Klára Tesařová

Amerika v Divadle Husa na provázku vypráví hlavně o nalezení vnitřní síly. Hra hluboce zabředává do děje románu, ačkoliv zůstává lehká a nadýchaná asi jako vlny, kterými brázdí loď mířící za oceán. Scéna Dragana Stojčevskiho se ukazuje být opravdu multidimenzionální, ale stále uceleně jednoduše expresivní. Mezi vrcholy představení patří interakce studenta v podání Dalibora Buše a Martina Donutila coby Karla Rossmana, kdy Buš recituje Bondyho slavnou báseň, jak se všechno na planetě Zemi točí kolem fekálních záležitostí.

Vojtěch Blahuta jako Anatol vykresluje Schnitzlerovo alter ego jako zmítané spalující žárlivostí, která ho nejen ničí, ale dává jeho existenci smysl. Zrcadlí se v něm rovněž křehkost a potřeba být milován. Ivan Dejmal coby Max zachovává chladnou hlavu a vtipně glosuje. Doplňuje komediální sérii ženských postav, ze kterých vyzdvihnu Terezu Groszmannovou (Annie) v aktu Večeře na rozloučenou. Její způsob afektovaného jezení ústřic a pudingu na zemi patří k vrcholům představení. Isabela Smečka jako Ilona při Anatolově svatebním ránu buduje napjatou atmosféru skrze pohyb.

Režie Terezy Karpianus s dramaturgií Alžběty Michálkové se nesoustředí pouze na zábavné a hravé předložení děje slavného románu. Vtiskne navíc inscenaci ryze osobitý nádech. Posloucháte příběhy o babičkách účinkujících herců Petra Hanáka, Denisy Cupákové, Kateřiny Francové a Víta Malechy. Potutelně se usmíváte, když jejich skutečná vnoučata povídají a vzpomínají. Kterak se jí každý bál, protože pracovala u zubaře. Jiná se zase přes pokročilý věk kamarádí s moderními technologiemi. Nejradši létá s dronem. Dokonce je jedna z babiček tak moderní, že zvládne videohovor se svým hereckým vnukem během představení, akorát tedy už hůř slyší.

Na představení táhne Boleslav Polívka lidi jako magnet, ale nepodává dostatečně strhující výkon. Ale na to, že ho moc nemusím se dal snést. Vyniká Petr Štěpán jako Bassanio. Rozesměje Aleš Slanina, hlavně ke konci. Svetlana Janotová, jinak spíš muzikálová herečka, docela dobře obstojí i v činohře. Velmi povedené projekce skříněk a nápaditě použitá voda na jevišti. Kupec se hraje netradičně na muzikálové scéně, ale velký prostor docela obsáhne. Ale celkově vás představení na zadek nepoloží. (více v článku na blogu)

75 %
Skoro každý z účinkujících je miniaturní Jekyll a Hyde, neboť prokresluje nejen charakter postavy, kterou hraje v divadle na divadle, ale zároveň postavu umělce, který ztvárňuje danou roli. Komplexní propracování se nejlépe daří Tomášovi Davidovi jako Frederikovi, který nesnáší pohled na násilí a jemuž se co chvíli spouští krev z nosu. Tomáš Šulaj (režisér Lloyd Dallas), Michal Bumbálek (inspicient) a Hana Drozdová (asistentka) přidávají do hry i další potřebné persóny, zajišťující hladký chod věcí. Národní divadlo Brno předkládá šílenou jízdu plnou ztřeštěných zákrut. Jen tak na ni nezapomenu.

Mezi klasickým provázkovským ansámblem skvěle funguje symbióza s umělci ze sdružení Ara Art, které se zaměřuje na podporu kultury a umění romské menšiny LGBT+. Jako Jean Valjean se představuje výkonný ředitel Arta Art David Tišer. Domácí Dušan Hřebíček coby Victor Hugo a Dominik Teleky v roli Mariuse zajišťují, že se těšíte na každou další scénu. Pavlína Matiová vykresluje Fantine stejně dobře jako Milan Holenda a Růžena Dvořáková manžele Thénardierovy.

Po Děsném pátku trochu ohraný motiv výměny těl, který je zde však zpracovaný trochu jinak. Takže až tak nenudí. Samozřejmostí je Gazdíkovské poselství, které mě osobně není cizí, ale vím, že ho moc lidí nemusí. Ocenit se musí sehranost dětského company, citlivý výkon Jonáše Floriána i odvaha s jakou se na velké jeviště vrhají mladí Gazdíkové. Top samozřejmě scéna s velkými klávesami v hračkářství. Pokud by si nedával BIG takové cíle jako nástupce Mary Poppins, byl by to příjemný muzikál, ale takhle je trochu pokulhávající nástupce.

