Klára Tesařová

Surové. Intenzivní. Maximálně podané výkony Vaculčiakové i Tchelidzeho. Jiskření mezi nimi a pohybové hrátky jsou velmi promyšlené, netradiční a inovativní. Fantastická inscenace podle povídky s podtitulem fantastická.

Pro mě osobně byli Milenci nebes pohlazením na duši. Amslerova režie mi ani v největším nevadí, netradiční využití nejrůznějších rekvizit. Poselství, které na mě dýchlo z představení bylo velmi milé. Občas se objevily nevyvážené herecké výkony, ale celkový dojem z představení je více než dobrý. Na Mahenku si troufnu říci, že nadprůměrný.

Intimní inscenace. Výkony hlavních představitelů jsou realistické, občas Milan Kňažko působil až příliš sebevědomě na lva salónů. Hra má velmi dobrý spát, jen její kontinuitu narušuje přestávka. Kdyby nebyla, tak by představení gradovalo daleko silněji. Jinak pro diváky, kteří neznají pointu, je Horská dráhou opravdovou horskou dráhou.

Po dlouhé době je to zkrátka jedna mála klasik, v dobových reáliích i kostýmech, která má spád a šmrnc.

Milan Němec coby Jakub Ryba něžně hněte těsto hrdosti, zaneprázdněnosti a rozpolcenosti. Bojí se ustrnout na místě, ale slyší i volání morálky a rodiny. Alena Antalová v roli Rybovy ženy dokáže šikovně zacházet s většími emocemi. Jan Mazák jako rožmitálský farář s  tvrdohlavostí a záští vůči Rybovi nešetří do posledního dechu.

Prostorné hudební jeviště dává vyniknout nejen choreografii Anety Majerové, ale vejde se tam i víc scény Jaroslava Milfajta. Přestavby jsou sice delší, ale rozšířený orchestr Karla Cóna se mezitím dovede předvést. Mladá i vyzrálá krev se na Hudebce neztrácí. Líza Elišky Skálové srší činoherní energií. Pro Petra Štěpána je role profesora Hradského samozřejmostí připomínající proces dýchání to, co dokázal dřív, dnes dokáže zas, a přec o pár let starší je. Mládí Alana Novotného jako Lízina otce Alfréda (pozor, nesplést s jejím bratrem) nebrání jeho špica výkonu.

Co neunikne náročnému diváckému oku, jsou dětské herecké výkony. Gabriela Čtveráčková coby malý Rob Cole a Ondřej Toth jako Dawwid jsou excelentně pěvecky i herecky připravení, že často zastiňují dospěláky. Liboru Matoušovi role staršího Roba Colea sedne přirozeněji než Luka v Devíti křížích. Esther Mertová jako Mary Cullenová je neokoukané osvěžení. Jsem ráda, že se nebojácně umí chopit velké příležitosti.

Režie Natálie Deákové a Bažantova scéna věrně přenáší ducha filmu do nitra divadelního řemesla. Rozhýbané propadlo dodává svěží 3D dynamiku. Jde o operetu každým coulem. Hudba Jakuba Kudláče příjemně klouže dějem jako dobře navoskované lyže. Pavel Čeněk Vaculík jako Oldřich je neuvěřitelně uvěřitelný. Jako kdyby mladého Nového naklonovali. Tomáš David má dvojroli Jaroslava Marvana a Zdi. Ztělesnění doby ministr propagandy Joseph Goebbels v podání Romana Blumaiera důsledně vykresluje pasivní agresi.

Scéna Pavla Boráka sestává ze soustředných siluet domů symbolizujících absolutní provázanost. Důležité momenty se odehrávají i v přední části jeviště, jen s minimem kulis a rekvizit. Práce se světlem je decentní, ale navodí žádoucí atmosféru. V první polovině dominuje Mira Eleny Trčkové, které sedí jak poloha devítiletého dítěte, tak těhotné slečny. V Haně Petry Lorencové se mísí nekonečné utrpení se snahou dělat věci, jak nejlíp dovede. Pohybem i gesty vystihuje totální zničení člověka prokletého osudem. Martin Sláma coby Karel Karásek chytne za srdce ztvárněním nebezpečné lásky k Rose Kateřiny Liďákové.

