MMK

Stále aktuální téma.

Téma (tolerance vůči netypickým lidem a jejich snaha, aby je okolí akceptovalo) je zajímavé a pro Fidlovačku poměrně netypické, ale jeho realizace pokulhává. Chybí něco, co by chytlo za srdce. A samozřejmě nešvar českého divadla - reprodukovaná hudba hlasitostí útočí na zdraví sluchu (vibrovaly i sedačky). Ve srovnání s Transky, body, vteřiny (podobné téma) hodně slabé.

Téma zajímavé, ale výsledkem je zmatené, rozvláčné, těžko pochopitelné tlachání.

Skvělá inteligentní zábava. Tentokrát byli i angažovaní :-) a svým typickým humorem inteligentně kritizovali dnešní přehnanou korektnost.

Původní text mohl být zajímavý, ale zpracování mizerné. Metafora, že zaměstnanci na tom dnes nejsou o mnoho lépe než nuceně nasazení, je zajímavá. Ale proč se značná část děje musí odehrávat v levé části hlediště, tedy skrytá pro většinu diváků? Jestli měl hudební "doprovod" za úkol poškodit sluch diváků, téměř slavil úspěch. To opravdu nejde reproduktory ztišit?

Ve srovnání s verzí ze začátku 90. let (B. Štěpánová jako Vlasta, S. Laurinová jako Šárka...) hluboký propad. Ačkoli se F. R. Čech vymezuje vůči humoru TV Prima, to, co předvádí na jevišti, je přesně on.

Hezky podané téma pokrytectví, aktuální i dnes.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Nebýt Simony Stašové, hodnocení by bylo mnohem vyšší. S.S. nepřirozeně přehrává, ani v nejmenším není uvěřitelná. Téma je zajímavé, výborně hraje H. Karochová, velmi dobře Č Gebouský. Díky nim (a navzdory S. Stašové) to bylo koukatelné.

Přesné a syrové vylíčení toho, co to je tradiční rodina založená na křesťanských hodnotách. Když narazí na hormony mladých žen, nemůže to dopadnout dobře. Herecky poněkud vyčnívala R. Rázlová, naopak T. Bebarová několikrát měla problémy se začátkem svojí repliky. Živá hudba by mohla být příjemné zpestření, kdyby nebyla vysílaná přes reproduktory, které byly nastavené na hlasitost pro hluché.

Hezký a pravdivý popis toho, jak fungují farmaceutické společnosti. Role a hlavně výstupy novinářky do děje nezapadají, spíš ho narušují. Vypadá to, jako by byla dopsána později a jiným autorem.

Výborná parodie na akční a sci-fi filmy a ani major Zeman nezůstal ušetřený. Dokonce si dělají legraci i z V. Havla. Dobré je vědět, co byly jarmilky :-)
První část nemá chybu, druhá občas ztrácí tempo.
Kouření je tentokrát opravdu součástí hry, ne reklamou na kouření.

Puškinovské verše výborné, děj zasazen přibližně do jeho doby. Ovšem Zareckij (M. Kačmarčík) některé scény doslova zabil. Táňa se setká s Oněginem a otevře se mu jako nikomu jinému - a s nimi je na jevišti ještě Zareckij. Táňa píše dopis Oněginovi a na jevišti je s ní opět voyeur Zareckij a dokonce i pár veršů řekne místo Táni. Kde je intimita těchto scén?

Poněkud rozvláčný úvod, ale pak hra graduje. Je zajímavé, v co se vyvinula návštěva vlezlého obdivovatele. Je dobré zapamatovat si výrok ze začátku hry ve smyslu "směšnosti se nebojím, na tu ještě nikdo nezemřel".

Souhlasím s hodnocením J.S. z 27. 10. 2018, jen dávám méně bodů.

Psychologické drama klasického ražení, které výborně interpretovalo DnV. Obzvlášť mrazivý byl panovačný psychopatický biskup, který své týrání balil do křesťanských frází. (Že by Bergman již věděl o pedofilních kněží a tom, jak je církev kryje?)

Hra jako taková je standard, který nenadchne ani neurazí. Zato S. Stašová byla otřesná, děsivě přehrávala, její projev byl nekoukatelný.