Klára Tesařová

75 %
Jan Lukeš a Hynek Tajovský hlavní postavu sdílí. Lukešův Gynt 1 tělesností zhmotňuje samolibý chtíč vymlouvat lidem /díru do hlavy/ na cestách vedoucích odnikud nikam. Zdá se, že Tajovského Gynta 2 plodí pouze sny a fantazírování toho prvního. Ke konci se pravidlo stírá. Z Lukešova pojetí cáká testosteron, což ostře kontrastuje s vnitřní nejistotou. Tajovského roztomilost malého kluka vyvěrá ve vzpomínkách. Monika Tomková jako Gyntova matka Äse a Knoflíkář Kamila Bačovského do vedlejších rolí vtiskávají sympatie a výraznost.

Režie Terezy Karpianus s dramaturgií Alžběty Michálkové se nesoustředí pouze na zábavné a hravé předložení děje slavného románu. Vtiskne navíc inscenaci ryze osobitý nádech. Posloucháte příběhy o babičkách účinkujících herců Petra Hanáka, Denisy Cupákové, Kateřiny Francové a Víta Malechy. Potutelně se usmíváte, když jejich skutečná vnoučata povídají a vzpomínají. Kterak se jí každý bál, protože pracovala u zubaře. Jiná se zase přes pokročilý věk kamarádí s moderními technologiemi. Nejradši létá s dronem. Dokonce je jedna z babiček tak moderní, že zvládne videohovor se svým hereckým vnukem během představení, akorát tedy už hůř slyší.

Není to odfláknuté. Ani náhodou. Poloprázdné hlediště si to nezaslouží. Viděla jsem o hodně horší kusy. Možná téma nevzbuzuje v lidech dost sympatie. Možná lidi chtějí více akce. Každopádně se dá několikrát i zasmát. Veliký objev před časem ještě pro mě neznámého Vaška Vašáka. Doma by takovýho slizkýho pedanta nechtěla žádná žena. Ale pro mě nejlepší. Josef Polášek elegantní a uhlazený výkon. Nataša Gáčová, jako ona by měli mluvit všichni herci, bezvadná výslovnost, celkově velmi zajímavá osobnost. Sázka na jistotu byli Novotná s Bumbálkem. Nápaditá scéna přidala v hodnocení takových 10 %.

Viděno hned několikrát. Hned na začátku opravím komentář (hned ten pode mnou). Orchestr v tomto muzikálu nefiguruje, jde u původní nahrávku. Jenom dva trumpetisté živě doprovází dění na jevišti. Jinak R. Urban překvapivě stačí L. Janotovi, i když byl původně myšlený jako understudy ne jako alternace se vším všudy. Pocitově mi víc sedí S. Janotová než I. Vaňková. Ramón R. Jíchy je procítěnější, D. Vitázek je moc vitázkovský. Jako García víc zaujal M. Neměc, kterýmu jsou komediální role velmi přirozené. Celkově fajnový muzikál, avšak bez orchestru, což ubralo tak deset procent.

Nevšední koncept. Mladí herci a herečky plní elánu, jak je v Martě zvykem. Ano, byl to spíš takový impresionismus. Občas jsem se chytala v narážkách na Brno, občas jsem byla úplně vedle z toho, co mi chtěli mlaďoši sdělit. Protože byla hra v podstatě o ničem, jak podotkla při odchodu ze sálu cca 40ti až 50ti letá divačka, čas od času jsem se přistihla, že nedávám pozor. Jo a přišlo mi, že si tu moji pozornost vynutili až příliš hlasitou hudbou. Ale jinak plno podnětných nápadů, rozpohybováno, rozezpíváno... Prostě když se snažíte v 90 minutách ukázat všechno, co umíte, bude těžko stravitelné.

