Profil uživatele

KSnow

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (36)
Jiří Landa: 14 % (41)
Anežka Hrebiková: 15 % (18)
Helena Grégrová: 15 % (39)
Michal Novák: 15 % (25)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 > >>

(zadáno: 9.6.2018)
Velmi povedená scénografie (která nabízí extra zkušenost především divákům v nejpřednějších řadách), pro DNz typické kvalitní sehrané výkony všech herců, a do toho originální ironický "náhled" do všedního života italské mafie, který s nadhledem nabízí i hlubší zamyšlení se nad možností nápravy člověka či silou osobních pout. Poetika DNz mě prostě strašně baví!
(zadáno: 18.6.2018)
Formálně je vše na až skoro perfektní úrovni, hlavně bych vyzdvihla scénografii a choreografii. Z nějakého, mně asi neznámého důvodu, se na mě ale bohužel, až na silný úplný závěr, nepodařilo přenést ty silné emoce, které jsou pro takový příběh stěžejní.
(zadáno: 27.1.2019)
77 %. Přesně takhle jsem si současné zpracování této nadčasové komedie představovala! Modernizující kostýmy, hudba i scéna jsou doplněny hravými a nenásilnými odkazy k současné situaci, což inscenaci dodává novou dynamiku, která vás vymáchá v uvědomění, jak moc se vás tohle téma také týká. A navíc je to fakt (v ostrém kontrastu se zpracováním v Mladé Boleslavi) prostě a jednoduše vtipný! Snad jen první půlka je chvílemi trochu rozvláčnější, ale to se ve druhé napraví, mimo jiné i skvěle zvládnutou závěrečnou scénou.
(zadáno: 7.3.2019)
Příběh sám o sobě zase tolik nezaujal a postavy byly poměrně ploché, a tak bylo těžké do jejich osudů nějak více emocionálně investovat, ale, jak je s tímto režisérským duem jistotou, audiovizuální složka diváky přenáší do naprosto odzbrojujícího fantaskního světa.
(zadáno: 12.4.2019)
Když se nad tím zamyslím, samotné jádro příběhu a především postavy Krále a syna pro mě byly silné a nosné, ačkoliv na druhou stranu jsem se se zbytkem děje poměrně míjela, především asi pro jeho délku a poetiku, která napětí výrazně odbourává. Tyto nedostatky jsou ale silně vyváženy tak skvělými prvky, jako byl průvod maškar a odzbrojující pohybová složka, které naopak hře dodávají až okouzlující hrozivou atmosféru. Chyby to má, ale fakt, že inscenace, jako je tahle, už očekává svojí derniéru, zatímco zbytek repertoáru se úspěšně drží, o DnV vypovídá hodně nelichotivě.
(zadáno: 17.6.2019)
Je to výborné, o tom není sporu - ale nějak se nemůžu ubránit dojmu, že je to výborné prostě a jen proto, že je výborná předloha. Nemůžu přijít na jediný aspekt, který by tomu tahle konkrétní inscenace dala navíc. Všechny scénografické složky byly standardní, režijní uchopení očekávatelné, herecké výkony ok, žádný zajímavější výklad postav se nekonal, ani hlubší ponoření do některého z témat, které text nabízí. A na tom asi není nic špatného, pořád je to skvělé, Williams byl mistr a držet se ho k úspěchu zaručeně vede - jen mi to prostě u takovéhle klasiky nestačí k vyššímu hodnocení.
(zadáno: 29.6.2019)
Crazy komedie, která se nikdy nepohybuje v průměru. Buď se na jevišti odehrávají absolutní cringe scény, u kterých se trapností schováváte, nebo před sebou vidíte absurdní, ale nebesky vtipné výjevy - a naštěstí ty druhé celkem silně převažují. Už z principu oceňuji hry, které se snaží vypořádat se současnou situací, a tady se to i velmi dobře daří. Vůbec bych neřekla, že se jedná o primitivní výsměch "druhé části" společnosti, dokonce je to podle mého naopak - inscenace se možná až úporně snaží najít usmíření a pochopení, a tak nabízí poměrně silný přesah. Plus výborná scénografie!
(zadáno: 20.9.2019)
75 %. Po zhlédnutí tohoto představení mám pocit, že právě tohle je ideální způsob, jakým antickou klasiku inscenovat - minimalistická scéna i kostýmy přenechávají prostor geniálnímu textu a kladou obrovský tlak na schopnost herců vdechnout mu život. Právě to se takřka všem zdařilo více než úspěšně, často asi i lépe, než by to zvládli jejich o mnoho zkušenější kolegové. A zvlášť výkon Jessicy Bechyňové byl ohromující!
(zadáno: 29.9.2019)
