Makaluzo1

Divadelní klasika zpracovaná klasickým způsobem.Bohudík.Kulisy,kostýmy,výprava vůbec, vše jako na divadle. Žádná moderna za každou cenu,ale poctivé divadlo, jak má být.Žádné nepříjemné překvapení, naopak: svými hereckými výkony příjemně překvapili A.Krejčíková a P.M.Cibulka.

Interaktivní hra pro mateřské školy vychází maximálně vstříc dětskému diváku.Tomu nevadí,že piráti jsou víc než přisprostlí, že víla není subtilní éterická bytost, ale žárlivá potvora, že kapitán Hook si půjčil plášť od Drákuly,že příběh nezačíná v dětském pokoji v Londýně,ale na zaoceánském plavidle, na němž rodina prchá do Ameriky před virózou.Na jevišti,v hledišti i v lóžích se pořád něco děje,uvidíte mořskou pannu i krokodýla.Herci i diváci mají z představení evidentně potěšení.

Zdálo by se, že Goldoniho Poprask na laguně, je už tak profláklá komedie, že nemůže ničím překvapit.Ne tak v rukou studentů DAMU pod vedením režiséra V.Nejedlého.Ač se mají ještě moc co učit,publikum jim jejich hru uvěřilo a skvěle se bavilo.Potlesk na otevřené scéně si právem vysloužil V.Kuzník jako patron Fortunato.Psáno z reprízy 3.12.2019 70 %

Posedlost v Rokoku se hlásí k Viscontiniho neorealistickému filmu více než k otrlému vypravěčství Cainovu.Oproti původním verzím jí chybí ona posedlost.Hra by se měla spíše jmenovat Zvrhlost.Všechny postavy mají jedno společné-získat peníze i za cenu spáchání zločinu.Takže antihrdiny jsou vlastně všichni.Frank se svou kriminální minulostí,Cora chovající se jako běhna,Nick páchá domácí násilí,policista vydírá,požaduje úplatek,vyšetřující používá praktiky nacistů a domem se pohybuje ordinérní kočka kouřící trávu.Navíc jsou všichni permanentně opilí.Jakou katarzi má divák prožít v kuse plném zla.

Autoři původního libreta i hudby B.Adams a J.Vallance vsadili nejspíš na úspěch filmové předlohy. Proto se ani do české podoby nemohlo dostat, co tam není.Jedná se tedy jen o sladkobolnou pohádku pro dospělé divačky.Orchestr MdB hraje jako o život nic neříkající hudbu, kterou ruší zvuk rozhrkaného výtahu v propadle.Pretty Woman divadlu rozhodně žádnou slávu nemůže přinést.

Nestroyovu frašku v úpravě Z.Mahlera a K.Krause s písňovými texty P.Rady uvedlo poprvé v roce 1992 Divadlo za branou II. Na Vinohradech přesunuli děj z Vídně 19.st. do současnosti a dodali nové písňové texty. Z frašky utvořili nepovedenou dobovou moralitu, což dílku neprospělo. Kdo očekával Nestroye, je zklamán.Výtvarná složka nezapře omezené technické možnosti divadla.Dynamičnost pomalu se vlekoucímu ději dodávají výkony mimického souboru divadla a strhující tempo A.Petráše.

Označit První rande za muzikál je zavádějící.Melodie nejsou chytlavé, spíše naopak, příběh se nedostavil. Formou stupidního amerického sitcomu autoři předvádí, jak mladý muž a mladá žena sedí v restauraci a vypráví si o svých traumatech,zklamáních a neúspěších.Zápletkou je, kdo nakonec zaplatí účet. Není to na muzikál málo? Nezachrání to ani Aaronův židovský původ ani Caseyiin kamarád gay.Neoslní ani prvoplánové vtípky.

Nejstrašnější divadlo, co jsem kdy viděl.Pravda,ve Feydeauových fraškách žádné moudro nikdo nehledá, leč takovýto paskvil je přes míru.Stejná hudba D.Krále už zazněla v minulých Drábkových inscenacích.Štafle na scéně taky nic nového.A kostýmy - nevkus.Lituji herce,že utápějí svůj talent v takovémto kuse.Takto pojaté divadlo patří na soukromá prkna, nikoli do kulturní instituce patřící hlavnímu městu.Myslím,že pan režisér už dostatečně předvedl,co umí.Úroveň jeho inscenací má silně sestupou tendenci.

Nápad uvést Zeyerovu líbeznou pohádku způsobem, kdy obsah je v přímém protikladu k formě se výrazně nepovedl. Upravený text činí mladým adeptům herectví evidentně problémy, což u diváků vyvolává smích,nevhodný v dramatických situacích.Poetika pohádky je nahrazena tzv.morderními uměleckými prostředky(dnes už dávno překonanými):stroboskopické efekty,mlha,stolní i stojací lampy, jinak prázdná scéna.Hře uškodila i techno hudba,podivná choreografie i kostýmy.Vrcholem nevkusu je hysterie královny Runy.

