Mikika

skvěle jsem se bavila, mrzí mě, že jsem prošvihla uvedení v divadle RB, a tak nemám srovnání. švanďák si dal záležet na detailech, skvělá hudba, choreografie drag queens, všichni hráli jako o život. možná že některé scény by šly zkrátit, ale rozhodně se na to ještě vrátím a přivedu další...

tohle komorní drama potěší hlavně ty, co mají rádi slovní bitvy a hry emocí. moje první seznámení s kamennou scénou Ungeltu. obě herečky výborné, kdyby to hrál kdokoli jiný, méně známý, asi by to tolik netáhlo.

po šílené komedii Hra, která se zvrtla jsem čekala podobnou ujetost, kde se budou diváci řezat smíchy, ale Berlín tohle moc nenaplnil. Asi jsem byla příliš střízlivá. nebo jsem se nedokázala povznést a vidět srandu na stanici gestapa. pořád jsem viděla ty černé scénáře, jak moc by se to mohlo zvrtnout - a ono se to obvykle zvrtlo, ale totálně groteskním a potrhlým směrem. Hána byl mrazivě skvělý, Heřmánek jr. prokázal komediální talent.

parádní hra, i když jsem čekala komedii, nevím, jak jsem na to přišla, tady se střídají skvělá hudební čísla (s živou kapelou) a mrazivé prostřihy do Mikyho dost bídného života. když člověk neví, na co jde, bude příjemně překvapen. Jen to dámám moc neladilo, když zpívaly v závěru samy.

Mě se to líbilo. asi i tím, že nemám s čím srovnávat a Hamleta znám pouze od Ledeckého muzikálu. Tady jsem konečně zjistila, co všechno ve zpěvohře usekli. Jednoduchá scéna s tribunou, spousta nových nebo inovativních nápadů, které posouvají původní význam. Král Claudius o dost mladší než vdova? hustý. Hamletův odpor k novému "tatínkovi" tak dostává úplně nový rozměr. Nové pojetí princových spolužáků? A proč vlastně ne? (Mrazivé využití kufříků!)
I když byla hra brutálně dlouhá a pořád někdo pokašlával a vzdychal, v druhé polovině už by byl slyšet spadnout špendlík, nebo pípnout mobil, jak všichni tajili dech...

Když nevíte, co čekat, jste nejdřív zaskočeni, a pak totálně zaujati. Různé scénky na různé druhy podvodů baví, zaráží nebo přímo mrazí. Jak poznat lháře? Jak se nedat nachytat? Zdá se to snadné, ale není. Najednou se koukám na typicky pražské figurky novýma očima. sbírka na pejsky? jo určitě. teď už nevěřím nikomu. holka v buse chce půjčit telefon? zlatý voči...

milé rodinné představení, kde musíte přijmout divadelní nadsázku a odkývat leccos. Kouzelnické triky jsou někdy úsměvné, někdy vám fakt vrtají hlavou, hudební složka si hodně půjčila titulní písničku, ale naštěstí přidala i pár nových melodií. Druhá půlka byla už slabší, asi i vinou inovované "moderní" scény. mladší publikum jde na příběh, starší si zavzpomínat.

Moje očekávání byla evidentně přehnaná. Ale když jdete na "bláznivou komedii", čekáte, že se aspoň jednou pořádně zasmějete. Ale ono nic.
Herci hráli a zpívali jako o život. ale děj mezi hudebními čísly byl fakt podivný. Z divadla jsem odcházela s přesvědčením, že muzikál Hamlet byl fakt skvělý a že si musím najít staré cd a znovu si ho poslechnout. 20 let stará písnička Dneska je naposled tu totiž převálcovala (skoro) všechny nové...

Tím, že o hře skoro nic nevím, mohla jsem se nechat překvapit, o čem to vlastně bude a jak to skončí. I když jsme ještě před začátkem brblali o zbytečné modernizaci klasiky a hned úvodní scéna jako by nám dávala za pravdu, za krátko nás příběh tak strhl, že jsme ty moderní vsuvky a vtípky ani nevnímali. Skvělý Hofmann, výborná Špalková. V závěru jsme ani nedýchali, jen se nemůžeme shodnout, jak to vlastně definitivně dopadlo, protože nám projekce odvedla pozornost...

Komorní příběh o dvou rozdílných osobnostech, které se potkávají každý čtvrtek, patří do oblíbené kategorie tragikomedií - chvíli pobaví, chvíli dojme. Alena Mihulová řádí na jevišti v komediální poloze, Dalibor Godník naopak skvěle ztvárnil plachého introverta.
Nad závěrem člověk musí trochu hloubat, jak ho vlastně pochopil, což je úplně dokonalá tečka nad tímhle zvláštním večerem...

tolik mi to připomnělo tátovy vodácké kumpány, až z toho kapku mrazilo. skvělé herecké výkony, jen škoda, že závěrečná scéna úplně spláchla jakýkoli dopad té předchozí...

Když jste nalákáni na "komedii" a ono se v první půlce moc není čemu smát, jste z toho kapku zmatení a rozčarovaní. To až ke konci pochopíte, že šlo spíš o melodrama s pár sprostými slovy, které vyvolají smích. Ale když koncem první půlky koukají diváci na hodinky, kdy už bude ta přestávka, o něčem to vypovídá. Druhá část byla lepší, ale zas tam v jednu chvíli hudební podkres přehlušil dialogy...

