Maruš Staňková

Další z hrůzyrežií Tondy Procházky, již korunuje panoptikální (ne)herectví a (ne)zpěv A. Kalivodové.

Šílený sen Jany Prekové a Jana Štěpánka, v němž se utopí i citlivá režie a některé slušné výkony. PROČ?!?! V roli Heleny přeceňovaná Anna Fialová.

Hrůza.

Inscenace, která dělá ostudu celému žánru "bulvár". Lascivní, prvoplánové, primitivně zaranžované A. Procházkou (o režii nelze mluvit). Herecké výkony na bodě nula. Přímo hrůzyvýkon podává D. Šinkorová, které je tradičně zmalovaná jak impresionistický obraz, přirozenosti u ní nenajdeš a její "paramuzikálové" prožívání při zpěvu, to i Eva s Vaškem spolu s Grossovou jsou pravdivější. 10% za M. Randovou, která tu ostudu nemohla zachránit.

Myslela jsem, že se Jezinky nejdou pokazit. JDOU. To je jediný přínos této inscenace se šílenou výpravou a ještě šílenější režií. "Ypilonkovská" poetika se prostě nehodí na všechny texty. Mám občas pocit, že "Ypsilonka"přežila svou smrt.

Tantemu SKÚTR prostě vadí text.

Naprosto odporná inscenace. "Režisérka" M. Doleželová zřejmě z touhy po penězích za tantiémy hru naprosto nesmyslně a nevkusně upravila, přičemž z něžně komediálního příběhu v kongeniálním překladu a úpravě O. Nového, se stala přisprostlá fraška 5. cenové skupiny. Tuto sprostotu Doleželová podpořila Doleželová použitím lascivních pohybu a vtipů, čímž přivedla na jeviště estrádu, která by propadla i na TV Barrandov. K celkové hrůze přispívá i tradičně nevkusná a kýčovitá výprava D. Janoška. Inscenaci nezachrání ani vesměs dobře zpívající a hrající pěvci, kteří jsou ale nuceni se pitvořit.

Snad nejkrásnější Mistrova v přežvýkané a vyplivnuté odporné formě - hmotě dua SKUTR. "Režisérům" opět více než vadil text, který nebyli schopni jej jakkoli vyložit. Vznikla opět "nepoživatelná míchanice" vlastních "vykradenin" (větrák z Kytice, hudba a choreografie z "hradního" Snu..., D. Prachař, který opět hraje D. Prachaře, který stojí vedle (či za) rolí s vědomím vlastní geniality ji komentuje... a samozřejmě "Skůtří talisman" C. Kassai, který je stejné, ať hraje v Krvavé svatbě, Kytici či Snu. Za kladnou zmínku stojí je vynikající Radúz Mácha, který se tvůrcům ubránil.

Naprostý režijní paskvil. M. Doleželové se zase snažila o originalitu za každou cenu a opět jí chyběl vkus, cit pro situaci a především sebereflexe. Její Hraběnka je upachtěným slepencem, který nezachrání ani brilantní výkon skvělé Vlasty Hartlové. Doleželová opět zadupala autora, geniálního dramatika J. Hubače, aby prezentovala své pseudonápady.

Myslím, že tato inscenace je krvavou mstou Svaté kabaly Moliérovi!