Klára Tesařová

Po dlouhé době je to zkrátka jedna mála klasik, v dobových reáliích i kostýmech, která má spád a šmrnc.

Scéna Pavla Boráka sestává ze soustředných siluet domů symbolizujících absolutní provázanost. Důležité momenty se odehrávají i v přední části jeviště, jen s minimem kulis a rekvizit. Práce se světlem je decentní, ale navodí žádoucí atmosféru. V první polovině dominuje Mira Eleny Trčkové, které sedí jak poloha devítiletého dítěte, tak těhotné slečny. V Haně Petry Lorencové se mísí nekonečné utrpení se snahou dělat věci, jak nejlíp dovede. Pohybem i gesty vystihuje totální zničení člověka prokletého osudem. Martin Sláma coby Karel Karásek chytne za srdce ztvárněním nebezpečné lásky k Rose Kateřiny Liďákové.

65 %
Weyersova scénografie tentokrát neoplývá pompézností, nýbrž respektuje starý příběh. Využití klasických malovaných kulis najíždějících z boku působí sice trochu chudě, ale zase navozuje pohádkový nádech. Máte pocit, že sledujete reklamu na zdravý alpský vzduch. Originální hudba Michaela Schanze není žádná hitparáda. Pořád dokola se opakují jednoduché melodie. Zachraňuje to přepis dvojice bravurních dirigentů Dana Kalouska a Matěje Vody, takže vynikají alespoň valčíky, které precizně hraje živý orchestr.

65 % - Hostování v Divadle Bolka Polívky
Markovi Adamczykovi coby Jimu Wattovi maximálně věříte počáteční polohu roztržitého, neohrabaného a netaktního podpantofláka více než zmatky v druhé půlce, kdy šílí rovnou ze třech fiktivních manželek naráz. Uklízečka Edna Nely Boudové využívá rekvizit a kostýmů za účelem zvýraznění buranství a neohrabanosti, což je spojené s nízkým sociálním statusem. Proměna z ošklivého a hubatého káčátka v dámu je v Pretty Woman i v My Fair Lady více než žádoucí, u ní se ale jedná spíše o proměnu z výstřední a svérázné Edny ve vybuchující sopku Etnu.

65 %
Režie Štěpána Pácla připravuje hřiště Bedřichu Výtiskovi coby Fánovi. Jeho interakce s ostatními postavami vymršťuje komediální míčky, které se odrážejí od scény Lindy Holubové. Pokoj zabírá celé jeviště a je předsunutý co nejblíže hledišti, což zaručuje intenzivní pronikání existenciálních myšlenek a emocí přímo pod divákovu kůži. Zuzana Elišky Zbrankové se zachytává stébel důvěry a naděje v Hanzlovi Vladimíra Krátkého.

Od Bee Gees mám ráda jen hit Stayin´ Alive. Film s Travoltou jsem neviděla. Asi proto jsem byla zaskočená ne dějem, ale spíš koncem, který přišel jako blesk z čistého nebe. Což ale není problém muzikálu, ale předlohy. Prostě celou dobu čekáte na romantickou pusu hlavních představitelů a ono nic. Jinak profesionálně pojatý muzikál. Bezva hudební nastudování a taneční čísla. Jen písně v originále jsou pocitově tak nějak vpravena do děje. Zajímavě řešená scéna. Svítící podlaha jedna s hvězdou. Ale celkově dobrý dojem z profesionálně odvedené práce prostě kazí slabá předloha.

Intimní inscenace. Výkony hlavních představitelů jsou realistické, občas Milan Kňažko působil až příliš sebevědomě na lva salónů. Hra má velmi dobrý spát, jen její kontinuitu narušuje přestávka. Kdyby nebyla, tak by představení gradovalo daleko silněji. Jinak pro diváky, kteří neznají pointu, je Horská dráhou opravdovou horskou dráhou.

