Profil uživatele

Klára Tesařová

Jezdí do divadel na elektrokole Sobi 20.
Vytesává pintlich sochy:
◾ copywriting ◾ social media ◾ community management ◾
Je fest hnidopich i pindohnich.
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 9 % (36)
Michal Novák: 11 % (28)
Iva Bryndová: 13 % (34)
Jiří Landa: 15 % (40)
Pavel Širmer: 15 % (16)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.3.2017)
Ocenila bych přestávku (hraje se dvě hodiny v kuse). Viděno v únoru, tj. celkem hodně chladno venku, po půlce hry bylo v sále vydýcháno až hanba. Pokud se člověk spíše soustředí na to, že se mu každou chvíli udělá špatně, tak to kazí celkový dojem z celkem kvalitně odvedené činohry, která je ale místy rozvleklá a pokud znáte pointu, budete zívat nejen z děsného vzduchu díky nevětrání. Více oceňuji výkon Ondřeje Studénky než Jakuba Uličníka. Plus za živého psa na jevišti. Jinak jestli se to bude dávat i na jaře a v létě, s tím, že nějaká chytrá hlava v průběhu nevyvěrá, tak tam všichni padnou.
(zadáno: 1.10.2015)
Nevšední koncept. Mladí herci a herečky plní elánu, jak je v Martě zvykem. Ano, byl to spíš takový impresionismus. Občas jsem se chytala v narážkách na Brno, občas jsem byla úplně vedle z toho, co mi chtěli mlaďoši sdělit. Protože byla hra v podstatě o ničem, jak podotkla při odchodu ze sálu cca 40ti až 50ti letá divačka, čas od času jsem se přistihla, že nedávám pozor. Jo a přišlo mi, že si tu moji pozornost vynutili až příliš hlasitou hudbou. Ale jinak plno podnětných nápadů, rozpohybováno, rozezpíváno... Prostě když se snažíte v 90 minutách ukázat všechno, co umíte, bude těžko stravitelné.
(zadáno: 17.3.2024)
Pro diváky, kteří mají rádi komornější činohry, které stojí na jednom hereckém výkonu, bude sledování hry Oheň a popel velmi uspokojující. Jen si dejte pozor, abyste na představení přišli včas. I pár minut po začátku hry už vás nevpustí do sálu. Lepší komunikace napříč organizačními složkami by rozhodně neuškodila, protože při mé návštěvě si jednu divačku přehazovali jako <horký brambor>. Evidentně může nastat situace, kdy si na jedno místo koupí lístek dva lidé zároveň.
(zadáno: 26.5.2015)
85 % když hraje L. Janota (z jeho provedení Bena mě mrazí, jen si na to vzpomenu), 80 % když hraje A. Slanina, který na můj vkus moc kašle. Jako Fanny byla nejlepší Holišová, na druhé místě Vaňková. P. Štěpán je právem na všech plakátech, ale i J. Zedníček není k zahození. Kluci jsou tak nastejno, Dalecký i Hrdlička mají každý své jedinečné kouzlo. M. Havelka sice nezpívá jako nějaký mistr, ale dává do své role něco navíc, co L. Kolář i přes preciznost ve zpěvu i projevu nemá a nikdy nebude mít. L. Janíková líp zpívá, J. Musilová líp hraje. D. Vitázkovi Bones sedl ale neskutečně!
(zadáno: 23.11.2023)
75 %
Jan Lukeš a Hynek Tajovský hlavní postavu sdílí. Lukešův Gynt 1 tělesností zhmotňuje samolibý chtíč vymlouvat lidem /díru do hlavy/ na cestách vedoucích odnikud nikam. Zdá se, že Tajovského Gynta 2 plodí pouze sny a fantazírování toho prvního. Ke konci se pravidlo stírá. Z Lukešova pojetí cáká testosteron, což ostře kontrastuje s vnitřní nejistotou. Tajovského roztomilost malého kluka vyvěrá ve vzpomínkách. Monika Tomková jako Gyntova matka Äse a Knoflíkář Kamila Bačovského do vedlejších rolí vtiskávají sympatie a výraznost.
