KSnow

Možná proto, že mám slabé místo pro tenhle koncept zobrazování vztahů po určitém časovém období, mi tahle inscenace až hodně překvapivě sedla. V závěru je to až moc dlouhé, režijně to ničím překvapivé nebo inovativní není, ale předloha je dobrá, herecké výkony solidní, a problémy proměn hlavních postav a spolu s tím citů a přístupu jednoho k druhému dobře vykreslené a zajímavé.

Crazy komedie, která se nikdy nepohybuje v průměru. Buď se na jevišti odehrávají absolutní cringe scény, u kterých se trapností schováváte, nebo před sebou vidíte absurdní, ale nebesky vtipné výjevy - a naštěstí ty druhé celkem silně převažují. Už z principu oceňuji hry, které se snaží vypořádat se současnou situací, a tady se to i velmi dobře daří. Vůbec bych neřekla, že se jedná o primitivní výsměch "druhé části" společnosti, dokonce je to podle mého naopak - inscenace se možná až úporně snaží najít usmíření a pochopení, a tak nabízí poměrně silný přesah. Plus výborná scénografie!

Jak tak koukám na zbytek hodnocení, tak vidím, že jsem asi jediná, komu se to vážně nelíbilo - ale když já tam fakt, ať se snažím, jak chci, nevidím nic moc, co by se mi líbit mělo. Nudná a předvídatelná zápletka spojená s humorem typu podrbání se v rozkroku asi ani dobře dopadnout nemůže, a ani z jiných stránek tam moc žádné jiné přidané hodnoty nebylo. Třicet procent dávám za jednu nebo dvě poměrně silné scény a excelentní výkon Lindy Rybové. Jinak pro mě bylo vážně utrpení tam vůbec i tu hodinu a půl přežít.

Je to výborné, o tom není sporu - ale nějak se nemůžu ubránit dojmu, že je to výborné prostě a jen proto, že je výborná předloha. Nemůžu přijít na jediný aspekt, který by tomu tahle konkrétní inscenace dala navíc. Všechny scénografické složky byly standardní, režijní uchopení očekávatelné, herecké výkony ok, žádný zajímavější výklad postav se nekonal, ani hlubší ponoření do některého z témat, které text nabízí. A na tom asi není nic špatného, pořád je to skvělé, Williams byl mistr a držet se ho k úspěchu zaručeně vede - jen mi to prostě u takovéhle klasiky nestačí k vyššímu hodnocení.

A asi ještě pár procent navíc. Kousavý humor, všudypřítomná originalita, až překvapivě silné herecké výkony, přitažlivá koncepce a nezdolná energie. Ať je to bráno jako důkaz, že představení, u kterých se lidé nemohou přestat smát, nemusejí být postavené na bezduchých a laciných vtipech, ale mohou mít také spoustu co sdělit. Tomuhle ročníku fakt hodně, hodně fandím.

Špinarovu režii zbožňuju hlavně kvůli jeho úchvatné estetice a faktu, že se nikdy nebojí riskovat a divadlo modernizovat. Bohužel byl v této inscenaci přítomný jen druhý z těchto důvodů, a přehršel barev a expresivních prvků (jen v tom nejlepším smyslu!) pro něj tak typických tu byl vyměněn za až znepokojivou a odpornou šeď. Určitě to ale není špatné představení, herecké výkony jsou skvělé, stejně jako nápad využít pro roli KHH místo herců herečky, aby s ním diváci neměli takový problém sympatizovat. A s myšlenkami v tomto manifestu moderního divadla se také nedá jinak než souhlasit.

Jakkoliv špatně si to podle předchozího komentáře představujete, je to horší.