Vojtěch Blahuta jako Anatol vykresluje Schnitzlerovo alter ego jako zmítané spalující žárlivostí, která ho nejen ničí, ale dává jeho existenci smysl. Zrcadlí se v něm rovněž křehkost a potřeba být milován. Ivan Dejmal coby Max zachovává chladnou hlavu a vtipně glosuje. Doplňuje komediální sérii ženských postav, ze kterých vyzdvihnu Terezu Groszmannovou (Annie) v aktu Večeře na rozloučenou. Její způsob afektovaného jezení ústřic a pudingu na zemi patří k vrcholům představení. Isabela Smečka jako Ilona při Anatolově svatebním ránu buduje napjatou atmosféru skrze pohyb.

85 %
Přestavby scény Christopha Weyerse jsou rychlé a plynulé. Projekce Petra Hlouška spolu s kostýmy Andrey a Adély Kučerových profitují z kreativního pojetí celého kusu. Baví mě záplava narcisových nafukovacích balónků, maxi stůl obra Karla jako úředníka i loutka velké ryby. Aleš Slanina jako Edward Bloom srší hereckou i pěveckou energií, ale dovede vystihnout také bolest a bezmocnost ke sklonku života. Tereza Navrátilová coby jeho manželka Sandra má po pěvecké stránce značné rezervy. Z vedlejších rolí je roztomilý obr Karel D. Vitázka a drbající se vlkodlačí ředitel cirkusu Amos J. Resslera. Company působí neobyčejně sehraně a kompaktně.

85 %
Režii má pod palcem pedagog Aleš Bergman. Spolu se studentskou dramaturgií Vojtěcha Balcara a scénou Matěje Prokopa běží vše jako na drátkách. Jeviště je v úrovni foyer, čehož využívá dvacítka účinkujících nejen k příchodům a odchodům, ale efektně rozšiřují jeviště pocitově do celé budovy. Nastolená realističnost 19. století ohromuje a dechberoucí jsou také herecké výkony. Habršperk Tomáše H. Abrahama se vyznačuje nadřazeností a sympatie publika si získává postupně. Sledovat furiantství Jana Lukeše jako Filipa Dubského a Lukáše Bartoše jako Jakuba Buška vyvolává nejen zábavu, ale i pocity beznaděje a marnosti.

Na představení táhne Boleslav Polívka lidi jako magnet, ale nepodává dostatečně strhující výkon. Ale na to, že ho moc nemusím se dal snést. Vyniká Petr Štěpán jako Bassanio. Rozesměje Aleš Slanina, hlavně ke konci. Svetlana Janotová, jinak spíš muzikálová herečka, docela dobře obstojí i v činohře. Velmi povedené projekce skříněk a nápaditě použitá voda na jevišti. Kupec se hraje netradičně na muzikálové scéně, ale velký prostor docela obsáhne. Ale celkově vás představení na zadek nepoloží. (více v článku na blogu)

Žádné změny scény. Jeden večer, v jednom pokoji, plný hádek, vtípků nedorozumění a hlavně překvapení. Pět herců stačí utáhnout cca 2 hodiny zábavy, i když přestávka by se šikla. Martin Havelka ve svém živlu, jak ho všichni známe a máme ho rádi, v tandemu s Alenou Antalovou (svědčí jim to na jednom jevišti), tvoří dva nejlepší výkony. Za zmínku stojí obsazení V. Matušovové do menší, ale zajímavé, postavy těhotné manželky. Trošičku jsem cítila slovenskou výslovnost, ale jinak to byl příjemný výkon. Nápaditý začátek hry, pomalejší rozjezd a strhující konec.

