Profil uživatele

Klára Tesařová

Jezdí do divadel na elektrokole Sobi 20.
Vytesává pintlich sochy:
◾ copywriting ◾ social media ◾ community management ◾
Je fest hnidopich i pindohnich.
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 9 % (36)
Michal Novák: 11 % (28)
Iva Bryndová: 13 % (34)
Jiří Landa: 15 % (40)
Pavel Širmer: 15 % (16)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.4.2023)
65 %.
Na scéně Jaroslava Milfajta dominují šedé krychle a kvádry. Diváci tak musí hodně zapojovat svoji představivost. Rozmanitější scénografie by hru rozhýbala, protože je dost statická a jednotvárná. 1 hodina a 45 minut se odehrává bez přestávky. Petr Štěpán coby Edie udržuje napětí po celou dobu, navíc je jeho projev civilní a umírněně intenzivní. Dynamika Markéty Sedláčkové jako Edieho manželky Beatrice převyšuje Barboru Slaninovou v roli Catherine. Vypravěč a advokát Petra Halberstadta provází, komentuje a nazírá na dění ze své vlastní perspektivy.
(zadáno: 5.4.2023)
65 %
Pro režiséra Martina Modrého jsou Loupežníci absolvenstké představení. Jeho zpracování vnáší do klasiky ryze moderní prvky. Obsadit Lucii Netopilovou do mužské postavy Karla se jeví jako odvážný tah. Netopilová vyjadřuje opačné pohlaví jak tónem hlasu, tak fyzickým projevem. Její sebejistotu nabourávají občasné záseky v přednesu textu. Plynulost mluveného projevu jistě v průběhu dalších repríz vypiluje k dokonalosti. Martina Tomanová coby Amálie skrývá překvapivý komediální potenciál. Nevyčerpatelné energie Tomáše Webera jsem si všimla už při Radúzovi a Mahuleně. Jako loupežník Spiegelberg je naprosto geniální.
(zadáno: 5.4.2023)
Scéna Pavla Boráka sestává ze soustředných siluet domů symbolizujících absolutní provázanost. Důležité momenty se odehrávají i v přední části jeviště, jen s minimem kulis a rekvizit. Práce se světlem je decentní, ale navodí žádoucí atmosféru. V první polovině dominuje Mira Eleny Trčkové, které sedí jak poloha devítiletého dítěte, tak těhotné slečny. V Haně Petry Lorencové se mísí nekonečné utrpení se snahou dělat věci, jak nejlíp dovede. Pohybem i gesty vystihuje totální zničení člověka prokletého osudem. Martin Sláma coby Karel Karásek chytne za srdce ztvárněním nebezpečné lásky k Rose Kateřiny Liďákové.
(zadáno: 5.4.2023)
Režisér Petr Gazdík ukazuje ještě více než v Mary Poppins, že mu práce s dětmi jde. Se svým týmem zajistil, že se i ti nejmenší cítí na jevišti sebejistě a komfortně - herecky, pěvecky i pohybově. Sám Gazdík muzikál i přeložil, což se ukazuje jako největší slabina. Používá obraty, kterými dnešní děcka nemluví. Dostatek plechových nástrojů vytrubuje nezapomenutelné melodie. Všichni se energií z hudby sálající nechávají pohltit i díky choreografii Carli Rebeccy Jefferson. Na hudební scéně létají na houpačkách. Na děkovačku se jezdí na kolobrndách. Barevná scéna Petra Hlouška a laserové efekty nutí diváky křičet krutopřísné <wow>!
(zadáno: 5.4.2023)
Bigband pod Madejovým vedením nejen našlapaně přivádí diváky do swingového šílenství ve více než dvacítce songů, ale zapojuje se i aktivně do děje. Fascinuje mě, že má dirigent Marek Madeja zároveň i malou roličku poslíčka. Absolventský ročník muzikálového herectví 2022/2023 swing opravdu baví a okázale na něm ilustrují svoji všestrannou připravenost. Samuel Gonda v dvojroli Huga a Tonyho se hýbe tak, jako kdyby se narodil uprostřed swingové taneční párty. Violeta Dominiky Wächterové prožívá nenápadné, ale intenzivní proměny. Květa Diany Demecsové převlékne kabát okázale okatě, a navíc pohladí uši tónem hlasu.