(zadáno: 26.10.2015)
Zázrak se nekonal. Bylo to děsně strnulé. Jednotlivé obrazy na sebe nějak obtížně navazovaly. Některé byly moc dlouhé, po chvíli nudily. Nevím, jestli protagonisté moc řvali při společných písních nebo to bylo krkolomným překladem, ale chvílemi jsem jim nerozuměla. První polovina hry rozvleklá až hanba. Druhá půlka trochu víc akčnější. Ale marné čekání na pořádnej polibek, který měl přijít a vono nic. Snad jen Gazdík (jo, zas se hodil do hlavní role) to celkem zachraňoval, abychom neusínali. Vitázek, Skálová supr. Matušovová moc tlačila na pilu. 50 % za našlapaný orchestr, bez něj jen 40 %.
(zadáno: 5.4.2023)
65 %.
Na scéně Jaroslava Milfajta dominují šedé krychle a kvádry. Diváci tak musí hodně zapojovat svoji představivost. Rozmanitější scénografie by hru rozhýbala, protože je dost statická a jednotvárná. 1 hodina a 45 minut se odehrává bez přestávky. Petr Štěpán coby Edie udržuje napětí po celou dobu, navíc je jeho projev civilní a umírněně intenzivní. Dynamika Markéty Sedláčkové jako Edieho manželky Beatrice převyšuje Barboru Slaninovou v roli Catherine. Vypravěč a advokát Petra Halberstadta provází, komentuje a nazírá na dění ze své vlastní perspektivy.
(zadáno: 4.4.2015)
Tady bych neváhala dát klidně i 95 %. Bombasticky uchopený silný děj protknutý výraznými hereckými i pěveckými výkony. Aleš Slanina i Dušan Vitázek (u kterého mi tentokrát ani nevadilo jeho přílišné vitázkovství, asi proto, že měl oholené fousy) ze sebe dostaly maximum. Příjemným překvapením byl Stano Slovák v malé roli něčeho jako vypravěče. Závěrečná píseň "Snad to byl jen sen..." mě osobně úplně pohltila, stejně jako celý muzikál. Třikrát velké WOW, WOW, WOW! Věčná škoda, stejně jako u Mary Poppins, že se to již nehraje.
(zadáno: 6.5.2018)
Mimořádně silný námět. Odvážný byl nejen režisér, ale i diváci, kteří u tohoto kusu vydrží do konce (a že jich pár o přestávce odešlo). Ne každý to totiž dá. Sice se občas projevuje místy krkolomný překlad, ale písně jsou i tak celkem zapamatovatelné. M. Havelka sice pěvecky nejistý, činoherně ale drží inscenaci pohromadě. Ostatní pěvecky precizní. Celkově náročné dílo s velkým přesahem.
(zadáno: 1.3.2017)
Popsatelné nepopsatelno. Nepopsané popsatelno.
(zadáno: 28.10.2022)
Vivian Světlany Janotové je jednoduše svá - rozpustilá i zatraceně chytrá, ale jednoznačně pěvecky dobře připravená. Edward Petra Štěpána na premiéře zpíval daleko lépe v druhé půlce, ale charakterové vystavění role je ještě preciznější a citlivější než u hlavní ženské představitelky. Když mezi nimi létají jiskry více než na šalinách ve Štatlu při náledí od trolejí, co více si přát? Jednoznačně Roberta Jíchu. Ten má nelehký vícerolový úkol. Zapamatujete si ho nejen jako ředitele nejlepšího hotelu na světě, ale i coby vypravěče, který vám vždy vykouzlí úsměv na rtech.
(zadáno: 2.1.2019)
Pro danou věkovou skupinu 11+ je inscenace velmi hravá a interaktivní. Přitáhne je a nepustí. Děti jsou nadšené, že mohou o přestávce sami zvolit prezidenta, takže s přehledem zhltnou v druhé půlce zjednodušený nástin části české historie. Pro dospělé to není nudné, humor je nevtíravý a nebudou jistě litovat společně stráveného času se svými dětmi v divadle.
