KSnow

Jako nepříliš vděčný divák komedií jsem od představení nic závratného nečekala, ale něco tak kouzelného jsem už dlouho neviděla! Pár levnějších a horších vtipů se sice najde, ale scéna, kostýmy i modernizující prvky to rozhodně vynahradí. Tomáš Pavelka je úžasný, a deset procent navíc dostává Dominick Benedikt a jeho energie (a třpytky!). Tohle mě strašně bavilo, děkuju!

Výborná a funkční nadčasová scéna byla skvěle doplněna vhodnými kostýmy i hudebním doprovodem (hlavně na konci první půle mě doslova mrazilo). Hra je sama o sobě hodně těžká a antický jazyk není úplně přístupný, ale v podání většiny herců jsem s ním neměla problém. Odcházela jsem s velmi silným emocionálním zážitkem.

Po tom, co jsem si před zhlédnutím inscenace přečetla některé z recenzí, jsem se až trochu bála, že moji milovanou knížku v divadle ani nepoznám. Ale naopak, je jí velmi věrná a na divadelní prkna přenáší i to, co ve filmových adaptacích často chybí, totiž tu správnou míru ironie, nadsázky a hravosti. Skvělá dramatizace, skvělá hudba (tu už asi z hlavy nedostanu), skvělé kostýmy odrážející osobnost postav, skvělá choreografie (plesy pro mě patřily k těm nejlepším částem), výborní herci a jasně vykreslené postavy (až na samotného Darcyho, u kterého mi ta jeho výrazná osobnost prostě chyběla).

Myslím, že tohle je hra, která se na takhle velké jeviště a do takto velkého prostoru příliš nehodí, přesto v inscenaci ta potřebná jemnost a citlivost zůstala. To především díky absolutně skvělým hereckým výkonům celé ústřední trojice (viděno s P. Děrgelem a P. Štorkovou), ze které ale stejně vyčníval fenomenální Radúz Mácha, kterému jsem snadno věřila každé slovo a z jehož každého posunu obličeje jsem cítila neskutečné emoce a motivaci jeho postavy. Asi jen emocionální zážitek klesá spolu se vzdáleností diváků od jeviště.

Výkon Miloslava Königa se asi nikdy neomrzí.

Ždímačka na emoce? Asi jo. Ale výraz "skupinová terapie" pro tohle představení rozhodně funguje mnohem lépe. I se zdá tak nějak mimo tady hodnotit (jo, výborný) výkon Daniela Krejčíka či (zajímavě řešenou) scénografii, protože v tomhle představení jde prostě jenom o jedno - o to šíleně důležité téma, emoce a poselství, které se viditelně na většinu diváků přenést podařilo.

Ta scéna! Ta dynamika!

Nutno hned na začátek říci, že inscenace je to opravdu skvělá, vtipná, a originální scénografie, skvělé herecké výkony a celkově špičkově vydařená režie ji posouvají na zasloužená přední místa. Na druhou stranu, já prostě čekala víc! Ne po stránce řemesla, ale po stránce myšlenky. Z ohlasů jsem čekala opravdu kousavou kritiku, kontroverzi, něco, co mě bude nahlodávat a nenechá mě v klidu usnout, ale bohužel. Místo toho je zde jen mdlé, a podle mého nepříliš provokativní, zamyšlení o pokryteckosti intelektuálů, které ale nepřichází vůbec s ničím novým. To k divadelní nirváně bohužel chybělo.

A asi ještě pár procent navíc. Kousavý humor, všudypřítomná originalita, až překvapivě silné herecké výkony, přitažlivá koncepce a nezdolná energie. Ať je to bráno jako důkaz, že představení, u kterých se lidé nemohou přestat smát, nemusejí být postavené na bezduchých a laciných vtipech, ale mohou mít také spoustu co sdělit. Tomuhle ročníku fakt hodně, hodně fandím.

Tak nevím, narozdíl od mnoha ostatních zde v komentářích jsem tentokrát z Vinohrad odcházela s velmi, velmi silným zážitkem. Rozhodně to totiž není hra jen pro ty, co se můžou s hlavním tématem identifikovat, neboť i vedlejší dějové linky jsou většinou dobře vystavěné a uchopené. Jo, výkony K. Brožové i některých dalších nejsou vůbec perfektní (naopak mě tu poprvé zaujala Š. Vaculíková, která byla /výborná/), dialogy jsou někdy příliš schematické, ale co je mi do toho, když to na mě tak dobře fungovalo. Navíc DnV současné hry s myšlenkou a poselstvím potřebuje takřka zoufale!

Pro tuhle Millerovu hru mám v srdci zvláštní místo - o to více na mě zapůsobilo, jak zdatná Dočekalova režie (pro jehož styl asi začínám mít vážně slabost) dokázala za pomoci minimalistické scény ještě více zdůraznit pro mě ty nejzásadnější myšlenky a momenty. Hraní bez přestávky také dalo inscenaci tak potřebnou sevřenost a naléhavost. Jen herecké výkony se obecně rozjížděly trochu pomaleji, ale v krizových scénách už byli všichni stoprocentně přesvědčiví - a především Miroslav Donutil svým podáním vyvolal silné emoce.

Asi mi hodně pomohlo, že jsem velká fanynka předlohy (která není ženský román, ať už to znamená cokoliv, ale komplexní sociální, politická a historická sonda), takže jsem neměla problém se v přehršli postav zorientovat (což pro nečtenáře musí být hodně náročné), a představení mi přišlo výborné, rychle se odvíjející a skvěle zahrané. Je jasné, že se do čtyř hodin nedostanou veškeré myšlenky čtyř knih, ale stejně mi bylo trochu líto, jak osekaná byla třeba linka ženské sexuality nebo Eleniných politických názorů. Celkově to ale bylo skvělé - kostýmy, hudba i herecké výkony.

Po dvou měsících po zhlédnutí prostě musím zvednout hodnocení. Po představení mi přišlo, ze pokud vás toto téma tak nějak vůbec nešokuje a nevadí vám, už nemá, i přes skvělé výkony herců a výbornou energii, moc co říct. Ale vzhledem k tomu, jak často se i týdny po zhlédnutí přistihnu, že nad jeho myšlenkami přemýšlím, tak asi má. Asi určitě.