(zadáno: 5.4.2023)
Alan Novotný jako Francis Henshall zvládá Truffaldina po anglicku osobitě. Není třeba ho srovnávat ani s Havelkou nebo Donutilem. Předvádí bláznivou komedii dell Alan arte. Přirozenost, s jakou komunikuje publikem i kolegy, plynule udržuje publikum non stop nadržené na další gag. Jonáš Florián coby Harryho syn by měl dostávat více příležitostí v komických rolích, neboť v něm tkví svatý grál smíchu. Děj je prošpikovaný jako maso na svíčkovou špekem retro písněmi Granta Oldinga v podání tria ve složení Libor Matouš, Alžběta Janíčková a Marta Matějová, což zpříjemňuje čekání na začátek i přestavby scény.
(zadáno: 5.4.2023)
Vostrého adaptace s režií Štěpána Pácla dílo z roku 1893 s nonšalantností posouvá blíže současnosti. Lumírovský blankvers činí Zeierova Neklana zvukomalebným. Sýkorovy kostýmy a Šilarova scéna působí naopak jako z jiné planety. Ostře kontrastuje postava Vlastislavovy manželky Svatavy na segwayi s vyobrazením živlů ohně, půdy i vody. Tomáš Šulaj jako Vlastislav táhne nekonečnou energií ansámbl dopředu jako natěšený husky na saně s polárníky. Neklan Martina Slámy je extrémně váhavý a ustrašený se bít. Klimba Petry Lorencové ilustruje, v jakém postavení byly tehdejší ženy a že něžné pohlaví není radno podceňovat.
(zadáno: 5.4.2023)
Režie Natálie Deákové a Bažantova scéna věrně přenáší ducha filmu do nitra divadelního řemesla. Rozhýbané propadlo dodává svěží 3D dynamiku. Jde o operetu každým coulem. Hudba Jakuba Kudláče příjemně klouže dějem jako dobře navoskované lyže. Pavel Čeněk Vaculík jako Oldřich je neuvěřitelně uvěřitelný. Jako kdyby mladého Nového naklonovali. Tomáš David má dvojroli Jaroslava Marvana a Zdi. Ztělesnění doby ministr propagandy Joseph Goebbels v podání Romana Blumaiera důsledně vykresluje pasivní agresi.
(zadáno: 13.12.2022)
Herecké výkony jsou natolik vyrovnané, že by nebylo fér někoho vyzdvihovat. Tři herečky a sedm herců z Polárky hra celé rozcupuje duši i tělo. Líbí se mi jednoduchost scény Svatopluka Sládečka v kombinaci s efektními rekvizitami, jako jsou flašky vod(k)y, gumové hadice, křída nebo školní houba namočená v krvi. Režie Břetislava Rychlíka a dramaturgie Simony Petrů geniálně využívá živlu ohně. Je to surové, všesmyslové a brutálně účinné. Cyklické opakování motivů zvýrazňuje nemožnost změnit minulost i budoucnost.
(zadáno: 13.12.2022)
Obsadit Radima Chybu do role Víti byl určitě krok správným směrem, protože spolu s Jiřím Miroslavem Valůškem coby Davidem dokážou propojovat i nepropojitelné. Sto padesát minut bez pauzy je opravdu dlouhých. Přestávka by Humanismu 2022 slušela. Tísnivě panickou atmosféru může umocnit fakt, že po usazení se na místo není možné opustit divadelní sál běžným východem a je nutné požádat o doprovod ven uvaděčku, kterou nemá většina hlediště mimo první řadu v dosahu ani doslechu.
(zadáno: 13.12.2022)
Mezi klasickým provázkovským ansámblem skvěle funguje symbióza s umělci ze sdružení Ara Art, které se zaměřuje na podporu kultury a umění romské menšiny LGBT+. Jako Jean Valjean se představuje výkonný ředitel Arta Art David Tišer. Domácí Dušan Hřebíček coby Victor Hugo a Dominik Teleky v roli Mariuse zajišťují, že se těšíte na každou další scénu. Pavlína Matiová vykresluje Fantine stejně dobře jako Milan Holenda a Růžena Dvořáková manžele Thénardierovy.
