KSnow

Asi mi hodně pomohlo, že jsem velká fanynka předlohy (která není ženský román, ať už to znamená cokoliv, ale komplexní sociální, politická a historická sonda), takže jsem neměla problém se v přehršli postav zorientovat (což pro nečtenáře musí být hodně náročné), a představení mi přišlo výborné, rychle se odvíjející a skvěle zahrané. Je jasné, že se do čtyř hodin nedostanou veškeré myšlenky čtyř knih, ale stejně mi bylo trochu líto, jak osekaná byla třeba linka ženské sexuality nebo Eleniných politických názorů. Celkově to ale bylo skvělé - kostýmy, hudba i herecké výkony.

+ výklad Horatia či hrobníka
+ hudba

- kompletní asasinace postav Ofélie, Laerta či Claudia
- neúčelné škrtání kterým úplně zmizela hloubka či motivace téměř všech postav
- jedinou "modernizací" byl mobil a pistole, jinak se tvůrci ani nesnažili
- absence filosofických pasáží
- změna v závěrečné scéně měla asi překvapit, ale až na Hamleta/Horatia to emočně vůbec nefungovalo
- špatné herecké výkony (nenechávejte Čermáka hrát nic jiného než tu jeho klasiku)
- skoro padesátníci hrající dvacátníky - proč?? zrovna tady se nedá vymlouvat na omezený soubor, a úplně to mění dynamiku hry

Výborná a funkční nadčasová scéna byla skvěle doplněna vhodnými kostýmy i hudebním doprovodem (hlavně na konci první půle mě doslova mrazilo). Hra je sama o sobě hodně těžká a antický jazyk není úplně přístupný, ale v podání většiny herců jsem s ním neměla problém. Odcházela jsem s velmi silným emocionálním zážitkem.

Zpočátku to vypadalo jako sen konzervativního diváka, ale nakonec zase tak špatně nebylo. Scéna, silný původní příběh a T. Terberová s M. Lamborou inscenaci udržují v kladných hodnotách. Stejně to na mě ale asi byla příliš velká klasika, zvlášť, když hra určitě nabízí témata, která rezonují i s dneškem a dala by se úspěšně aktualizovat. Chyběla mi tam jakákoliv inovace, či alespoň určitý pokus přijít s něčím novým. Až na ty kostýmy to ale za zhlédnutí stojí.

Po dvou měsících po zhlédnutí prostě musím zvednout hodnocení. Po představení mi přišlo, ze pokud vás toto téma tak nějak vůbec nešokuje a nevadí vám, už nemá, i přes skvělé výkony herců a výbornou energii, moc co říct. Ale vzhledem k tomu, jak často se i týdny po zhlédnutí přistihnu, že nad jeho myšlenkami přemýšlím, tak asi má. Asi určitě.

Crazy komedie, která se nikdy nepohybuje v průměru. Buď se na jevišti odehrávají absolutní cringe scény, u kterých se trapností schováváte, nebo před sebou vidíte absurdní, ale nebesky vtipné výjevy - a naštěstí ty druhé celkem silně převažují. Už z principu oceňuji hry, které se snaží vypořádat se současnou situací, a tady se to i velmi dobře daří. Vůbec bych neřekla, že se jedná o primitivní výsměch "druhé části" společnosti, dokonce je to podle mého naopak - inscenace se možná až úporně snaží najít usmíření a pochopení, a tak nabízí poměrně silný přesah. Plus výborná scénografie!

Procenta nahoru za výstižné myšlenky a přístup se sympatickým nadhledem. U konstantních narážek na výroky politiků, známé twitterové a facebookové příspěvky či na horší stránky jak "pražské kavárny", tak "venkovské hospody", se pobavíte, klidně i na svůj účet, neboť by nemohly být pravdivější, a nad výsledným obrazem společenské a politické situace a umělým rozdělování společnosti se zhrozíte. Skvělá je i zvolená forma detektivky. Celkově to ale prostě bohužel z nějakého důvodu zase tak dobře nefunguje, což je škoda, protože téma je to pro současné divadlo výborné.

Pořád nechápu, co jsem to právě viděla.

Ale scéna byla docela pěkná.

10 % je víc, než si tenhle druh humoru zaslouží.

Je to výborné, o tom není sporu - ale nějak se nemůžu ubránit dojmu, že je to výborné prostě a jen proto, že je výborná předloha. Nemůžu přijít na jediný aspekt, který by tomu tahle konkrétní inscenace dala navíc. Všechny scénografické složky byly standardní, režijní uchopení očekávatelné, herecké výkony ok, žádný zajímavější výklad postav se nekonal, ani hlubší ponoření do některého z témat, které text nabízí. A na tom asi není nic špatného, pořád je to skvělé, Williams byl mistr a držet se ho k úspěchu zaručeně vede - jen mi to prostě u takovéhle klasiky nestačí k vyššímu hodnocení.

