Klára Tesařová

Znám i film. O prohození těl matky a dcery. K muzikálu jsem přistupovala skepticky. Víc než komická stránka jde o hlubší vztahy v rodině. Písničky na mě působily přirozeně a chytlavě, i když některé byly krkolomné (v překladu). Ale jiné rýmy opravdu chytnou, jako třeba: Ach ty přírodo, co mi to děláš jen, srdce se pomátlo, mozek šel někam ven. I. Vaňková mi přišla přirozenější než A. Antalová. Opravdu skvělý výkon podává V. Matušovová, ale ani K.M. Fialová není špatná. Role tělocvikářky jako ušitá pro L. Bartolšicovou. Celkově oddechovka, která má své slabiny, ale stojí za to vidět.

Od Bee Gees mám ráda jen hit Stayin´ Alive. Film s Travoltou jsem neviděla. Asi proto jsem byla zaskočená ne dějem, ale spíš koncem, který přišel jako blesk z čistého nebe. Což ale není problém muzikálu, ale předlohy. Prostě celou dobu čekáte na romantickou pusu hlavních představitelů a ono nic. Jinak profesionálně pojatý muzikál. Bezva hudební nastudování a taneční čísla. Jen písně v originále jsou pocitově tak nějak vpravena do děje. Zajímavě řešená scéna. Svítící podlaha jedna s hvězdou. Ale celkově dobrý dojem z profesionálně odvedené práce prostě kazí slabá předloha.

Španělsko. Rytmus. Hroucení. Tanec. Korida. Ženy, které by si z fleku lupli pár tabletek Neurolu. Místo nich vám ale o svých trablech povídají. Zpívají, Hrají. Kubismus na vás dýchá každým coulem. Průvodce D. Vitázek nemusí jít po chuti všem, ale jinak bravurní výkon L. Bergerové. Rovněž S. Milfajtová i E. Skálová se vám vryjí paměti. Stejně jako huba míchající jazz-rock spolu s madridskými rytmy. Celkově je hra silně antistresová. Pokud máte problémů nad hlavu, s tím, že jste sami na pokraji nervového zhroucení pomalu s pilulkou v ruce, běžte na Ženy. Ukážou, že v tom nejste samy!

Interaktivní hra. Má zejména kouzlo, pokud nevíte, o jaký případ se jedná. Iluze soudu dokonalá, ač vážná. Sice by diváci měli posuzovat ryze objektivně, ale myslím, že se do jejich rozhodnutí promítá hodně charismata herců, kteří ztvárňují obhájce a obhájkyni, zejména M. Siničák. Je fajn, že se Reduta vydala mravním a filozofickým směrem. Že z přemýšlení nad hodnotou lidského života vytvořila inscenaci, která donutí člověka opravdu se zamyslet. A taky nás učí o toleranci, že i když většina sálu hlasuje jinak než vy, neznamená to, že jsou o nic horší či lepší lidé. Teror je prostě povedl.

Chytrá komedie z akademického prostředí. Humor je v ní lehký, asi jako čerstvě namazaná lučina na domácím chlebu právě vytaženém z pece. Jeho lehkost ale neznamená, že ho stráví všichni. Spíš si na něm pochutnají lidé, kteří vědeckému a vysokoškolskému prostředí sami holdují. Hra má rovněž velký filozofický potenciál, který se dá ocenit opakovanou návštěvou. Vyniká A. Slanina jako termitolog i nezapomenutelný J. Mazák se svým Bludným balvanem. Celkově příjemně laděná a oddechová činohra, avšak s hodně otevřeným koncem, který na někoho může působit rozpačitě.

První půlka se neskutečně vleče. Námět je v podstatě o ničem. Postrádám silný příběh, na kterém by se dalo stavět. Herci sice odvedli svoje profesionální výkony, jak se v divadle takového jména sluší a patří, ale neměla jsem z nich pocit, že by si hru užívali celým srdcem. Druhá půlka byla o trochu svižnější, ale celkově dojem ze hry moc nevylepšila. Petr Štěpán v ústřední roli sice zachraňoval, co mohl, ale moc toho nadělat právě nemohl. Docela dost lidí na můj vkus odešlo po přestávce. Nutno říci, že je docela chápu, ale existují v brněnském divadelním prostředí i daleko horší kusy.

Příběh je zpracovaný opravdu hutným a silným způsobem. Pokud člověk nečetl předlohu, bude se od něj chtít náročný výkon. Orientace v ději je však možná pro čtenáře předlohy i pro zcela neznalé. Svetlana Janotová podává perfektní výkon. Scéna ladí s nádechem hry. Absence mužů, kromě jednoho, Vojtěch Blahuta, přináší kýžené výsledky. Celkově moc povedený, ač na diváky dost náročný, kus.

