Mikika

skvěle jsem se bavila, mrzí mě, že jsem prošvihla uvedení v divadle RB, a tak nemám srovnání. švanďák si dal záležet na detailech, skvělá hudba, choreografie drag queens, všichni hráli jako o život. možná že některé scény by šly zkrátit, ale rozhodně se na to ještě vrátím a přivedu další...

bláznivá komedie sází na střelené texty G. Osvaldové, takže děj nemůže být moc umírněný. spousta dobrých nápadů, horší už je to s některými oslími můstky k písničkám. Písařík tradičně dobrý, překvapila Tereza Hálová, jejíž hlasivky si nezadají s Lucií. Patrně se scénář aktualizoval o nové písničky, ta poslední už ale byla zbytečná, hra měla skončit tou, kterou i začínala. I přes výhrady pobavilo, nemůžu dostat z hlavy Novambu...(předpremiéra 6.4.)

i když jsou všichni zvědaví hlavně na Dyka, jeho alternace Janota příjemně překvapil. Daňhelová se v hromadných scénách ztrácí, Dulava opět jako směšná postava, v Karlíně asi nutnost... Ale jinak spousta dobrých nápadů, vtipných odkazů, dvě úžasné hlášky, nejakčnější postavou byl japonský dirigent. mají opravdu Moriartyho pomocníci připomínat Mimoně? Hudba skvělá, častokrát si podupáváte. i když některé písničky by mohli být i kratší...

Skvělé představení, díky kterému si ještě dva dny poté broukám povědomé melodie. Perfektní Hana Holišová, Denis Šafařík jako by Neckáři z oka vypadl. Příznivci Helenky Vondráčkové se ale mohli docela urazit, nevychází tu úplně nejlíp. Zajímalo by mě, jestli se herci museli pro tuhle hru na nástroje naučit, jejich zapojení bylo vtipné a připomnělo ABC a jejich hudební hry.
Stálo za to připlatit si první řadu - po zkušenostech z minula, kdy pátá řada už znamenala rozhlasovou hru.

za velmi drahé vstupné jsme se z páté řady stali místo "díváků" spíš "posluchači". z toho, co jsme slyšeli, se dá složit jakýsi obrázek, ale určitě si raději přečtu knihu. Jediné pozitivum je lokace, hra mě přiměla k závazku, že se do Sovových mlýnů podívám někdy za světla a pořádně.

parádní! i díky tomu, že jsem nečetla původní knihu, a byla tak překvapovaná. na druhou stranu se v publiku dali najít ti, co knihu četli - ti se smáli tam, kde nic vtipného nebylo - jen pochopili narážky pro znalce.

Kdo čekal, že se setká s dalším Dejdarovým klaďasem jak ze seriálu, byl mírně zaskočen. Kalinu znám z potrhlých komedií ABC, takže tahle vážná poloha kapitána Millera mě dost překvapila. (stejně jako fakt, jak dobře Dejdar zpívá.)
I když jsem omylem věděla totožnost vraha, tady je zápletka tak zamotaná a všichni lžou, že mi ta informace vlastně zážitek vůbec nezkazila, jak jsem se bála.
Jediným mínusem byly archivní tvrdé lavice a možná nadbytečný dovětek, který diváky v poslední chvilce totálně rozhodil. (více v článku na blogu)

tohle komorní drama potěší hlavně ty, co mají rádi slovní bitvy a hry emocí. moje první seznámení s kamennou scénou Ungeltu. obě herečky výborné, kdyby to hrál kdokoli jiný, méně známý, asi by to tolik netáhlo.

krásné prostředí nádvoří Kuksu muzikálu sedlo, diváci si užili zakomponování oken, slunečních hodin, netopýr asi nebyl součástí plánu. ale nějak si nevzpomínám, že by filmový muzikál byl až tak fraškovitý, tlačený na pilu, sranda za každou cenu. nicméně po takové době uzavření divadel byli návštěvníci tak vyhládlí po kultuře, že lehké sklouznutí do trapnosti přešli s úsměvem. přidaným nečekaným zážitkem byla zpáteční cesta potmě k parkovišti, ta bojovka jak z tábora zajistila, že si tohle představení budou pamatovat všichni...

leckomu může připadat, že téma Domova důchodců se na komedii nehodí - viz asi lidé vedle nás, kteří po přestávce už nepřišli. Ale hra vás přesvědčí, že sranda se dá udělat ze všeho. Byť někdy dost na hraně. Bylo sice trošku znát, že se hraje poprvé po půl roce a ještě se všichni nesehráli a občas vypadl text, ale jinak, klobouk dolů. Takovou čůzu, jakou zahrála paní Vančurová, bych potkat nechtěla....

Pro obvyklé diváky, kteří očekávají normální děj a kulisy - a ne že si o všem nechají jen vyprávět, může být tohle divadlo trochu šok. Co znamenají ty šutry, bezejmenné postavy mluvící přes sebe a jejich neurčité přelévající se identity... Ale po chvíli nevěřícího zírání si na ten chaos zvyknete, přistoupíte na hru, že to hřiště, cukrárnu a děti si prostě musíte představovat sami.
Druhá půlka je o dost tíživější, frustrace dcery, hlídající starého otce, z jeviště přímo sálá a mrazí z  ní.
Ano, bylo to divné, ale dobře divné.

