Makaluzo1

Dramaturgie divadla opakovaně čerpá z úspěšných nebo slavných filmů, které převádí na prkna Fidlovačky. Vesměs nepovedeně.Ani u Války Roseových tomu není jinak.Rozvod manželů je pojat jako válka dvou renomovaných židovských právníků, kteří manipulují svými klienty s vidinou co největšího zisku.Jinak hra nic nesděluje. Není to málo ? Leč publikum se směje přisprostlým vtípům,dvojsmyslným narážkám,agresivním výpadům ordinérní Barbary i naivitě jejího manžela. A to stačí !

Dnes již klasické komorní drama se na obrovské scéně divadla ztrácí.Krásný příběh plný lidskosti se nekonal.Provedení působí jalově.Ani v první řadě na mne nedolehla žádná energie.Jakoby herci nezvládli prostor. S.Postlerovou nebylo slyšet,Z.Kronerová pojala svou Maud trochu jako homeless.M.Adamczyk to sám neutáhl. Publikum se nevhodně smálo tragickým momentům.

Označit První rande za muzikál je zavádějící.Melodie nejsou chytlavé, spíše naopak, příběh se nedostavil. Formou stupidního amerického sitcomu autoři předvádí, jak mladý muž a mladá žena sedí v restauraci a vypráví si o svých traumatech,zklamáních a neúspěších.Zápletkou je, kdo nakonec zaplatí účet. Není to na muzikál málo? Nezachrání to ani Aaronův židovský původ ani Caseyiin kamarád gay.Neoslní ani prvoplánové vtípky.

Jeptišky amerického zpěváka a skladatele Dana Goggina od svého prvního uvedení v Praze značně zestárly. A to nejen fyzicky, ale i umělecky. Oproti původní pražské verzi se vytratil kumšt a zůstaly trosky amatérského zájezdového představení s trapnými vtípky pubertálního rázu.Jeptišky se pobízivým způsobem snaží laciným humorem vetřít do vkusu publika. Vetšinou pokleslého vkusu.Jakousi tvář si zachovala snad jen L.Molínová,jež excelovala v původním obsazení.

Režisér T.Svoboda koncipuje aktovku chorvatského dramatika M.Gavrana jako scénku z televizní silvestrovské estrády osmdesátých let.Obsah frašky k  tomu přímo vybízí.Mladá, atraktivní žena je současně provdána za dva muže!!!Ty představují D.Novotný a M.Dlouhý.Vedle balkánského temperamentu plného vulgarismů a gagů jak z němého filmu jsou obě hlavní a jediné postavy karikaturami mužů.Zatímco jejich společná manželka je okouzlující i když despotická, oni jsou hloupí, neschopní, nešikovní a nesamostatní.A to vyvolává u dámského publika salvy smíchu, jak se na silvestrovskou estrádu sluší a patří.

Nestroyovu frašku v úpravě Z.Mahlera a K.Krause s písňovými texty P.Rady uvedlo poprvé v roce 1992 Divadlo za branou II. Na Vinohradech přesunuli děj z Vídně 19.st. do současnosti a dodali nové písňové texty. Z frašky utvořili nepovedenou dobovou moralitu, což dílku neprospělo. Kdo očekával Nestroye, je zklamán.Výtvarná složka nezapře omezené technické možnosti divadla.Dynamičnost pomalu se vlekoucímu ději dodávají výkony mimického souboru divadla a strhující tempo A.Petráše.

Posedlost v Rokoku se hlásí k Viscontiniho neorealistickému filmu více než k otrlému vypravěčství Cainovu.Oproti původním verzím jí chybí ona posedlost.Hra by se měla spíše jmenovat Zvrhlost.Všechny postavy mají jedno společné-získat peníze i za cenu spáchání zločinu.Takže antihrdiny jsou vlastně všichni.Frank se svou kriminální minulostí,Cora chovající se jako běhna,Nick páchá domácí násilí,policista vydírá,požaduje úplatek,vyšetřující používá praktiky nacistů a domem se pohybuje ordinérní kočka kouřící trávu.Navíc jsou všichni permanentně opilí.Jakou katarzi má divák prožít v kuse plném zla.

Od divadelní verze slavné filmové předlohy jsem čekal daleko víc.Režisér využil nabízené podoby F.Březiny s Ch.Chaplinem.A tím také vše skončilo.Pouhá nápodoba a to je málo.Místy dokonce sklouzne k neuctivé parodii na němčinu a italštinu,leč publikum se baví. Poselství o nebezpečí se změní v nudné a zdlouhavé omílání stále téhož.Přímo jako zneuctění považuji, že režisér se snaží diváky rozesmát pokleslými vtípky a rozvernými střeštěnostmi.Ani závěrečný monolog tak proto nevyzní.