Režie Michala Hába dokáže být vše, na co si vzpomenete. Špinavá, expresivní, retrospektivní, hudební, nízkorozpočtová a hlavně nahá - a to hned dvěma aspekty. Za prvé přenáší odpovědnost představivosti na diváky. Za druhé je nahá v explicitním slova smyslu. A proč? Za účelem šokovat. Je otázkou, jak v dnešní době, kdy je na nás nastraženo nahé lidské tělo doslova na každém kroku i koutu internetu, dokážou šokovat a pobouřit neoděné pánské křivky. Dalibor Buš v hlavní roli je odvážný, jak v odhalování sebe sama, tak v komunikaci s hledištěm. Vyniká zejména ztvárněním člověka, který se zapadá do ruletového bahna stále více a hlouběji.

Obsadit Radima Chybu do role Víti byl určitě krok správným směrem, protože spolu s Jiřím Miroslavem Valůškem coby Davidem dokážou propojovat i nepropojitelné. Sto padesát minut bez pauzy je opravdu dlouhých. Přestávka by Humanismu 2022 slušela. Tísnivě panickou atmosféru může umocnit fakt, že po usazení se na místo není možné opustit divadelní sál běžným východem a je nutné požádat o doprovod ven uvaděčku, kterou nemá většina hlediště mimo první řadu v dosahu ani doslechu.

Režie Mikoláše Tyce se snaží vykřesat maximum ohně. Omezují ji však limity nemastné a neslané předlohy. Komediální prvek mají zajišťovat dvoje dveře, jeden telefon a opakované zapomínání klíčů. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a druhá jede zase nadzvukovou rychlostí. Scéna Davida Janoška je opravdu brilantní. Tak dokonalé barevné i tvarové sladění se jen tak nevidí. Igoru Ondříčkovi jako Garrymu jde přepínání ze sebestřednosti do komedianství trochu ztuha. Excelují vedlejší postavy. Role Daphne Stillingtonové Alžběty Janíčkové a divadelního kritika Rolanda Mauleho Jana Brožka urvou náležitý kus pozornosti.

Není to odfláknuté. Ani náhodou. Poloprázdné hlediště si to nezaslouží. Viděla jsem o hodně horší kusy. Možná téma nevzbuzuje v lidech dost sympatie. Možná lidi chtějí více akce. Každopádně se dá několikrát i zasmát. Veliký objev před časem ještě pro mě neznámého Vaška Vašáka. Doma by takovýho slizkýho pedanta nechtěla žádná žena. Ale pro mě nejlepší. Josef Polášek elegantní a uhlazený výkon. Nataša Gáčová, jako ona by měli mluvit všichni herci, bezvadná výslovnost, celkově velmi zajímavá osobnost. Sázka na jistotu byli Novotná s Bumbálkem. Nápaditá scéna přidala v hodnocení takových 10 %.

Více zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/vypravim-vypravis-vypravime--pribeh-o-jakubovi-a-jeho-panovi

Hudba Caspara Richtera a Emy Mikeškové zní pompézně a velkolepě, s čímž jde ostře do kontrastu minimalistická scéna Petra Hlouška, což působí dost rušivě. Inscenace by si zasloužila bohatší výpravu, která by lépe korespondovala s hereckými a pěveckými výkony. Ještě před časem jste Dagmar Křížovou vídali, dá se říci, převážně ve štěcích, ale jako Jane dokáže zvládat i mnohem větší prostor. Lukáš Vlček coby Edward F. Rochester je Křížové sebejistým hereckým partnerem a zpívá více než famózně. Z dětských rolí dominuje Michaela Novotná v roli Adele, která vnáší do těžkého tématu nenucenou zábavu a vílí lehkost.