Když jste nalákáni na "komedii" a ono se v první půlce moc není čemu smát, jste z toho kapku zmatení a rozčarovaní. To až ke konci pochopíte, že šlo spíš o melodrama s pár sprostými slovy, které vyvolají smích. Ale když koncem první půlky koukají diváci na hodinky, kdy už bude ta přestávka, o něčem to vypovídá. Druhá část byla lepší, ale zas tam v jednu chvíli hudební podkres přehlušil dialogy...

pořád nevím, jestli to mělo být směšné záměrně, přehnané - nebo jsme seděli moc blízko a ze vzdálenějšího sektoru bychom snad leccos přehlédli...

Čekali jsme asi něco jiného. Ale po nejistém začátku (kdy pár lidí odešlo) už se nedalo dělat nic jiného, než uhranutě sedět a zírat. Naléhavé smyčce, drtivá choreografie, šílené kostýmy, někdy dost abstraktní scény... Divák odchází naprosto zmatený, očarovaný, nejistý z toho, kdo z nás je vlastně příčetný. Ten Poe měl přestat chlastat včas.

kdo už viděl Cavemana, ten bude mít silný pocit deja-vu. vtipy na téma Muži vs. ženy jsou prostě věčné. líbil se mi nápad na čekárnu, na zapojení skutečných autorů knižní předlohy. jen některé písně byly až moc dlouhé, diváci čekali, netrpělivě podupávali, ať už to proboha dozvívají... ale celkový dojem spokojenost.

nová verze se staronovým obsazením potěší všechny ty, co hru znají z ABC, hlavně protože zůstala slavná scéna "kde je to máslo?" odpočinková hudební revue pobaví po náročném týdnu, smějí se ale hlavně ženy.. a opět je nebezpečné sedět v první řadě.. výborně jsem se bavila.

parádní hra, i když jsem čekala komedii, nevím, jak jsem na to přišla, tady se střídají skvělá hudební čísla (s živou kapelou) a mrazivé prostřihy do Mikyho dost bídného života. když člověk neví, na co jde, bude příjemně překvapen. Jen to dámám moc neladilo, když zpívaly v závěru samy.

milé rodinné představení, kde musíte přijmout divadelní nadsázku a odkývat leccos. Kouzelnické triky jsou někdy úsměvné, někdy vám fakt vrtají hlavou, hudební složka si hodně půjčila titulní písničku, ale naštěstí přidala i pár nových melodií. Druhá půlka byla už slabší, asi i vinou inovované "moderní" scény. mladší publikum jde na příběh, starší si zavzpomínat.

Pod dojmem všech těch negativních recenzí tady jsem vlastně neměla žádná očekávání. Tudíž mě hra příjemně překvapila. Všichni tu strhali Krausovou, ale asi se jen nechali strhnout její perfektní rolí nesnesitelné megery. Hořká komedie mi po pravdě v lecčems připomínala moje rodiče před rozvodem. Tíživé chvíle mlčení kapku kazila diskotéka někde dole na nábřeží, ale s tím se na letní scéně musí holt počítat...

Nevím, co jsem vlastně čekala, ale výsledek byl rozpačitý. Pár vtipných nápadů vás přiměje se pousmát, ale přehrávání některých postav přebilo vše dobré. výraznější byla Felicita Prokešová coby Miluna a její sólo, Geňa jako Předseda se ani nemusel moc snažit, role mu sedla. Největší pozornost paradoxně vyvolal pán v hledišti, který přišel oblečený taky na Předsedu, včetně kovbojského klobouku. Jestli ti sedící za ním něco ze hry viděli, je otázkou...

Když nevíte, co čekat, jste nejdřív zaskočeni, a pak totálně zaujati. Různé scénky na různé druhy podvodů baví, zaráží nebo přímo mrazí. Jak poznat lháře? Jak se nedat nachytat? Zdá se to snadné, ale není. Najednou se koukám na typicky pražské figurky novýma očima. sbírka na pejsky? jo určitě. teď už nevěřím nikomu. holka v buse chce půjčit telefon? zlatý voči...

Díky tomu, že jsem se seriálu úspěšně vyhýbala, byl pro mně příběh novinkou. Obavy, že u toho tříhodinového opusu usnu, se naštěstí nepotvrdily, bylo stále co sledovat. Ale bylo znát, kdo je fanouškem seriálu - při scéně nastupování do vlaku leckdo vzdychnul nebo se neklidně vrtěl...
Úsměvná první polovina příjemně překvapila, posmutnělá druhá půlka zanechala melancholický dojem, že účelové sňatky stojí za houby. Třebaže jsem mezi diváky patřila k nejmladším, tenhle vánoční dárek nakonec nebyl takový průšvih, jakým zpočátku zaváněl...

dosti divoké, diváci zůstávali sedět a zírat, čekaje na vtip.. ale parádní texty, které se občas ztrácely pod fistulkama.