Michkyse

Lesní slavnosti divadla Řevnice 2018

Představení, které určitě stojí za vidění. Skvělé herecké výkony v čele s Hanou Maciuchovou, jejíž neutuchající energie sálá z jeviště po celou dobu představení. Představení velmi dobře dokresluje zvolená hudba, která nutí diváka přecházet z čistě divadelních emocí k hlubšímu zamyšlení.

Původně jsem chtěl dát 50%, ale díky skvělému výkonu Zbigniewa Kaliny v hlavní roli dávám o deset procent víc.

Ač mám paní Janžurovou velmi rád a vážím si jí, tento režijní debut se jí nepovedl. Úporné hraní všech (jinak velmi dobrých) hereček téměř o ničem, bez naděje na humor či pokus o větší nadsázku či situační komiku. Víceméně nuda po celou dobu představení s očekáváním "kdy konečně něco přijde", ale bohužel se nic nedostavilo... Odcházel jsem s pocitem promarněného "premiérového" večera.

Vtipné momenty střídaly dost nudné části... Možná ještě lehčí zkrácení některých pasáží ve hře by přispělo k jejímu zrychlení a zintenzivnění zábavných momentů.

Výborný divadelní zážitek především díky skvělým hereckým výkonům v čele s Jurajem Kukurou.

Skvělé představení, které ačkoliv obrácené do meziválečné minulosti, neuvěřitelně rezonuje s dnešní dobou. Brilantní výkon Jiřího Hány v hlavní roli, opravdu nevšední zážitek!

Velmi pěkné představení, skvělé výkony obou hlavních protagonistů Miroslava Etzlera a Martina Krause. Zároveň velmi osvěžující pohled na umění, pravdu, vlastní postoje a schopnost změnit názor a pokusit se vymanit ve své výjimečnosti ze svodů tohoto světa. Snad jen trochu mi vadily v závěru Rothovy promluvy, kde se obsah už často opakuje, ale to je spíše problém napsané hry, nikoliv představení, které patří rozhodně k nejlepším v Řeznické.

75%. Daniel Krejčík potvrzuje, že je jedním z největších talentů své generace. Jeho výkon je naprosto fantastický, s takovou mírou nasazení a přirozenosti, která odzbrojuje, a hodina a půl vám uplyne jako nic...

Obsahově, vizuálně i herecky nadprůměrné představení, které vám nedá ani na minutu vydechnout. Miroslav Hanuš naprosto přesný v roli Jana Wericha, kterého přibližuje v mnohých, ba i nelichotivých a méně známých stránkách jeho osobnosti. Luboš Veselý v úloze démony zmítaného Vladimíra Holana je mu více než zdatným spoluhráčem.

Přesně takhle by měla vypadat moderní verze Shakespearovy klasiky. Představení mě dostalo od začátku do konce, asi zatím největší divadelní zážitek (minimálně ze Shakespeara). Vtipné, zbavené patosu, na správných místech proškrtané představení plnící svůj účel. Humor na hraně, ze kterého hned v následujícím okamžiku mrazí. Druhou půlku a samotný vygradovaný závěr ještě dlouho nedostanete z hlavy. Fantastický Patrik Děrgel v titulní roli - fenomenální výkon, bravurně zvládnutý balanc mezi tragédií, komedií a šílenstvím. Z ostatních herců byly skvělé také Petra Hřebíčková a Martina Krátká.

Jedno z nejslabších představení, které jsem v rámci LSS viděl. Částečně za to může i náhradní prostředí a rušivé elementy v Královské zahradě, více za to ale může nešťastné režisérské pojetí a zvolená scéna. Posadit královskou rodinu do první řady mezi diváky, kde je od třetí řady nikdo nevidí, pominout genezi Oféliina šílenství a jako základní výrazový prostředek zvolit pouhé deklamování textu jednotlivých postav, to je prostě málo, zvlášť při takové hře, jako je Hamlet, která si žádá o emoce a jejich gradování. Toho jsme se bohužel ani náznakem nedočkali.

Skvělá volba Marka Adamczyka pro postavu Harolda, brilantní herecké partnerství s Hanou Maciuchovou i Simonou Postlerovou je velkým plusem tohoto inscenačního pojetí známé hry.

Kvalitu hry pohrávající si s náhledem na naši domovinu dnešních dnů hodnotím o hodně níž než bravurní herecký výkon Stanislava Majera, za který přidávám deset procent navíc...

Viděno v Divadle Ungelt 23.11.2018.