MMK

Série různých situací a reakce lidí na ně. Dva pohledy na tutéž věc, je dobré se zamyslet nad nějakým hodnocením, než ho přijmu.

Hra je avizovaná jako oddychovka a to také plní, žádný pokus o myšlenku v ní nenajdete. Jenže těch vtipů pro vtip je už moc a stálo by za to, vzít v úvahu přísloví "Méně znamená někdy více". Doporučuji těm, kteří chtějí vypnout a jen se smát. Kdo se chce pobavit, "Záskok" J. da Cimrmana je lepší volba.

Velmi působivé zpracování zajímavého textu. Smekám před herečkami.

Určitě je to nadprůměrné představení, ale nevím, co na něm vypíchnout, co by výrazně zaujalo.

Oddychová komedie, kterou paradoxně poněkud kazí M. Dlouhý. Už přehrává až moc, takže pasáže bez něj mi připadají zábavnější.

Na příběhu "slušného" nacisty popsaný (historicky celkem přesně) příběh holokaustu. Všichni zahráli skvěle. Závěrečný monolog J. Teplého tesat do kamene! 10 % šlo dolů za otřesnou němčinu.

Téma zajímavé, ale bohužel zpracované jen jako scénické čtení. Divadlo by mělo poskytovat i vizuální zážitek a mě by určitě víc zaujalo, kdyby scénu např. z drůbežárny odehrály herečky v odpovídajících kostýmech, než aby se jen odvyprávěla.

Komedie měla být na odreagování, ale v mnoha pasážích nebyla vtipná, nýbrž trapná. Snad jediná myšlenka v celé hře je, že prolhaný hajzlík - manipulátor se ze svízelné situace dostane mnohem snáz než slušný poctivý člověk.

Velmi zajímavě podané, aktuální i dnes - přístup majority k jinakosti. Jen úvod o kouzelném tisu mohl být asi poloviční.

Představení je dost jednoznačně rozdělené na dvě části - první spíš humorná, ze druhé běhá mráz po zádech. Poutavě rozebírá předsudky, motivace a obavy jak těch "nahoře", tak těch "dole". Všechno perfektně zahrané. Martine Finger už poněkolikáté výborný v roli člověka, který perfektně ovládá své emoce a pod touto lhostejnou maskou brilantně přemýšlí.

Velmi dobře prokreslené postavy a k tomu výborná L. Trmíková. I ve třech a s minimem kulis lze udělat vynikající představení.

Zajímavé, ale chyběla jiskra. Na rozdíl od ostatních hodnotících mě E. Elsnerová nijak nezaujala. Její postava byla stále stejná - sebevědomá, arogantní, žádný posun či vývoj. Jestli se Rosalinda Franklinová skutečně chovala tak, jak v představení, je zázrak, čeho dosáhla. Na této úrovni se už musí spolupracovat.

Nějak se míjím s pojetím DNz. Vysloveně nudné to nebylo, ale nijak nezaujalo.

Výborný text, který byl výborně zahrán. Zážitek kazí obvyklý nešvar La fabriky, kdy navzdory tvrzení, že neexistují rezervace na místa, nejlepší místa zarezervovaná samozřejmě jsou. Zkrátka jsou si někteří rovnější.

Jestli závěr znamená smrt Marlene Dietrich, pak představení zobrazuje posledních 10 roků života Marlene. Je vykreslena jako krkavčí matka, která se zajímala jen o svou slávu a kariéru, ale na druhé straně je silně upozaděna její pomoc uprchlíkům před nacismem. Rušivě také působí špatná výslovnost cizích slov (němčina byla mateřštinou M. D.; generál Gavin byl Američan, proč tedy francouzská výslovnost).

Příjemná a vkusná zábava o tom, jak se staří lidé vyrovnávají s "bolístkami" způsobenými věkem a válkou. Nesklouzlo to do zesměšňování starých lidí. Určeno pro ty, kdo se chtějí bavit a moc při tom nepřemýšlet (vyčistit si hlavu).

Téma (tolerance vůči netypickým lidem a jejich snaha, aby je okolí akceptovalo) je zajímavé a pro Fidlovačku poměrně netypické, ale jeho realizace pokulhává. Chybí něco, co by chytlo za srdce. A samozřejmě nešvar českého divadla - reprodukovaná hudba hlasitostí útočí na zdraví sluchu (vibrovaly i sedačky). Ve srovnání s Transky, body, vteřiny (podobné téma) hodně slabé.

Psychologické drama klasického ražení, které výborně interpretovalo DnV. Obzvlášť mrazivý byl panovačný psychopatický biskup, který své týrání balil do křesťanských frází. (Že by Bergman již věděl o pedofilních kněží a tom, jak je církev kryje?)

Divadlo v Celetné. Jak jsou "obyčejní" lidé krutí k těm, co se odlišují, a naopak čeho jsou ti odlišní schopni, aby mohli žít v klidu a měli přátele.

Kostýmy a orchestr v pořádku, ale to ozvučení... Všichni účinkující měli mikrofony, což hru dokonale srazilo. Zvuk z reproduktorů byl zkreslený (na úrovni tranzistorového rádia z 80. let) a ve srovnání s čistým zvukem orchestru to nepříjemně tahalo za uši. Když účinkující přicházel(a) ze zákulisí, nepřirozeně se z ticha ozval plný hlas (žádné postupné zesilování). Hlasově (by) dokázali bez mikrofonů zpívat L. Obručník Vénosová, R. Hoza a A. Briscein, což je na operetu opravdu málo.
Za Lehára mikrofony neexistovaly, ale současné české "hvězdy" se bez nich neobejdou, ani když orchestr nehraje.

2. 11. malá scéna Studio DVA. Typicky americká zápletka - dvojice se nejdřív nenávidí, ale nakonec k sobě najde cestu. Kdyby začátek nebyl tak vyhrocený, líbilo by se mi to ještě víc. Naopak musím vytknout to, že se herci několikrát odbourali a Ch. Pouillan navíc několikrát nevěděla, jak pokračovat.

Těžko se hodnotí. Hra za celou dobu nedala nějaké sdělení, ale nudná také nebyla. Jako pozitivní hodnotím, že se autor(ka) odvážil(a) agenta StB vykreslit jako člověka jinak než černobíle.

Souhlasím s hodnocením J.S. z 27. 10. 2018, jen dávám méně bodů.