Františák po dvou průserech (Havel v zemi čeledínů <tohle "jen" napsal> a Rozbitý džbán) se na můj vkus opravdu vyšvihl. Fakt. Bez ironie. Silný příběh, silné herectví, žádná modernizace. Scéna vzdušná, přitom je jí plno. Rychle se mění. Do děje maximálně vtahující atmoška, zejména díky I. Barešovi. Tak vyšperkovanou zápornou postavu, přitom bez přehrávání, jsem dlouho neviděla. T. Šulaj podává duchaplnou a barvitou postavu, ale Bareš je Bareš. Výborná hudba, skoro až filmová. Promakané vedlejší postavy: wow pro D. Hřebíčka a M. Bumbálka. Tahle hra prostě dokáže přenést emoce. Na všechny.

Na můj vkus je rychlost vyprávění extrémně pomalá, což vede k ochabnutí divácké pozornosti. V kombinaci se zápletkovou a dějovou neurčitostí rozvleklé tempo až uspává. Na druhou stranu kreativní pojetí zvukového designu Matúše Kobolky dokáže hlediště probudit z nastolené letargie. Po Humanismu 2022 je Jenom konec světa v brněnské Alfa pasáži dalším kusem, který se znovu odehrává v jednom bytě bez jakýchkoliv přestaveb scény. Přestávka, zkrácení stopáže i jednodušší možnost úniku: to všechno by přispělo k výrazně lepšímu a komfortnějšímu zážitku obecenstva.

Mně se to prostě líbilo. Více v recenzi:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/jezinky-nalevaji-bezinkove-vino--s-kapkou-arseniku-a-litry-humoru

Žádné změny scény. Jeden večer, v jednom pokoji, plný hádek, vtípků nedorozumění a hlavně překvapení. Pět herců stačí utáhnout cca 2 hodiny zábavy, i když přestávka by se šikla. Martin Havelka ve svém živlu, jak ho všichni známe a máme ho rádi, v tandemu s Alenou Antalovou (svědčí jim to na jednom jevišti), tvoří dva nejlepší výkony. Za zmínku stojí obsazení V. Matušovové do menší, ale zajímavé, postavy těhotné manželky. Trošičku jsem cítila slovenskou výslovnost, ale jinak to byl příjemný výkon. Nápaditý začátek hry, pomalejší rozjezd a strhující konec.

PS: Havelka přidal celkem 10 %. :-)

Jsem na vážkách. Z obecného pohledu je to jen slepenec písní s přeslazenou zápletkou. Ale když zpívá a hraje Jirka Mach nemá to chybu. Jakmile ale přijde dost svérázné pojetí některých scén, doporučuji vytáhnout sluneční brejle, který si určitě nezapomeňte doma. Kluci osvětlovači si tentokrát hráli až moc. Satana A. Březinové byla pocitově lepší, ale jinak je mezi nimi rozdíl jenom ten, že R. Coufalová nedává do slova "theater" takový tvrdý "r" na konci slova. S. Janotová byla taková něžnější, ale H. Holišová zase neuvěřitelně válí hlasově. A. Slanina místy balancoval na dost tenkém ledu.

75 %
Obsazení kombinuje jak pražské herce, tak širokou paletu brněnských tváří. Petr Halberstadt jako Harry Wade a pražský Jaromír Dulava coby Syde jsou navenek velcí tvrďáci, ale v hloubi duše jako vysloužilé katy hlodá červíček pochybností, jestli někdy nepopravili nevinného. Eva Novotná (Alice) a Nicole Halberstadt (Shirley) komediálně odlehčují hororovou atmosféru, kterou nastoluje Václav Šanda jako nevyzpytatelný a podlý Mooney. Kati u Bolka představují netradiční a překvapivě funkční spojení hororu, černé komedie a detektivky. Nabízí také pohled na rodinu nebo radosti i strasti s pubertálním potomkem.