Tvůrci tohoto muzikálu vsadili na jistotu.Troškův film je národem milován a publikum rozvášní už jen notoricky známé hlášky.Nikdo ani nepostřehne, že orchestr hraje nudnou hudbu a nezapamatovatelné melodie, že zpěvákům není často rozumět text a že hubená Škopková jakoby sem zabloudila z Lodi komediantů, nebo že Šimonovi už dávno není dvacet.S povděkem přivítají v druhé půlce show v broadwayském stylu třicátých let, kdy na scéně skotačí rozverné ramlice a travesty krávy a stepující farář.Tudy se dnes ubírá český muzikál.

Daniela Špinar umístila svou verzi komedie do růžové kavárny, kde růžová je podlaha,stolky,opona i zpěvačka,která mnohdy interpretuje písně ve stylu Kučerovců.Stylizované kalvínské černé kostýmy, občas oživené bílými okružími i rádoby alžbětinské paruky jsou příslovečnou pěstí na oko.Statičnost kusu mají snad odstranit křepčící zlatí amorci, nebo ploužící se dinosaurus,balónky nafouknuté héliem, či snad parodie M.Zemana.Herci místo hraní nedůstojmě křepčí, pokud nesmyslně hluboké jeviště vůbec obsáhnou a přehrávají.Jen na toho Shakespeara se nějak nedostalo.

Pokus o muzikál na téma Olympik je na stejném levlu jako Kvítek mandragory nabo Láska nebeská. Opět nepřesvědčivý sentimentálné příběh, kterým provází hlavní hrdina.Autoři mu do úst často vložili životní moudra, která mu ovšem lze jen těžko věřit.Žel nepřesvědčí ani pěvecké ani herecké výkony většiny protagonistů.Světlou výjimkou je B.Josef coby Stránský senior.Více než tříhodinový kus se vleče,nepomůže ani chudičká scéna ze tří LED desek ani nesourodá company.Fandové Olympiku si asi přijdou na své.

Inspirovány zřejmě Brechtem pojaly autorka libreta a režisérka a dramaturgyně Žebráckou operu jako trapně průhlednou předvolební agitku parodující populistického politika lákajícího své voliče na cukrářské výrobky.Přitom ovládá ozbrojené síly propojené s kriminálním podsvětím.Ale závěr hry ukáže, jak veškěré dění ovládá a řídí vysoce inteligentní politička, která umně převezme otěže moci.Celému dílku dominuje podivný vulgární neženský humor.Nedivadelně působí i snahy o interakci s publikem.Studentům 3. ročníku politická satira nesluší.

Když se přenese úspěšný kus z komorního prostředí na oblasti na obrovské jeviště, představení ztratí atmosféru.Herci si musí připadat jak sirotci v katedrále.Tento pocit umocňuje i poloprázdné hlediště.Standardní,leč studené výkony rodiny Kžížovy a pitvoření K.Bohatové jasně převyšuje svým výkonem po všech stránkách perfektní R.Urban,jak pěvecky,tak i herecky,ale hlavně tanečně.Scéna je nepěkná,kostýmy zbabrané.Občas se divák nudí.Kdo by čekal zpívání v dešti,bude zklamán,žádné se nekoná.

Inscenaci předcházela fáma,že se jedná o převratné dílo.Humbuk.Není tomu tak.Od původního uvedení se kus dočkal mnohých "moderních" verzí,jichž vliv je na Olšovského režii velmi patrný.Herecky i pěvecky ovšem plzeňský soubor výrazně pokulhává za průměrem.Nepomohou ani nevhodně doplněné evangelijní vsuvky(uzdravení chromého,Turínské plátno,Veroničina rouška,Pieta,snímání z kříže...)Podivné kostýmy(římští vojáci v overalech mechaiků F1) a scéna ze slamu,či skvotu,vlnitý plech,staré pračky,aspoštolové jako influenceři, spící v teepee stanech.Opět se ukázalo,že předělání slavného titulu moderně může pokazit původní vyznění díla.To se mi nelíbí.

Velmi hlasitá "hudební" složka k neposlouchání, navíc zpracování v duchu ostalgie působí kontraproduktivně a neuctivně k disentu.Vrátit se k filmu,který už v době premiéry byl propadákem, není nejšťastnější.Jinak nuda, není ani na co koukat a kus se vleče k nevydržení.

Toto dílko se přiřadí k českým muzikálovým pokusům jako byl Švejk,Baron Prášil,Angelika či Kat Mydlář.Nezapamatujete si ani jednu melodii.Ani režijní postupy nepřekvapí, natož pěvecké či herecké výkony.

Experimentální provedení Shakespearovy klasiky je naprostý omyl.Přenést renesanční tragédii do současnosti a obléci herce do kostýmů dnešní doby je čirý anachronismus. Navíc kombinovat falešně zazpívané hity skupiny ABBA s neposlouchatenou hudbou seskupení Please the Trees je k nevydržení.Scéna D.Stojčeského tento paskvil ještě zvýrazní.Bylo režijním záměrem,aby se diváci na tragédii smáli ? Jen snad zavřít oči a poslouchat překrásný překlad M.Hilského.