(zadáno: 1.5.2015)
Přesněji 75 %. Ještě přesněji zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/kterak-v-redute-tahnou-dva-za-jeden-provaz
(zadáno: 13.12.2022)
Režie Petra Akimova pracuje s nevídanou ohebností mladých hereckých těl a vyjádření charakterů pohybem. Kostýmy jsou směsicí modernosti a tradice. Lucie Netopilová jako královna Runa pouští hrůzu více než kdejaký horor na Netflixu. Oproti tomu Radúz Matouše Bendy se dokáže plně vyřádit na pozitivním charakteru. Charisma a kukuč Tomáše Webera si zamilujete, i přes jeho roli záporáckého krále Stojimíra.
(zadáno: 19.5.2019)
Byla jsem z toho trochu rozpačitá. Některé písničky hodně zanikaly. Výrazněji si pamatuji pouze výkon Aleše Slaniny, Igora Ondříčka a Kristiana Pekara. Osobně bych dala tento muzikál na větší scénu, kde mi hře možná prospěla lepší akustika. Pokud je někdo milovník RENTU a viděl ho na více scénách, bude rád, že uvidí porovnání. Ale u diváků, kteří RENT vůbec neznají, bude docházet spíše k rozpačitým reakcím, stejně jako u mě.
(zadáno: 14.8.2015)
Nápad s ledničkama? Supr ? zvlášť v těchto vedrech (trefně využito v několika narážkách). Vyloženě chlapské složení nevadilo, ale přesto jsem počet zasmání mohla na prstech počítat. Nějak mi asi nesedla beztvarost, některé vtípky jsem nechápala. Muži se měnili v ženy, pak zase v ledničky, pak zase v muže. Ale ocenit se musí bezprostřednost, kytara, zpěv, komunikace s diváky... Podruhé bych nešla, ale za návštěvu to stojí. (Znojmo, 12.8. 2015 v rámci Znojmo žije divadlem)
(zadáno: 2.1.2019)
Největší přidanou hodnotou představení je netradiční prostor cirkusového stanu, který vytváří hutnou atmosféru rozmarného léta. Samotný příběh je klasický Vančura, takže pokud ho moc nemusíte, tak víte, co očekávat, ale i přesto jsou herecké výkony vyrovnané a fakt netradičního prostředí hraje tak silnou roli, takže se vám toto představení vryje do paměti na celkem dlouho.
(zadáno: 22.8.2023)
65 %
Zatímco pro část před přestávkou odehrávající se v učitelské sborovně je typické vyjadřování pohybem, tak druhá část po přestávce vsází zejména na opakování a je dějově bohatší a košatější. Scénu definuje jednoduchost a kreativní zacházení s minimem rekvizit, takže vyniknou intenzivní studentské projevy. Nejvýraznější výkony podává Tomáš Weber v roli novomanžela Bedřicha a Stano Čaban v roli jeho tchána Zbyňka.
(zadáno: 5.4.2023)
Alan Novotný jako Francis Henshall zvládá Truffaldina po anglicku osobitě. Není třeba ho srovnávat ani s Havelkou nebo Donutilem. Předvádí bláznivou komedii dell Alan arte. Přirozenost, s jakou komunikuje publikem i kolegy, plynule udržuje publikum non stop nadržené na další gag. Jonáš Florián coby Harryho syn by měl dostávat více příležitostí v komických rolích, neboť v něm tkví svatý grál smíchu. Děj je prošpikovaný jako maso na svíčkovou špekem retro písněmi Granta Oldinga v podání tria ve složení Libor Matouš, Alžběta Janíčková a Marta Matějová, což zpříjemňuje čekání na začátek i přestavby scény.