Unikátní postupné naklápění jeviště zachytí divákovu pozornost pevně jako vzteklý pes. Činohra Národního divadla Brno na kost obnažuje bolístky vztahů a manželství, které se bojíme komukoli ukázat. Že zdánlivě pevná skořápka snadno praskne. Ven se vyvalí zatuchlá traumata zanechávající na duši hluboké šrámy. Martin Sláma a  Tereza Groszmannová navzdory ironii a  vzájemnému sarkastickému popichování udržují hororovou tajemnost. Postupně zahlazují nerovnosti mezi pravdami a fabulacemi. Zasypávají svou návštěvu v podání Vojtěcha Blahuty a  Elišky Zbrankové.

Očekávala jsem, že Kočky postrádají děj. Ale stejně. Vůbec mě to neoslovilo a docela i nebavilo. Kostýmy nic moc, inovace na mě jaksi nezabrala. Seděla jsem, koukala jsem, nechápala jsem, koukala jsem a tak pořád dokola. Pak přišla ta slavná písnička Memory v podání A. Antalové. Všichni hrozně tleskali. Pak opět celou dobu nic, až na konci šup, publikum se zvedlo snad při první oponě. Já seděla jako opařená. Asi jsem vadná já. Na děkovačce nejvíc aplaus pro Antalovou, přitom měla jen jednu písničku. Za ten standing ovation dávám takovéhle procenta. Asi jsem vadná já... :-D

45 %.
Scénář i režie jdou za Lubošem Balákem. Všechny hry totiž pochází výhradně od Baláka. To je ve skutečnosti největší Achillovou patou, protože představení se zasekává na absenci děje. Když už se lehce nastíní nějaká zápletka, do země ji zašlapávají laciné vulgárně-chlípné narážky. Táborského humor je staromódnější, upjatější, ale rozumí si s loutkou a  břichomluvectvím. Tellerův projev je naopak svižnější a pro mě přirozenější. Dostává se mu také větších ohlasů publika. Pozitivní je, že si Komedie o komikovi dělá legraci z žánru jako takového.

75 %
Wolfganga ztvárňuje Kryštof Helbich, Amadeuse má na starost Libor Matouš a Mozarta si střihne Marco Salvadori. Nejvýrazněji vystupuje Helbichův Wolfgang, který je posedlý tvorbou, prahne po spřízněné duši a znechucuje ho obraz sebe sama jako zázračného dítěte. Tři jsou i brněnští konšelé Ponava (Milan Němec), Svitavský (Robert Jícha) a Svratecký (Jonáš Florián), kteří pomocí opakování a lokálních narážek tvoří nenucenou legraci. Velký orchestr Biskupskému dvoru vyloženě svědčí. Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně tak zůstává s rychlými časovými skoky a neuvěřitelným nakupením bláznivin kompaktním dílem.

Viděno dvakrát. Netradiční muzikál, který nestojí na hereckých výkonech, ale na neživé loutce masožravé květiny. Velká čest loutkovodiči. Jinak humor, parodie i trochu toho strachu (zejména pro dětské diváky). L. Janota mi seděl víc než J. Uličník. Alena Antalová v obou případech výborný výkon, jak je u ní zvykem. Role sadistického zubaře, I. Ondříček působí více děsivě (asi tou holou hlavou), M. Havelka víc komediální, zejména pak v ostatních malých rolí, které představitel této role rovněž zastává. D. Vitázek jako svérázný pacient ? prostě bomba! (i live "dabuje" a zpívá onu rostlinu).

Jedno velké wow pro Zdeňka Dvořáka. Stará herecká škola se nezapře. Výborná komunikace s diváky, nejenom v předních řadách. Co se týká komunikace s diváky nutno zmínit i Moniku Maláčovou. Totálně mě uhranula. Kostýmy supr, hudba také. Ale improvizace ze strany zkušených mazáků, to se mi líbilo úplně nejvíc. Až na některé méně zdařilé Výtiskovy prupovídky. Harpagon vykreslen dostatečně, zejména dlouhý monolog měl sílu. Z vedlejších rolí vypíchnu Světnicovu služku Klaudii. Asi nejslabší výkon podala Stárková, asi proto, že do hry naskakovala až po přestávce. Jedna z nejlepších činoher v Mahence.