Podrobněji v recenzi, když rozkliknete sekci Recenze/blogy. (více v článku na blogu)

Ocenila bych přestávku (hraje se dvě hodiny v kuse). Viděno v únoru, tj. celkem hodně chladno venku, po půlce hry bylo v sále vydýcháno až hanba. Pokud se člověk spíše soustředí na to, že se mu každou chvíli udělá špatně, tak to kazí celkový dojem z celkem kvalitně odvedené činohry, která je ale místy rozvleklá a pokud znáte pointu, budete zívat nejen z děsného vzduchu díky nevětrání. Více oceňuji výkon Ondřeje Studénky než Jakuba Uličníka. Plus za živého psa na jevišti. Jinak jestli se to bude dávat i na jaře a v létě, s tím, že nějaká chytrá hlava v průběhu nevyvěrá, tak tam všichni padnou.

Chaos. Vstup na jeviště skrz řeku. Harampádí se válí všude spolu s nataženými provazy, které nás svazují. Hra měla spád, i když mít nemusela. Ale dvě hodiny bez přestávky je trochu moc. Herecky dobře uchopeno. + interakce do diváků, i když by to sneslo možná trochu víc. Kromě ústřední dvojice vojáků zaujal zejména HAmazák Jiří Miroslav Valůšek a nováček Jan Řezníček j. h. Zkrácení některých příliš dlouhých obrazů spolu s přestávkou by tomu prospělo. Na druhou stranu v životě také nemáte žádné přestávky. Žádné oddechové časy. Buď svým životem nakonec zabiješ sebe, nebo někdo zabije tebe.

Chytrá komedie z akademického prostředí. Humor je v ní lehký, asi jako čerstvě namazaná lučina na domácím chlebu právě vytaženém z pece. Jeho lehkost ale neznamená, že ho stráví všichni. Spíš si na něm pochutnají lidé, kteří vědeckému a vysokoškolskému prostředí sami holdují. Hra má rovněž velký filozofický potenciál, který se dá ocenit opakovanou návštěvou. Vyniká A. Slanina jako termitolog i nezapomenutelný J. Mazák se svým Bludným balvanem. Celkově příjemně laděná a oddechová činohra, avšak s hodně otevřeným koncem, který na někoho může působit rozpačitě.

Znám i film. O prohození těl matky a dcery. K muzikálu jsem přistupovala skepticky. Víc než komická stránka jde o hlubší vztahy v rodině. Písničky na mě působily přirozeně a chytlavě, i když některé byly krkolomné (v překladu). Ale jiné rýmy opravdu chytnou, jako třeba: Ach ty přírodo, co mi to děláš jen, srdce se pomátlo, mozek šel někam ven. I. Vaňková mi přišla přirozenější než A. Antalová. Opravdu skvělý výkon podává V. Matušovová, ale ani K.M. Fialová není špatná. Role tělocvikářky jako ušitá pro L. Bartolšicovou. Celkově oddechovka, která má své slabiny, ale stojí za to vidět.

Největší přidanou hodnotou představení je netradiční prostor cirkusového stanu, který vytváří hutnou atmosféru rozmarného léta. Samotný příběh je klasický Vančura, takže pokud ho moc nemusíte, tak víte, co očekávat, ale i přesto jsou herecké výkony vyrovnané a fakt netradičního prostředí hraje tak silnou roli, takže se vám toto představení vryje do paměti na celkem dlouho.

Po Děsném pátku trochu ohraný motiv výměny těl, který je zde však zpracovaný trochu jinak. Takže až tak nenudí. Samozřejmostí je Gazdíkovské poselství, které mě osobně není cizí, ale vím, že ho moc lidí nemusí. Ocenit se musí sehranost dětského company, citlivý výkon Jonáše Floriána i odvaha s jakou se na velké jeviště vrhají mladí Gazdíkové. Top samozřejmě scéna s velkými klávesami v hračkářství. Pokud by si nedával BIG takové cíle jako nástupce Mary Poppins, byl by to příjemný muzikál, ale takhle je trochu pokulhávající nástupce.

Vivian Světlany Janotové je jednoduše svá - rozpustilá i zatraceně chytrá, ale jednoznačně pěvecky dobře připravená. Edward Petra Štěpána na premiéře zpíval daleko lépe v druhé půlce, ale charakterové vystavění role je ještě preciznější a citlivější než u hlavní ženské představitelky. Když mezi nimi létají jiskry více než na šalinách ve Štatlu při náledí od trolejí, co více si přát? Jednoznačně Roberta Jíchu. Ten má nelehký vícerolový úkol. Zapamatujete si ho nejen jako ředitele nejlepšího hotelu na světě, ale i coby vypravěče, který vám vždy vykouzlí úsměv na rtech.

