MMK

První část má spád a vtip. Druhá se vleče a je melancholická, i když hned od začátku je jasné, jak to dopadne.

Provokativní - určitě. Zajímavé - místy. Humorné - místy. Přes čáru - místy.

K charakteristice, kterou uvádí 3D Company, není co dodat.

Příjemná oddychovka. Člověk se zasměje a vyčistí si hlavu; hlubší myšlenky nehledat. Hlavně je třeba vzít s nadsázkou postižení 4 outsiderů.

Téma zajímavé, ale výsledkem je zmatené, rozvláčné, těžko pochopitelné tlachání.

Hra s nadsázkou rozebírá to, jak prostředí politiky semele původně upřímnou idealistku, vliv a roli pravicových náboženských fanatiků, superbohatých i ekologických aktivistů až teroristů. Velmi trefný a aktuální byl i dialog se zpochybňovačkou (Přesvědčí mě pořádný důkaz. - Já považuji za důkaz recenzovanou vědeckou studii. Co vy? - Pořádný důkaz.), který jako by z oka vypadl zpochybňovačům covidu a očkování. Téma globálního oteplování v Čezku ovládla fosilní a jaderná lobby, takže hra bohužel nebude mít velký úspěch. O to víc smekám před Švandovým d., že se odvážilo ji uvést.

Poněkud rozvláčný úvod, ale pak hra graduje. Je zajímavé, v co se vyvinula návštěva vlezlého obdivovatele. Je dobré zapamatovat si výrok ze začátku hry ve smyslu "směšnosti se nebojím, na tu ještě nikdo nezemřel".

Typické představení CC plné slovních hříček, kdy znalost cizích jazyků prospěje. "Kudlič se vrací" byl viditelně slabší než ostatní dvě zpěvohříčky.

Strhující představení o nerozhodnosti, slušnosti a pomstychtivosti. Café Groll je jen jednou z kulis pro tento příběh. Navzdory všeobecně budovanému přesvědčení se prosadila myšlenka, že lidé z "lepší" společnosti zdaleka nejsou lepší charakterově než lidé z opovrhovaných společenských vrstev.

Humorné i mrazivé zároveň. Pěkně se odhaluje, jak postupně se člověk zaprodává. V současné době je obzvláště aktuální chování k "lebensunwürdigen Leben"

Trapné, ubohé, škoda času a peněz. Asi na 10 sekund se vyskytla zajímavá myšlenka - proč se tak urputně modernizují staří autoři? Na hodinové představení žalostně málo, navíc toto téma skvěle zpracovává Shylock.

Hezky zpracované. Po prvním dějství se zdálo, že nejhorší katastrofa už přišla, ale ve druhém pokračovaly a dokonce gradovaly. I dnes je aktuální střet lidí hledajících kompromis a bezohledných cyniků, kteří jdou přes mrtvoly (v představení obrazně i reálně).

Skvělý inteligentní humor založený na hře s jazykem, a to nejen českým. Je to jedno z mála představení, kde cigareta je součástí představení a ne reklamou na kouření. Jedná se o divadelní hru, ne pásmo scének a písniček, ale humor CC zůstal.

Velmi pěkně zpracované, jak se člověk dá do služeb zločinného režimu. Dobře přeložené, určitě přijde vhod, když divák zná historický kontext. Kdy se někdo v Česku odhodlá napsat podobnou hru o "českém Honzovi" kolaborujícím s KSČ?

Zajímavý pohled na soužití O. a V. Havlových, naštěstí bez snahy o glorifikaci kohokoli z nich. Normálně bych dal 80 %, ale 20 % odečítám za permanentně zapálenou cigaretu, jejíž zápach obtěžuje i diváky. Doma se pak těžko vysvětluje, že člověk byl v divadle, když páchne kouřem.

Zajímavý pohled na minulé události současným pohledem (Máša Málková) a s odstupem několika desetiletí (R. Fidlerová) téže osoby.

Představení s humorem ukazuje, co by se asi dělo, kdybychom mluvili výhradně pravdu. Někdy malá lež udržuje vztahy (říct manželce, když nemůže dopnout šaty, že je tlustá, asi není dobrý nápad), ale co je ještě malá lež? V zásadních věcech ale ten večer s "veřejnými telefony" jen urychlil to, k čemu by stejně došlo.

Vtipné představení, má spád.

Ačkoli to není dokument, některé věci byly hodně chybné (rušení radarů window a produkce tanků Panther jsou záležitosti r. 1943) a přehnané (udělat z Ati Moravce Sheldona Coopera, který chce vzkřísit Golema, je za hranou). Obecně první část byla dost slabá a rozvláčná, pro mě na hraně odchodu. Nešlo z ní postřehnout, že odbojáři mnohdy považovali svoji činnost za adrenalinovou záležitost. Zato druhá část byla vynikající, smrt chodila okolo a hrůza byla téměř hmatatelná.

Zajímavé zpracování psychologického dramatu. Hra má spád, i přechody mezi jednotlivými obrazy byly svižné. Jak je v současné době zvykem, scéna je řešena velmi jednoduše, ale funkci splní. Smekám před herci, s jakým nasazení hráli před téměř prázdným hledištěm. (Počet diváků připomínal spíš nějaké ilegální disidentské představení.)

Inteligentní humor bez nutkání udělat vtip za každou cenu, což se dnes už moc nevidí. Používají mnoho narážek a odkazů, tak ani nevím, jestli jsem zaregistroval všechny vtipy, ale i tak jsem se bavil výborně. Je skvělé, že (samozřejmě svým stylem) pokračují ve stopách Š+G.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?