KSnow

Asi to zase tak špatné nebylo, ale, pro mě osobně, je problém už v textu, ve kterém není ani špetka důvodu, proč bych se o vyřešení záhady měla zajímat. Děj ubíhá k uzoufání pomalu a napětí se gradovat nedaří - možná, že s o hodinu kratší stopáží by to vyznělo o mnoho pozitivněji. Čekala bych i o něco nápaditější či psychologičtější zpracování. Na druhou stranu je ale jen málo žánrů, které dokážu ocenit méně než detektivky, takže je možné, že je to čistě můj osobní problém.

Jak tak koukám na zbytek hodnocení, tak vidím, že jsem asi jediná, komu se to vážně nelíbilo - ale když já tam fakt, ať se snažím, jak chci, nevidím nic moc, co by se mi líbit mělo. Nudná a předvídatelná zápletka spojená s humorem typu podrbání se v rozkroku asi ani dobře dopadnout nemůže, a ani z jiných stránek tam moc žádné jiné přidané hodnoty nebylo. Třicet procent dávám za jednu nebo dvě poměrně silné scény a excelentní výkon Lindy Rybové. Jinak pro mě bylo vážně utrpení tam vůbec i tu hodinu a půl přežít.

Tak nevím, narozdíl od mnoha ostatních zde v komentářích jsem tentokrát z Vinohrad odcházela s velmi, velmi silným zážitkem. Rozhodně to totiž není hra jen pro ty, co se můžou s hlavním tématem identifikovat, neboť i vedlejší dějové linky jsou většinou dobře vystavěné a uchopené. Jo, výkony K. Brožové i některých dalších nejsou vůbec perfektní (naopak mě tu poprvé zaujala Š. Vaculíková, která byla /výborná/), dialogy jsou někdy příliš schematické, ale co je mi do toho, když to na mě tak dobře fungovalo. Navíc DnV současné hry s myšlenkou a poselstvím potřebuje takřka zoufale!

Ze všeho nejvíc zamrzí, jak šíleně levně to celý působí. Scéna je zkrátka otřesná a vypadá to, že byla sestavena hodinu před představením. Režijně tam, až na jeden vcelku dobrý nápad, nebylo nic, ale absolutně nic nového či inovativního. Jasně, text sám je skvělý a tak to není špatně strávený večer. Plus D. Bambas podal i přes to, že se na roli vůbec nehodí, přirozený a uvěřitelný výkon, a o L. Končokové můžu poprvé říct, že byla opravdu skvělá. Čekala jsem ale prostě o tolik víc! Takhle je to zkrátka neskutečně obyčejný.

Možná proto, že mám slabé místo pro tenhle koncept zobrazování vztahů po určitém časovém období, mi tahle inscenace až hodně překvapivě sedla. V závěru je to až moc dlouhé, režijně to ničím překvapivé nebo inovativní není, ale předloha je dobrá, herecké výkony solidní, a problémy proměn hlavních postav a spolu s tím citů a přístupu jednoho k druhému dobře vykreslené a zajímavé.

Představení je průměrné, ale neměla jsem během něj neustálý pud z divadla odejít, jak se to v posledních letech v DnV často stává během jejich "komedií". Hlavně herecké výkony byly dobré, a i když to celé bylo takové suché a bez větších emocí, některé scény zapůsobily.

Baví to, atmosféra dobrá, jen se tomu prostě nedá odpustit, jak to krutě rozmělňuje charaktery ikonických postav románu a, pro mě osobně, i dost posouvá celkové vyznění díla.

PS: Nevím, jestli jsem jediná, komu tak strašně vadí čtyřicetiletí herci v roli sotva dvacetiletých kluků, ale tady jsem to vnímala extrémně.

Lépe už to prostě nejde! BK jsou pro mě ohromná srdcovka, kterou jsem považovala za nemožnou smysluplně zinscenovat, ale to byl naštěstí obrovský omyl! Scéna ohromuje sama o sobě, pěvecká složka dokresluje opojnou atmosféru, a společně na jevišti vystavují tak zranitelný, pomalu hroutící se i nadějeplný svět. Díky, díky, díky! Díky za ctění myšlenek i charakterů, díky za házení kamenů, díky za skvěle zvládnuté ženské postavy, a hlavně díky Sebastianovi J. za dechberoucí ztvárnění Aljoši, jehož něžnost, citlivost a odhodlání být dobrým mě odzbrojily. Díky! Za tímhle si ráda zajedu i do Hradce.

Jakkoliv špatně si to podle předchozího komentáře představujete, je to horší.

Inscenace stojí na klasických prvcích Mikeskovy režie, a především na výtečných hereckých výkonech. V tomto ohledu pro mě D. Bambase v hlavní roli (který se může snažit, jak chce, ale fakt, že jeho fyzické predispozice ho pro tuto roli absolutně nepředurčují, se mu porazit nedaří), zastiňují Roxana L. Fischerové, u níž rozhodně nesouhlasím, že by byla prezentována jako naivní a nepříliš inteligentní, a okouzlující Christian O. Krause. Do toho se daří vystavět skvělou atmosféru. Dojem ale poměrně kazí závěrečná scéna, která na mě z mnoha důvodů vůbec emočně nezapůsobila.

Velmi povedená scénografie (která nabízí extra zkušenost především divákům v nejpřednějších řadách), pro DNz typické kvalitní sehrané výkony všech herců, a do toho originální ironický "náhled" do všedního života italské mafie, který s nadhledem nabízí i hlubší zamyšlení se nad možností nápravy člověka či silou osobních pout. Poetika DNz mě prostě strašně baví!

Celou dobu se mi zdálo, že se inscenace úporně snaží, aby její příběh diváci intenzivně prožívali a na osudu protagonistů a jejich vztahu jim záleželo. Bohužel se to u mě, i přes intimní provedení a podmanivý soundtrack, vůbec nepodařilo.

Na kvalitu současných představení v Divadle na Vinohradech je Dům Bernardy Alby vysoce nadprůměrný. Nenajdeme tu žádné originální prvky, ale vše je čisté, dobře zahrané, poměrně moderní, a i scénografie nebyla špatná.

Je to milé. A to je asi tak všechno, co se o tom dá říct. Tohle neotřelé téma na divadle mělo takřka neomezený potenciál, ale bohužel ho využívá tak na deset procent. Samotná linka J. Merricka je dojemná, ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že s tím šlo prostě udělat o tolik víc! To ale neplatí o hereckých výkonech, které byly od všech velmi solidní a vyrovnané. Příjemně překvapil především Tomáš Klus, Tomáš Havlínek si udržuje svou stálou extrémně vysokou úroveň.

Takhle nějak si představuju, že mohlo vypadat divadelní představení před sto lety. Ale zase, několik působivých momentů tam bylo, text je dobrý (i když by ukrutně potřeboval proškrtat), a herecké výkony V. Javoříka, S. Postlerové a především D. Bambase výborné.

Tohle budu asi zpracovávat ještě dlouho, ale v tom nejlepším smyslu. Pro mě se vážně jednalo o naprosto fascinující zážitek. A to i ve druhé půlce, která mi nepřišla slabší než ta první, snad i naopak. Jasně, je to hrozně dlouhý a rozhodně to není pro každého, ale pokud vám nevadí divadlo, které vás přímočaře nevede od scény ke scéně, ale které vás donutí přemýšlet, cítit, a vrhne vás do víru, ve kterém je na vás, abyste plavali a neutopili se, tak na to zajděte. Fakt to stojí zato.