Hudba Caspara Richtera a Emy Mikeškové zní pompézně a velkolepě, s čímž jde ostře do kontrastu minimalistická scéna Petra Hlouška, což působí dost rušivě. Inscenace by si zasloužila bohatší výpravu, která by lépe korespondovala s hereckými a pěveckými výkony. Ještě před časem jste Dagmar Křížovou vídali, dá se říci, převážně ve štěcích, ale jako Jane dokáže zvládat i mnohem větší prostor. Lukáš Vlček coby Edward F. Rochester je Křížové sebejistým hereckým partnerem a zpívá více než famózně. Z dětských rolí dominuje Michaela Novotná v roli Adele, která vnáší do těžkého tématu nenucenou zábavu a vílí lehkost.

Aby se celý děj odehrával ve starém vypuštěném bazénu, je odvážně, ale funguje to díky překvapivé realističnosti. Daří se zapojení konceptu divadla na divadle, kdy pro štěstí Martin Sláma coby Henry několikrát obíhá při premiéře italského kusu celé spodní hlediště Mahenky. Nejvtipněji působí Ruth Terezy Groszmannové, přičemž autismus vykresluje velmi uvěřitelně. Tomáš David jako Zac zase až akrobaticky rozpohybuje narkomana pohybem. Roman Blumaier v roli režiséra Lewise je komik s romantickým srdcem. Dokáže se zakousnout a nepustit, ale je něžný jako štěňátko.

Bigband pod Madejovým vedením nejen našlapaně přivádí diváky do swingového šílenství ve více než dvacítce songů, ale zapojuje se i aktivně do děje. Fascinuje mě, že má dirigent Marek Madeja zároveň i malou roličku poslíčka. Absolventský ročník muzikálového herectví 2022/2023 swing opravdu baví a okázale na něm ilustrují svoji všestrannou připravenost. Samuel Gonda v dvojroli Huga a Tonyho se hýbe tak, jako kdyby se narodil uprostřed swingové taneční párty. Violeta Dominiky Wächterové prožívá nenápadné, ale intenzivní proměny. Květa Diany Demecsové převlékne kabát okázale okatě, a navíc pohladí uši tónem hlasu.

65 %
Pro režiséra Martina Modrého jsou Loupežníci absolvenstké představení. Jeho zpracování vnáší do klasiky ryze moderní prvky. Obsadit Lucii Netopilovou do mužské postavy Karla se jeví jako odvážný tah. Netopilová vyjadřuje opačné pohlaví jak tónem hlasu, tak fyzickým projevem. Její sebejistotu nabourávají občasné záseky v přednesu textu. Plynulost mluveného projevu jistě v průběhu dalších repríz vypiluje k dokonalosti. Martina Tomanová coby Amálie skrývá překvapivý komediální potenciál. Nevyčerpatelné energie Tomáše Webera jsem si všimla už při Radúzovi a Mahuleně. Jako loupežník Spiegelberg je naprosto geniální.

65 %.
Na scéně Jaroslava Milfajta dominují šedé krychle a kvádry. Diváci tak musí hodně zapojovat svoji představivost. Rozmanitější scénografie by hru rozhýbala, protože je dost statická a jednotvárná. 1 hodina a 45 minut se odehrává bez přestávky. Petr Štěpán coby Edie udržuje napětí po celou dobu, navíc je jeho projev civilní a umírněně intenzivní. Dynamika Markéty Sedláčkové jako Edieho manželky Beatrice převyšuje Barboru Slaninovou v roli Catherine. Vypravěč a advokát Petra Halberstadta provází, komentuje a nazírá na dění ze své vlastní perspektivy.

65 %
Zatímco pro část před přestávkou odehrávající se v učitelské sborovně je typické vyjadřování pohybem, tak druhá část po přestávce vsází zejména na opakování a je dějově bohatší a košatější. Scénu definuje jednoduchost a kreativní zacházení s minimem rekvizit, takže vyniknou intenzivní studentské projevy. Nejvýraznější výkony podává Tomáš Weber v roli novomanžela Bedřicha a Stano Čaban v roli jeho tchána Zbyňka.

