Kubicek

Oceňuji uvedení této hry, ale glamrock by si zasloužil více opoulentní scénografii a kostýmy i nápady. Živá kapela i pěvecké výkony byly výborné, zvláště bych vyzdvihla Eriku Stárkovou, která excelovala a celé představení táhla. Mám pocit, že toto představení více baví herce než publikum.

Kontroverzní výklad Molierova Misantropa posunutého do dnešní doby ovládané všudypřítomnými multimediálními obsahy. Vtipné postřehy a kritika povrchních a unáhlených názorů je rychle vyčerpána a hra nic dalšího kromě specifické vizuality, která je také poněkud jednotvárná, polopatická a ke konci už téměř obtěžující, divákovi nenabízi.

Dočekalova moderní verze Kafky nabízející zážitek, pro který všichni do divadla chodí, ale ne vždy ho dostanou. Příběh přistěhovalce, který se snaží udržet si svou vnitřní integritu navzdory podmínkám, které mu podrážejí nohy. Aktualizace tématu, působivá scénografie, která podtrhuje kafkovský svět s jeho absurditou a naprostou nemožností zachovat se správně. Martin Donutil v hlavní roli podává neuvěřitelný výkon, který vrcholí excatickým závěrem oslavujícím svobodu, individualitu a lidství. Inscenaci dělá naprosto výjimečnou i Achnerova hudba. Doporučuji (Divadlo Archa 2019).

Andělé v Americe od Tony Kushera jsou pro mě srdcovou záležitostí, seriál z roku 2003 zbožňuji, takže jsem očekávala spíše zklamání. Dočekalovo opulentní pojetí, které je v imaginativních pasážích absolutně na místě, mě zatlačilo do sedačky na pro divadlo netypické 4 hodiny. Krácení originálu nepřipravilo vyznění o jedinečný nekorektní humor, který glosuje reaganovskou Ameriku 80.let (AIDS krizi, sociální nerovnosti, víru v heteronormativní americký sen). Témata jsou aktuální i v současné politické situaci u nás i v USA. Excelující Salzmannová a Březina. Scéna, kostýmy i hudba - dokonalost.