Profil uživatele

Klára Tesařová

Klára ráda vystupuje z komfortní zóny.
Vytesává pintlich sochy:
◾ copywriting
◾ social media
◾ community management
Fígl Kláry je v efektivním plánování času, myšlení a práce.
Je fest hnidopich i pindohnich.
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 10 % (30)
Michal Novák: 11 % (24)
Iva Bryndová: 13 % (28)
Pavel Širmer: 13 % (12)
Jiří Landa: 15 % (38)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  1 2 3 4
(zadáno: 1.3.2017)
Tyč může být někdy bič. Velmi kvalitní hra. Ale také velmi náročná hra. Herečky si nehrají na pooldance tanečnice. Ony ty tanečnice opravdu jsou. Za tou velkou dřinou se skrývá pětice (šestice) příběhů. Odhaluje se, co má být odhaleno. Odkrývá a ukazuje se, že bychom měly (i měli) bojovat vždy a všude. Zde se boj vydařil. Prostě: zvedněte zadky a vyrazte do divadla. Stojí to za to.
(zadáno: 19.5.2019)
Jako školní představení ideální. Podáno poutavě. Zejména intenzivně vykreslený vztah Čáslavské k Odložilovi. Méně intenzivní se ukázalo vykreslení hrazdy a dalšího cvičení, ale vzhledem k podmínkám a fyzickým schopnostem herečky by se to dalo přejít. Také shledávám celkem výraznou absenci Čáslavské boje s depresemi a závislostech na lécích.
(zadáno: 14.10.2015)
Neotřelý koncept scény se čtyřmi stěnami. Citlivý výběr herců, kteří si všichni do jednoho projdou určitými změnami ve svých charakterech, což dává hře spád. Zejména v poslední třetině hry exceluje svou proměnou manželský pár I. Hlouškové a B. Výtiska. Bez pochyb Reduta dokázala navodit hororově-stístěnou atmosféru.
(zadáno: 21.6.2017)
První půlka se neskutečně vleče. Námět je v podstatě o ničem. Postrádám silný příběh, na kterém by se dalo stavět. Herci sice odvedli svoje profesionální výkony, jak se v divadle takového jména sluší a patří, ale neměla jsem z nich pocit, že by si hru užívali celým srdcem. Druhá půlka byla o trochu svižnější, ale celkově dojem ze hry moc nevylepšila. Petr Štěpán v ústřední roli sice zachraňoval, co mohl, ale moc toho nadělat právě nemohl. Docela dost lidí na můj vkus odešlo po přestávce. Nutno říci, že je docela chápu, ale existují v brněnském divadelním prostředí i daleko horší kusy.
(zadáno: 3.5.2018)
Netradiční, neotřelé a své. Představení má dobrý spád a nenudí. Téma svádí k feministickým výkřikům, kterým se ale představení dobře vyhýbá. Kromě výkonu T. Marečkové stojí i za zmínku mistrně vybarvený Martinů Dušana Hřebíčka. Plus za živý hudební doprovod a použití rekvizit netradičními způsoby.
(zadáno: 13.1.2017)
Zamilovaného Shakespeara si nejde nezamilovat! Zatím nejlepší činohra sezóny 2016/2017. Zrežírováno s lehkostí, s lehkostí i zahráno. Příjemné, oddechové a hlavně VTIPNÉ. Klasičtí činoherci aka Štěpán, Antalová, Jícha apod. doplněni ústřední muzikálovou dvojicí Vitázek + Janotová. Občas jde poznat, že nejsou zvyklí umluvit celé hlediště bez portů dostatečně nahlas, ale zas zároveň to mezi nimi neskutečně jiskří. Scéna super. Nebyla to jen scéna. Byla to FUNKČNÍ scéna. + živý mini orchestr na levém předním balkóně. + super děkovačka. Stanovi Slovákovi i Městskému Shakespeare prostě sluší.
(zadáno: 28.10.2022)
Režie Kamily Polívkové uzemňuje diváky mnoha způsoby. Na scénu Antonína Šilara s minimalisticky působivými světelnými efekty se dá koukat hned ze tří směrů. Jediný ?lidský? herecký element Terezy Hofové si poradí s hmatatelnými živly vody a ohně, ale nezalekne se ani přeříznutí polena v reálném čase. Vytrvalost, odhodlanost a schopnost přizpůsobit se z ní tryská jako mléko z vemena krávy Belly, kterou musí naučit dojit. Jiří Svoboda coby nejvěrnější přítel člověka Hofové zdárně sekunduje ? se psí zvědavostí a obětavostí.
(zadáno: 20.1.2018)
Španělsko. Rytmus. Hroucení. Tanec. Korida. Ženy, které by si z fleku lupli pár tabletek Neurolu. Místo nich vám ale o svých trablech povídají. Zpívají, Hrají. Kubismus na vás dýchá každým coulem. Průvodce D. Vitázek nemusí jít po chuti všem, ale jinak bravurní výkon L. Bergerové. Rovněž S. Milfajtová i E. Skálová se vám vryjí paměti. Stejně jako huba míchající jazz-rock spolu s madridskými rytmy. Celkově je hra silně antistresová. Pokud máte problémů nad hlavu, s tím, že jste sami na pokraji nervového zhroucení pomalu s pilulkou v ruce, běžte na Ženy. Ukážou, že v tom nejste samy!
(zadáno: 16.6.2017)
Příběh je zpracovaný opravdu hutným a silným způsobem. Pokud člověk nečetl předlohu, bude se od něj chtít náročný výkon. Orientace v ději je však možná pro čtenáře předlohy i pro zcela neznalé. Svetlana Janotová podává perfektní výkon. Scéna ladí s nádechem hry. Absence mužů, kromě jednoho, Vojtěch Blahuta, přináší kýžené výsledky. Celkově moc povedený, ač na diváky dost náročný, kus.
(zadáno: 23.3.2015)
Havelka = (s trochou nadsázky) záruka kvality. Po Sluhovi dvou pánů je to další JEHO představení. Ale Radka Coufalová se jen tak lehce zkrotit nedá, takže je na co se dívat. Velmi šikovně řešeno jeviště s oním molem. Z dalších protagonistů byla nejvíc "vidět" Kachlířová. Jinak se obávám, že rádoby improvizované vtípky hází pokaždé, ale vzhledem k tomu, že jsem na tom byla jenom jednou, je mi to docela fuk. Celkově vtipný Shakespeare, což se jen tak nevidí. Klasicky Havelka = + 10 %.
(zadáno: 28.3.2015)
Viděno hned několikrát. Hned na začátku opravím komentář (hned ten pode mnou). Orchestr v tomto muzikálu nefiguruje, jde u původní nahrávku. Jenom dva trumpetisté živě doprovází dění na jevišti. Jinak R. Urban překvapivě stačí L. Janotovi, i když byl původně myšlený jako understudy ne jako alternace se vším všudy. Pocitově mi víc sedí S. Janotová než I. Vaňková. Ramón R. Jíchy je procítěnější, D. Vitázek je moc vitázkovský. Jako García víc zaujal M. Neměc, kterýmu jsou komediální role velmi přirozené. Celkově fajnový muzikál, avšak bez orchestru, což ubralo tak deset procent.
(zadáno: 2.1.2019)
Syrově-avandgardní dějinný odkaz. První polovina má neuvěřitelný tah na branku. Druhá trochu zaostává, ale celkově si z představení odnesete velmi intenzivní a silný zážitek. Doporučuji jak pro mladší generaci, která si uvědomí to, co sama nezažila, tak i pro starší, kteří si připomenou věci dávno minulé. Nebo věci stále současné?
<<  <  1 2 3 4