65 %
Režie Štěpána Pácla připravuje hřiště Bedřichu Výtiskovi coby Fánovi. Jeho interakce s ostatními postavami vymršťuje komediální míčky, které se odrážejí od scény Lindy Holubové. Pokoj zabírá celé jeviště a je předsunutý co nejblíže hledišti, což zaručuje intenzivní pronikání existenciálních myšlenek a emocí přímo pod divákovu kůži. Zuzana Elišky Zbrankové se zachytává stébel důvěry a naděje v Hanzlovi Vladimíra Krátkého.

65 % - Hostování v Divadle Bolka Polívky
Markovi Adamczykovi coby Jimu Wattovi maximálně věříte počáteční polohu roztržitého, neohrabaného a netaktního podpantofláka více než zmatky v druhé půlce, kdy šílí rovnou ze třech fiktivních manželek naráz. Uklízečka Edna Nely Boudové využívá rekvizit a kostýmů za účelem zvýraznění buranství a neohrabanosti, což je spojené s nízkým sociálním statusem. Proměna z ošklivého a hubatého káčátka v dámu je v Pretty Woman i v My Fair Lady více než žádoucí, u ní se ale jedná spíše o proměnu z výstřední a svérázné Edny ve vybuchující sopku Etnu.

65 %
Petra Lorenc jako Nikola a Tomáš David jako Filip mají mezi sebou záhadnou tenzi, která vyvrcholí na konci. Sourozenci vykazují zároveň vlastní dynamiku vztahů se svými protějšky. Manžel Nikoly Fabián Tomáše Šulaje působí zprvu jako flegmatik bez zájmu. Když se řízne o rezavý hřebík na obrazu, stane se z něj hypochondr, kterému nikdo nevěří, že se skutečně infikoval tetanem. Na druhou stranu partnerka a snoubenka Filipa Judita v podání Anny Glässnerové cíleně rozdmýchává konflikty a nejvíce díky ní nahlížíme na absurdní podstatu hry. Přestože předložené dílo nedokážu vnímat jako komedii, oceňuji interakci s publikem vedlejších postav.

65 %
Truffaldino Viktora Kuzníka je mladý, roztěkaný, živelný a dětský. Prodloužená intonace jeho hlasu odkazuje na vypočítavost a fištrón, kterým oplývá. Činohra NdB pojímá Sluhu dvou pánů velmi profesionálně. Jde poznat, že jde o pečlivě secvičené a poskládané dílo. Osobně v něm postrádám více živelné improvizace a surového kontaktu herce s divákem, jak se říká, tělo na tělo. K tomu by výrazně dopomohlo, kdyby Národní divadlo Brno přemístilo Sluhu dvou pánů do komornějšího a menšího sálu. Takové Redutě by komedie dell'arte navýsost slušela!

65 %
Weyersova scénografie tentokrát neoplývá pompézností, nýbrž respektuje starý příběh. Využití klasických malovaných kulis najíždějících z boku působí sice trochu chudě, ale zase navozuje pohádkový nádech. Máte pocit, že sledujete reklamu na zdravý alpský vzduch. Originální hudba Michaela Schanze není žádná hitparáda. Pořád dokola se opakují jednoduché melodie. Zachraňuje to přepis dvojice bravurních dirigentů Dana Kalouska a Matěje Vody, takže vynikají alespoň valčíky, které precizně hraje živý orchestr.

Pro diváky, kteří mají rádi komornější činohry, které stojí na jednom hereckém výkonu, bude sledování hry Oheň a popel velmi uspokojující. Jen si dejte pozor, abyste na představení přišli včas. I pár minut po začátku hry už vás nevpustí do sálu. Lepší komunikace napříč organizačními složkami by rozhodně neuškodila, protože při mé návštěvě si jednu divačku přehazovali jako <horký brambor>. Evidentně může nastat situace, kdy si na jedno místo koupí lístek dva lidé zároveň.