Nutno hned na začátek říci, že inscenace je to opravdu skvělá, vtipná, a originální scénografie, skvělé herecké výkony a celkově špičkově vydařená režie ji posouvají na zasloužená přední místa. Na druhou stranu, já prostě čekala víc! Ne po stránce řemesla, ale po stránce myšlenky. Z ohlasů jsem čekala opravdu kousavou kritiku, kontroverzi, něco, co mě bude nahlodávat a nenechá mě v klidu usnout, ale bohužel. Místo toho je zde jen mdlé, a podle mého nepříliš provokativní, zamyšlení o pokryteckosti intelektuálů, které ale nepřichází vůbec s ničím novým. To k divadelní nirváně bohužel chybělo.

Když se nad tím zamyslím, samotné jádro příběhu a především postavy Krále a syna pro mě byly silné a nosné, ačkoliv na druhou stranu jsem se se zbytkem děje poměrně míjela, především asi pro jeho délku a poetiku, která napětí výrazně odbourává. Tyto nedostatky jsou ale silně vyváženy tak skvělými prvky, jako byl průvod maškar a odzbrojující pohybová složka, které naopak hře dodávají až okouzlující hrozivou atmosféru. Chyby to má, ale fakt, že inscenace, jako je tahle, už očekává svojí derniéru, zatímco zbytek repertoáru se úspěšně drží, o DnV vypovídá hodně nelichotivě.

Skvělý nevšedně biologický pohled na problematiku svobody lidské vůle silně vybízí k zamyšlení i dlouho po opuštění divadla - inscenace má skvělou, i velmi dobře metaforicky zvládnutou, myšlenku. Na druhou stranu, bohužel i ta krátká stopáž neubíhá vždy úplně nejrychleji, ač alternu zbožňuju. Konec byl ale výborný!

Ne že bych nechápala, odkud vycházejí předešlé nesouhlasné komentáře, protože tohle asi není pro každého, ale pro mě se jednalo o neskutečně silnou inscenaci, která mi z hlavy jen tak nezmizí. Namísto příběhu se tu před diváky odehrávají spíše jednotlivé myšlenky spojené s různými typy vladařů a autoritářů, a to navíc takovým způsobem, že ta chytrá propojenost se současností je až ochromující. Navíc skvělí mladí herci. Wow! Po dlouhé době silně nadprůměrná autorská inscenace, jejíž momenty mnou šíleně rezonují. Deset procent navíc ještě za tu odvahu to nasadit, hlavně se nenechte odradit!

Je to příjemné, esteticky rozkošné, a člověk se hezky pobaví. V žádném ohledu to není ničím výjimečné, ale to každé představení asi být nemusí. Jedná se, a to ani v nejmenším nemyslím špatně, o dobrý průměr, u kterého vás ten večer strávený v divadle nebude mrzet.

Ta scéna! Ta dynamika!

Lépe už to prostě nejde! BK jsou pro mě ohromná srdcovka, kterou jsem považovala za nemožnou smysluplně zinscenovat, ale to byl naštěstí obrovský omyl! Scéna ohromuje sama o sobě, pěvecká složka dokresluje opojnou atmosféru, a společně na jevišti vystavují tak zranitelný, pomalu hroutící se i nadějeplný svět. Díky, díky, díky! Díky za ctění myšlenek i charakterů, díky za házení kamenů, díky za skvěle zvládnuté ženské postavy, a hlavně díky Sebastianovi J. za dechberoucí ztvárnění Aljoši, jehož něžnost, citlivost a odhodlání být dobrým mě odzbrojily. Díky! Za tímhle si ráda zajedu i do Hradce.

Příběh sám o sobě zase tolik nezaujal a postavy byly poměrně ploché, a tak bylo těžké do jejich osudů nějak více emocionálně investovat, ale, jak je s tímto režisérským duem jistotou, audiovizuální složka diváky přenáší do naprosto odzbrojujícího fantaskního světa.

Asi to zase tak špatné nebylo, ale, pro mě osobně, je problém už v textu, ve kterém není ani špetka důvodu, proč bych se o vyřešení záhady měla zajímat. Děj ubíhá k uzoufání pomalu a napětí se gradovat nedaří - možná, že s o hodinu kratší stopáží by to vyznělo o mnoho pozitivněji. Čekala bych i o něco nápaditější či psychologičtější zpracování. Na druhou stranu je ale jen málo žánrů, které dokážu ocenit méně než detektivky, takže je možné, že je to čistě můj osobní problém.

