KSnow

Svěží současná inscenace, která do ND rozhodně patří. Geniální text upozorňuje na problémy, jako je arogance a pokrytectví Západu při jednání s okolním světem, jeho spoluvina na současných konfliktech, ale i sexismus v politice, současná vyprázdněnost politických vůdců či otázka uprchlíků, na které tu koukáme z druhé strany. Do toho obvykle nápaditá režie Špinara, účinný soundtrack a pregnantní scénografie - výsledkem je to nejlepší, co v téhle sezoně ND nabídlo. Mimochodem, hned první scéna byla luxusní! A na skvělého Tydea Radúze Máchy jen tak nezapomenu.

Dopadlo to stejně jako mnoho jiných českých pokusů o autorské inscenace komentující současnou společenskou situaci - jako nekoherentní a neuchopitelný sled obrazů. Na jevišti se sice něco děje, občas to má dobrou pointu, většinou to pobaví, ale celkově ten chaos vlastně nic moc nevyjadřuje. Hraje se o kritice nacionalismu? O hledání české identity? O autenticitě? O rukopisech? Je tam strašně moc nápadů, ze kterých se autoři měli zaměřit jen na pár, aby to celé aspoň trochu dávalo smysl. A být na závěr, po tom, co vidíme, jak je nacionalismus zhoubný, nucena zpívat hymnu, byl otřesný zážitek.

Místo 40 % dávám 60 % čistě za Marka Lamboru, jehož výkon hru posouvá o mnoho úrovní výš. V jádru, očištěný o většinu vedlejších postav a dialogů, je to velmi poutavý syrový příběh. Scény, kde je zobrazováno rostoucí psychické napětí hlavního hrdiny jsou neskutečně silné, ale jsou bohužel přinejmenším vyvažovány extrémně nudnými scénami, které přicházejí s ostatními postavami. Druhá půlka je právě proto výrazně lepší než první. Nejvíc ale zamrzí ta šílená zatuchlost celého představení, díky které má divák pocit, že představení vlastně nemá s dneškem vůbec nic společného.

Jde čistě o můj problém s textem, ve kterém mě neupoutalo jediné téma a který mi jako jeden z mála nepředal žádnou myšlenku. Je mi ale jasné, že pro jiný typ publika to může být úplně jinak. A i když zpracování neurazí, bohužel se tento, pro mě, deficit, nepokouší nahradit nějakým novým nápadem či inovativní režií či scénografií. Výkon I. Nováčkové je sice příjemný, ale tak silný, aby tuhle hru proměnil v zajímavé představení, není.

Procenta nahoru za výstižné myšlenky a přístup se sympatickým nadhledem. U konstantních narážek na výroky politiků, známé twitterové a facebookové příspěvky či na horší stránky jak "pražské kavárny", tak "venkovské hospody", se pobavíte, klidně i na svůj účet, neboť by nemohly být pravdivější, a nad výsledným obrazem společenské a politické situace a umělým rozdělování společnosti se zhrozíte. Skvělá je i zvolená forma detektivky. Celkově to ale prostě bohužel z nějakého důvodu zase tak dobře nefunguje, což je škoda, protože téma je to pro současné divadlo výborné.

Takovou emocionální smršť jsem na divadle snad ještě nezažila. Tahle inscenace vás úplně pohltí, a třeba i zapomenete, že na jevišti stojí výborný herec, a budete jen vnímat ty intenzivní pocity, které tak přesvědčivě vyjadřuje a které přenese i na vás. Honza Fanta je v jedné vteřině personifikací krásné naivní zamilovanosti a v té druhé bezchybným výrazem nejistoty a utrpení, skvěle zvládá nejen přechody mezi emocemi, ale i mezi jednotlivými postavami. Je to výjimečné. Nadějné. Dojemné. Zdrcující. A ta poslední scéna! Tohle prostě musíte vidět - nebo to spíš spolu s hlavní postavou prožít.

Propadák to není, a jestli náhodou neznáte předlohu, připočtěte si k hodnocení dvacet procent. Inscenace ale bohužel mění úžasný inteligentní humor předlohy za levné vtipy a zbytečné grotesky, které ale jen výjimečně vtipně i vyznějí. Pár velmi dobrých nápadů se najde, ale ty horší je přebíjejí, a tak není tak těžké se po nějaké době začít nudit. Hudební složka potěší, některé herecké výkony už méně.

Výkon Miloslava Königa se asi nikdy neomrzí.

Macbeth přenesený do dnešního syrového a strašidelně primitivního trumpovského světa, kde se člověk stává zlým tak vlastně náhodou, protože nedokáže najít své místo ve světě jinak. Macbeth sám nedokáže naplňovat ideály toxické maskulinity, kterých je kriminální podsvětí plné, tak se uchýlí k násilí a postupně přivede k šílenství nejen celé své okolí, ale i sám sebe. Pro mě je tato inscenace vzorem toho, jak se klasický příběh dá až příliš dobře aktualizovat, a jak se dá myšlenka skvěle zhmotnit ve formě. Uf, na tohle půjdu asi ještě několikrát.

