Mikika

Hodně povedená fraška, kde brečíte smíchy. Evidentně jsou i diváci, kteří na ni chodí opakovaně a smějí se ještě předtím, než ke gagu dojde. Občas tam kupodivu probleskl i Jára Cimrman - nevím, jestli záměrně, nebo jsou jeho myšlenky tak mezinárodní.
Možná se mi ale líbila víc podobná hra Bez roucha - taky divadlo na divadle, ale ne až tak zběsilé a tlačící na pilu.

bláznivá komedie sází na střelené texty G. Osvaldové, takže děj nemůže být moc umírněný. spousta dobrých nápadů, horší už je to s některými oslími můstky k písničkám. Písařík tradičně dobrý, překvapila Tereza Hálová, jejíž hlasivky si nezadají s Lucií. Patrně se scénář aktualizoval o nové písničky, ta poslední už ale byla zbytečná, hra měla skončit tou, kterou i začínala. I přes výhrady pobavilo, nemůžu dostat z hlavy Novambu...(předpremiéra 6.4.)

Pro obvyklé diváky, kteří očekávají normální děj a kulisy - a ne že si o všem nechají jen vyprávět, může být tohle divadlo trochu šok. Co znamenají ty šutry, bezejmenné postavy mluvící přes sebe a jejich neurčité přelévající se identity... Ale po chvíli nevěřícího zírání si na ten chaos zvyknete, přistoupíte na hru, že to hřiště, cukrárnu a děti si prostě musíte představovat sami.
Druhá půlka je o dost tíživější, frustrace dcery, hlídající starého otce, z jeviště přímo sálá a mrazí z  ní.
Ano, bylo to divné, ale dobře divné.

Kolegyně byla na hře už 10x, a tak jsem byla zvědavá. Sice mě zaskočil vysoký počet mrňat v hledišti (a dvě třídy devítek), hra je evidentně rodinná - nejen pro pamětníky. Písničky taky skoro všechny známe aspoň z rádia Blaník, ale v provedení místního ansáblu dostávají úplně nový šmrnc (zvlášť Neckář!) Nečekala jsem to, ale báječně jsme se pobavili. Líbil se mi nápad lidí na chůdách, aby se zdůraznil dětský úhel pohledu. Vytleskali jsme si dva přídavky. mít vánoční náladu v půlce března je sice zvláštní, ale budou už za devět měsíců, takže Purpura zní...

Nebudu lhát, nadpoloviční většinu publika na téhle hře tvoří ženy určitého věku - bývalé fanynky, které se přišly zasmát svému tehdejšímu poblouznění. A zavzpomínat na ty šílený devadesátky, kdy bylo možný cokoli. Skvělá profi taneční company jen podtrhuje ten propastný amatérismus kluků z Mostu. Ale co, ať se jde nějaký Ed Sheeran vycpat!

Tahle hra obhajuje existenci divadelních barů - protože za střízliva to nedáte. Střízlivý člověk nepochopí, proč vlastně zaplatil tolik peněz, aby se pak díval na humor založený na Lábusově holém zadku. Je to ten typ laciné a trapné hry, u které se možná i zasmějete, ale zároveň se za to kapku stydíte. Vlastně jsem tam vůbec nebyla a všechno popřu...

Tak to bylo dle očekávání velmi bizarní. Nakonec jsme ale setrvali až do konce a možná i trochu litovali, že šlo o derniéru. Takhle už nemůžeme poslat přátele do první řady, aby nepřišli o možnost podrbat si otroka v kůži a zažít tu show na vlastní kůži...

Znamenitá detektivka ze starých časů, připomínající klasickou Agathu Christie. Až na to, že těch odhalení je nějak moc. možná by pomohlo, kdyby se hra nebrala tolik vážně. Takhle se cyničtější diváci nevěřícně pochechtávali v nevhodných okamžicích, což mě kapku rušilo.
Jinak milé komorní přestavení v komorním prostředí, které se obejde i bez Poirota.