Brněnští Bítls bombí betálnou bžundu. Nejlepší inscenace sezóny 2016/2017. Vychytejte zejména alternaci Brychta, Fiala a Herajt. Dál Vitázek, Janota, Milfajtová, Isteník... Ale víte co? Běžte na to bez ohledu na alternace. Budete se zaručeně celých 2 hodiny a 45 minut smát. VAROVÁNÍ: inscenace je silně návyková stejně jako hity Beatles!

Popsatelné nepopsatelno. Nepopsané popsatelno.

Tyč může být někdy bič. Velmi kvalitní hra. Ale také velmi náročná hra. Herečky si nehrají na pooldance tanečnice. Ony ty tanečnice opravdu jsou. Za tou velkou dřinou se skrývá pětice (šestice) příběhů. Odhaluje se, co má být odhaleno. Odkrývá a ukazuje se, že bychom měly (i měli) bojovat vždy a všude. Zde se boj vydařil. Prostě: zvedněte zadky a vyrazte do divadla. Stojí to za to.

Ocenila bych přestávku (hraje se dvě hodiny v kuse). Viděno v únoru, tj. celkem hodně chladno venku, po půlce hry bylo v sále vydýcháno až hanba. Pokud se člověk spíše soustředí na to, že se mu každou chvíli udělá špatně, tak to kazí celkový dojem z celkem kvalitně odvedené činohry, která je ale místy rozvleklá a pokud znáte pointu, budete zívat nejen z děsného vzduchu díky nevětrání. Více oceňuji výkon Ondřeje Studénky než Jakuba Uličníka. Plus za živého psa na jevišti. Jinak jestli se to bude dávat i na jaře a v létě, s tím, že nějaká chytrá hlava v průběhu nevyvěrá, tak tam všichni padnou.

Podrobnější hodnocení na blogu:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/chaplin-slape-na-plyn

Chaos. Vstup na jeviště skrz řeku. Harampádí se válí všude spolu s nataženými provazy, které nás svazují. Hra měla spád, i když mít nemusela. Ale dvě hodiny bez přestávky je trochu moc. Herecky dobře uchopeno. + interakce do diváků, i když by to sneslo možná trochu víc. Kromě ústřední dvojice vojáků zaujal zejména HAmazák Jiří Miroslav Valůšek a nováček Jan Řezníček j. h. Zkrácení některých příliš dlouhých obrazů spolu s přestávkou by tomu prospělo. Na druhou stranu v životě také nemáte žádné přestávky. Žádné oddechové časy. Buď svým životem nakonec zabiješ sebe, nebo někdo zabije tebe.

Zamilovaného Shakespeara si nejde nezamilovat! Zatím nejlepší činohra sezóny 2016/2017. Zrežírováno s lehkostí, s lehkostí i zahráno. Příjemné, oddechové a hlavně VTIPNÉ. Klasičtí činoherci aka Štěpán, Antalová, Jícha apod. doplněni ústřední muzikálovou dvojicí Vitázek + Janotová. Občas jde poznat, že nejsou zvyklí umluvit celé hlediště bez portů dostatečně nahlas, ale zas zároveň to mezi nimi neskutečně jiskří. Scéna super. Nebyla to jen scéna. Byla to FUNKČNÍ scéna. + živý mini orchestr na levém předním balkóně. + super děkovačka. Stanovi Slovákovi i Městskému Shakespeare prostě sluší.

Dostala jsem chuť na kolalokovou limonádu! Poctivě odvedená prácička. L. Janota jako vždy k sežrání. Určité vtípky rezonovaly maximálně, jiné pro mě vybublaly do ztracena. Trochu mi tam vadily "modernizace", narušovaly jinak zdařile navozenou atmosféru. Ale jinak pěkný, milý, nejvíc mi vyzněla píseň "Whisky, to je moje gusto". A taky jsem byla překvapená koncem. Nikdy jsem totiž neviděla celý film v kuse, takže nemůžu porovnat. Ale poselství jasné, jak už jsem si u Gazdíkových muzikálu všimla: s úsměvem a dobrou náladou jde všechno hned líp!

Na první dobrou mě to nějak moc neoslovilo. Na druhou dobrou jsem už více ocenila kvalitní zpěvohru v činohře. Burešová zvolila aktuální a "pálivé" téma, ale možná ho pro některé uchopila dost těžkopádným způsobem. Každopádně herectví všech přítomných na jedničku, možná by nevadilo zkrácení o půl hodinku. A taky snad na začátek sezóny, kdy byla premiéra uvedena, zvolit lehčí kus pro "masové publikum", které by si jistě více chrochtalo blahem...

