Mamaria

Viděno opakovaně s odstupem, pro mě muzikálové představení roku. Komorní rozměry a zároveň lehce odpudivá a nebezpečně kontaktní show. Hudební zážitek umocněný velmi věrohodným Josefem Hruškocim a dokonale chameleonskou Stanislavou Topinkovou Fořtovou.

Nádherný zážitek! Tenhle muzikál není pouhá show, příběh poskytuje spoustu hereckých příležitostí a ty byly dokonale využity. Miroslav Frýdl předvedl úžasného Billyho, Jaromír Desort se zřejmě jako Michael narodil. Ivana Chýlková pod maskou cynismu a ignorance buduje paní Wilkinsonovou jako ženu, která neváhá investovat víc, než by se dalo očekávat. Celé obsazení přesné, dojemné chvíle, vtipné výstupy, akční scény a také ta show, nic nechybí. K tomu hudba Eltona Johna stejný příběh vypráví svým jazykem. Děkuji...

Výpravná výprava do historie, přitom příběh banální - kam jen se poděla ta veselá holčička, aneb vliv soužití s tchýní na rozvoj partnerského vztahu. Vše vycizelováno do detailu, ale zpěv byl nejvíc. Soňa Hanzličková Borková má nádhernou barvu hlasu a zpívala fenomenálně. Pavel Režný jako Smrt také, s vědomím moci a přitažlivosti. Vizuálně bílá labuť a temný rytíř. Nádherné kostýmy, choreografie, speciální efekty. Všichni, kdo se na představení podílejí, mají být na co pyšní.

Hra o lásce, o ceně za lásku, o manipulaci. A Jan Sklenář neuvěřitelně autentický.

American Idiot je zdá se další, dobře vybroušený a dost specifický střípek do splněného amerického snu, který prožívá plzeňský muzikál. Minimum dialogů, songy Green Day úplně stačí. Pavel Klimenda a Josef Hruškoci opět absolutní top, ale zatraceně skvělí byli opravdu všichni. Jen pro Willa/Adama Reznera prosím příště nějakou méně "nerdskou" roli, skoro to vypadá na komfortní zónu. A mimochodem, "the real Extraordinary Girl" je ve skutečnosti Charlotte Režná, ne?

Skutru se inscenací Kytice povedlo ukázat, co dělá divadlo divadlem. Jdete na představení, v podstatě znáte každé slovo, a přesto napětím nedýcháte, tečou vám slzy a téměř nestíháte sledovat všechny ty nádherné obrazy, které se před vámi na scéně objevují, slévají se a zase mizí. Herecká balada.

Boží hra, transky proto, že jste celou dobu v tranzu z toho tempa, střihů, nápadů a hlavně z Jakuba Burýška. Velký dík všem tvůrcům i hercům...

Pokud se chcete zasmát, neváhejte. Pohodové představení, které si jaksepatří užívali všichni, na jevišti i v hledišti. Top pro mě byl Tomáš Savka, dle scénáře velmi v nepohodě, ale jinak tedy úplně v pohodě a s přehledem. Možná jako bůh nevypadá, ale skoro tak zpívá. Josef Hruškoci znovu dokázal, že je mladým mužem mnoha tváří a mnoha talentů. Herecká symbióza a spousta pozitivní energie.

Krásné, klasické, stylově čisté. Jak to, že v Dejvickém herci nehrají, ale do svých postav se převtělují?

Takové "all in one" představení. Dobře se bavíte, hodně se smějete, herecky dokonalé, všechno do sebe zapadá a ještě o tom zatraceně dlouho přemýšlíte. Který život vlastně člověk žije, ten vnější, nebo ten ve své hlavě?

Kočky mají svojí poetiku a ta z ostravského představení nádherně dýchá. Speciální potlesk pro Rozumbrada Laco Hudce Šubrta!

Výborné představení, klasická situační komedie, jdete se pobavit. A také se pobavíte, jenom o postavách, jejich názorech, motivaci a životních křižovatkách přemýšlíte mnohem déle, než je v žánru obvyklé. Super herci.

Tak mýtický, poetický úvod - a tak hnusný konec. Mezi tím jeden neobyčejný život prožitý v neobyčejném těle a s hlavou obdařenou neobyčejnou vůlí. Jakub Albrecht skvělý, neměl to lehké... Tleskám nápadu, realizaci i hereckému ztvárnění.