Baví to, atmosféra dobrá, jen se tomu prostě nedá odpustit, jak to krutě rozmělňuje charaktery ikonických postav románu a, pro mě osobně, i dost posouvá celkové vyznění díla.

PS: Nevím, jestli jsem jediná, komu tak strašně vadí čtyřicetiletí herci v roli sotva dvacetiletých kluků, ale tady jsem to vnímala extrémně.

Hudební složka poměrně nepřesvědčivá a zapomenutelná, vtipy příliš předvídatelné a stereotypní, ale občas se člověk zasměje. Taky jsem si nemyslela, že někdo dnes ještě využívá domácí násilí jako čistě komediální složku. Silným pozitivem byla myšlenka kritiky vypjatého kapitalismu, konzumerismu a sobeckosti dnešní společnosti. Bohužel jí tam bylo moc málo, a slabých vtipů příliš hodně. Herecké výkony ale byly výborné, stejně jako určitá převládající energie, kterou bylo představení nabité.

Zpočátku to vypadalo jako sen konzervativního diváka, ale nakonec zase tak špatně nebylo. Scéna, silný původní příběh a T. Terberová s M. Lamborou inscenaci udržují v kladných hodnotách. Stejně to na mě ale asi byla příliš velká klasika, zvlášť, když hra určitě nabízí témata, která rezonují i s dneškem a dala by se úspěšně aktualizovat. Chyběla mi tam jakákoliv inovace, či alespoň určitý pokus přijít s něčím novým. Až na ty kostýmy to ale za zhlédnutí stojí.

Myslím, že tohle je hra, která se na takhle velké jeviště a do takto velkého prostoru příliš nehodí, přesto v inscenaci ta potřebná jemnost a citlivost zůstala. To především díky absolutně skvělým hereckým výkonům celé ústřední trojice (viděno s P. Děrgelem a P. Štorkovou), ze které ale stejně vyčníval fenomenální Radúz Mácha, kterému jsem snadno věřila každé slovo a z jehož každého posunu obličeje jsem cítila neskutečné emoce a motivaci jeho postavy. Asi jen emocionální zážitek klesá spolu se vzdáleností diváků od jeviště.

Tohle budu asi zpracovávat ještě dlouho, ale v tom nejlepším smyslu. Pro mě se vážně jednalo o naprosto fascinující zážitek. A to i ve druhé půlce, která mi nepřišla slabší než ta první, snad i naopak. Jasně, je to hrozně dlouhý a rozhodně to není pro každého, ale pokud vám nevadí divadlo, které vás přímočaře nevede od scény ke scéně, ale které vás donutí přemýšlet, cítit, a vrhne vás do víru, ve kterém je na vás, abyste plavali a neutopili se, tak na to zajděte. Fakt to stojí zato.

Skvělá moderní inscenace situovaná do současnosti, která využívá nápaditou režii a scénografii i vynikající soundtrack. I když každý ví, jak to s Wertherem, jenž je tu výstižně ztvárněn jako rozporuplná osobnost, dopadne, stupňované napětí se stejně výborně daří přenášet na diváka. A i když se inscenace mnohem více než předloha soustředí na příběh samotný a netočí se "jen" kolem Wertherových emocí, stejně jich tu je dostatek na to, aby přesvědčivě vytvořily obraz rozervaného a city až obsesivně zmítaného preromantického hrdiny.

Ano, rozhodně to je zajímavá inscenace, ano, emocionálně je velmi působivá (osobně pro mě vrcholy byly výstupy Noama Chomského a Trumpa), a ano, rozhodně je potřeba na divadelních prknech stav dnešního světa komentovat. Ale hlavní problém vidím v tom, že inscenace tyto problémy pouze pokládá vedle sebe a nenabízí nic navíc, než může nabídnout sestřih hlavních zpráv, a nepředkládá žádnou radikálně novou myšlenku či originální pointu. Inscenace rozhodně silně zasáhne, ale toto téma, asi to nejdůležitější ze všech, má větší potenciál.

Po tom, co jsem si před zhlédnutím inscenace přečetla některé z recenzí, jsem se až trochu bála, že moji milovanou knížku v divadle ani nepoznám. Ale naopak, je jí velmi věrná a na divadelní prkna přenáší i to, co ve filmových adaptacích často chybí, totiž tu správnou míru ironie, nadsázky a hravosti. Skvělá dramatizace, skvělá hudba (tu už asi z hlavy nedostanu), skvělé kostýmy odrážející osobnost postav, skvělá choreografie (plesy pro mě patřily k těm nejlepším částem), výborní herci a jasně vykreslené postavy (až na samotného Darcyho, u kterého mi ta jeho výrazná osobnost prostě chyběla).

Výborná a funkční nadčasová scéna byla skvěle doplněna vhodnými kostýmy i hudebním doprovodem (hlavně na konci první půle mě doslova mrazilo). Hra je sama o sobě hodně těžká a antický jazyk není úplně přístupný, ale v podání většiny herců jsem s ním neměla problém. Odcházela jsem s velmi silným emocionálním zážitkem.

Celá inscenace baví, je hravá, tajemná, okouzlující. Jen toho Shakespeara tam mohlo být o něco víc.