Brněnští Bítls bombí betálnou bžundu. Nejlepší inscenace sezóny 2016/2017. Vychytejte zejména alternaci Brychta, Fiala a Herajt. Dál Vitázek, Janota, Milfajtová, Isteník... Ale víte co? Běžte na to bez ohledu na alternace. Budete se zaručeně celých 2 hodiny a 45 minut smát. VAROVÁNÍ: inscenace je silně návyková stejně jako hity Beatles!

Viděno před docela delší dobou, ale pořád mám na to pěkné vzpomínky. P. Štěpán v dvojroli samozřejmě precizní jako vždy. Velká čest I. Ondříčkovi za jeho odvahu (jděte se podívat a pochopíte). Neuvěřitelné výstupy paní Herfortové. Příchody a odchody, na kterých je to celé založené, načasovány velmi přesně. A ten L. Kolář, který dal se svou střelnicou mé bránici hodně zabrat! Jedna z nejpovedenějších činoherních komedií MdB spolu s Dokonalou svatbou, Slouhou dvou pánů, Jménem nebo Charleyovou tetou...

Osciluji mezi 70 a 75 %. Mlaďoši nasazují hned od začátku ultrarychlé tempo, i přesto se dá orientovat (četla jsem Candida, tak neví, co ti, kteří nečetli). Nějak se jim podařilo, že nikdo nevybočoval a nadměrně nezářil, i když by mohl(i). Fascinovalo mě, jak v činoherním klubu umí spojit všechny herecké schopnosti, pohyb, mimika, slovo, a dokonce i zpěv. No dobře, občas sice maličko (první řada, co si stěžuji) řvali, ale to se přičte nováčkovskému nasazení, které bylo totální. Scéna svá, rekvizity své, herci svý, celá Marta svá... Svá a z mého pohledu lehká a svěží (ještě neztahaná).

Úplně první muzikál co jsem viděla vůbec (rok 2010). Co si tak vzpomínám, utkvěl mi v paměti hlavně Darryl van Horne Martina Havelky. Bezvadně hrál do publika, úžasný chraplavý hlas jen dokresloval roli ďábelského cizince v městečku Eastwicku. Nevzpomenu si, jaké jsem měla přesně tři hlavní představitelky, ale vím jistě, že všechny to uzpívaly s přehledem. Celkově mě dostaly kouzla jako létání, zvracení pecek apod. O bazénu plném vody na jevišti ani nemluvím.

Scéna Pavola Andraška představuje dřevěnou krychli otevřenou směrem do hlediště. Uprostřed krychlové scény se nachází menší krychle, která slouží k  vyobrazení stromu, u  něhož tuláci čekají. Nekonečné pojetí scény vyniká zejména v detailech jáma v zemi propojuje časoprostor tak, že ústí na druhé straně z nebe. Pokud postavy odběhnou ze scény vlevo či vpravo, rázem se objeví na opačné straně. Petr Kubes a Michal Bumbálek jako Didi a Gogo jsou úchvatní.

Konkrétněji: http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/cervene-komety-si-na-vanoce-hraji-na-robina-hooda

Podrobnější hodnocení na blogu:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/chaplin-slape-na-plyn

Viděno dvakrát. Podruhé jsem se bavila snad ještě více než před tím. Excelentní I. Ondříček, role mu sedí jako přišitá. Vrcholem je jeho brazilská píseň. Protože teta Lucia přece pochází z Brazílie pravlasti opic. :-D P. Štěpánovi jdou i komediální role, s A. Novotným představují k sobě skvěle pasující dvojku. Jako ptěšující shledávám fakt, že na každém představení můžeme slyšet nové vtípky, odbourání se apod., takže se baví jak "nováčci", tak "staří mazáci", kteří si to dávají poněkolikáté. Včerejší standing ovation a ovace mluví za vše. Jedna z nej komedií v MdB!

Nic moc. Nemá to na film. Všichni se hejbou profesionálně, zpívají jak jinak než výborně, ale něco tomu chybí. Na mě to nemělo asi šmrnc nebo cosi, co nejde pojmenovat. Vězeňské tango je asi jediné, kvůli čemu stojí při představení dávat pozor. Jinak se to vleče jako sopel. Nepomůžou ani růže házené na konci do publika. Jeden z nejslabších muzikálů, co jsem v MdB měla možnost vidět.

Znám i film. O prohození těl matky a dcery. K muzikálu jsem přistupovala skepticky. Víc než komická stránka jde o hlubší vztahy v rodině. Písničky na mě působily přirozeně a chytlavě, i když některé byly krkolomné (v překladu). Ale jiné rýmy opravdu chytnou, jako třeba: Ach ty přírodo, co mi to děláš jen, srdce se pomátlo, mozek šel někam ven. I. Vaňková mi přišla přirozenější než A. Antalová. Opravdu skvělý výkon podává V. Matušovová, ale ani K.M. Fialová není špatná. Role tělocvikářky jako ušitá pro L. Bartolšicovou. Celkově oddechovka, která má své slabiny, ale stojí za to vidět.