Krutý kontrast mezi vysněným životem a zpackanou, banální realitou. Herecký koncert páté cenové skupiny. Blahoslavení kdo chudí duchem jsou a také ty, kdo to tak dobře umí zahrát!

Mozaika jednoho neobyčejného života. Skvělý náhled do světa farmakologického byznysu. Dokonalé herectví jako standard. "Ano, někteří lidé nerozumí dobře chemii, biologii, fyzice, psychologii, ekonomii, politice... Takových je asi většina. Ale snad má cenu zkoušet jim to vysvětlit." Elegance molekuly to zkouší.

Ano, ano, tisíckrát ano dokonale odvedenému muzikálovému řemeslu! Divák si může vybrat, zda nechá svůj mozek odpočinout, přepne na první signální a užije si ten kaleidoskop skvělých muzikálových čísel,barev, emocí, vtípků a košilatých narážek. A nebo zda mozek zapojí na plné obrátky ve snaze identifikovat všechny aluze na Shakespearovy verše či jiné muzikály. Zábavné jsou obě roviny a jedna návštěva na to určitě nestačí. Navíc nelze nemilovat naprosto nedolatelného Nostradamuse.

Pozdě, ale přece. Děkuji Danielu Špinarovi, Patrikovi Děrgelovi i všem ostatním. Skvělé představení!

"Slyšela jsem, že jsou dobří, ale že jsou takhle dobří!" zněla spontální hláška neznámé divačky. Hudba dechberoucí, zpěv famózní, scéna a kostýmy opulentní - muzikál superlativů? Ale hlavně, hraje se dobře, a hraje se o důležitých věcech, o ceně za život ve lži, o ceně za sebeúctu. Gratulace a velký dík Stáně Topinkové, Pavlovi Režnému i všem ostatním.

Silný zážitek, herecky i obsahově. Ti dva začínají na stejné vlně, ale přesto dojdou do fáze, kde se ženský a mužský svět jednoduše neprotnou. Přemýšlím, kde se stala první chyba? A mám ráda divadlo, kde je o čem přemýšlet.

Tohle představení není pohlazení na duši, i když o duši se tady hraje. Ta moje byla překvapená, iritovaná, dojatá. Procenta jsou za skvělé výkony, za neotřelé nápady a také za odvahu přijít s pojetím, které rozhodně není prvoplánovitě líbivé. Bravo!

Hamlet dnešní doby - vizuálně silný, plný symbolů, spousta nevyřčeného. Vždyť - jak jen to říct?
Hamlet Pavla Neškudly je geniálně nejednoznačný, neuchopitelný, tak atraktivní a odpudivý zároveň.
Musím vidět znovu.

Vysoká procenta za skvělou jízdu - hereckou (Marta Dancingerová, Berenika Suchánková) i pěveckou (všechny). Totální nasazení a ďábelské tempo na cestě do pekla jménem dospělost. Sokolův nekorektní humor a kritika sociálních patologií v geniální interpretaci studentek katolické školy. Ano, každé první slovo je vulgarismus, ale má to šťávu!

Milan Šteindler hraje Milana Štaindlera a je s touto rolí překvapivě kongeniální. Memoárová stand-up s kulisami a tématy hospůdky páté cenové skupiny, jež dokáže být tak útulná. Jenže vedle neslušných slov a nekorektních vtipů tu rezonují i závažnější otázky o regulaci a směřování dnešního světa. Věřím, že až dojde na klepání u nebeských bran, za tuhle roli pan Šteindler palec dolů nedostane.

Mám ráda představení, ze kterého člověk odchází s hlavou plnou otázek. A to mi Oběd u Wittgensteina bohatě splnil. Je zajištěný život to nejlepší, co mohou rodiče poskytnout svým dětem? Jak velký dar do života je nadprůměrná inteligence? K tomu skvělé herectví, zejména Saša Rašilov opět ďábelsky dobrý, a emoce podtržené primitivizujícími (?) rytmy. Za mě super, děkuji.

Klasický kus na prknech Národního? Úžasná jízda! V uších zní vzletné repliky, oči nevěří plejádě pokleslých vizuálů... Určitě jsem nepochopila všechno (možná ani zlomek). Musím vidět znovu, už jen kvůli Sašovi Rašilovi, Pavlíně Štorkové a Martinu Pechlátovi.