Divadlo může být dobré nebo špatné. Zdálo by se, že na překrásné pohádce F.Hrubína nelze nic zkazit.Představení ve Zlaté kapličce vyvede diváka z omylu.Tzv. moderními inscenačními prostředky to lze.Hororová scéna, kostýmy i masky,protiatomový kryt namísto krásného paláce, stroboskop a příliš hlasité zvukové efekty, siamská dvojčata a střihoruké Zvíře.Kráska a Zvíře pod vedením Daniely Špinar je velmi,velmi špatné divadlo.

Díky režii se Weissova úspěšná hra stala slabým odvarem originálu.Původně tři časové roviny byly spojeny do jedné,čímž nastal zmatek a chaos.A tak se smysl hry omezil na povrchní ztvárnění bláznů v blázinci.Proto se paralela s přítomností nekoná.Divák si však musí připadat, že se ocitl mezi skutečnými blázny a ne v divadle na divadle.Rušivě působí i samoúčelné výrazové prostředky zvukové i vizuální(mikrofony a mikroporty,neurotizující zpěv,přemrštěné líčení,větrák,spousta rekvizit na přeplněné scéně,sprchový kout,nahota herců).

Nezvyklý dramatický útvar bez zjevného syžetu působí jako prazvláštní propletenec zpěvu,hudby tanga,tanečních kreací,recitací málo srozumitelné poezie a strhující interpretace bandoneonistky.Vizuální stránce dominují symboly: barvy(rudá a černá),hyperbola (nestvůrné marionety),katolictví (kadidlo,kazatelna,betlém i s ovečkami,parafráze modliby růžence,peklo i s čerty a kerberem), kontrast (zbožnost x promiskuita).Problémem je opožděnost a zbrklost titulků.Reminiscence na W+V ještě umocňuje už tak dost kontroverzní kus,hůře stravitelný.

V Saudkově překadu nabádá Hamlet herce: "Hrajte, jak si toho žádá slovo, a mluvte, jak si toho žádá hra.Jen jedno přitom mějte na mysli:abyste nevybočili z mezí přirozenosti.Neboť jakékoli přepínání je proti smyslu herectví...přepínat je tu hřích, který snadno rozesměje nevědomce,ale soudného diváka leda pohorší." I neméně skvělý překlad Joskův převálcovala režie tzv.moderního divadla, plná omylů a hysterických bláznů.Kamera,koloběžka,meloun,čelovky i moderní kostýmy mi do alžbětinského divadla jaksi nesedí.Škoda vynikajícího výkonu T.Havlínka.Kéž se divadlo vrátí od experimentu ke kumštu.

Režisér Guy Roberts se rozhodl předvést Shakespearovu komedii jako rozhlasovou hru.Z nepochopitelných důvodů je hra vysílána stanicí BBC za druhé světové války k upevnění bojové morálky Spojenců.Poblém je v tom, že herci neznají text, často vypadávají z rolí,což nenáročné publikum oceňuje hurónským aplausem.Forma hry evokuje amatérské kočovné společnosti pozdního národního obrození.To, že Shakespeare dostal na frak nikomu nevadí.Mně ano.

Po skončení Camusových Spravedlivých si kladu otázku, jakým přínosem pro skoro začínající herce, natož pro dnešní publikum tato hra o ruských eserech má být.Koho a čím má oslovit příběh o teroristech v Rusku na počátku 20.století. A.Camus svou hru napsal v roce 1949 a opěvovat ruské revolucionáře bylo zvykem krátce poté.Pro posluchače herectví 3.ročníku by se snad ve světové dramatické tvorbě našlo vhodnějí téma, kdy by nemuseli být tak křečovití a nepřirození.

Michael Frayn by se asi podivil, že jeho fraška Noises Off se na českých scénách hraje pod titulem Bez roucha.Původně třeskutá komedie se u nás proslavia v 80. letech, dnes se podle představ režisérky H.Burešové zvrtla v neskutečnou nudu.Hercům lze věřit, že předvádějí zájezdové představení. Marně se honí za gagy,až to skřípe,leč smysl to nedává.Otřepané vtípky jakoby zamrzly v oněch osmdesátkách.

Přenést styl New Vaudeville společnosti Reduced Shakespeare Company do Nuslí neznamená jen přeložit text, ale vyžaduje to značnou schopnost improvizace, notnou dávku humoru a hlavně herecký talent. Když se někdo rozhodne vytvořit parodii, musí parodovanou věc dobře znát.Nic z toho se na Fidlovačce nekoná.Proto je výsledek trapnost sama.Prezentovat tento kus školní mládeži je naprosto nevhodné.