Nevím, co jsem vlastně čekala, ale výsledek byl rozpačitý. Pár vtipných nápadů vás přiměje se pousmát, ale přehrávání některých postav přebilo vše dobré. výraznější byla Felicita Prokešová coby Miluna a její sólo, Geňa jako Předseda se ani nemusel moc snažit, role mu sedla. Největší pozornost paradoxně vyvolal pán v hledišti, který přišel oblečený taky na Předsedu, včetně kovbojského klobouku. Jestli ti sedící za ním něco ze hry viděli, je otázkou...

Silný příběh v originálním podání. Ze začátku možná trošku uječeném a hysterickém, ale to bude tím Silvestrem. Vše se vlastně točí kolem malé Ester a snaze zachovat zdání, že je vše v pořádku, i když v roce 1939 už rozhodně ne pro židovskou rodinou Weissových. Winton je tu vlastně jen vedlejší postava, i když důležitá. Po shlédnutí ve vás bude hlodat otázka, jaké to pro Ester muselo být a co všechno si zažila, že se z ní stala ta zapšklá baba z druhé části. Znepokojivé, smutné představení. Kapesníky povinné.

Herecký koncert pro Karla Heřmánka a Josefa Cardu. Když Heřmánek vylezl na jeviště jako blekotající troska, naprosto jsem mu to věřila. Obzvlášť když včerejší představení bylo přesunuto z jara kvůli jeho zdravotní indispozici, člověk se až lekl, jestli si rekonvalescenci neměl ještě prodloužit. úplně jsem zapomněla, že je to jen role - starého unaveného hereckého barda, ale přesto jen role. i když sedne jako facka...

nová verze se staronovým obsazením potěší všechny ty, co hru znají z ABC, hlavně protože zůstala slavná scéna "kde je to máslo?" odpočinková hudební revue pobaví po náročném týdnu, smějí se ale hlavně ženy.. a opět je nebezpečné sedět v první řadě.. výborně jsem se bavila.

Pod dojmem všech těch negativních recenzí tady jsem vlastně neměla žádná očekávání. Tudíž mě hra příjemně překvapila. Všichni tu strhali Krausovou, ale asi se jen nechali strhnout její perfektní rolí nesnesitelné megery. Hořká komedie mi po pravdě v lecčems připomínala moje rodiče před rozvodem. Tíživé chvíle mlčení kapku kazila diskotéka někde dole na nábřeží, ale s tím se na letní scéně musí holt počítat...

Čekali jsme asi něco jiného. Ale po nejistém začátku (kdy pár lidí odešlo) už se nedalo dělat nic jiného, než uhranutě sedět a zírat. Naléhavé smyčce, drtivá choreografie, šílené kostýmy, někdy dost abstraktní scény... Divák odchází naprosto zmatený, očarovaný, nejistý z toho, kdo z nás je vlastně příčetný. Ten Poe měl přestat chlastat včas.

Skvělé představení, díky kterému si ještě dva dny poté broukám povědomé melodie. Perfektní Hana Holišová, Denis Šafařík jako by Neckáři z oka vypadl. Příznivci Helenky Vondráčkové se ale mohli docela urazit, nevychází tu úplně nejlíp. Zajímalo by mě, jestli se herci museli pro tuhle hru na nástroje naučit, jejich zapojení bylo vtipné a připomnělo ABC a jejich hudební hry.
Stálo za to připlatit si první řadu - po zkušenostech z minula, kdy pátá řada už znamenala rozhlasovou hru.

Já coby neznalec filmové předlohy jsem si představení užila. Vtipné kostýmy, dvojčata v jednom herci, skvělý hudební doprovod. V jednu chvíli spontánní potlesk, protože tyhle panelákové situace každý Pražák zná z vlastní zkušenosti. Jen jsem na konci z páté řady vpravo přes hlavy ostatních neviděla, co tam vlevo na zemi "dvojčata" provádí tomu ležícímu pánovi a proč u toho vidí Řízek. Ale jde to domyslet...

Tak jsem si pro sebe stěžovala, že na Fidlovačce už nehrají ty praštěné komedie, co kdysi. ale zjišťuju, že je to možná dobře. Hra Sugar už byla kapku křečovitá, zdlouhavá a sklouzávající silně do trapnosti. Možná to chtělo větší odstup než z první řady, kde je vidět a slyšet až moc všeho. Ale zato stepařská čísla donutila poklepávat botou snad každého v sále.

Kdo čekal, že se setká s dalším Dejdarovým klaďasem jak ze seriálu, byl mírně zaskočen. Kalinu znám z potrhlých komedií ABC, takže tahle vážná poloha kapitána Millera mě dost překvapila. (stejně jako fakt, jak dobře Dejdar zpívá.)
I když jsem omylem věděla totožnost vraha, tady je zápletka tak zamotaná a všichni lžou, že mi ta informace vlastně zážitek vůbec nezkazila, jak jsem se bála.
Jediným mínusem byly archivní tvrdé lavice a možná nadbytečný dovětek, který diváky v poslední chvilce totálně rozhodil. (více v článku na blogu)