PS: Havelka přidal celkem 10 %. :-)

Co říct? Představte si, že byste museli v plavkách vystoupit na jeviště před cca 500 lidí. No a teď si to všechno představte bez plavek a u toho tancovat. A zpívat. Jinak fajn, že Donaha! hrají na činoherce, je to komornější a přece jenom je v tomto muzikálu dost činoherních partií. Petr Štěpán klasicky válí, Lukáš Janota je k sežrání a když narazíte na Hanku Holišovou, které to z Jakubem Uličníkem moc sluší, budete nadmíru spokojení. Jo a chce to zkusit sednout si do první řady, jestli jde na závěr něco vidět. Já pokaždé seděla za polovinou hlediště a nic než obrysy se ke mně nedoneslo. :-D (více v článku na blogu)

Příjemné setkání s Čechovovem. Neznala jsem ani kousíček děje, přesto jsem se bez problému orientovala, což se u jiných her nestává. Podmanivý Siničák jako by se pro tuhle malou a intimní scénu doslova narodil. Vystupuje sice trošičku do popředí, svým výkonem, ale nezastiňuje ostatní. S Palatínusovou jim to sedí, jinak velmi vyhrála se svou postavou Valůšková. Scéna, alias lešení, fajn. Hudební vložka na rozdíl od jiných her a divadel příjemně osvěžila celý večer. (více v článku na blogu)

Havelka = (s trochou nadsázky) záruka kvality. Po Sluhovi dvou pánů je to další JEHO představení. Ale Radka Coufalová se jen tak lehce zkrotit nedá, takže je na co se dívat. Velmi šikovně řešeno jeviště s oním molem. Z dalších protagonistů byla nejvíc "vidět" Kachlířová. Jinak se obávám, že rádoby improvizované vtípky hází pokaždé, ale vzhledem k tomu, že jsem na tom byla jenom jednou, je mi to docela fuk. Celkově vtipný Shakespeare, což se jen tak nevidí. Klasicky Havelka = + 10 %.

Viděna obnovena premiéra. Pěvecky samozřejmě P. Štěpán, herecky a charismatem M. Havelka. Radka Coufalová perfektně ovládla brněnský hantec. Má překvapivě velký komediální potenciál. Oceňuji zařazení baletního souboru do představení i živý orchestr posazení tentokrát na úroveň jeviště, takže diváci jim doslova vidí pod ruce. Drobnosti dělají celek, J. Mach válí na kolečkových bruslích, kamínky v ústech hlavní představitelky, hýbající se plamínek u stroje na správnou výslovnost s kolabující Lízou, bezvadně vygradovaná scéna s dostihy. Klasicky opět za alternaci M. Havelky + 10 %.

Osciluji mezi 70 a 75 %. Mlaďoši nasazují hned od začátku ultrarychlé tempo, i přesto se dá orientovat (četla jsem Candida, tak neví, co ti, kteří nečetli). Nějak se jim podařilo, že nikdo nevybočoval a nadměrně nezářil, i když by mohl(i). Fascinovalo mě, jak v činoherním klubu umí spojit všechny herecké schopnosti, pohyb, mimika, slovo, a dokonce i zpěv. No dobře, občas sice maličko (první řada, co si stěžuji) řvali, ale to se přičte nováčkovskému nasazení, které bylo totální. Scéna svá, rekvizity své, herci svý, celá Marta svá... Svá a z mého pohledu lehká a svěží (ještě neztahaná).

Více v recenzi... Rozklikni sekci Recenze/blogy! :-) (více v článku na blogu)

Mně se to prostě líbilo. Více v recenzi:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/jezinky-nalevaji-bezinkove-vino--s-kapkou-arseniku-a-litry-humoru

Více zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/vypravim-vypravis-vypravime--pribeh-o-jakubovi-a-jeho-panovi

Přesněji 75 %. Ještě přesněji zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/kterak-v-redute-tahnou-dva-za-jeden-provaz

Netradiční neznamená špatné. Více zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/redutovsti-loupeznici-odeni-v-modernim-havu

Přesněji 75 %. Více zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/sweeney-todd-hrozive-hladke-holeni