(zadáno: 13.12.2022)
Co neunikne náročnému diváckému oku, jsou dětské herecké výkony. Gabriela Čtveráčková coby malý Rob Cole a Ondřej Toth jako Dawwid jsou excelentně pěvecky i herecky připravení, že často zastiňují dospěláky. Liboru Matoušovi role staršího Roba Colea sedne přirozeněji než Luka v Devíti křížích. Esther Mertová jako Mary Cullenová je neokoukané osvěžení. Jsem ráda, že se nebojácně umí chopit velké příležitosti.
(zadáno: 13.12.2022)
Režie Petra Akimova pracuje s nevídanou ohebností mladých hereckých těl a vyjádření charakterů pohybem. Kostýmy jsou směsicí modernosti a tradice. Lucie Netopilová jako královna Runa pouští hrůzu více než kdejaký horor na Netflixu. Oproti tomu Radúz Matouše Bendy se dokáže plně vyřádit na pozitivním charakteru. Charisma a kukuč Tomáše Webera si zamilujete, i přes jeho roli záporáckého krále Stojimíra.
(zadáno: 28.10.2022)
Štěpán a Ondra texty navlékají hravými a dravými způsoby do podoby vkusného náhrdelníku, akorát scénu si dovedu představit v bohatším hávu. Dva kameny ten Eliščin Světlany Janotové a Lukův Libora Matouše o sebe křesají a vzniká hojně hereckých i pěveckých jisker. Hajný Kudla Jiřího Macha představuje stěžejní a poctivou zápalnou šňůru celé inscenace. Jeho výkon graduje a záporáctví z něj čiší na všechny strany Já mu jámu klidně vykopu! Ba dokonce pomník mu u ní do kamene vytesám. Jemné plamínky veselosti a bodrosti Adléty Lenky Bartošilcové pak vnášejí potřebný ženský prvek.
(zadáno: 28.10.2022)
Zatímco Bolek se dovede utrhnout z komediálních řetězů poněkud prudčeji, Vladimír vše krotí, a občas se i zapotí, ale pulzující energii nebrání v rozletu. Vladimírův potenciál netkví pouze v komičnu, ale v multifunkčnosti. Jeho pohybový talent, kterým dokáže vykreslit cokoliv, je úchvatný. Přes rozpačitý úvod ve venkovních podmínkách a chvilky improvizačních zmatků si na Šaškovi a synovi užijete haldu povedených gagů, hravou práci s rekvizitami i poctivou dávku Bolkovin a Vladimírovin.
(zadáno: 28.10.2022)
Prostorné hudební jeviště dává vyniknout nejen choreografii Anety Majerové, ale vejde se tam i víc scény Jaroslava Milfajta. Přestavby jsou sice delší, ale rozšířený orchestr Karla Cóna se mezitím dovede předvést. Mladá i vyzrálá krev se na Hudebce neztrácí. Líza Elišky Skálové srší činoherní energií. Pro Petra Štěpána je role profesora Hradského samozřejmostí připomínající proces dýchání to, co dokázal dřív, dnes dokáže zas, a přec o pár let starší je. Mládí Alana Novotného jako Lízina otce Alfréda (pozor, nesplést s jejím bratrem) nebrání jeho špica výkonu.
(zadáno: 28.10.2022)
Režijní pojetí Štěpána Pácla dovoluje plně vyniknout ženskému elementu Terezy Groszmannové v  titulní roli. Ona sama má tři potomky. Dokáže se maximálně vžít do oprávněného a mocně kousavého strachu o život své krve. V jejím pojetí máma nevidí a neslyší nic než rodinu. Co by si sama počala? Slova jako povinnost, čest a nutnost jsou jí stejně cizí jako záběry občanských bojů v televizi. Scéna Antonína Šilara spočívá v masivní zaplněné polici táhnoucí se z jednoho konce jeviště na druhý. Je pompézní, ale nestrhává pozornost od silných lidských emocí.
(zadáno: 28.10.2022)
Režie Kamily Polívkové uzemňuje diváky mnoha způsoby. Na scénu Antonína Šilara s minimalisticky působivými světelnými efekty se dá koukat hned ze tří směrů. Jediný lidský herecký element Terezy Hofové si poradí s hmatatelnými živly vody a ohně, ale nezalekne se ani přeříznutí polena v reálném čase. Vytrvalost, odhodlanost a schopnost přizpůsobit se z ní tryská jako mléko z vemena krávy Belly, kterou musí naučit dojit. Jiří Svoboda coby nejvěrnější přítel člověka Hofové zdárně sekunduje se psí zvědavostí a obětavostí.