Když se nad tím zamyslím, samotné jádro příběhu a především postavy Krále a syna pro mě byly silné a nosné, ačkoliv na druhou stranu jsem se se zbytkem děje poměrně míjela, především asi pro jeho délku a poetiku, která napětí výrazně odbourává. Tyto nedostatky jsou ale silně vyváženy tak skvělými prvky, jako byl průvod maškar a odzbrojující pohybová složka, které naopak hře dodávají až okouzlující hrozivou atmosféru. Chyby to má, ale fakt, že inscenace, jako je tahle, už očekává svojí derniéru, zatímco zbytek repertoáru se úspěšně drží, o DnV vypovídá hodně nelichotivě.

Tohle bylo skoro perfektní! Možná je to proto, že jsem původní film nikdy neviděla, ale ohromně mě to zkrátka bavilo. Songy skvělé, obsazení také, příběh dobře uchopený a podaný. Zasmála jsem se, dojala, celý večer mi uběhl rychle a stopáž mi přišla tak akorát.

Je pro mě poměrně obtížné tuto inscenaci hodnotit. Ačkoliv nesmírně fandím i radikálně inovativním pojetím, zvláště u takovýchto klasik, tady do sebe ta přehršel nápadů úplně nezapadla a spíše než celek se dají ocenit jednotlivé scény odděleně. A že některé, jako rituální očišťování či úplný konec, byly ohromně působivé! Vedle toho jsem byla nadšená i z výborně zapracovaných poznámek. Na druhou stranu, možná že k tomu, že mi představení připadalo spíše povrchové, přispěl i pro mě nepříliš přesvědčivý Pavel Batěk.

Tohle se snad ani nedá hodnotit. Režie a scénografie jsou úderné, moderní a smysluplné, skvěle pracují s výborným textem a dávají hercům příležitost zapůsobit a vyniknout. Ani jeden z nich ale tuhle příležitost nevyužívá a inscenace tím z výšin dopadá tvrdě na zem. Některé herecké výkony byly prostě průměrné, ale většina z nich velmi silně pod standardem. Což je u tohoto představení šílená škoda.

Příběh sám o sobě zase tolik nezaujal a postavy byly poměrně ploché, a tak bylo těžké do jejich osudů nějak více emocionálně investovat, ale, jak je s tímto režisérským duem jistotou, audiovizuální složka diváky přenáší do naprosto odzbrojujícího fantaskního světa.

Může spolu tahle parta lidí tvořit už, jak to říct, prostě napořád? V současné době jsou největší zárukou, že to, co uvidím, bude stát zato. Stejně jako předchozí inscenace má i tahle důvtip, nápad, šmrnc, originalitu a schopnost přitažlivě, vtipně a přitom tak výstižně a neprvoplánově postihnout společenské problémy a témata. Obdivuju, jak zdatně je spojena vážnost s fraškovitostí, a jak je humor užíván k poukazování na závažné věci. Dobrý nápad s koncem to jen podtrhuje a posouvá důraz do kontextu se současností. Skvěle hráli všichni, ale tentokrát bych asi nejvíce vyzdvihla M. Vedrala.

Inscenace jak z jiného světa; jak formou, tak obsahem. Na nějakou historickou akurátnost se tu nehraje, notoricky známé postavy jsou využívány ke komentáři současné společenské situace v českém prostředí - a přitom vůbec nemáte pocit, že by se nějak tlačilo na pilu, a všechno to dává smysl v rámci jejich vlastního poutavého příběhu. A na to, že jsem všechno, jen ne fanoušek muzikálů, tak tady jsem i ty písně brala jako přidanou hodnotu; asi i proto, že na sebe vůbec násilně nestrhávaly pozornost, ale jen velmi vhodně dokreslovaly až opojně působící atmosféru.

Macbeth přenesený do dnešního syrového a strašidelně primitivního trumpovského světa, kde se člověk stává zlým tak vlastně náhodou, protože nedokáže najít své místo ve světě jinak. Macbeth sám nedokáže naplňovat ideály toxické maskulinity, kterých je kriminální podsvětí plné, tak se uchýlí k násilí a postupně přivede k šílenství nejen celé své okolí, ale i sám sebe. Pro mě je tato inscenace vzorem toho, jak se klasický příběh dá až příliš dobře aktualizovat, a jak se dá myšlenka skvěle zhmotnit ve formě. Uf, na tohle půjdu asi ještě několikrát.