Inscenace stojí na klasických prvcích Mikeskovy režie, a především na výtečných hereckých výkonech. V tomto ohledu pro mě D. Bambase v hlavní roli (který se může snažit, jak chce, ale fakt, že jeho fyzické predispozice ho pro tuto roli absolutně nepředurčují, se mu porazit nedaří), zastiňují Roxana L. Fischerové, u níž rozhodně nesouhlasím, že by byla prezentována jako naivní a nepříliš inteligentní, a okouzlující Christian O. Krause. Do toho se daří vystavět skvělou atmosféru. Dojem ale poměrně kazí závěrečná scéna, která na mě z mnoha důvodů vůbec emočně nezapůsobila.
(zadáno: 19.2.2020)
Když vidím výbornou estetickou složku, jsem do velké míry spokojená, ať se jinak děje, co chce. A že ta je tady naprosto fantastická - a zrovna u Wildova díla se to tak hodí! Inscenace sama je vlastně jedním velkým obrazem, co vypráví příběh a dokáže předat myšlenky, a vše z těch 70 % patří jemu. Bohužel, takřka všechny ostatní složky zaostávají. Nejvíce jednoznačně zamrzí špatné herecké výkony - ale potenciál večera doslova dusí nulové charisma Doriana Ondřeje Krause, který navíc neuhrává většinu jeho poloh. Zvláštně působí i konec, ačkoliv úplně poslední moment je opět esteticky ohromující.
(zadáno: 13.2.2018)
Celá inscenace baví, je hravá, tajemná, okouzlující. Jen toho Shakespeara tam mohlo být o něco víc.
(zadáno: 6.4.2018)
Zpočátku to vypadalo jako sen konzervativního diváka, ale nakonec zase tak špatně nebylo. Scéna, silný původní příběh a T. Terberová s M. Lamborou inscenaci udržují v kladných hodnotách. Stejně to na mě ale asi byla příliš velká klasika, zvlášť, když hra určitě nabízí témata, která rezonují i s dneškem a dala by se úspěšně aktualizovat. Chyběla mi tam jakákoliv inovace, či alespoň určitý pokus přijít s něčím novým. Až na ty kostýmy to ale za zhlédnutí stojí.
(zadáno: 13.5.2018)
Místo 40 % dávám 60 % čistě za Marka Lamboru, jehož výkon hru posouvá o mnoho úrovní výš. V jádru, očištěný o většinu vedlejších postav a dialogů, je to velmi poutavý syrový příběh. Scény, kde je zobrazováno rostoucí psychické napětí hlavního hrdiny jsou neskutečně silné, ale jsou bohužel přinejmenším vyvažovány extrémně nudnými scénami, které přicházejí s ostatními postavami. Druhá půlka je právě proto výrazně lepší než první. Nejvíc ale zamrzí ta šílená zatuchlost celého představení, díky které má divák pocit, že představení vlastně nemá s dneškem vůbec nic společného.
(zadáno: 16.3.2019)
Je to příjemné, esteticky rozkošné, a člověk se hezky pobaví. V žádném ohledu to není ničím výjimečné, ale to každé představení asi být nemusí. Jedná se, a to ani v nejmenším nemyslím špatně, o dobrý průměr, u kterého vás ten večer strávený v divadle nebude mrzet.
(zadáno: 21.3.2019)
Skvělý nevšedně biologický pohled na problematiku svobody lidské vůle silně vybízí k zamyšlení i dlouho po opuštění divadla - inscenace má skvělou, i velmi dobře metaforicky zvládnutou, myšlenku. Na druhou stranu, bohužel i ta krátká stopáž neubíhá vždy úplně nejrychleji, ač alternu zbožňuju. Konec byl ale výborný!
(zadáno: 29.6.2019)
Možná proto, že mám slabé místo pro tenhle koncept zobrazování vztahů po určitém časovém období, mi tahle inscenace až hodně překvapivě sedla. V závěru je to až moc dlouhé, režijně to ničím překvapivé nebo inovativní není, ale předloha je dobrá, herecké výkony solidní, a problémy proměn hlavních postav a spolu s tím citů a přístupu jednoho k druhému dobře vykreslené a zajímavé.
(zadáno: 19.12.2019)
Musím se přiznat, že text jako takový mnou příliš nerezonoval. Na druhou stranu, celou dobu jsem se bavila rozšifrováváním režijních nápadů a netrpělivě jsem vyhlížela každý další - obzvláště myšlenka se zakomponováním bubeníka, která skvěle vygradovala nakonec, byla fantastická.
(zadáno: 24.1.2020)
Je pro mě poměrně obtížné tuto inscenaci hodnotit. Ačkoliv nesmírně fandím i radikálně inovativním pojetím, zvláště u takovýchto klasik, tady do sebe ta přehršel nápadů úplně nezapadla a spíše než celek se dají ocenit jednotlivé scény odděleně. A že některé, jako rituální očišťování či úplný konec, byly ohromně působivé! Vedle toho jsem byla nadšená i z výborně zapracovaných poznámek. Na druhou stranu, možná že k tomu, že mi představení připadalo spíše povrchové, přispěl i pro mě nepříliš přesvědčivý Pavel Batěk.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 > >>