Matěj Konečný

Imerze jak má být, co na to říct? Škoda jen, že některé věci nevyšly, například fingovaný internet v areálu. Herecké výkony a celkový koncept inscenace však veškeré drobné nedostatky naprosto eliminovaly.

Moje bránice dostala slušně zabrat a stálo to za to. Od začátku do konce jsem z jeviště nespustil oči a byl jsem v ději. Ani jednou jsem se nepodíval na hodinky a to se mi v divadle stává málokdy...

Neskutečně skvěle seskupené slovní a hudební hříčky, které vedou a baví diváka celou inscenaci.

Inscenace přenese diváka zpět do dětství, vyvolává nostalgické pocity, dokonce i fyzické, při vzpomínkách na rodinu, babičku s dědečkem,...

Inscenace má bezesporu výhodu mnoha odvedených repríz v jednom obsazení. Herci jsou na sebe napojeni neuvěřitelně silně a vytvářejí tak na jevišti naprosto přirozené situace. I tak je každé představení stále v něčem nové.

Viděno online v době covidové. Inscenace je zajímavá svou dispozicí, jelikož je hrána v hledišti, chvílemi může vznikat drobný zmatek v postavách.

Někdo mi říkal: jestli chceš vidět dobrou komedii, jdi na představení od Schejbala! měl pravdu! Jitka Smutná, coby postava Josefy, která neustále zapomíná, dělá zmatky, ale vlastně je obyčejný člověk, je naprosto skvělá. Skvěle jsou zahrané i obě vedlejší role a to v obou alternacích, které jsem mohl vidět.