Škoda, že takovéhle skvělé, bláznivé, ale ne trapné komedie už se moc nehrají, divák je musí poctivě hledat a někdy se skutečně trefí. Třeba jako tady. Určitě zajdu minimálně ještě jednou a budu doporučovat.

Jako absolventské představení by to možná prošlo. ale.. kdyby člověk vůbec netušil nic o předloze, jeho zmatek by se ještě prohloubil. proč důstojný doktor najednou drandí na kolečkových bruslích? jo tak, ona je to dvojrole. proč tomu člověku sypou na hlavu drť ze skartovačky? sněží, nebo to něco symbolizuje? rozpadající se rekvizity, přeřeky a nesehrané zvonění prohlubovaly dojem, že jsme přišli nevhod, že hra ještě není hotová. rozvleklý závěr se povedlo tak zabít, že jsme ani nepoznali, že už je konec. jediné, co se mi líbilo, bylo střídání Emiliiných paruk, které asi taky mělo něco značit.

příjemná letní komedie o neveselých věcech, tentokrát na letním jevišti, takže noční scény kolem stanu doplňovaly můry a komáři, jakoby to měly domluvený předem...

totálně depresivní látka, šílená doba, až je z toho divákovi fyzicky zle a nejradši by utekl ze sálu. Písňové vsuvky jsme moc nepochopili. Toník Kracík svým přirozeným projevem převálcoval i zkušené kumštýře.

hru ocení především ti, kdo kdy pracovali v podobném korporátu - ale takového blba by za šéfa nechtěli. Na derniéře V. Fridrichovi sekundoval Petr Konáš, taky výborně zahráno, i když na konci nejvíc zamrazí z postavy Z. Kaliny a jeho transformace..

Báječná hudební retrokomedie silně evokuje minulý trend divadla ABC, kdy každý herec musel umět hrát i na nějaký nástroj. tady dokonce i tancují!
Bylo tu taky krásně vidět, jak má režisér svůj vlastní rukopis - někdy jsem měla pocit deja vu - jako bych seděla na Saturninovi nebo V rytmu swingu buší srdce mé. Viz "zpomalené záběry." Ze Saturnina tu jsou i vypůjčení herci. M. Zbrožek řádí jako potrhlá matka, K. Krhovják srší energií. Kapela hraje jako o život, ještě to chce sladit herce s kulisami, aby do nich neustále nevráželi. Hlavně že jsme se dočkali!

co si matně pamatuji z verze divadla ABC, čekala jsem větší srandu. Už je to asi 20 let a možná mi kdysi chyběl rozhled, že jsem se smála čemukoli, ale u včerejší inscenace jsem měla chvílemi dojem, že snad sleduji existenciální drama. navrch tomu dodal korunu typicky fidlovačský ansámbl (Maryška, Pečenka, Rous, Molínová...) který v minulé sezoně hrál snad ve všem, a tak ty hry dost splývají - například s nedávnou Famílií, tam bylo obsazení (i herecké výkony) naprosto totožné.

leckomu může připadat, že téma Domova důchodců se na komedii nehodí - viz asi lidé vedle nás, kteří po přestávce už nepřišli. Ale hra vás přesvědčí, že sranda se dá udělat ze všeho. Byť někdy dost na hraně. Bylo sice trošku znát, že se hraje poprvé po půl roce a ještě se všichni nesehráli a občas vypadl text, ale jinak, klobouk dolů. Takovou čůzu, jakou zahrála paní Vančurová, bych potkat nechtěla....

Velmi zvláštní komponovaný večer, kdy diváci sedí po obvodu, aby uprostřed půdy Werichovy vily vznikl prostor pro tanec (Martin Dvořák) a přecházení (Kateřina Macháčková.) Nemusíte znát podrobnosti vztahu Sandové a Chopina, i z těch střípků leccos pochopíte a domyslíte si. Chopin tu je představován hlavně pohybem, a pro někoho, kdo výrazový tanec zrovna cíleně nevyhledává, je tohle setkání o to zajímavější. Dostane tu i koncert Preludií. Na K. Macháčkové leží dramatická úloha, o to těžší, že půlku času hraje klavír, a ona přesto musí zahrát zamyšlenou Sandovou. Uspávající, ale zajímavé.