Štěpán a Ondra texty navlékají hravými a dravými způsoby do podoby vkusného náhrdelníku, akorát scénu si dovedu představit v bohatším hávu. Dva kameny ten Eliščin Světlany Janotové a Lukův Libora Matouše o sebe křesají a vzniká hojně hereckých i pěveckých jisker. Hajný Kudla Jiřího Macha představuje stěžejní a poctivou zápalnou šňůru celé inscenace. Jeho výkon graduje a záporáctví z něj čiší na všechny strany Já mu jámu klidně vykopu! Ba dokonce pomník mu u ní do kamene vytesám. Jemné plamínky veselosti a bodrosti Adléty Lenky Bartošilcové pak vnášejí potřebný ženský prvek.

Co říct? Představte si, že byste museli v plavkách vystoupit na jeviště před cca 500 lidí. No a teď si to všechno představte bez plavek a u toho tancovat. A zpívat. Jinak fajn, že Donaha! hrají na činoherce, je to komornější a přece jenom je v tomto muzikálu dost činoherních partií. Petr Štěpán klasicky válí, Lukáš Janota je k sežrání a když narazíte na Hanku Holišovou, které to z Jakubem Uličníkem moc sluší, budete nadmíru spokojení. Jo a chce to zkusit sednout si do první řady, jestli jde na závěr něco vidět. Já pokaždé seděla za polovinou hlediště a nic než obrysy se ke mně nedoneslo. :-D (více v článku na blogu)

Chytrá komedie z akademického prostředí. Humor je v ní lehký, asi jako čerstvě namazaná lučina na domácím chlebu právě vytaženém z pece. Jeho lehkost ale neznamená, že ho stráví všichni. Spíš si na něm pochutnají lidé, kteří vědeckému a vysokoškolskému prostředí sami holdují. Hra má rovněž velký filozofický potenciál, který se dá ocenit opakovanou návštěvou. Vyniká A. Slanina jako termitolog i nezapomenutelný J. Mazák se svým Bludným balvanem. Celkově příjemně laděná a oddechová činohra, avšak s hodně otevřeným koncem, který na někoho může působit rozpačitě.

V porovnání s tím, co je Městské divadlo schopno vyprodukovat, se jedná o slabší komedii. Dokonalá svatba, Charleyova teta, Brouk v hlavě... Tohle se s tím nemůže rovnat. Nějaký větší smích přichází ze strany publika až v druhé půlce, a to ještě nikterak velký. Ale zase musím zmínit vymazlené kostýmy, což se u činoherních komedií moc často nevidí. I kulisy stojí za návštěvu, když už nic jinýho. Ale jak již bylo zmíněno výše, s největší pravděpodobností nebudete odcházet s namoženými břišními svaly. (více v článku na blogu)

Za vedoucí lano táhne Pavel Liška coby Eda, protože se statečně pere s kvanty monologů. Michal Isteník zase musí zvládat všechny vedlejší role. Umění improvizovat v nečekaných situacích se ve Fichtlu hodí vždycky, neboť prvoplánová legrace z  minulého režimu nestačí jako dostatečně silný nosný prvek. Neplánovaných situací a kiksů je na můj vkus až přespříliš, takže některé improvizace překračují hranice únosnosti. Porovnávání je přirozená lidská touha, ale je dobré mít na paměti, že máme neustále nasazené brýle nostalgie. Ať už skrz ně hledíme na minulé vzpomínky, nebo v budoucnosti koukáme nostalgicky na přítomnou minulost.

Více v recenzi... Rozklikni sekci Recenze/blogy! :-) (více v článku na blogu)

Na první dobrou mě to nějak moc neoslovilo. Na druhou dobrou jsem už více ocenila kvalitní zpěvohru v činohře. Burešová zvolila aktuální a "pálivé" téma, ale možná ho pro některé uchopila dost těžkopádným způsobem. Každopádně herectví všech přítomných na jedničku, možná by nevadilo zkrácení o půl hodinku. A taky snad na začátek sezóny, kdy byla premiéra uvedena, zvolit lehčí kus pro "masové publikum", které by si jistě více chrochtalo blahem...

Tentokrát dám podprůměr. Zhlédnuta VG, Aleš Slanina a Hana Holišová. Není tomu co vytknout po herecké ani pěvecké stránce, jako skoro vždy v MdB. Tentokrát to ztroskotalo na poněkud nudném a nezáživném ději. Jediné osvěžením byl I. Ondříček se svými klobouky. Jinak jsem pořád čekala, jestli to bude nějak gradovat a na konci jsem se dočkala suchého a nevýrazného konce. Asi jeden z "nejhorších" muzikálů, co jsem v MdB zatím viděla. Ale hrát tohle třeba v Praze, tak by si lidi určo libovali, jaká je to báječná pecka...