Konkrétněji: http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/cervene-komety-si-na-vanoce-hraji-na-robina-hooda

Zázrak se nekonal. Bylo to děsně strnulé. Jednotlivé obrazy na sebe nějak obtížně navazovaly. Některé byly moc dlouhé, po chvíli nudily. Nevím, jestli protagonisté moc řvali při společných písních nebo to bylo krkolomným překladem, ale chvílemi jsem jim nerozuměla. První polovina hry rozvleklá až hanba. Druhá půlka trochu víc akčnější. Ale marné čekání na pořádnej polibek, který měl přijít a vono nic. Snad jen Gazdík (jo, zas se hodil do hlavní role) to celkem zachraňoval, abychom neusínali. Vitázek, Skálová supr. Matušovová moc tlačila na pilu. 50 % za našlapaný orchestr, bez něj jen 40 %.

Františák po dvou průserech (Havel v zemi čeledínů <tohle "jen" napsal> a Rozbitý džbán) se na můj vkus opravdu vyšvihl. Fakt. Bez ironie. Silný příběh, silné herectví, žádná modernizace. Scéna vzdušná, přitom je jí plno. Rychle se mění. Do děje maximálně vtahující atmoška, zejména díky I. Barešovi. Tak vyšperkovanou zápornou postavu, přitom bez přehrávání, jsem dlouho neviděla. T. Šulaj podává duchaplnou a barvitou postavu, ale Bareš je Bareš. Výborná hudba, skoro až filmová. Promakané vedlejší postavy: wow pro D. Hřebíčka a M. Bumbálka. Tahle hra prostě dokáže přenést emoce. Na všechny.

Neotřelý koncept scény se čtyřmi stěnami. Citlivý výběr herců, kteří si všichni do jednoho projdou určitými změnami ve svých charakterech, což dává hře spád. Zejména v poslední třetině hry exceluje svou proměnou manželský pár I. Hlouškové a B. Výtiska. Bez pochyb Reduta dokázala navodit hororově-stístěnou atmosféru.

Nevšední koncept. Mladí herci a herečky plní elánu, jak je v Martě zvykem. Ano, byl to spíš takový impresionismus. Občas jsem se chytala v narážkách na Brno, občas jsem byla úplně vedle z toho, co mi chtěli mlaďoši sdělit. Protože byla hra v podstatě o ničem, jak podotkla při odchodu ze sálu cca 40ti až 50ti letá divačka, čas od času jsem se přistihla, že nedávám pozor. Jo a přišlo mi, že si tu moji pozornost vynutili až příliš hlasitou hudbou. Ale jinak plno podnětných nápadů, rozpohybováno, rozezpíváno... Prostě když se snažíte v 90 minutách ukázat všechno, co umíte, bude těžko stravitelné.

Zasazení do brněnských reálií, narážky na divadlo (Herfortová na peroxid apod., z rádia hrají muzikálové hity), ale i rýpání do aktualit obecně... Absolutní absence zdi mezi jevištěm a hledištěm. Všichni táhnou za jeden provaz. Diváci se nebojí interagovat, i kdyby báli, vyšetřovatelé si je s citem rozmluví. Pohltilo mě to tak, že jsem i o přestávce bedlivě hlídala podezřelé na jevišti obehnaném policejní páskou. Totální charakter interakce završen demokratickým rozhodnutím a následným dohráním podle přání většiny. Více možných konců podněcuje do opakovaných návštěv tohohle skvostu.

Podrobněji v recenzi, když rozkliknete sekci Recenze/blogy. (více v článku na blogu)

Nápad s ledničkama? Supr ? zvlášť v těchto vedrech (trefně využito v několika narážkách). Vyloženě chlapské složení nevadilo, ale přesto jsem počet zasmání mohla na prstech počítat. Nějak mi asi nesedla beztvarost, některé vtípky jsem nechápala. Muži se měnili v ženy, pak zase v ledničky, pak zase v muže. Ale ocenit se musí bezprostřednost, kytara, zpěv, komunikace s diváky... Podruhé bych nešla, ale za návštěvu to stojí. (Znojmo, 12.8. 2015 v rámci Znojmo žije divadlem)

Tohle mě vážně nebavilo. Viděla jsem sice jen půlku, ale dovolím si hodnotit. Asi mi není dáno užít si humor V+W. Isteník a Ressler občas plácli něco zábavného. Toť však vše. Postavy byly křečovité, přes míru karikaturizované. Hodili tam muzikálové mlaďochy na zpěv a tanec, kterými to nezachránili. Ke konci první půlky se řešilo co s tím dělem, Barborou. Na druhou půlku jsem ne svým záměrem neměla možnost jít. Ani mi ta absence konce vůbec nevadí. Bylo to (je) to vlastně úplně o ničem.