Téhle hry jsem se dost bála, ale v rouškovém červnu moc na výběr nebylo, takže jsme to riskli. A byli jsme naprosto uhranutí. Skvělé herecké výkony, mrazivá témata dobře odlehčená. Výtečná hra, pokud hledáte něco, co vás donutí i trošičku přemýšlet, aniž by to bolelo a nemuseli se cítit psychicky vyždímaně.

Historické drama na nádvoří Průhonického parku prostě patří, to je jasná věc. Lehce matoucí proto byly moderní prvky a kostýmy (zvlášť ty tatérské rukávy?) Občas byl hudební podkres tak hlasitý, že jsme si Roxanin monolog museli domýšlet, akustika nádvoří nestačila. Ani jsem moc nevěřila Michaelu Vykusovi, že je takový blbeček, co by nedal dohromady větu. Ale všechny výtky převálcoval Daniel Bambas a jeho nevyčerpatelná energie.

letní oddechovka, kde všechnu pozornost na sebe strhla Máša Málková v roli sebevědomé Mary, až je udivující, že není hlavní postavou. Moc se mi líbil i vtipný nápad využít jediných dvou mužských herců ke ztvárnění veškerých mužských rolí: šéfů, nápadníků, poldů, pojišťováků, pánů domácích... Nakonec si řeknete, že holt s úsměvem a bláznivou rodinou jde všechno líp, i když to tak z počátku nevypadá.

krásné prostředí nádvoří Kuksu muzikálu sedlo, diváci si užili zakomponování oken, slunečních hodin, netopýr asi nebyl součástí plánu. ale nějak si nevzpomínám, že by filmový muzikál byl až tak fraškovitý, tlačený na pilu, sranda za každou cenu. nicméně po takové době uzavření divadel byli návštěvníci tak vyhládlí po kultuře, že lehké sklouznutí do trapnosti přešli s úsměvem. přidaným nečekaným zážitkem byla zpáteční cesta potmě k parkovišti, ta bojovka jak z tábora zajistila, že si tohle představení budou pamatovat všichni...

Prazvláštní drama, plné smutných existencí, navozuje opravdu tu správnou náladu pustit si doma CD Hegerové. Příjemně překvapila Erika Stárková a její zpěv. zajímavý nápad dát diváky na pódium, pak ale byl slyšet každý krok té baby, co uprostřed hry odešla.. oproti tomu my v horních řadách jsme téměř neslyšeli šeptající Zuzanu Mauréry.

Díky tomu, že jsem se seriálu úspěšně vyhýbala, byl pro mně příběh novinkou. Obavy, že u toho tříhodinového opusu usnu, se naštěstí nepotvrdily, bylo stále co sledovat. Ale bylo znát, kdo je fanouškem seriálu - při scéně nastupování do vlaku leckdo vzdychnul nebo se neklidně vrtěl...
Úsměvná první polovina příjemně překvapila, posmutnělá druhá půlka zanechala melancholický dojem, že účelové sňatky stojí za houby. Třebaže jsem mezi diváky patřila k nejmladším, tenhle vánoční dárek nakonec nebyl takový průšvih, jakým zpočátku zaváněl...

Pokud má být Absurdní komedie bez vtipu a bez pointy, pak tahle hra kritéria splňuje. šla jsem na ni v domnění, že uvidím klasickou potřeštěnou komedii, jaké Fidlovačka uváděla dřív, takže Pan Schmitt mě totálně zmátl, prostě jsem jen nechápavě zírala...

veselý muzikál, plný krásných melodií. Ernesto Čekan jako gorilí kápo byl výtečný, scény s gorilí tlupou mě úplně přenesly do pražské zoo, gesta typická pro opice byla naprosto přesvědčivá. M. Gemrotová jako opičí máma také parádní, scéna navozující džungli..
když sedíte dostatečně blízko, vidíte Tarzanovi pod sukni, zvlášť když vám na liáně lítá nad hlavou.