Inscenace jak z jiného světa; jak formou, tak obsahem. Na nějakou historickou akurátnost se tu nehraje, notoricky známé postavy jsou využívány ke komentáři současné společenské situace v českém prostředí - a přitom vůbec nemáte pocit, že by se nějak tlačilo na pilu, a všechno to dává smysl v rámci jejich vlastního poutavého příběhu. A na to, že jsem všechno, jen ne fanoušek muzikálů, tak tady jsem i ty písně brala jako přidanou hodnotu; asi i proto, že na sebe vůbec násilně nestrhávaly pozornost, ale jen velmi vhodně dokreslovaly až opojně působící atmosféru.

77 %. Přesně takhle jsem si současné zpracování této nadčasové komedie představovala! Modernizující kostýmy, hudba i scéna jsou doplněny hravými a nenásilnými odkazy k současné situaci, což inscenaci dodává novou dynamiku, která vás vymáchá v uvědomění, jak moc se vás tohle téma také týká. A navíc je to fakt (v ostrém kontrastu se zpracováním v Mladé Boleslavi) prostě a jednoduše vtipný! Snad jen první půlka je chvílemi trochu rozvláčnější, ale to se ve druhé napraví, mimo jiné i skvěle zvládnutou závěrečnou scénou.

Pozitivní na představení je, že je to tak neskutečně ukrutná nuda, že vás to donutí přemýšlet nad vlastními problémy, abyste se vůbec nějak zabavili. Moc nechápu, proč by v dnešní době tuhle skvělou hru někdo uváděl se záměrem vyhnout se jakékoliv aktualizaci a sociálnímu komentáři jako čert kříži, tady se to ale stalo. Dokonce i poslední scéna, která o aktualizaci skoro prosí na kolenou, vyzněla úplně naprázdno. Herecké výkony také nezaujmou, na druhou stranu scéna byla skvělá, tohle ohromné zklamání už ale neměla šanci zachránit.

Skvělé herecké výkony, skvělá scéna, ale "humor" předlohy mým šálkem kávy asi rozhodně nikdy nebude.

Tohle se snad ani nedá hodnotit. Režie a scénografie jsou úderné, moderní a smysluplné, skvěle pracují s výborným textem a dávají hercům příležitost zapůsobit a vyniknout. Ani jeden z nich ale tuhle příležitost nevyužívá a inscenace tím z výšin dopadá tvrdě na zem. Některé herecké výkony byly prostě průměrné, ale většina z nich velmi silně pod standardem. Což je u tohoto představení šílená škoda.

Ždímačka na emoce? Asi jo. Ale výraz "skupinová terapie" pro tohle představení rozhodně funguje mnohem lépe. I se zdá tak nějak mimo tady hodnotit (jo, výborný) výkon Daniela Krejčíka či (zajímavě řešenou) scénografii, protože v tomhle představení jde prostě jenom o jedno - o to šíleně důležité téma, emoce a poselství, které se viditelně na většinu diváků přenést podařilo.

Formálně je vše na až skoro perfektní úrovni, hlavně bych vyzdvihla scénografii a choreografii. Z nějakého, mně asi neznámého důvodu, se na mě ale bohužel, až na silný úplný závěr, nepodařilo přenést ty silné emoce, které jsou pro takový příběh stěžejní.

Velmi povedená scénografie (která nabízí extra zkušenost především divákům v nejpřednějších řadách), pro DNz typické kvalitní sehrané výkony všech herců, a do toho originální ironický "náhled" do všedního života italské mafie, který s nadhledem nabízí i hlubší zamyšlení se nad možností nápravy člověka či silou osobních pout. Poetika DNz mě prostě strašně baví!