Profil uživatele

KSnow

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (36)
Jiří Landa: 14 % (41)
Anežka Hrebiková: 15 % (18)
Helena Grégrová: 15 % (39)
Michal Novák: 15 % (25)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 17.2.2018)
Výborná a funkční nadčasová scéna byla skvěle doplněna vhodnými kostýmy i hudebním doprovodem (hlavně na konci první půle mě doslova mrazilo). Hra je sama o sobě hodně těžká a antický jazyk není úplně přístupný, ale v podání většiny herců jsem s ním neměla problém. Odcházela jsem s velmi silným emocionálním zážitkem.
(zadáno: 26.2.2018)
Po tom, co jsem si před zhlédnutím inscenace přečetla některé z recenzí, jsem se až trochu bála, že moji milovanou knížku v divadle ani nepoznám. Ale naopak, je jí velmi věrná a na divadelní prkna přenáší i to, co ve filmových adaptacích často chybí, totiž tu správnou míru ironie, nadsázky a hravosti. Skvělá dramatizace, skvělá hudba (tu už asi z hlavy nedostanu), skvělé kostýmy odrážející osobnost postav, skvělá choreografie (plesy pro mě patřily k těm nejlepším částem), výborní herci a jasně vykreslené postavy (až na samotného Darcyho, u kterého mi ta jeho výrazná osobnost prostě chyběla).
(zadáno: 29.3.2018)
Myslím, že tohle je hra, která se na takhle velké jeviště a do takto velkého prostoru příliš nehodí, přesto v inscenaci ta potřebná jemnost a citlivost zůstala. To především díky absolutně skvělým hereckým výkonům celé ústřední trojice (viděno s P. Děrgelem a P. Štorkovou), ze které ale stejně vyčníval fenomenální Radúz Mácha, kterému jsem snadno věřila každé slovo a z jehož každého posunu obličeje jsem cítila neskutečné emoce a motivaci jeho postavy. Asi jen emocionální zážitek klesá spolu se vzdáleností diváků od jeviště.
(zadáno: 3.4.2018)
(zadáno: 6.4.2018)
(zadáno: 17.4.2018)
Výkon Miloslava Königa se asi nikdy neomrzí.
(zadáno: 13.9.2018)
Ždímačka na emoce? Asi jo. Ale výraz "skupinová terapie" pro tohle představení rozhodně funguje mnohem lépe. I se zdá tak nějak mimo tady hodnotit (jo, výborný) výkon Daniela Krejčíka či (zajímavě řešenou) scénografii, protože v tomhle představení jde prostě jenom o jedno - o to šíleně důležité téma, emoce a poselství, které se viditelně na většinu diváků přenést podařilo.
(zadáno: 11.3.2019)
Ta scéna! Ta dynamika!
(zadáno: 12.4.2019)
Nutno hned na začátek říci, že inscenace je to opravdu skvělá, vtipná, a originální scénografie, skvělé herecké výkony a celkově špičkově vydařená režie ji posouvají na zasloužená přední místa. Na druhou stranu, já prostě čekala víc! Ne po stránce řemesla, ale po stránce myšlenky. Z ohlasů jsem čekala opravdu kousavou kritiku, kontroverzi, něco, co mě bude nahlodávat a nenechá mě v klidu usnout, ale bohužel. Místo toho je zde jen mdlé, a podle mého nepříliš provokativní, zamyšlení o pokryteckosti intelektuálů, které ale nepřichází vůbec s ničím novým. To k divadelní nirváně bohužel chybělo.
(zadáno: 8.5.2019)
A asi ještě pár procent navíc. Kousavý humor, všudypřítomná originalita, až překvapivě silné herecké výkony, přitažlivá koncepce a nezdolná energie. Ať je to bráno jako důkaz, že představení, u kterých se lidé nemohou přestat smát, nemusejí být postavené na bezduchých a laciných vtipech, ale mohou mít také spoustu co sdělit. Tomuhle ročníku fakt hodně, hodně fandím.
(zadáno: 6.10.2019)
Tak nevím, narozdíl od mnoha ostatních zde v komentářích jsem tentokrát z Vinohrad odcházela s velmi, velmi silným zážitkem. Rozhodně to totiž není hra jen pro ty, co se můžou s hlavním tématem identifikovat, neboť i vedlejší dějové linky jsou většinou dobře vystavěné a uchopené. Jo, výkony K. Brožové i některých dalších nejsou vůbec perfektní (naopak mě tu poprvé zaujala Š. Vaculíková, která byla /výborná/), dialogy jsou někdy příliš schematické, ale co je mi do toho, když to na mě tak dobře fungovalo. Navíc DnV současné hry s myšlenkou a poselstvím potřebuje takřka zoufale!
(zadáno: 29.12.2019)
Pro tuhle Millerovu hru mám v srdci zvláštní místo - o to více na mě zapůsobilo, jak zdatná Dočekalova režie (pro jehož styl asi začínám mít vážně slabost) dokázala za pomoci minimalistické scény ještě více zdůraznit pro mě ty nejzásadnější myšlenky a momenty. Hraní bez přestávky také dalo inscenaci tak potřebnou sevřenost a naléhavost. Jen herecké výkony se obecně rozjížděly trochu pomaleji, ale v krizových scénách už byli všichni stoprocentně přesvědčiví - a především Miroslav Donutil svým podáním vyvolal silné emoce.
(zadáno: 28.4.2017)
(zadáno: 20.12.2017)
(zadáno: 12.1.2018)
Po dvou měsících po zhlédnutí prostě musím zvednout hodnocení. Po představení mi přišlo, ze pokud vás toto téma tak nějak vůbec nešokuje a nevadí vám, už nemá, i přes skvělé výkony herců a výbornou energii, moc co říct. Ale vzhledem k tomu, jak často se i týdny po zhlédnutí přistihnu, že nad jeho myšlenkami přemýšlím, tak asi má. Asi určitě.
(zadáno: 13.1.2018)
(zadáno: 2.3.2018)
Ano, rozhodně to je zajímavá inscenace, ano, emocionálně je velmi působivá (osobně pro mě vrcholy byly výstupy Noama Chomského a Trumpa), a ano, rozhodně je potřeba na divadelních prknech stav dnešního světa komentovat. Ale hlavní problém vidím v tom, že inscenace tyto problémy pouze pokládá vedle sebe a nenabízí nic navíc, než může nabídnout sestřih hlavních zpráv, a nepředkládá žádnou radikálně novou myšlenku či originální pointu. Inscenace rozhodně silně zasáhne, ale toto téma, asi to nejdůležitější ze všech, má větší potenciál.

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 4 5 > >>