaná, navíc k zamyšlení a skvostně a s evidentní radostí zahraná nejen luxusním ústředním trojlístkem Medvecká, Ruml, Laurinová. Na všech hercích je vidět, že jsou rádi, že se s takovým textem potkali, a o nás divácích to platilo zrovnatak.

Marná sláva, muzikálovému souboru DJKT komedie nejdou. Buďto k nim nejsou disponovaní herci (vyjma jediného opravdu dobrého Ondruše), nebo režijně - dramaturgické duo, zde podepsané i pod nevalným překladem. Přetavit tak dobrý originální materiál v nudu obřích rozměrů, to je "kumšt".

Adaptace by i ušla nebýt jednoho zásadního problému - o spalující lásce v ní jenom slyšíme hlavní ženskou postavu mluvit, neprožijeme ji s ní. A tím je to celé bez napětí knižní předlohy. Možná za to do velké míry může výkon skutečně netalentované (je mi líto) Barbory Vágnerové. Výkony ostatních vyrovnané v průměru, z něhož čněl leda Marek Frňka. Každopádně Monika Hliněnská se jeví jako talent, o němž může být už brzy slyšet.

Velice příjemný zážitek z poctivého divadla. Dobrý text v rámci žánru, pěkné režijní uchopení nad rámec žánru a uměřené a přesné herectví obou protagonistů v rámci žánru vzácné. Tohle se povedlo.

95% Jeden z životních zážitků.Tleskám tvůrcům, tleskám hercům.

Obratně a nápaditě adaptovaná obtížně adaptovatelná předloha. Obtížně za předpokladu ambice převést něco z Vianovy nezkrotné fantazie do inscenace. To se zde povedlo. Dominují výkony obou dan a Michala Krause.

Radost! Radost! Radost! Přesně tolikrát jsem inscenaci viděl a půjdu zase.

Paf jsem byl z Anny Stropnické, výborný výkon. Video sekvencí možná mohlo být v poměru s jevištěm méně, ale v mých očích na dynamice a napětí neubíraly. Takovéhle divadlo se u nás moc nedělá a je to škoda, tohle se všem v čele s režií povedlo. O mimokulturním přesahu textu snad ani psát třeba není, ten je jasný a tak nutný. Nenechte se odradit nízkým průměrem hodnocení a vydejte se na to. V nepříliš zářných posledních sezónách Švanďáku silný nadprůměr.

Šťastně vybraný text pro důstojnou oslavu talentu výjimečné herečky. Paní Janžurová dokládá, že svou profesi ovládá se suverenitou a šarmem. Což není žádné překvapení (viz Božská Sarah tamtéž). Její dcera mohla v pozici režisérky jen koukat a my s ní.

Inscenace Adély Stodolové považuji vesměs za pozoruhodné, ale s touto látkou se fatálně míjí. Matouš Ruml podává precizní soustředěný výkon, ovšem režie dělá všechno pro to, aby emoce z něj nepřetekly do hlediště. Výkony ostatních na stupnici od zapomenutelných po špatné (Písařík). Velmi šikovná se jeví Bára Mošnová.