Minimalistiská výprava je v tomto divadle snad už tradicí.Přidáme-li minimalistickou režii, která upřednostňuje přehnanou, až chaotickou pohybovou složku,neustálé přesouvání židlí, stolů a postelí,dostaneme marný pokus o převedení skvělého filmu do nuselského divadla.Rušivě působí i scény, kdy se herci vzájemně hystericky překřikují, v čemž vede zejména M.Písařík.Vynikající výkon podal M.Ruml,jenž svého deštivého mužíčka zvládl až do posledního detailu.

Ostravské uvedení muzikálu Rebecca autorské dvojice M.Kunze-S.Levay, jenž měl premiéru v roce 2006, je velkým zklamáním. Snad proto, že hudebně Rebecca zestárla, snad proto, že to není muzikál superlativů, snad proto, že má vlastně jen jednu známou melodii. A ta se do omrzení opakuje. Režisérka v DJM položila důraz na davové scény company, leč bez nápadité choreografie. Filmové dotáčky dílku rovněž neprospěly. Muzikál koketuje s operetkou. Navíc hercům často není vůbec rozumět a ani výkony nepřesvědčí. Škoda. Psáno z reprízy 22.9.2019

Divadelní adaptace se drží filmové předlohy, což je patrné na první pohled.Jednotlivé obrazy jsou zpracovány filmově (včetně dotáček), o barevnosti a různorodosti kostýmů jsme si ve zlatých šedesátkách však mohli nechat jen zdát. Také Smičkova choreografie je filmem ovlivněna.Hudební nastudování M.Kumžáka odpovídá původním verzím písní, které jsou dodnes dokladem kvality naší tehdejší kultury.Herecky i pěvecky se s nimi vyrovnal jen R.Tomeš jako Šimon,krásu tehdejšího popu zastíní pěvecky nepovedené Nechte zvony znít,Mně se líbí Bob a Brána milenců.Nepamětníci to ale nepoznají.

Podivné zásahy do Gogolova originálu působí zmateně. Dívka z ledu (nebo smrt s kosou), místo velkostatkáře Bobčinského Bobčinská(která nakonec uteče s mužikem,což je naprostý nonsens!!!), postava N.V.Hanibala, hudba D.Krále nápadně připomínající hudbu z Elefantazie, Osip s Chlestakovem požírající nohu od židle a olejomalbu,etuda s hlávkami zelí, detektor pravdy.
A taky sněhulák,lyžař,medvědice.Přidáme-li k tomu kabaretní amatérské výkony P.Tomicové a V.Kopty v hlavních rolí a  E.Leinweberové a dokonce i značné přehrávání T.Havlínka, dostaneme opravdu prapodivného Revizora.Ne Gogolova,ale Drábkova.

Toto dílko se přiřadí k českým muzikálovým pokusům jako byl Švejk,Baron Prášil,Angelika či Kat Mydlář.Nezapamatujete si ani jednu melodii.Ani režijní postupy nepřekvapí, natož pěvecké či herecké výkony.

Experimentální provedení Shakespearovy klasiky je naprostý omyl.Přenést renesanční tragédii do současnosti a obléci herce do kostýmů dnešní doby je čirý anachronismus. Navíc kombinovat falešně zazpívané hity skupiny ABBA s neposlouchatenou hudbou seskupení Please the Trees je k nevydržení.Scéna D.Stojčeského tento paskvil ještě zvýrazní.Bylo režijním záměrem,aby se diváci na tragédii smáli ? Jen snad zavřít oči a poslouchat překrásný překlad M.Hilského.

Ač neholduji tzv.moderním adaptacím klasiky,toto zpracování mě velmi oslovilo.Přivítal jsem Topolův překlad,renesanční hudbu D.Fikejze,nápaditou pohybovou složku.Akceptoval jsem, že si Julie na ples obula tenisky.Vše to přebily herecké výkony herců.E. Elsnerová je opravdu chůva,J.Zadražil je skutečný Kapulet,F.Kreuzmann je skvělý otec Vavřinec.Mercucio M.Tichého je jak má být.I ostatní jsou výborní.Silný umělecký zážitek.

Molierův žárlivec v podání Tomáše Pavelky předčil očekávání. To nejen díky skvělému překladu Jiřího Žáka, citlivé režii J.Deáka, vtipným kostýmům J.Hauskrechtové, ale hlavně díky výkonu T.Pavelky. Dal svému Arnolfovi daleko víc, než by se od komediální klasiky čekalo. Hloubku lidské osobnosti.Představení je v jeho rukou. Komedie sluší M.Holému, mile překvapila S.Postlerová.Na Vinohradech lze vidět klasiku vytvořenou moderním způsobem, přitom vkusně.