(zadáno: 28.10.2022)
Aby se celý děj odehrával ve starém vypuštěném bazénu, je odvážně, ale funguje to díky překvapivé realističnosti. Daří se zapojení konceptu divadla na divadle, kdy pro štěstí Martin Sláma coby Henry několikrát obíhá při premiéře italského kusu celé spodní hlediště Mahenky. Nejvtipněji působí Ruth Terezy Groszmannové, přičemž autismus vykresluje velmi uvěřitelně. Tomáš David jako Zac zase až akrobaticky rozpohybuje narkomana pohybem. Roman Blumaier v roli režiséra Lewise je komik s romantickým srdcem. Dokáže se zakousnout a nepustit, ale je něžný jako štěňátko.
(zadáno: 28.10.2022)
Milan Němec coby Jakub Ryba něžně hněte těsto hrdosti, zaneprázdněnosti a rozpolcenosti. Bojí se ustrnout na místě, ale slyší i volání morálky a rodiny. Alena Antalová v roli Rybovy ženy dokáže šikovně zacházet s většími emocemi. Jan Mazák jako rožmitálský farář s  tvrdohlavostí a záští vůči Rybovi nešetří do posledního dechu.
(zadáno: 28.10.2022)
Hudba Caspara Richtera a Emy Mikeškové zní pompézně a velkolepě, s čímž jde ostře do kontrastu minimalistická scéna Petra Hlouška, což působí dost rušivě. Inscenace by si zasloužila bohatší výpravu, která by lépe korespondovala s hereckými a pěveckými výkony. Ještě před časem jste Dagmar Křížovou vídali, dá se říci, převážně ve štěcích, ale jako Jane dokáže zvládat i mnohem větší prostor. Lukáš Vlček coby Edward F. Rochester je Křížové sebejistým hereckým partnerem a zpívá více než famózně. Z dětských rolí dominuje Michaela Novotná v roli Adele, která vnáší do těžkého tématu nenucenou zábavu a vílí lehkost.
(zadáno: 28.10.2022)
Režie Michala Hába dokáže být vše, na co si vzpomenete. Špinavá, expresivní, retrospektivní, hudební, nízkorozpočtová a hlavně nahá - a to hned dvěma aspekty. Za prvé přenáší odpovědnost představivosti na diváky. Za druhé je nahá v explicitním slova smyslu. A proč? Za účelem šokovat. Je otázkou, jak v dnešní době, kdy je na nás nastraženo nahé lidské tělo doslova na každém kroku i koutu internetu, dokážou šokovat a pobouřit neoděné pánské křivky. Dalibor Buš v hlavní roli je odvážný, jak v odhalování sebe sama, tak v komunikaci s hledištěm. Vyniká zejména ztvárněním člověka, který se zapadá do ruletového bahna stále více a hlouběji.
(zadáno: 28.10.2022)
Vivian Světlany Janotové je jednoduše svá - rozpustilá i zatraceně chytrá, ale jednoznačně pěvecky dobře připravená. Edward Petra Štěpána na premiéře zpíval daleko lépe v druhé půlce, ale charakterové vystavění role je ještě preciznější a citlivější než u hlavní ženské představitelky. Když mezi nimi létají jiskry více než na šalinách ve Štatlu při náledí od trolejí, co více si přát? Jednoznačně Roberta Jíchu. Ten má nelehký vícerolový úkol. Zapamatujete si ho nejen jako ředitele nejlepšího hotelu na světě, ale i coby vypravěče, který vám vždy vykouzlí úsměv na rtech.
(zadáno: 28.10.2022)
Amerika v Divadle Husa na provázku vypráví hlavně o nalezení vnitřní síly. Hra hluboce zabředává do děje románu, ačkoliv zůstává lehká a nadýchaná asi jako vlny, kterými brázdí loď mířící za oceán. Scéna Dragana Stojčevskiho se ukazuje být opravdu multidimenzionální, ale stále uceleně jednoduše expresivní. Mezi vrcholy představení patří interakce studenta v podání Dalibora Buše a Martina Donutila coby Karla Rossmana, kdy Buš recituje Bondyho slavnou báseň, jak se všechno na planetě Zemi točí kolem fekálních záležitostí.
(zadáno: 28.10.2022)
Po dlouhé době je to zkrátka jedna mála klasik, v dobových reáliích i kostýmech, která má spád a šmrnc.