(zadáno: 28.10.2022)
Zatímco Bolek se dovede utrhnout z komediálních řetězů poněkud prudčeji, Vladimír vše krotí, a občas se i zapotí, ale pulzující energii nebrání v rozletu. Vladimírův potenciál netkví pouze v komičnu, ale v multifunkčnosti. Jeho pohybový talent, kterým dokáže vykreslit cokoliv, je úchvatný. Přes rozpačitý úvod ve venkovních podmínkách a chvilky improvizačních zmatků si na Šaškovi a synovi užijete haldu povedených gagů, hravou práci s rekvizitami i poctivou dávku Bolkovin a Vladimírovin.
(zadáno: 21.3.2015)
Příjemné setkání s Čechovovem. Neznala jsem ani kousíček děje, přesto jsem se bez problému orientovala, což se u jiných her nestává. Podmanivý Siničák jako by se pro tuhle malou a intimní scénu doslova narodil. Vystupuje sice trošičku do popředí, svým výkonem, ale nezastiňuje ostatní. S Palatínusovou jim to sedí, jinak velmi vyhrála se svou postavou Valůšková. Scéna, alias lešení, fajn. Hudební vložka na rozdíl od jiných her a divadel příjemně osvěžila celý večer. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.3.2015)
Téma uchopené dobře, některé scény se měnily na můj vkus rychle. Velmi zajímavý charakter postavy Ivany Vaňkové. Petr Štěpán, který je teď úplně všude, zajímavě rezonuje se Svetlanou Slovákovou. Tentokrát mi neseděl Michal Isteník, který moc přehrával. Příjemným překvapením byla přítomnost Lukáše Janoty, který zaskakoval za zraněného Igora Ondříčka. Role nacisty mu vyloženě sedla a obdivuji, že to zahrál tak přesvědčivě a že se to vůbec za tak krátký čas stihl naučit. Jinak hra byla celkově dost roztahaná a dlouhá, zkrátit to o půl hodiny, vůbec by to ničemu nevadilo.
(zadáno: 28.3.2015)
Něco neskutečnýho hlavně ze strany Martina Havelky! Jezdí na skateboardu, plive do předních řad vodu, nabízí diváků chleba na žvýkání, dokonce skáče do první řady, točí s talíři... Sluha jak má být! Ostatní herci rovněž skvěle komunikují s diváky. Musíte to vidět nejméně dvakrát, abyste si to dostatečně užili a vychutnali. Smršť vtípků, gegů a narážek je rychlá a omračující. A na konci vám Havelka věnuje toaleťák, tedy pokud ho hozený do publika chytíte. Co víc si přát? :-D Nedávám sto procent z principu, ale měla jsem chuť je tam mrsknout.
(zadáno: 4.3.2024)
65 %
Truffaldino Viktora Kuzníka je mladý, roztěkaný, živelný a dětský. Prodloužená intonace jeho hlasu odkazuje na vypočítavost a fištrón, kterým oplývá. Činohra NdB pojímá Sluhu dvou pánů velmi profesionálně. Jde poznat, že jde o pečlivě secvičené a poskládané dílo. Osobně v něm postrádám více živelné improvizace a surového kontaktu herce s divákem, jak se říká, tělo na tělo. K tomu by výrazně dopomohlo, kdyby Národní divadlo Brno přemístilo Sluhu dvou pánů do komornějšího a menšího sálu. Takové Redutě by komedie dell'arte navýsost slušela!
(zadáno: 13.1.2017)
Chaos. Vstup na jeviště skrz řeku. Harampádí se válí všude spolu s nataženými provazy, které nás svazují. Hra měla spád, i když mít nemusela. Ale dvě hodiny bez přestávky je trochu moc. Herecky dobře uchopeno. + interakce do diváků, i když by to sneslo možná trochu víc. Kromě ústřední dvojice vojáků zaujal zejména HAmazák Jiří Miroslav Valůšek a nováček Jan Řezníček j. h. Zkrácení některých příliš dlouhých obrazů spolu s přestávkou by tomu prospělo. Na druhou stranu v životě také nemáte žádné přestávky. Žádné oddechové časy. Buď svým životem nakonec zabiješ sebe, nebo někdo zabije tebe.