Tvůrci této galantní komedie museli počítat s tím,že se nevyhnou srovnání s dnes již klasickým filmem O.Lipského.Zpočátku to vypadlo,že se s nelehkým úkolem dobře popasují.Stylová hudba O.Brouska navozuje atmosféru místa i doby a zároveň tvoří rámec celé hry.Úvodní promyšleně vtipná oblékací scéna sluhy Felixe v podání O.Krause slibovala,že se dílo podaří.Žel následovala rozvleklá první část frašky.Dynamiku hře má dodat svatební průvod,nahluchlý strýc a šišlavá opatrovnice.Humor nobstará ani dortová bitva na konci prvního aktu.Snad si komedie po dalších reprízách sedne,ač na film nemá.

Tvůrci tohoto muzikálu vsadili na jistotu.Troškův film je národem milován a publikum rozvášní už jen notoricky známé hlášky.Nikdo ani nepostřehne, že orchestr hraje nudnou hudbu a nezapamatovatelné melodie, že zpěvákům není často rozumět text a že hubená Škopková jakoby sem zabloudila z Lodi komediantů, nebo že Šimonovi už dávno není dvacet.S povděkem přivítají v druhé půlce show v broadwayském stylu třicátých let, kdy na scéně skotačí rozverné ramlice a travesty krávy a stepující farář.Tudy se dnes ubírá český muzikál.

Děj Andersenovy pohádky je upraven a tím i celkové vyznění příběhu, Kaye nevysvobodí Gerdina čistá láska,což je smyslem této klasiky. Na jevišti sledujeme enviromentální didaktickou pohádku o globálním oteplování a přednášku o léčivých bylinách se zpěvy a tanci, doplněnou líbivými písničkami. Vynikající pěvecké výkony podávají P.Strenáčik a M.Nosková.Dětský divák, na nějž je pohádka nasměrována především, ocení pestrobarevné kostýmy a užije si zimní atmosféru příběhu.

Přenést styl New Vaudeville společnosti Reduced Shakespeare Company do Nuslí neznamená jen přeložit text, ale vyžaduje to značnou schopnost improvizace, notnou dávku humoru a hlavně herecký talent. Když se někdo rozhodne vytvořit parodii, musí parodovanou věc dobře znát.Nic z toho se na Fidlovačce nekoná.Proto je výsledek trapnost sama.Prezentovat tento kus školní mládeži je naprosto nevhodné.

Po skončení Camusových Spravedlivých si kladu otázku, jakým přínosem pro skoro začínající herce, natož pro dnešní publikum tato hra o ruských eserech má být.Koho a čím má oslovit příběh o teroristech v Rusku na počátku 20.století. A.Camus svou hru napsal v roce 1949 a opěvovat ruské revolucionáře bylo zvykem krátce poté.Pro posluchače herectví 3.ročníku by se snad ve světové dramatické tvorbě našlo vhodnějí téma, kdy by nemuseli být tak křečovití a nepřirození.

Muzikál Tarzan bubeníka Ph.Collinse není žádnou muzikálovou peckou.A to díky hudbě.Obsahuje totiž dvě či tři známé melodie.S tím nic nemohli udělat ani čeští tvůrci v čele s režisérem L.Vaculíkem.Pochvalu zaslouží živý orchestr pod vedením D.Kaprase.Příběh známý z animovaného filmu upoutal hlavně dětské publikum,zatímco davy postpubertálních divaček hltaly D.Gránského, že jim unikly herecké i pěvecké kreace výborného M.Šemíka a milé P.Vraspírové Vojtkové.Příjmený dojem z dílka kazí jen nepohodlí divadelních křesel. Psáno z reprízy 1.1.2019 60 %

Konečně se Karlín dočkal titulu, který tam právem náleží.Režisér A.Procházka vsadil na jistotu.Klasické provedení, skvělou hudbu pod vedením vynikajícího dirigenta K.Marka hraje výborný orchestr.Sympatický drsňák H.Čermák a v neposlední řadě exceletní výkon T.Maškové posunou známý romantický příběh na vyšší uměleckou úroveň.

Již generálka odhalila všechny slabiny tohoto kusu.Předně je to hudba-posluchač má dojem,že se autoři nesešli,žádné melodie,jen jeden stále se opakující motiv.Aktéři si hlasově nesedí,spíš naopak,dueta přímo tahají za uši.A texty?Laciné veršovánky stylu dva lidé/Paride.Řečtí králové v brokátových županech,chůva-zlatá rybka-rybářka v kalhotech(!),Patrokles a Hektor v pyjama.Řečtí princové se zlatými olivovými ratolestmi na skráních jako Caesar.Tak to už je moc.A choreografie?Helena se při jakémsi druhu šátkového tance div nepřerazí,že si ani nestačí počítat nohy.Nicméně opulentní kostýmy přilákají širokou diváckou obec i školní děti z daleka.